Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #23 – hala plná kabátů

23. prosince – Nic nečekaného

Když ráno Harry opouští Dracovu ložnici, Nisha zrovna vyjde z koupelny a drbe si ručníkem mokré vlasy. Harry rozpačitě zamumlá: „Dobré ráno,“ ale ona se na něj pouze usměje a když kolem ní po chvilce projde do kuchyně Draco, taky ani nehne brvou.

Všechno probíhá jako obvykle a Harry je vděčný, že není středem pozornosti a nejspíš ho ani nečeká výslech. Přesto má pocit, že něco by mělo být jinak. Nedokáže říct, co konkrétně by to mělo být, ale nejspíš čekal osudovou změnu ve vnímání světa kolem sebe, když jsou teď s Dracem doopravdy spolu. Místo toho si dá sprchu jako vždycky, oblékne se jako vždycky a při snídani krmí pod stolem Sparkse toustem jako vždycky, zatímco Draco čte Denního věštce a Nisha si zahřívá ruce o hrnek kávy a kouká se z okna.

Než naposledy před Vánoci otevřou obchod, vtiskne mu Draco pusu na tvář a rozverně se na něho ušklíbne. Teplo, které se Harrymu díky tomu rozleje po celém těle, je dokonce mnohem lepší, než změna kosmické rovnováhy.

Za spokojeného broukání Harry naposledy rozsvítí v obchodě vánoční výzdobu a nasype Oolongovi barevné krmení. Rybka nedočkavě vyplave k hladině, ďobne Harryho do prstu a několikrát do něho vrazí vypouklýma očičkama. Harryho napadne, že by na svátky přenesl akvárium nahoru, aby tady Oolong nebyl osamělý, a uvažuje, jak moc si ho kvůli tomu bude Draco dobírat. Právě když se rozhodne, že je mu to úplně jedno, objeví se vedle něho Nisha.

„Ta událost, na kterou jdeme dneska večer, víte?“ začne váhavě.

„Mollyin vánoční večírek?“

„Jo, ten.“

„Co je s ním?“ řekne Harry, vytáhne ruku z akvária a otře si ji o džíny.

„No… já jen… mám pár otázek.“

Harry se k ní otočí a překvapeně si uvědomí, že se tváří doopravdy znepokojeně. „Ptej se.“

„Víte jistě, že jsem taky pozvaná?“ zeptá se tak potichu, že ji skoro není slyšet.

„Ano,“ odpoví bez zaváhání Harry. „Rozhodně. Další otázka?“

Zdá se, že to Nishu trošku uklidnilo, ale stejně zadrží dech, než se zeptá: „A co Sparks?“

„Molly i Arthur mají zvířata rádi. Budou Sparkse zbožňovat. Všichni Sparkse zbožňují.“

„Všichni kromě Hectora,“ vloží se do toho Draco, který se k nim připojí za pultem a otevře pokladnu.

„To ano, ale ten tam nebude,“ ujistí Harry Nishu, aby ji uklidnil. „Jeho určitě nikdo nezval.“

„Dobře,“ vydechne Nisha. „Už jen jedna věc.“

„Povídej.“

„Zaslechla jsem vás mluvit o paní Weasleyové,“ pronese Nisha zamyšleně „Je… je hodně děsivá?“

Harry se snaží nevyprsknout smíchy, ale Nisha se tváři smrtelně vážně a Draco za ním v sobě dusí smích, takže se nakonec neudrží.

Nisha svraští čelo. „Je to hodně hloupá otázka? Nejspíš je, že jo?“

„Hloupá ne,“ ušklíbne se Harry. „Jen… myslím, že to pochopíš, až ji poznáš.“

„Aha,“ řekne Nisha a zdá se, že z Harryho vysvětlení není o moc moudřejší. Po chvilce však pokrčí rameny, a protože do obchodu začnou proudit davy lidí, kteří shánějí dárky na poslední chvíli, na celou záležitost se zapomene.

Nával neustává po celý den a Harrymu se uleví, když se kolem poledne objeví Sophie s kávou a sendviči a zůstane tam s nimi po zbytek odpoledne. Zákazníci jsou hlučnější než jindy, víc spěchají a v několika případech se chovají mnohem hruběji než obvykle. Sparksovi někdo několikrát přišlápne ocásek, takže vyklidí pole a zaleze si pod pult. Draco to schytá od ženy s divokým výrazem v očích, která nedokáže pochopit, jak jim vůbec mohly dojít svetry Holyheadských harpií, a jeden zákazník nakoupí v záchvatu paniky tolik věcí, že jsou potřeba Harry, Nisha i Sophie, aby mu to všechno pomohli odnést k nejbližšímu letaxovému stanovišti.

Najde se i pár hezkých momentů, jako třeba když tři drobné dívenky přitisknou nosíky na Oolongovo akvárium a moc hezky se na něho vyptávají, a Harry nejspíš nikdy nezapomene pohled na pana Bortega ve třpytivé Santově čepici. Přesto ve chvíli, kdy odejde poslední zákazník a oni zamknou obchod, touží jenom po tom vyšplhat se po schodech nahoru a svalit se na pohovku.

„Ne, ne, ne, nesedej si,“ přikáže mu Draco, chytne Harryho za ruku a snaží se ho vytáhnout na nohy dřív, než se pohodlně zaboří do polštářů. „Jestli si teď sedneš, tak se ti nebude chtít zvedat, přijdeme pozdě a dobře víš, jak to dopadne.“

Harry se instinktivně podívá na Nishu, která na ně třeští oči.

„Neposlouchej ho,“ doporučí jí. „Pojďme se všichni přichystat a možná nám před odchodem zbyde čas na čaj — už se zvedám,” dodá, protože si všimne Dracova pohledu.

Naštěstí pro Harryho a Nishu Draco nikdy nedokáže odmítnout šálek dobrého čaje, takže si stihnou i trošku odpočinout, než čerstvě osprchovaní a slavnostně oblečení vyrazí do Doupěte.

Otevře jim Ron, oblečený ve vánočním svetru z loňska.

„Tak tady jste,“ přivítá je s úlevou a ustoupí, aby mohli vejít. „Mamka pomalu začíná být nervózní. Myslí si, že už se neukážete.“

„Každý rok,“ vydechne Draco a rozepne si kabát. „Copak jsme někdy nepřišli?“

Ron se zašklebí. „Je to součást její tradice, však víte. Čau, Nisho.“

„Ahoj,“ odpoví nesměle Nisha, zvedne Sparkse a věnuje mu významný pohled, který jasně říká buď hodný.

Harry vstoupí do haly, sundá si kabát a rozhlíží se, kam by ho odložil. Molly a Arthur mají sice věšáky po celé délce stěny od dveří až ke schodišti, všechny jsou ale plně obsazené. Na dřevěných háčcích visí kabáty všech možných stylů a barev, někdy i tři na jednom. Obrátí se k zábradlí a zjistí, že je taky využito jako provizorní odkladiště kabátů, takže pokrčí rameny, přehodí kabát přes ostatní a otočí se zpátky k Ronovi.

„Dneska je to velká událost, co?“

„Plnej barák,“ potvrdí Ron a otevře dveře do obývacího pokoje.

Harry zamrká, aby se jeho oči přizpůsobily jasnému světlu. Výzdoba Weasleyových strčí tu jeho do kapsy jako vždycky. Záplavu světel, víl a vznášejících se hvězd sice očekává, ale přesto mu každý rok chvíli trvá, než si na to zvykne. Je tu neuvěřitelný hluk, ale to není nic překvapivého. V Mollyině a Arthurově obývacím pokoji je víc lidí, než je podle Harryho možné, a všichni najednou mluví, smějí se nebo zpívají.

„Žádný strach, během chvilky si na to zvykneš,“ pronese Harry, vezme Nishu za loket a vede ji skrz dav.

„Co?“ zakřičí Nisha, protože právě procházejí kolem rádia, ze kterého na plné pecky vyhrává písnička o dracích, která je Harrymu matně povědomá.

Otočí se k ní, aby jí ústy naznačil neřeš to a odvede ji do kuchyně. Tady není tak plno a Molly, která má na sobě blýskavé šaty a obrovské chňapky, zrovna vyndává z trouby plech s občerstvením.

„Jsi si jistá, že jsi připravila dost jídla?” zavolá Harry a ona se otočí.

„Harry!“ vykřikne, vrhne se k němu přes kuchyň a uvězní ho v objetí. „Ráťvím,“ dodá a potom si uvědomí, že mu přikryla uši chňapkami. „Ráda tě vidím!“ zopakuje, pustí ho a šťastně si ho prohlíží. „Neopovažuj se vtipkovat o jídle, netuším, kam to všechno mizí,“ řekne a mávne rukou v chňapce.

„Možná bys měla vyjít z kuchyně a užít si večírek,“ navrhne Draco.

„Ach Draco,“ povzdechne si Molly, ale když si do pevného objetí přitáhne i jeho, usmívá se. „Ty musíš být Nisha,“ řekne nakonec a oči se jí nadšeně rozzáří, když si všimne psa. „Ach, a Sparks… no ne… Ginny, podívej se na ten jeho čumáček!“

Ginny provinile odtáhne ruku od podnosu s vepřovými koláčky a obrátí se k nim.

„Ahoj,“ usměje se na Nishu, nakloní se a podrbe Sparkse za ušima. „Jo mamko, má roztomilý čumáček.“

Molly si sundá rukavice a vrásčitým prstem ho jemně ťukne do čenichu. „Božínku. Zvládá to dobře jen se třema packama?” podívá se tázavě na Nishu.

„Myslím, že ani neví, že by mu něco chybělo,“ odpoví a je zjevně zmatená chováním této údajně děsivé ženy.

„Molly, máme ještě nějaké krevetové košíčky?“ vrazí do kuchyně Arthur s prázdným podnosem. „Mildred si myslí, že Charlie je všechny snědl, a začíná být dost nepříjemná.“

„A Charlie je všechny snědl?“ udeří na něj Molly s rukama v bok.

„Charlie nemá rád mořské plody,” řekne Ginny, ale nikdo ji neposlouchá.

Harry, Draco a Nisha se rozhodnou, že je načase vrátit se na párty, a vyklouznou z kuchyně do rozzářeného hlučného obýváku. Pomalu si razí cestu davem – Harry v čele, Draco na konci a Nisha se Sparksem se drží v bezpečí mezi nimi – a po cestě se vítají s nejrůznějšími příbuznými Weasleyových, s Arthurovými kolegy z ministerstva a Mollyinými kamarádkami, kterých kolem sebe během let shromáždila opravdu hodně. Jak procházejí místností, potkávají stále víc lidí s talířky nebo ubrousky plnými občerstvení. Vůně koření a čerstvého chleba je také stále intenzivnější a Harry konečně spatří stůl s jídlem.

„Aha,“ zamumlá, obezřetně se vyhne pratetě Mildred, která stále trpí nedostatkem krevetových košíčků, a dovede je přímo k obrovskému talíři, na kterém jsou vyskládané plátky studeného masa, úhledně srolované do kornoutků.

„Teda,“ pronese Nisha a pevněji k sobě přitiskne Sparkse. Užasle si prohlíží stůl, na kterém jsou spousty miniaturních Yorkshirských pudingů, nejrůznější taštičky, nádivky, hromada mastných klobásek a teplých bagetek, mísy pečených brambor a na čestném místě na konci stolu je obrovský trifle s horou šlehačky. Molly se jako obvykle překonala.

„Upekla i ty svoje speciální tyčinky,“ vydechne Draco šťastně, pro jednu z nich se natáhne a zakousne se do ní.

„To všechno připravila sama?“ ptá se Nisha.

Harry jim nejdřív každému podá talíř, potom si vezme jeden pro sebe a bez váhání si na něj začne nakládat všechno, na co dosáhne. „Jasně, že upekla ty speciální tyčinky, Draco. Ví, že je máš nejradši. Nisho, tenhle stůl představuje jen malou ukázku z kuchařského umění Molly Weasleyové. A ano, většinu připravila sama. Vždycky sice trvá na tom, aby jí Ron s Ginny přišli pomoct, ale málokdy je nechá něco doopravdy dělat.“

Nisha vzdá snahu udržet Sparkse a zároveň si naplnit talíř a usměje se na Harryho. „Myslím, že už to začínám chápat.“

„Tušil jsem to. Podej mi ten talíř,” řekne a svůj talíř odloží na jediné nezaplněné místečko. „Co si dáš?“

„Další krevetové košíčky,“ ozve se hlasitě naléhavý ženský hlas a Harry na moment uvěří, že za ním stojí prateta Mildred a vyčkávavě ho pozoruje.

Nisha se rozesměje, Harry se obrátí a spatří Hermionu, která je oblečená ve svetru se vzorem sněhových vloček a na hlavě má parohy s flitry.

„Ron povídal, že tu jste, ale trvalo mi věčnost vás najít – nemůžu uvěřit, kolik letos pozvali lidí,“ řekne Hermiona, odněkud vykouzlí tři hrníčky s horkou medovinou a podává jim je. „Vypadáš v těch šatech skvěle, Nisho. Já jsem se v nich nikdy úplně necítila.“

Nisha pohledem zkontroluje své úpletové šaty, usměje se a tváří se potěšeně i rozpačitě zároveň. „Děkuju. Děkuju ti za všechno, cos mi poslala, je to úžasné.“

Hermiona se na ni rozzářeně dívá a Harry je raději nechá o samotě, aby si mohly popovídat. Na Nishin talíř naloží ode všeho trošku a vydá se za Dracem – jeho talíř je plný tyčinek – skrz bludiště hostů, až dozadu ke dvojici pohovek vedle vánočního stromečku, kde sedí Ron, Charlie a George, na kolenou mají plné talíře a u nohou hrnečky s horkou medovinou.

„Slyšel jsem, že jsi snědl všechny krevetové košíčky,“ poznamená Draco a vmáčkne se vedle Harryho.

Charlie zasténá. „Neopovažuj se, uslyší tě.“

„Myslel jsem, že je skoro hluchá,“ řekne Harry. „Nemá kvůli tomu… víte, to… naslouchadlo?”

George se rozesměje. „Pokud chcete znát můj názor, tu trumpetu do ucha má jen proto, aby mohla odposlouchávat ostatní.“

„Zajímavé,“ poznamená Draco a zakousne se do další tyčinky.

Harry k němu stočí pohled a usměje se.

„Vy dva vypadáte dost… počkat,“ Ron na ně namíří ruku s něčím, co podezřele připomíná krevetový košíček. „Udělali jste to, že jo? Konečně!“

Harry se dívá na Draca a cítí, že rudne. Draco zuřivě mrká a snaží se neudusit tyčinkou.

„Sakra, ne tohle, myslel jsem tím, že jste si promluvili,“ zavrčí Ron a zrudnou mu uši. „I když podle reakce soudím, že jen u mluvení jste neskončili.“

„Něco mi uniká?“ zeptá se Charlie nechápavě. „Nejste vy dva…?“

„To je na dlouhé povídání,“ řekne Draco unaveně.

„Máme čas,“ pronese George, odloží prázdný talíř a udělá si pohodlí.

Harry se s povzdechnutím pustí do Mollyina báječného jídla a Ron s Dracem zatím společnými silami vypráví upravenou a naštěstí zkrácenou verzi celého příběhu. Ron zrovna nadšeně popisuje svou chvilku slávy během rozhovoru v obchodě, když se k nim přidá Nisha, svalí se na opěrku pohovky a pustí svíjejícího se Sparkse na podlahu.

„Jsi v pohodě?“ zeptá se Harry, protože si všimne jejích zčervenalých tváří a zmateného výrazu.

„Asi jo… teda pokud mi ta medovina nestoupla do hlavy a všechno si to nepředstavuju.“

„Kolik jsi toho vypila?“

„Přibližně půlku hrnečku,“ odpoví Nisha a rozesměje se. „Hermiona mi nabídla práci!“

Ron zmlkne a Harry se široce usměje na Hermionu, která se k nim prodírá davem a kromě svého hrnku a talíře nese i ten Nishin.

„To je skvělá novinka,“ řekne Harry a mrkne na Hermionu. „Takže mi přetahuješ zaměstnance?“

Hermiona se jen usměje a posadí se na opěrku pohovky vedle Rona.

Nisha úzkostně těká pohledem mezi Harrym a Dracem. „Jestli mě potřebujete, zůstanu,“ slíbí. „Hermiona říkala, že po Vánocích bude v obchodě klidněji, ale…“

„Bude,“ potvrdí Draco a šťouchne do Harryho tyčinkou. „Harry se chová jako… no, Harry.“

„Přesně tak, neposlouchej ho, Nisho,“ souhlasí Hermiona. „Bude nám to skvěle fungovat. Už nějakou dobu přemýšlím, že si najdu někoho na pomoc s papírováním.“

„Budu mít svůj vlastní stůl a tak,“ řekne nadšeně Nisha. „A Sparks může chodit do kanceláře se mnou! To znamená, že budeš muset být hodný,“ oznámí pejskovi, který se nechává od Charlieho drbat na břiše a přitom oddaně sleduje Nishu.

„Tak tomu nevěřím ani za mák,“ řekne Harry, „ale jsem na tebe hrdý.“

Nisha září štěstím, všichni ji objímají a blahopřejí a po pár uznalých weasleyovských poplácáních po zádech se konečně dostane ke svému talíři a poprvé okusí Mollyinu vánoční hostinu. Z jejího nadšeného výrazu pozná Harry vše, co potřebuje vědět. George a Charlie se dožadují zbytku příběhu a Harry se rozhodne, že u toho být nemusí, protože ten trapas, až se všichni dozví o jeho opileckém blábolení po NUDU setkání, by nemusel přežít.

Popadne hrnek s teplou medovinou a vydá se mezi hosty. Sem tam se s někým zastaví na pár slov a přivítá se dokonce i s několika lidmi, které zná pouze z Mollyina vyprávění. Když se znovu ocitne u dveří do kuchyně, vstoupí, protože je zvědavý, jestli se už hostitelka dokázala odtrhnout od trouby. Podle očekávání je Molly pořád v kuchyni a zapáleně skládá čerstvě upečené krevetové košíčky na nablýskaný podnos.

„Nechceš už odsud vyjít a pozdravit své fanoušky?“ zeptá se a sedne si na kraj mohutného dubového stolu.

Molly se zasměje a pokračuje v práci. „Ale, Harry, víš, že práce kuchaře nikdy nekončí. Obzvlášť, když je poblíž prateta Mildred,“ dodá šeptem.

„Je to i tvoje párty,“ trvá na svém Harry. „Měla by ses připojit k lidem, kteří tě milují.“

Molly se na něj konečně podívá. Utře si ruce do utěrky, přehodí si ji přes rameno a opře se o stůl vedle Harryho.

„Jsem tak ráda, že jste přišli, Harry,“ řekne, nakloní se k němu a rukou mu pevně stiskne koleno. „Ty a Draco vypadáte, že jste velice šťastní, a to je úžasné.“

Harry si ji prohlíží – vrásky kolem očí, šedivé prameny mezi světlými vlasy a hřejivý, láskyplný výraz. Najednou si s bolestí uvědomí, že přesně tahle slova mu říkala i dříve. Říká je už roky. Není její chyba, že je nikdy skutečně neslyšel.

„Ano, jsme,“ řekne a srdce mu přetéká láskou, když se k Molly nakloní a vtiskne jí polibek na temeno hlavy.

„Nisha vypadá jako milé děvče,“ pokračuje Molly. „Je tak mladá… Myslíš, že se jí stýská po rodině?“

Harry vydechne. „Po někom určitě. Je to dost komplikované.“

„V každé rodině je něco komplikovaného,” podotkne Molly. „Ale všechno se dá řešit.“

Harry přikývne a nepřítomně sleduje tácek s krevetovými košíčky „Tak pojď,“ zavelí, seskočí ze stolu a vytáhne Molly na nohy. „Ty vezmi tohle a já ti podržím dveře. Je nejvyšší čas vyrazit na večírek.“

Molly na něj chvíli kouká, očividně zaskočená tím, že jí říká, co má dělat, ale nakonec se usměje a zvedne tácek s krevetovými košíčky. „Jsem hned za tebou.“