Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #21 – horká vana

21. prosince – Nebraň se tomu

Po aukci pozvali Sophii, Teddyho a Andromedu do bytu na večeři a ve slavnostní náladě si užili večer plný jídla, čaje a přátelské konverzace. Teddy se Sparksem se předháněli, kdo má víc energie, a přestože starý pes dlouho statečně držel krok, nakonec odpadnul u Nishi na klíně a mládí zvítězilo. Teddy, usazený na otomanu, se po zbytek večera otáčel z jednoho na druhého a střídavě měnil svůj vzhled podle toho, na koho se zrovna díval.

Přestože Harry nedokázal byť jen na okamžik spustit oči z Draca, k poslednímu zaklínadlu se neodhodlal a do dnešního rána si to zase všechno rozmyslel. Nic se vlastně nezměnilo. Několik záhadných slov starého výrobce hůlek a chvilka držení se za ruce v okamžiku nadšení nemění nic na tom, že překročit hranici od přátelství k něčemu novému by byl hodně, hodně špatný nápad.

Chce to. Nemá žádný smysl to dál popírat. Chce to tolik, že se mu svírá žaludek z každé maličkosti, kterou Draco udělá. Když se usměje na zákazníka, když leští pult svým oblíbeným včelím voskem, když si zapíná před obědem kabát… když ťuká na Oolongovu kouli a sděluje mu, že je ‚opravdu krasavec’. Harry ho miluje tak moc, až ho to bolí.

„Jasně, že je krasavec,“ uklouzne mu. „Vybral jsi ho ty.“

Draco vzhlédne a odrovná ho ruměncem ve tváři a potěšeným úsměvem. „Zkoušíš ze mě vymámit hrnek čaje?“

Harry pokrčí rameny a musí se hodně ovládat, aby se nezachvěl, když se kolem něj Draco protáhne a odejde dozadu.

„Takže se vám podařilo to koště prodat?“ zeptá se s pohledem do prázdné výlohy zákaznice, která právě přišla.

Nisha se vynoří zpod pultu, kde dřepěla a hrála si se Sparksem.

„Vydělali jsme sto pět galeonů,“ oznámí hrdě.

„To je úžasné,“ řekne žena a přistrčí směrem k Nishe plnou hrst stříbrných a bronzových mincí. „Mělo by to být několik galeonů, pokud je k tomu chcete přidat, aspoň budu mít lehčí peněženku.“

Nisha posbírá hromádku mincí, zdvořile poděkuje a zákaznice se obrátí na Harryho. „Je tu někde váš přítel? Chystám se přes Vánoce na famfrpálové soustředění do Švýcarska a měla bych na něj pár otázek ohledně bledé pokožky,“ řekne a ukáže na svou téměř průsvitnou kůži.

„Dojdu pro něj,“ řekne Nisha a i s hromádkou drobných zmizí dozadu.

Harry se zaměstná krmením Oolonga a napůl ucha poslouchá rozhovor o ochranných faktorech a zastiňovacích kouzlech. Ta otázka mu zní v hlavě jako ozvěna: Je tu někde váš přítel?

Váš přítel.

Harry si povzdechne. Draco je jeho přítel. Momentálně nejbližší přítel. Jeho… znamená pro něj všechno, vážně. Z pomyšlení na to, že by ho úplně ztratil, je Harrymu zle, ale zároveň v něm začíná hlodat červíček pochybností, proč by změna musela znamenat, že se všechno pokazí.

Ronovi a Hermioně to vyšlo, ozve se mu v hlavě tichý hlásek, ale Harry ho umlčí. To je něco jiného.

„Harry?“

„Hmm?“ zamumlá Harry a podívá se na Nishu.

Jemně vezme tubu s krmením Harrymu z ruky. „Myslím, že už mu to bude stačit.“

Harry se zamračí a podívá se na Oolonga, který pozoruje záplavu barevných vloček vypouklýma očičkama.

„Promiň,“ řekne rybce a zaklínadlem většinu odstraní. „Očividně jsem přemýšlel nad něčím jiným.“

Obrátí se na Nishu a zjistí, že zírá do prázdna. Zmateně se zamračí, ale potom si všimne, že se i se Sparksem krčí pod pultem a omluvně se na něj dívá. Otočí se zpátky k pultu a v duchu zasténá.

„Zdravím, Hectore,“ pozdraví s nuceným zdvořilým úsměvem.

„Dobré ráno, pane Pottere,” pronese Hector a něco si zapisuje do desek. „Zajímalo mě, jestli nevíte něco o tom neschváleném přírůstku k výstavě sněhového umění.“

Na druhé straně pultu přestane Draco počítat mince v pokladně a nenápadně Hectora pozoruje přes zatoulaný pramen světlých vlasů.

„Myslíte toho psa?“ zeptá se Harry.

Hector přísně svraští obočí a odkašle si. „Vskutku, pane Pottere. Toho psa.“

„No, pokud chcete vědět, kde se tam vzal, tak nemám ponětí,“ lže Harry. „Nicméně jsem si nevšiml, že by někoho obtěžoval.“

Hector se naježí a přitiskne k sobě svoje desky. „Nezáleží na tom, jestli někoho obtěžuje, pane Pottere. Není schválený. Sněhový umělec, jak odhlasovali členové NUDU, získal povolení vytvořit sedm soch ze sněhu – ne více, ne méně.”

Harry se zhluboka nadechne a unaveně se na toho mrňavého otravného chlapa podívá. „Dobře, ať je problém v čemkoliv, my o tom nic nevíme.“

„Ano, ale -“

„Měl byste se trochu uvolnit, Hectore,“ navrhne Harry nevinně. „Jsou Vánoce.“

Hectorova tvář získá téměř fialový odstín a chvíli to vypadá, že vybouchne.

„Kdybyste něco zaslechli, pane Pottere, pane Malfoyi…“ zamumlá a strnule odejde.

Nisha, která v sobě během celé jejich výměny očividně dusila smích, se opře u Harryho nohou o pult a vybuchne smíchy.

„Asi ti dlužím poděkování za to, žes mě neprásknul,“ řekne Draco a usměje se na Harryho tak, že se mu z toho málem zamotá hlava.

Tohle bude dlouhý den.

**~*~**

Do večera je z Harryho uzlíček nervů. S Dracem se náhodně dotýkají, otírají se o sebe, když se míjejí, a znepokojivě často do sebe vrážejí. Harrymu připadá, že i ten nejmenší kontakt trvá snad rok, a tak moc se snaží pokaždé sebou netrhnout, že si připadá jako časovaná bomba. Draco se zdá stejně vyvedený z míry, což je sice určitá útěcha, ale i tak si Harry myslí, že propadá šílenství, a to čím dál rychleji.

Když po večeři vyzve Draco Nishu (a Sparkse, který jako obvykle nesmí u ničeho chybět) k partii šachů, Harry se vytratí do svého pokoje. Aby se zbavil špatné nálady a dostal se do svátečního rozpoložení, začne si broukat starou známou koledu, posadí se na koberec a dobalí těch pár posledních dárků z kufru. Možná jsou úplně nepoužitelné, ale nemá čas ani inspiraci na shánění jiných, takže budou muset stačit.

S nespokojeným povzdechem se zvedne, posbírá hromádku balíčků, obrátí se ke dveřím a zarazí se.

„Kam mi zmizel střelec?“ dolehne sem z vedlejšího pokoje Dracův hlas.

„To nevím… ale ne, Sparksi!“ vykřikne Nisha a následuje dupání a tlumené štěkání.

Harry si najednou připadá podrážděný, takže odhodí zabalené dárky na postel a stáhne ze sebe tlustý svetr. Kašle na to – je mu zima, je ztuhlý a unavený a nechce se nechat vtáhnout do jejich hry. Nemá na to vůbec náladu. Potichu proklouzne z pokoje do koupelny, zavře za sebou dveře a naplno roztočí kohoutky nad vanou. Vytryskne z nich horká voda, do které přidá z malé lahvičky pár kapek oleje, a zhluboka se nadechne, protože místnost se začne plnit párou provoněnou eukalyptem.

Rozsvítí lampy, zamyslí se a zase je zhasne. Nikdy se nekoupal v naprosté tmě a teď mu připadá, že je nejlepší čas to zkusit. Když je vana plná, svlékne si džíny a zbytek oblečení a ponoří se do horké vody. Napustil vanu moc plnou – tak jako skoro pokaždé – a troška vody se přeleje přes okraj na podlahu. Nechá to být a raději se soustředí na štiplavé teplo, které se mu začíná šířit v prstech.

Opatrně se ponoří hlouběji, natáhne se a chvíli sleduje na hladině odlesky měsíčního svitu. Potom ale zavře oči a pokouší se vyčistit si hlavu. Je to nejspíš marný pokus, ale když sklouzne ještě níž, voda mu sahá skoro k nosním dírkám a cítí, že se začíná uvolňovat. Palci na nohách se zapře o vanu, aby se nepotopil úplně, a vdechuje voňavou páru. Má plnou hlavu Draca, ale to má vždycky. Nechává myšlenky volně plynout a v mysli se mu vynořují obrázky Draca – přátelské, přirozené a nevyhnutelné.

Dveře do koupelny se rozletí, Harry sebou trhne, praští se o okraj vany a spousta vody přeteče na podlahu. Kvůli tmě je chvíli zmatený, ale rychle si sedne a obrátí se ke dveřím, kde stojí zkoprnělý Draco a vypadá stejně překvapeně jako Harry.

„Myslel jsem, že jsi v pokoji… nesvítilo se tu, tak… promiň,” koktá, otočí se, a než se Harry zmůže na slovo, vyjde ven a důkladně za sebou zavře dveře.

Harry zasténá, ponoří se zpátky do vody a přitiskne si mokré ruce na rozpálený obličej. Ne, že by Draco v té tmě mohl vidět něco, co doteď neviděl, ale o to ani tak nejde. Ten jeho pohled… všechny jeho pohledy už dlouho… déle, než chce Harry vůbec pomyslet. Draco se tím trápí stejně jako Harry a někdo musí udělat první krok. Najednou Harry nedokáže myslet na nic jiného než na překročení hranice, vyřknutí posledního zaklínadla a obrovský trapas, který by z toho mohl vzniknout.

„Ne,“ řekne si odhodlaně, sklouzne pod vodu, několik vteřin zůstane celý ponořený a když se vynoří, lapá po dechu a chvěje se.

Důkladně se osuší a zabalený do ručníku vyjde z koupelny. Zaslechne zvuky přípravy čaje, podle kterých bezpečně pozná, že je Draco v kuchyni, a uleví se mu. V ložnici si obleče tričko a pohodlné kalhoty na doma, vydrbe si vlasy ručníkem a s náručí plnou dárků se vydá do obýváku.

Draco sedí na pohovce a z proužkované konvice nalévá čaj do dvou hrnečků.

„Kde je Nisha?“ zeptá se Harry a přitiskne k sobě pevněji kupičku dárků.

„Šli na procházku.“

Harry si dřepne ke stromku a začne skládat lesklé balíčky k ostatním. „Obávám se, že dárky pro tebe letos nejsou moc nápadité,“ povzdechne si.

„To mi nevadí,“ poví tiše Draco.

Harry se v podřepu a s bušícím srdcem otočí. „Ne?“

„Ne,“ řekne Draco a ani na moment z Harryho nespustí oči. „Nepotřebuju dárky.“

Harry se rozechvěle nadechne a postaví se. „A co potřebuješ?“ zeptá se odvážně, ale žaludek má sevřený, protože má pocit, že se právě vrhnul z útesu, a jen doufá, že přistane na přívětivém místě.

Draco se zvedne, přejde pokoj a postaví se vedle Harryho ke stromečku. Dýchá nepravidelně a Harry se s ním pokusí sladit rytmus. Draco se k němu přitiskne ramenem – hřejivým a pevným – prohlíží si dárky pod stromečkem a kroutí hlavou. Harrymu zní v uších ozvěna vlastní bouřící krve a přes ten zvuk slyší sám sebe říct: „Draco…“ Obrátí se k němu krásné oči plné úzkosti a naděje a Harry se natáhne, aby si ho přitáhnul blíž, a najednou se líbají, prsty mají zabořené ve vlasech toho druhého, jejich horké, rozechvělé dýchání splývá v jedno a Harry se vznáší.

Draco chutná po čaji a cukru a Harry prožívá nečekaný a ten nejúžasnější pocit úlevy. Stále má pocit, že by se mohl sesypat, ale ani v nejmenším mu to nevadí, protože Dracova ústa dokonale pasují na jeho a Draco mu prsty přejíždí po zádech, jako by to byl tisící polibek – ne první – a možná i měl být, ale Harry se nebude zabývat promarněným časem. Ne teď.

Když se od sebe odtrhnou, opře se čelem o Dracovo rameno a usmívá se tak široce, až ho to téměř bolí. Oči ho pálí a cítí se slabý v kolenou, ale je mu to úplně ukradené.

„Ano, tohle byl rozhodně začátek,“ zamumlá mu Draco do vlasů.

Harry se odtáhne a potěší ho, že i Draco je celý zrůžovělý a oči má potemnělé. „Cože?“

„Ptal ses, co potřebuju, a tohle byl rozhodně začátek,“ řekne Draco, prolete jejich prsty a odvede Harryho k pohovce. Společně se uvelebí, opřou o polštáře a tisknou se k sobě od ramen až po kolena.

Harrymu se v oblasti kolem pupíku rozlévá zvláštní horko, ušklíbne se, ukradne Dracovi další polibek a nemůže uvěřit, jak přirozené mu to připadá.

„Pokud bys chtěl, abych ti vynahradil některou z těch blbostí, které jsem ti koupil, rád budu pokračovat v podobném duchu,“ nabídne.

Draco se natáhne pro čaj. „Věřím, že by to bylo…“ Zarazí se a stočí pohled ke dveřím.

O zlomek sekundy později zaslechne Harry kroky následované klapnutím dveří a do bytu vejde Sparks s Nishou, která si je zaraženě prohlíží a nervózně si pohrává s koncem šály.

„Děje se něco?” zeptá se Draco, přivolá ještě jeden hrníček a naleje Nishe čaj tak bezstarostně, jako by se právě vůbec neudálo něco neobvyklého.

„Nic,“ řekne a zmateně se dívá z jednoho na druhého. Po chvíli si všimne jejich blízkosti a zatváří se vyděšeně. „Měla jsem zůstat venku déle?“

Harry je zmatený, ale Draco se zasměje. „Byla jsi tam dostatečně dlouho. Přestaň se tvářit tak ustaraně a pojď si dát šálek čaje.“

Nisha si oddechne úlevou a Harry se rozhodne, že nemusí vědět všechno.

„Užili jste si procházku?“ zeptá se a sehne se, aby podrbal Sparksovy studené uši.

„Vlastně jo,“ odpoví Nisha, posadí se na otoman a skopne z nohou boty. „Hádejte, koho jsem viděla, jak ho vyrazili z Kotle kvůli tomu, že je ,zatracený mizera’,“ při vyprávění naznačí ve vzduchu uvozovky a nedočkavě se na ně dívá.

Harry si vymění pohled s Dracem.

„Řekni, že to byl Hector, prosím,“ žadoní Harry, protože by to byla třešnička na dortu nečekaně úžasného večera.

Nisha přikývne.

„Myslím, že tohle si zaslouží něco silnějšího,“ pronese Draco a když vstává, opře se o Harryho stehno.

Harry zavře oči, poslouchá cinkání lahví s alkoholem, mezi nimiž se přehrabuje Draco, a najednou se cítí příjemně unavený. Dneska se konečně pořádně vyspí.