Preklady fanfiction Harryho Pottera

!!!18+!!!

Výzva #22 – dušené

22. prosince – Pod bodem varu

Když Harry ráno konečně vstane, vůbec ho nepřekvapí, že najde byt prázdný. Je skoro deset a nevzpomíná si, kdy naposledy takhle dobře a dlouho spal. Malátně se protáhne a zůstane nehybně stát uprostřed obýváku, vdechuje vůni kávy a toustů, která je zde cítit i po několika hodinách, a v duchu si přehrává útržky snů, ve kterých je Draco, praskající oheň, vana plná horké vody a záplava pavích per.

Usmívá se, užívá si příjemné chvění, které se mu šíří tělem, a zezdola k němu doléhá směsice hlasů Draca, Sophie, Nishi a Sparkse. Chvíli je poslouchá a potom se vydá do kuchyně najít něco ke snídani.

Beze spěchu se nají, dá si sprchu a obleče se. Udělá si čaj a pár minut stráví u okna pozorováním padajícího sněhu. Potěšeně zaznamená, že navzdory Hectorově úporné snaze je Dracův sněhový Sparks pořád na svém místě. Nakonec se vrátí do kuchyně s plánem. Na rozdíl od posledních dnů to není plán, který ho má rozptýlit – ale spíš plán, jak nezešílet.

Už si dál nezakazuje přemýšlet o Dracovi. Kdyby chtěl, může tím klidně strávit celý zatracený den. Harry se nad tou úvahou usměje, zanoří se do skříněk a vytahuje rendlíky, zeleninu a skleničky s bylinkami. Problémem – pokud se to tak dá nazvat – je čas. Nemá nejmenší tušení, kdy budou moct být s Dracem zase o samotě a teď, když udělali první krok, nedokáže myslet na nic jiného. Prsty ho brní touhou se ho dotknout, srdce se mu plaší i při nejmenší myšlence na něj a neustálé vzrušení, které cítí kolem podbřišku, je extrémně rozptylující.

A je to v pořádku – vlastně víc, než v pořádku – možná je to dokonce úžasné, ale dokud je Draco dole a on tady nahoře, musí se něčím zabavit.

„Dušené,“ pronese nad hromádkou nachystaných přísad. Připraví dušené – pořádné a vydatné, které několik hodin bublá na plotně při nízké teplotě. Je to časově náročný a uklidňující úkol, který vyžaduje dostatek soustředění na to, aby si neuříznul prsty nebo se neopařil, ale zase ne tolik, aby si nemohl dovolit si přitom v hlavě přehrávat hřejivou a živou vzpomínku na polibek s Dracem.

A fakt, že je dušené krůtí maso čistě náhodou Dracovo oblíbené jídlo… Harry se usměje.

Vezme si nůž, nakrájí mrkev, cibuli a celer na menší kousky a nasype je do velkého rendlíku. Pomalu je restuje a převrací dřevěnou vařečkou, až kuchyň zaplní příjemná, zemitá vůně, díky které Harryho přepadne znovu hlad. Potíž je v tom – přemýšlí, zatímco vyndá z chladničky kuřecí skelet ze včerejška a přidá ho do rendlíku – potíž je v tom, že v bytě už není žádný neutrální prostor. Ani na okamžik nelituje, že poskytli Nishe pohovku, ale pokud bude chtít být s Dracem o samotě, bude se kvůli tomu muset odvážit do jeho ložnice nebo ho pozvat do své.

Harry protáhne obličej a mávnutím hůlky přidává do rendlíku vodu, dokud nejsou kuřecí kosti úplně ponořené. Připadá mu to směšné. Nemá problém jít k Dracovi do ložnice. Není z té představy vyděšený ani nervózní. Teď už ne. Je to jen překročení další hranice, ale tentokrát už zpoza ní není cesty zpět.

Harry převrátí oči sám nad sebou, namele do rendlíku sůl a pepř, opře se o linku a čeká, než voda začne vařit. Tyhle úvahy jsou samozřejmě směšné, protože ať se dnes večer stane nebo nestane cokoliv, nic už nebude jako předtím.

Změna není vždycky špatná věc, pane Pottere, pomyslí si, stáhne plamen hořáku na minimum a začne hledat, kam odložil nůž. Zajímalo by ho, jak to s jeho aurou vypadá dneska.

**~*~**

Dopoledne uplyne v příjemném oparu očekávání – vyplněné falešným zpěvem vánočních koled a provoněné lahodnou vůní připravovaného jídla. Harry pobíhá po kuchyni, krájí celer, pastinák a další mrkev a na pánvi nechá zprudka zatáhnout maso. Stihne to dřív, než se dodělá vývar, a tak si na chvíli sedne a vypije si čaj. Nakonec sleje zlatohnědou tekutinu do svého nejoblíbenějšího červeného kastrolu, ponoří do něj maso i zeleninu a ještě jednou to okoření.

V poledne se všechno bezpečně peče v troubě, Harry smaží šalotku, pokouší se připravit knedlíčky a přitom se celý umaže moukou. Když si s ulepenýma rukama a tričkem špinavým od omastku a šalvěje prohlíží podnos plný malých kuliček, musí uznat, že ta námaha stála za to. Nejsou dokonalé, ale chutnat budou dobře a důležité je, že má dostatek času uklidit všechen nepořádek, než ho uvidí Draco.

Další hodinu stráví pečlivým utíráním linky, mytím hrnců a dalšího nádobí, drhnutím podlahy a s pomocí kouzla odstraňuje zaschlé těsto a mastné kapičky ze dvířek všech skříněk. Než s tím skončí, je úplně zpocený a celý ulepený, takže se bez většího rozmýšlení svlékne a ještě jednou skočí pod sprchu. Poctivě se drhne a podrážděně se šťouchá do partií, se kterými není obzvlášť spokojený, protože si najednou bolestně uvědomí, že ho takhle uvidí Draco… Dobře, nemyslí si, že by se na něj nedalo koukat, ale dlouho ho takhle nikdo neviděl, navíc tohle je Draco a on je tak…

Harry si povzdychne a v duchu si dá pohlavek. „Přestaň,“ přikáže si a vyleze ze sprchy.

**~*~**

Po práci vpadnou do bytu v dobré náladě Draco s Nishou, smějí se nějakému neznámému vtipu a zjišťují, co odsud celé odpoledne tak voní. Dušené má úspěch, každý si přidá druhou misku a Sparks je nadšený, protože mu přimíchají pár kousků masa a trošku šťávy ke granulím.

Večer je jedním z nejdelších, jaké Harry kdy zažil. Navenek všechno vypadá dokonale a pohodově – Draco si v okenním výklenku čte, Harry sedí u krbu a váže mašle, které potom přijdou na stromeček, a Nisha se snaží naučit Sparkse, aby hrál mrtvého, a využívá k tomu pytlík dobrůtek, které koupila na trhu. Ve vzduchu je ale cítit nervózní očekávání a Harry si je celkem jistý, že není jediný, kdo si to uvědomuje.

„Ne, ne… dělej mrtvého… žádné sedni, ano, sedni umíme,“ povzdychne si Nisha poraženě, ale stejně Sparksovi nabídne odměnu.

Sparks potěšeně vykvíkne a Harry sebou trhne tak prudce, že se řízne o stuhu do prstu.

„Do prdele,“ sykne a sleduje rudý pramínek, který mu stéká po ukazováčku.

„Teče ti krev?” zjišťuje Draco z okenního výklenku.

„Jenom trošku,“ ujistí ho Harry a když se jejich pohledy setkají, sevře se mu žaludek.

„Potřebuješ -?“

„Ne, díky,“ vyhrkne Harry.

„Udělám čaj,“ oznámí Draco, zaklapne knihu a seskočí z okenního parapetu.

Když je z dohledu, Harry se zadívá na Nishu. Vycítí na sobě jeho pohled a pomalu zvedne hlavu.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se jí potichu.

Přikývne a v očích jí hrají jiskřičky „A ty?“

Harry vydechne. „Jenom pro zajímavost, jak moc dobře se bavíš?“

Nisha se usměje, přetáhne si rukávy přes ruce a s pohledem na Sparkse přizná: „Hrozně se mi líbily mudlovské telenovely, ne že bych se k jejich sledování dostala moc často. Tohle je mnohem lepší.”

Harry se rozesměje, schová obličej v dlaních a cítí úlevu, rozpaky i radost najednou.

„No, tak to nejspíš stojí za to.“

„Očividně jsem zmeškal něco zábavného,“ poznamená Draco a položí podnos s čajem na stolek.

Harry zvedne další stuhu a snaží se působit nenuceně. „Jen jsme si povídali o tobě.“

**~*~**

Během čekání uváže víc mašlí, než budou kdy potřebovat, a vypije mnohem víc čaje, než je rozumné. Konečně Draco zavře knihu a oznámí, že jde do postele. Harry čeká ještě chvíli, dokud Nisha nezačne zívat a připravovat si přikrývky, potom se omluví a zmizí ve své ložnici. Aby měl co dělat, převlékne se do pohodlných kalhot a trička, posadí se na postel, v ruce žmoulá cíp prostěradla a snaží se trošku zklidnit dýchání.

Na okamžik nebo dva zatouží po tom, aby nepůjčil svůj neviditelný plášť Ronovi do práce, ale potom si řekne, že kdyby si ho oblékl, cítil by se ještě víc jako natěšený puberťák než doteď. Pokud to má udělat, udělá to správně, a pokud bude přistižen, bude se s tím muset vypořádat.

Čeká, dokud z bytu není slyšet žádný pohyb, potom se postaví, zhluboka se nadechne a vyjde do obývacího pokoje. Překvapí ho šustění papíru a okamžitě ztuhne. Pomalu otočí hlavou a vidí Nishu, jak sedí zachumlaná v přikrývce na pohovce a balí vánoční dárky. Nezvedne hlavu, ale její potutelný úsměv Harrymu napoví, že o něm ví. Poleje ho horko a rozhodne se pokračovat v chůzi, ale předtím si ještě se zájmem všimne, že Draco letos v zimě nebude trpět nedostatkem šál. Bude mít radost.

Harry lehce zaklepe a vstoupí do pokoje. Draco sedí na posteli s otevřenou knihou položenou na jednom koleni a s hrnkem na druhém. Když zaslechne otevírání dveří, zvedne hlavu a usměje se.

„Ahoj.“

„Promiň, jestli vyrušuju, chtěl jsem jenom…“ Harry se odmlčí a není si jistý, jak by měl větu dokončit.

„Já vím,“ řekne Draco a naléhavost v jeho hlase dodá Harrymu odvahu.

Posadí se na okraj postele. „Měl bych začít od začátku.“

Draco odloží knihu i hrneček a rukama si obejme kolena. „Dobrá.“

Tak Harry začne. Poví Dracovi o šále, o Ronově a Hermionině odhalení i o tom, že jim nevěřil ani slovo. Okrajově se zmíní o svých snech a nejistě Dracovi vylíčí, jak se snažil v sobě potlačit svoje pocity. Řekne mu, že se na všechno snažil zapomenout, a Draco poslouchá a ani jednou ho nepřeruší. Když Harry domluví, lehce se chvěje, ale Dracovy oči jsou klidné a hřejivé a všechno je v pořádku.

„Víš, co mě na tom všem štve nejvíc?“ pronese najednou Draco.

„Ehm… ne.“

„Že sis vážně myslel, že si toho nevšimnu. Že si neuvědomím, že je něco špatně, když jsi byl najednou pořád tak nervózní. Doopravdy sis myslel, že ti uvěřím, že je ti fajn, jenom proto, že to pořád dokola opakuješ?“

Harry neklidně vydechne. „Nevím, jestli jsem vážně věřil, že si toho nevšimneš. Spíš jsem v to doufal,“ připustí.

Draco si odfrkne. „Harry, pokud se něco týká tebe, všímám si toho, jasný?“

„Aha,“ vysouká ze sebe Harry zaskočeně.

Draco si prohrábne rukou vlasy a povzdechne si. „Pokud má tohle fungovat, myslím, že je na čase být k sobě naprosto upřímní.“

„Souhlasím,“ přisvědčí Harry a přeje si, aby z čekání na to, co se Draco chystá povědět, nebyl tak nervózní.

Draco se zhluboka nadechne. „Miluju tě už hodně dlouho,” přizná tiše.

„Hodně dlouho?“ zopakuje Harry slabým hlasem a spadne mu kámen ze srdce.

Draco se opře bradou o kolena a pousměje se. „Ano. Donutíš mě přiznat, jak dlouho přesně?“

„Ne, teď ne“ řekne bezstarostně Harry a na rtech se mu usadí úsměv. Ne, že by ho to nezajímalo, ale Draco ho miluje a na ničem jiném v téhle chvíli nezáleží. Dobře, skoro na ničem: „Věděls to, že jo? Věděls, co si všichni mysleli,“ zeptá se.

Draco přikývne. „Ano. Věděl.“

„Nemohls mi to prostě říct?“

„Říct, co si všichni myslí, nebo to, že -“ začne Draco, ale Harry zakroutí hlavou a posune se na posteli tak, aby seděli proti sobě.

„Cokoli z toho,“ vyhrkne. „Bez toho, že jsem si skoro celý měsíc připadal jako idiot, bych se klidně obešel. Na druhou stranu – většinu času si stejně připadám jako idiot, takže to asi není žádný velký rozdíl.“

Draco se zamračí a přisune se blíž, natáhne své dlouhé nohy a ruce položí Harrymu na ramena. „Ty nejsi idiot,“ řekne důrazně a bledé oči mu září i přesto, že je v pokoji skoro tma. „Někdy děláš opravdu zvláštní věci, ale jsi můj nejlepší přítel a poslední, co jsem chtěl, bylo, aby moje směšné pocity nebo něčí nepotřebné názory všechno pokazily. Nemysli si, že jsem podobně jako ty neuvažoval nad všemi coby kdyby, ale pokaždé jsem došel ke stejnému závěru.“

„Tvoje pocity nejsou směšné,“ odvětí Harry a dodá: „K jakému závěru?“

Draco protočí oči a pevně stiskne Harryho ramena. „Že chci být s tebou,“ řekne prostě. „Že cokoliv se stane, budu tady pro tebe. Tak moc, jak mi dovolíš.“

Harry si nemůže pomoct a rozesměje se, ale Dracova slova ho zahřejí u srdce, které jako by se mu pod přívalem emocí zvětšovalo. Zvedne se na kolena, vplete prsty Dracovi do vlasů a přitiskne se mu tváří ke krku, který povědomě voní po citrusech.

„Dovolím ti víc, než si dokážeš představit,“ zamumlá, přejede rty přes Dracovu zběsile pulzující krční tepnu a vnímá jeho smích, jemné zalapání po dechu a prsty, kterými zajede pod Harryho oblečení a hladí ho po zádech. „A miluju tě. Miluju tě, víš to?“

Draco přejede nehty po Harryho páteři a on se odtáhne, překvapený tím úžasným pocitem, a okamžitě se ztratí v jasných, stříbrných očích. Draco ho položí na záda a políbí ho, potom se nad něj nakloní, rukama mu přišpendlí zápěstí k posteli a znovu zaútočí na jeho ústa. Rty se otře o jeho a povzbudí ho tím, aby je pootevřel, a jejich jazyky se při každém nádechu něžně setkají.

Harry se nebrání, když mu Draco přetáhne přes hlavu tričko – naopak se dychtivě zvedne na posteli a stáhne z Draca vršek od pyžama dřív, než stihne rozepnout všechny knoflíky, ale když ucítí zatahání za lem kalhot, chytne Draca za ruku a zadrží ho.

Draco se na něj udýchaně a zmateně podívá. „Něco je špatně?“

Harry pohlédne ke dveřím. „Neměli bychom použít umlčovací kouzlo?“

„Máš s sebou hůlku?“ zeptá se Draco, rukou přejede přes jemnou látku Harryho kalhot a jakože náhodou se otře o jeho zjevnou erekci.

Harry zalapá po dechu. „Ne… kde máš svou?“

„Nejspíš jsem ji nechal v kuchyni,“ řekne Draco bezstarostně. Rozpustile se na Harryho usměje, přitiskne dlaň proti jeho přirození a s potěšením si uvědomí, že pod prsty cítí vlhkou skvrnu. Harry se zachvěje a kousne se do rtu. „Můžu pro ni dojít… nebo prostě můžeme být hodně, hodně potichu.“

„Ať tě ani nenapadne někam chodit,“ zašeptá Harry a uvažuje, jak si byť jen na vteřinu mohl myslet, že tohle bude snadné. Ví ale určitě, že jinak by to ani nechtěl.

Draco ho bez dalších řečí zbaví kalhot. Harry chvíli jen leží a culí se. Je nahý, vzrušený a Dracovy oči mu hladově bloudí po celém těle. Tohle je přesně ta chvíle, kdy by se měl cítit trapně… akorát se vůbec trapně necítí. Cítí se žádoucí, připravený a zoufale zamilovaný.

„Co?“ zašeptá Draco, skloní se a tiskne mu polibky podél kyčle.

Harry zakroutí hlavou. Popadne Draca za zápěstí, přitáhne si ho k sobě a pomůže mu sundat kalhoty. Pevně ho k sobě přivine, tvářemi jsou od sebe vzdáleni jen pár centimetrů a nohy mají propletené. Draco pohne bokem tak, že se jeho penis otře o Harryho a je horký, pevný a dokonalý.

„Je tohle špatný nápad?“ pošeptá Draco s úsměvem proti Harryho ústům. „Je tohle hodně, opravdu hodně špatné?“

Harry v sobě dusí smích. „Nebyla to moje nejsvětlejší chvilka, uznávám.“

Draco ho znovu políbí, polyká každý jeho výdech a zasténání, společně se pohybují a brzy najdou pomalý a vyhovující rytmus. Rukama si vzájemně bloudí po zádech, ramenou a hýždích, hladí se, tisknou a pevně svírají. Draco je dobrý v tom být potichu, což Harryho vytáčí a už teď plánuje, co všechno by příště mohl udělat, aby ho přinutil ztratit kontrolu. Potom Draco přesune ruku mezi ně, vezme je oba do dlaně a Harry přestane přemýšlet úplně.

„Ano,“ zašeptá, zaboří prsty Dracovi do vlasů, přitáhne si ho k dlouhému, hlubokému polibku a kolem páteře se mu začne šířit povědomá horkost, kterou si tak dlouho odpíral.

Když Draco ztuhne, zalapá po dechu a několikrát vystříkne na Harryho břicho, je Harry ztracený. Vášnivě Draca políbí a s tichým zasténáním, které nedokáže potlačit, se udělá Dracovi do ruky.

Rozechvělý, ale šťastný zavře oči, přitiskne se k Dracovi a spokojeně poslouchá, jak se jejich dýchání zpomaluje. Uvažuje, jestli se bude ještě někdy schopný pohnout, když se Draco s povzdechnutím odtáhne.

„Promiň,“ vyprostí se z Harryho objetí a hledá něco, čím by se utřeli. „Mrznu.“

Harry otevře jedno oko a uvažuje, že by se pokusil o bezhůlkové čistící kouzlo, ale připadá si, jako by mu z těla zmizely všechny kosti. Nechá se tedy od Draca jemně otřít ručníkem a znovu zavře oči.

„Chceš, abych tu zůstal?“ zeptá se.

„To si piš,“ řekne Draco, vytáhne zpod Harryho deku a zachumlá se do ní. „Nehodlám se plížit po vlastním bytě celou dobu, co tu bude bydlet. Kromě toho už o nás ví.”

Harry přikývne, přitáhne si svou část přikrývky až ke krku a přetočí se na bok, aby na Draca viděl. „Dobře,“ zívne, „ale zítra si přinesu hůlku.“

Draco pobaveně zvedne obočí a zhasne lampičku na nočním stolku.

Harry se rozesměje a položí mu hlavu na rameno. „Bože, to znělo o dost zvrhleji, než jsem plánoval.”

„Budu se na to těšit,“ řekne Draco.

Harry přemýšlí nad nějakou chytrou odpovědí, ale rychle si uvědomí, že je příliš spokojený na to, aby se s tím obtěžoval. Přitulí se k Dracovi a protože má konečně čistou hlavu, okamžitě usne.