Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #11 – led jakéhokoliv druhu

11. prosince – Tvrdohlavý a tvrdohlavější

Harryho vytrhne ze spánku skřípání, protože někdo vyndává tabuli s denní nabídkou před kavárnu a táhne ji přitom po dlažbě. Hlasitě zaúpí a rukama si přikryje obličej. V noci zase sotva spal a s tím, co si včera uvědomil, ho pomyšlení na celý den v Dracově společnosti málem přiměje schovat se pod peřinu a zůstat tam.

Ale jenom málem, protože pokud má někdo šanci porazit Draca v umíněnosti, je to právě Harry. Vzpomínka na nová, nablýskaná košťata mu vykouzlí úsměv na rtech a donutí ho vyhrabat se z postele a jít do sprchy. Zatímco stojí pod horkou vodou a pokouší se pořádně probrat, dospěje k rozhodnutí, že nejlepší bude na to prostě nemyslet. Alespoň ne teď. Potlačit to v sobě patrně není nejzdravější přístup k problému, to je mu jasné, ale momentálně bere to nejjednodušší řešení.

Obchod je nacpaný lidmi jako obvykle a Harry brzy zjistí, že s Dracem nemusí skoro vůbec mluvit. Vyhnout se pohledům na něj je bohužel mnohem obtížnější a kvůli omezenému prostoru za pultem mezi nimi často dojde k fyzickému kontaktu. Přibližně každých pět minut se o sebe otřou rameny, současně se natáhnou pro ten samý brk či razítko nebo mu Draco položí ruku na bedra, když kolem něho prochází. Harry se z toho pokaždé málem sesype. Stojí strnule, aby při každém doteku nenadskočil, a brzy z toho má bolavá a ztuhlá ramena. Když se k tomu přidají motýli v břiše, kterých se asi jen tak nezbaví, a vyčerpání z dlouhodobého nedostatku spánku, není divu, že se Harry během dopoledne promění v uzlíček nervů. A začíná to na něm být znát.

„Donutil jsem ji zůstat doma,“ vykládá Dracovi promočený zákazník, který čeká na zabalení nákupu. „Vsadím se, že stejně neodpočívá. Než se vrátím, celý dům bude pravděpodobně vzhůru nohama.”

Draco přikývne a daří se mu propalovat Harryho pohledem, aniž by se na něj vůbec díval. „Ano, je hrozné, když někdo zjevně potřebuje pomoc a odmítá si to přiznat, že?“

„O tom mi povídejte,“ souhlasí muž a odhrne si z čela mokré vlasy. „Pořád dokola nabízím, že zavolám lékouzelníka…“

„To je jistě dobrý nápad,“ přitaká Draco a podá mu balíček.

Muž si ho s povzdechnutím vezme a Harry protočí oči.

„No, radši bych měl vyrazit domů, než se počasí ještě zhorší. Očividně bude odpoledne pořádné krupobití,“ řekne muž a Harry nevnímá Dracovu odpověď, protože jeho pozornost přitáhne prudký déšť za oknem.

Rozhlédne se po obchodě, dospěje k závěru, že se bez něj Draco na minutu nebo dvě obejde, a vydá se ke dveřím. Musí silně zabrat, aby je přes nárazy větru otevřel, a hledá Nishu. Choulí se u zdi a z promočeného spacáku a šály jí koukají jen oči.

„Pojď dovnitř.“

„Ne,“ pronese Nisha umíněně a upřeně pozoruje mokré dlažební kostky. „Děkuju.“

Harry vzdychne, na okamžik se vcítí do Dracova zákazníka a zauvažuje, proč Prvotřídní potřeby pro famfrpál přitahují ty nejpaličatější lidi na světě.

„Jsi celá promočená,“ nevzdává se Harry. „Mají padat kroupy.“

Nisha se klepe zimou. „Jsem v pořádku, díky. Oba jsme v pořádku.“

Harry se zhluboka nadechne a odhodlaně vkročí do deště. „Nisho, jestli nepůjdeš dovnitř, budu sedět venku s tebou,“ poví nakonec a protáhne obličej, protože ho ledové kapky bodají do obličeje a rukou.

Nisha se na něj vyděšeně podívá. Uvnitř spacího pytle se zavrtí Sparks a zmateně vykvíkne. Harry ji několik dlouhých sekund vyzývavě pozoruje, potom pokrčí rameny a posadí se na zem vedle ní, tentokrát bez užitečných kouzel. Během chvilky mu teče voda z vlasů, přes brýle vidí rozmazaně a zimou necítí zadek.

„Nemyslíš to vážně, že ne?“ zeptá se Nisha a tmavé velké oči se jí rozšíří hrůzou.

„Ano, myslím,“ ujistí ji Harry a usměje se na zákaznici, která právě vchází do obchodu. Podívá se na něj jako na blázna a pospíší si dovnitř. Harry se obrátí zpátky k Nishe a z jejího pohledu vyčte, že má na něj stejný názor.

„Proč?“ zašeptá.

„To počasí se má ještě zhoršit,“ řekne Harry a přitáhne k sobě kolena, aby se alespoň trochu zahřál.

„Ne, myslím tím… proč jsi na mě pořád tak milý?“

Harry zaváhá a potom odpoví pravdivě, protože nic jiného mu nedává smysl.

„Protože nevím, proč by se měl kdokoliv chovat jinak. Protože si zjevně potřebuješ odpočinout a já mám to štěstí, že ti můžu nabídnout pomoc. Protože nerad vidím lidi – nebo psy – promrzlé a hladové, když to tak nemusí být.“

Nisha na něj zírá. Po nose se jí kutálí obrovská dešťová kapka, ale nevšímá si toho.

„Prostě si nemyslím, že bych mohla…“

„Udělej to kvůli němu, když to nemůžeš udělat kvůli sobě,“ pronese Draco, který se objeví ve dveřích a překvapí tím Harryho i Nishu.

Oba se k němu otočí a dojde jim, že mluví o Sparksovi, který zvědavě vystrčí nos ze spacáku i přesto, že se mu chvějí fousky zimou. Nisha se na pejska podívá a unikne jí tiché, zoufalé povzdechnutí. Sparks se klepe a olizuje jí ruku. Zvedne hlavu zpátky k Harrymu a v očích má kromě obav i náznak odhodlání.

„Myslíte to naprosto vážně?“ ujišťuje se a ovine kolem pejska starostlivě ruce.

„Ano,“ ujistí ji Harry.

„Naprosto,“ dodá Draco a ohlédne se do obchodu. „Omluvte mě.“

S hlasitým zacinkáním zvonku nad dveřmi zmizí zpátky v obchodě. Harry s Nishou se na sebe dívají skrz déšť, jako by ještě naposledy posuzovali úmysly toho druhého. Nakonec se Harry vyškrábe na nohy a Nisha vyleze z mokrého spacáku, opatrně se postaví a přitiskne k sobě chvějícího se Sparkse. Volnou rukou popadne spacák a už bez řečí následuje Harryho dovnitř, hromádku promočené látky táhne za sebou.

Několik zákazníků zvedne hlavu, ale všichni rychle ztratí zájem a vrátí se ke svým nákupům. Harry ji odvede k širokému okennímu parapetu. Nisha se posadí na kraj, dlouhé nohy se jí houpají nad zemí a v náručí pořád pevně svírá psa. Harry postává nejistě vedle stojanu s Nimbusy a nemůže od nich odtrhnout pohled.

„Promiňte,“ ozve se měkký, chraplavý hlas.

Harry sebou trhne a obrátí pozornost k drobné stařence, které se „podařilo sladit“ oranžový hábit se špičatým fialovým kloboukem. „Ano, madam?“

Sparks krátce, hlasitě štěkne a stařenka se po něm ohlédne. Když se otočí zpátky k Harrymu, tváří se přísně a Harry se v očekávání kritické poznámky trošku přikrčí. Už si v duchu připravuje odpověď, když žena znovu promluví.

„Mívala jsme přesně takového psa. Je k těmhle košťatům rozšířená záruka?“

Harry na chvilku ztratí řeč a potom se usměje. „Ovšem. S košťaty Nimbus máte skutečně mnoho možností. Pojďte se mnou prosím k pultu, ukážu vám to podrobněji,“ řekne, ještě jednou se podívá na Nishu se Sparksem a odvede ženu skrz dav zákazníků.

Než se Harry vypořádá s dalším přívalem nakupujících, venku propukne slibované krupobití. Drobné ledové kuličky padají v takovém množství, že je obchod naplněn přízračně bílým světlem, a i přes cvrkot zákazníků je slyšet neustávající ťukání krup, které dopadají na okno. Nisha sedí v tureckém sedu na parapetu, na klíně má Sparkse a zaujatě se dívá z okna. Od chvíle, kdy ji Harry přesvědčil, aby šla dovnitř, neřekla ani slovo, ale když jí přinese čaj, usměje se.

„V tomhle bych byla venku,“ řekne, rukama obejme horký hrnek a pozoruje poskakující kroupy. Po chvíli se podívá na Harryho a skousne si rty. „Jsem vděčná. Nemusel jsi to dělat.“

„Chtěl jsem,“ odpoví Harry a uvědomí si, že uvnitř je její oblečení zatuchle a nakysle cítit. Uvažuje, jestli by ji dokázal přesvědčit, aby si ho nechala vyprat, aniž by ji urazil. Pro tenhle úkol by byl vhodnější Draco a jeho vrozená diplomacie, ale na něj teď Harry vážně nechce myslet. Je to příliš matoucí a připomíná mu to, že se kolem něj všechno hroutí.

Nisha ho zkoumá svýma velkýma hnědýma očima a po chvíli se viditelně uvolní. Sparks se zavrtí a už poněkolikáté se pokusí seskočit na zem.

„Buď hodný,“ zašeptá Nisha unaveně a chytne ho pevněji.

„Nechceš ho nechat trochu proběhnout?“ navrhne Harry. „Je to pro něj bezpečnější než venku a on očividně umírá touhou to tady prozkoumat.“

„Nechci, aby se vám pletl pod nohy,“ namítne Nisha nejistě.

„Bude to v pohodě, uvidíš,“ řekne Harry a natáhne pro pejska ruce. Nisha se na něj dlouho bez hnutí dívá a ve chvíli, kdy už se chystá od ní odstoupit, se zhluboka nadechne a podá mu kroutícího se Sparkse.

Harry si od ní to chlupaté stvoření, které sebou mele jako pytel blech, opatrně vezme a překvapí ho, jak je pejsek lehký. Jakmile ho položí na podlahu, nadšeně štěkne a okamžitě se rozběhne za pult.

„Díky za varování,“ křikne Draco, který leknutím upustí brk a nemotorně mu uhne.

Harryho to rozesměje a Nisha neví, jestli se má tvářit potěšeně nebo provinile.

V podobném duchu probíhá zbytek odpoledne. Zpráva o tom, že dorazily nové Nimbusy, se rychle rozšířila a do obchodu proudí davy zákazníků. Všichni chtějí získat nejnovější model ještě před Vánoci, a zatímco čekají ve frontě a zaujatě si vykládají, Sparks nadšeně poskakuje kolem po třech nožičkách, vráží do věcí a tahá zákazníky za tkaničky, jako by byl ještě štěně. V suchu, teple a s více hrnky čaje, než zvládá vypít, se Nisha konečně uvolní. Navíc vidí, že lidi ve frontě si Sparksovu přítomnost doopravdy užívají a s hrdým úsměvem ho z okenního výklenku sleduje.

Vděčný za rozptýlení zaměří Harry veškerou pozornost na zákazníky. Stará se, aby každý, kdo si přišel pro Nimbus, s jedním i odešel. Zákazníkům, kteří nevědomky zabloudili do tohohle zmatku plného psů a košťat, nabídne úsměv, vysvětlí situaci a prodá to, pro co si přišli, nebo zodpoví každou otázku. Ve chvílích, kdy se nevěnuje zákazníkům, dolévá Nishe čaj, vyhání Sparkse z pod pultu nebo sleduje vývoj krupobití. Každopádně má tolik práce, že se většinu odpoledne úspěšně vyhne pohledům na Draca a ani s ním nemluví. Což je docela úspěch vzhledem k tomu, že většinu času stojí vedle sebe.

Draco má taky dost práce a Harry sám sebe lehce přesvědčí o tom, že si nevšimnul jeho vyhýbavého chování. Jo, možná se kvůli tomu cítí trošku provinile, ale to poslední, co zrovna teď potřebuje, je Dracova ruka na rameni, dobrosrdečně míněná urážka nebo pohled do jeho hřejivých šedých očí. Cokoliv z toho by mohlo způsobit, že se úplně sesype. Zatím se nerozhodl, jak by se měl k téhle situaci postavit, a Draco o ničem z toho nepotřebuje vědět.

Protože on to zvládne vyřešit. Fajn, tak je zamilovaný do Draca – bože, už jen při té myšlence se mu zhoupne žaludek – to ale neznamená, že to tak musí být napořád. Lidi se dokážou přenést přes spoustu věcí. I on se přes to přenese, je to jen otázka pevné vůle. Nejspíš.

Draco kolem něj projde, aby pomohl poslednímu zákazníkovi s rozměrným nákupem, otře se o něj a Harry se zachvěje a zadrží dech.

„Mám zamknout?“ zeptá se a dívá se přímo na Harryho, což v jeho hrudi vyvolá příliv nechtěných tužeb.

„Cože? Ach, ano, zamknout… dobře,“ dostane ze sebe nakonec. „Já spočítám tržbu.“

„Měla bych radši jít,“ ozve se Nisha. Harry na ni vyvalí oči a znepokojí ho, že na její přítomnost úplně zapomněl.

„Kam chceš jít?“

Nisha se podívá z okna. Pořád padají kroupy, i když už slaběji.

„Ne,“ vyhrkne Harry. „To nemůžeš.“

Nisha vyzývavě zvedne obočí. „Nemůžu?“

Ode dveří se ozve pobavený smích. Harry si ho nevšímá.

„No, samozřejmě můžeš, ale byl bych mnohem radši, kdybys šla nahoru a dala si s námi večeři,“ upřesní. Má tušení, že největší překážku už překonal – je uvnitř a zbývá ji tu jenom udržet.

Nisha sklouzne z okenního výklenku, mokrý spací pytel tiskne k sobě. Harry vyčkává a vidí na ní, že svádí vnitřní boj, jestli nabídku přijmout nebo odmítnout. Po chvíli otevře pokladnu s nadějí, že jí během rozpočítávání mincí do pytlíčků poskytne potřebný prostor k rozhodnutí.

„Děkuju,“ řekne právě v okamžiku, kdy Harry s řinčením zabouchne zásuvku. „On může jít taky?“

Harry následuje její pohled k dohořívajícímu krbu, kde leží stočený Sparks a spokojeně si ožužlává vlastní ocas.

„Pokud mi ho dovolíš vykoupat,“ odpoví Draco a s nakrčeným nosem si prohlíží šmouhy od sazí na psích uších a packách.

Nisha zaváhá. „Myslím, že se bude vody bát.“

Harry si vzpomene na příběh o tašce v kanále a zamračí se. Draco zaváhá, potom pejska opatrně zvedne a drží ho v dostatečné vzdálenosti od své košile. Nutno říct, že Sparkse to nevyvede z klidu a šťastně na Draca cení špičaté zuby. Harry přemýšlí, jak si pro všechno na světě zachoval takhle důvěřivou a veselou povahu i přes všechny útrapy, které prožil.

„Neměj strach,“ uklidňuje ji Draco a zamyšleně Sparkse pozoruje. „Nebudu napouštět vanu. Namydlím ho a opláchnu kelímkem.“

„Tak jo,“ souhlasí Nisha a zacuká jí koutek, jako by jí představa Draca, který dělá něco takového, přišla nesmírně zábavná.

Ne, že by jí to Harry mohl vyčítat. S Dracem a Sparksem v čele se vydají nahoru a jakmile neobvyklá dvojice zmizí v koupelně, Harry má velké pokušení je následovat. Představa Draca, který koupe psa, málem naruší jeho novou taktiku vyhýbat se mu, jak to jen jde, ale nakonec odolá. Teď, když konečně Nishu přesvědčil vstoupit do bytu, ji tady nenechá samotnou.

Z koupelny se ozve zvuk tekoucí vody, Harry odtrhne pohled od dveří a zadívá se na Nishu, která nehnutě stojí a se zájmem se rozhlíží po pokoji. V rukách pořád pevně svírá spacák, ze kterého kape voda na navoskovanou podlahu. Harry má sto chutí jí ho vzít, vyprat ho, usušit a seslat na něj spoustu ochranných kouzel, ale ona ho očividně jen tak nedá z rukou. Harry tuší, je to její jediný majetek a měl by si dobře rozmyslet, jestli chce pokoušet štěstí a rozrušit ji jen kvůli mokré podlaze. Po pravdě, všechno, co má – včetně psa – je špinavé a promočené a nejspíš už to tak je celé týdny nebo měsíce. Pár hodin navíc už nehraje žádnou roli.

„Vím, že je hrozný,“ řekne Nisha a omluvně se podívá na spacák.

Harry se zastydí a v duchu si přikáže lépe skrývat svoje pocity. „To je dobrý,“ ujistí ji, zamíří do kuchyně a vyzve ji, aby ho následovala. Tam ji i se spacákem nasměruje na židli, postaví vodu na čaj a pustí se do zkoumání zásob.

„Koupila jsem si ho za svůj první týdenní plat,“ pokračuje Nisha. Harry se ohlédne přes rameno a spatří ji, jak zkoumá velkou díru ve spacím pytli, ze které už začíná vypadávat výplň. „Ukázalo se, že to bylo šťastné rozhodnutí.“

Harry vyčkává, ale další vysvětlení nepřichází. „Máš ráda lasagne?“

Nisha přikývne.

Pěkně krůček po krůčku, pomyslí si Harry, usměje se na ni a začne shromažďovat ingredience. Brzy opéká mleté maso (nezapomene dát trošku stranou pro Sparkse), připravuje hustou rajčatovou omáčku a kuchyň je plná teplé páry a lahodné vůně. Po chvíli vejde Draco a spolu s ním vběhne i čistý a suchý Sparks. Nisha se radostně zasměje, klekne si k němu na podlahu a hladí jeho krásný, nadýchaný kožich. Draco je se sebou náramně spokojený a Harry cítí jeho úsměv na svém rameni, když se přes něj Draco nakloní, aby se podíval na sýrovou omáčku v rendlíku.

„Kvůli mně lasagne nikdy neděláš,“ obviní ho z legrace.

„Měli jsme je minulý týden, Draco,“ připomene mu Harry.

Nisha, rozrušená z opětovného shledání se Sparksem, se uchechtne a v kuchyni zavládne radostná nálada. Draco nachystá na stůl talíře a příbory, zatímco Harry dokončí sestavování lasagní a pak se všichni tři usadí ke stolu, pijí čaj a sledují, jak v pekáči bublá rajčatovo-masová směs a zlátne sýrová vrstva.

Během večeře Harry s Dracem vykládají Nishe o obchodě, o zkušenostech, které za ty roky nasbírali, a vylíčí jí taky pár kuriózních zážitků se zákazníky. Nisha zaujatě poslouchá a jí svoji porci s takovou chutí, jakou Harry dlouho neviděl. Tu a tam zkontroluje Sparkse, který se pod stolem zvesela vrhl na talířek masa. Sotva promluví, dokud nejsou všichni čtyři usazení v obýváku – Harry a Draco na jedné pohovce a ona na druhé. Když Harry rozsvítí vánoční světýlka, vyleká ji to, ale Sparks seskočí z pohovky, odběhne ke stromku a rozzlobeně se na něj rozštěká, což ji rozveselí.

„Předpokládám, že byste rádi věděli, jak jsem skončila takhle,“ začne mluvit a úsměv se jí vytratí.

Draco si poposedne. „Ne, pokud nám to říct nechceš.“

„Ne, dlužím vám aspoň tohle. Jste ke mně tak milí.“

„Nic nám nedlužíš,“ trvá na svém Harry, ale ona zavrtí hlavou.

„Myslím, že chci, abyste to věděli. Jednak proto, že jsem to nikdy nikomu neřekla… a jednak nechci, abyste si mysleli, že jsem nějaká ubohá oběť a litovali mě. Jestli něco, tak jsem oběť své vlastní tvrdohlavosti,“ poví a když se s Harrym setkají pohledem, proběhne mezi nimi vlna porozumění.

„Dobrá,“ pronese Harry klidně, mávne hůlkou ke krbu a zapálí oheň, protože si všimne, že se chvěje.

Nisha se zhluboka nadechne, rukama si sčeše dohromady husté vlasy, přehodí si je přes rameno a během dalšího vyprávění si je natáčí na prst. „Tak… dobře. Pocházím z velké rodiny. Jsem nejstarší, mám sestru a čtyři bratry. Mí rodiče mají velmi tradiční názory… teda, můj otec je má a matka se tomu podřídila. Což je nejspíš taky dost tradiční.“

Nisha se odmlčí, zamračí se a Harry se musí ovládat, aby do toho nevstoupil. Po pár vteřinách pokračuje s pohledem upřeným na krb. „Když říkám tradiční, myslím tím, že je přesvědčený o určitém postavení žen, víte? Ale nejen to, je posedlý čistou krví.“

Draco si nervózně odfrkne a Harry málem natáhne ruku, aby ho uklidnil. Nisha je ztracená v myšlenkách a ničeho si nevšimne.

„Vždycky říkával… no nejspíš to pořád říká… že se smíšenými manželstvími nemá problém, pokud po tom lidé touží,“ vykládá a ve vzduchu naznačí jízlivé uvozovky. „Ale v rodině něco takového nestrpí. ‚Žádná z mých dcer se neprovdá za mudlorozeného…‘ a tak dále. Singhovi jsou podle něj ta nejčistokrevnější rodina, co existuje, a dokud bude živý, nedovolí, aby se to změnilo.“

„S tímhle mám nějaké zkušenosti,“ poznamená potichu Draco.

Nisha přikývne. „Vlastně myslím, že se naši otcové znali,“ připustí. „Když jsem zaslechla tvé jméno, bylo mi povědomé.“

„Rozhodně to vypadá, že by si spolu měli co říct,“ souhlasí Draco.

Nisha se ušklíbne a přitáhne si nohy do tureckého sedu. Sparks, který už postavil stromek dostatečně do latě, na ni vyskočí a spokojeně se uvelebí.

„Jako nejstarší dcera jsem vždycky věděla, že mám… určité povinnosti,“ pokračuje. „Nejdůležitější bylo, abych se dobře vdala. V rodinách, jako je naše, nejsou domluvená manželství ničím neobvyklým…“ Pohlédne na Draca, který souhlasně přikývne. Harryho ta představa dopálí, ale nic neřekne. „Věděla jsem, že otec pro mě plánuje sňatek hned potom, co mi bude dvacet. Chystala jsem se odejít, měla jsem to naplánované. Vzala bych si věci a prostě zmizela. Jednoho dne jsme šli na večeři ještě s další rodinou a otec mi přede všemi oznámil, že si vezmu jejich nejstaršího syna.“ Nisha na okamžik zavře oči. „Znala jsem ho. Byl přesně jako můj otec. Okamžitě mi došlo, jaký život mě čeká, a řekla jsem ne. Nevzala bych si ho ani za nic.“

„A co oni na to?“ zajímá se Harry. Příběh ho natolik zaujal, že si sotva všimne, že má položenou ruku na polštáři těsně vedle Dracovy.

„Ta druhá rodina byla velmi uražená. Můj otec byl nepříčetný. Řekl, že nevím, co povídám, a že si ho samozřejmě vezmu, tak jak bylo domluveno. Potom oznámil, že svatba bude za týden.“

Draco se zhluboka nadechne. „Takže jsi utekla.“

Nisha kývne. „Doslova. Neměla jsem s sebou hůlku, takže jsem vyběhla z restaurace a utíkala, dokud mi stačily síly. Neodvážila jsem se vrátit domů pro věci, a tak jsem měla jen to, co jsem našla po kapsách. Vyměnila jsem si u Gringottových peníze a měla jsem dost na zaplacení týdenní zálohy za střechu nad hlavou… v mudlovském Londýně, samozřejmě… domnívala jsem se, že tam mě hledat nebudou.“

„A hledali?“ položí Harry otázku, ale předem zná odpověď.

„Ne. Prodala jsem v second-handu šaty a místo nich si koupila tohle,“ s těmi slovy ukáže na obnošené, špinavé, černé kalhoty a tenký svetr, „našla jsem si práci v kavárně a vydělala si dost na nějaké jídlo a spací pytel.“ S nečitelným výrazem se na něj zadívá. „V mém bytě nebyl žádný nábytek, dokonce ani postel.“

„Myslela jsem, že dokážu začít znova, víte? Všechno šlo podle plánu, našla jsem Sparkse, denně jsem pracovala…“ Smutně se usměje. „Předtím jsem nikdy v životě nepracovala, ani jeden jediný den. Neměla jsem to povolené. A pak najednou chodím do práce, se psem na procházky, na noc zamykám vlastní dveře. V některých ohledech to byly ty nejlepší týdny mého života. A pak to skončilo.“

„Našli tě?“ zeptá se Harry s žaludkem staženým úzkostí.

Nisha zaboří prsty do Sparksova kožichu a zavrtí hlavou. „Ne. Ani nevím, jestli mě vůbec někdy hledali. Kdybych se vrátila, otec by pravděpodobně předstíral, že mě nezná.“

„To mě mrzí,“ řekne Harry jemně.

„Nemusí. Chybí mi matka a bratři se sestrou, ale on ne,“ řekne zarputile s odhodlaným výrazem. „Každopádně to s nimi nemělo nic společného. Ale ta práce, co jsem dostala… Vyšlo najevo, že mě majitel zaměstnal jen proto, že se mnou chtěl spát. Řekl mi, že má ‚slabost‘ pro indické holky.” Nisha s opovržlivě našpulenými rty zírá do krbu. „Když jsem mu řekla, že nechci…“

„Přišla jsi o práci,“ dokončí Draco.

„Přesně. Bez zkušeností jsem nemohla najít jinou práci, a tak jsem přišla o byt. Bez podnájmu neseženeš práci a bez práce neseženeš podnájem,“ líčí unaveně. „Nakonec jsem přišla na Příčnou ulici, protože mi to tu přišlo jako bezpečnější místo na to být bez domova. Nejspíš to zní bláznivě.“

„Vůbec ne,“ řekne Harry. „Podle mě nic z toho nezní bláznivě.“

„Nic než neuvěřitelná smůla a několik lidí s nešťastnými názory,“ pronese Draco. „Ale teď jsi tady.”

Nisha se usměje a tiše si povzdychne. „Nikdy jsem nečekala, že tady budu.“

„Já ano,“ prohlásí Draco a zvedne se. „Ve chvíli, kdy tě Harry zahlédl venku, mi bylo jasné, že je jen otázka času, kdy tě dostane dovnitř. Nedala by sis sprchu?“

Nisha zamrká. „Ehm…“ Zahanbeně se podívá na své oblečení. „Opravdu ráda, ale nemám jiné oblečení. Vím, že tohle je hrozné, ale je to doslova všechno, co mám.“

„Než se osprchuješ, něco pro tebe najdu,“ nabídne Harry. „Můžeš si to půjčit na přespání a než vypereme tvoje oblečení – a tohle taky, pokud chceš,“ dodá a ukáže na spacák, který na polštáři pohovky udělal celkem působivou mokrou skvrnu.

„Na přespání?“ zopakuje Nisha opatrně.

„Nehádal bych se s ním, Nisho. Jinak strávíte celou noc soutěžením, kdo z vás je tvrdohlavější,“ upozorní ji Draco a odejde zapnout sprchu.

„Venku je pořád hnusně,“ naléhá Harry a napřáhne ruku pro spací pytel. „A pohovka je pohodlná. Nachystám ti přikrývku.“

„Vůbec tomu nerozumím,“ poví Nisha zmateně, konečně pustí spacák a vypadá to, že se každou chvíli rozpláče. Když se Draco vrátí a podá jí dvě nadýchané osušky, po tváři se jí opravdu skutálí jedna neposlušná slza, ale hned ji setře.

„Asi je lepší se o to nesnažit,“ odpoví Harry. Draco zvedne čerstvě vykoupaného Sparkse a spokojeně si přivoní k jeho kožichu.

Nisha přikývne a rychle se odvrátí, ale Harrymu její užaslý, mírně uplakaný výraz neunikne. Zatímco se sprchuje, najde pro ni ponožky, tričko, svetr a pohodlné kalhoty, které by jí mohly být. Položí oblečení k ohni, aby se nahřálo, sedne si na kobereček ke Sparksovi a čeká, až bude hotová. Draco stojí u okna a s rukama založenýma na prsou se dívá ven do tmy.

„Už jen prší,“ pronese a Harry nerozezná, jestli si mluví jen pro sebe.

„Lepší než kroupy,“ řekne nakonec. Prohlíží si linii Dracových ramen a dumá, jak je možné, že si doteď nevšimnul, jak jsou rovná a krásně tvarovaná. Draco má vůbec hodně krásně tvarovaných linií – záda, čelist, nos, boky a obočí – je samá krásná linie a Harry znenadání zatouží po každé z nich přejet prsty.

„…jestli chceš znát můj názor, měla by si ty lilky nechat pro sebe,“ řekne neurčitě Draco.

Harry se zamračí. „Cože?!“

„Vůbec jsi mě neposlouchal, že?“ povzdechne si Draco a obrátí se zády k oknu.

Z koupelny se naštěstí spolu s oblakem voňavé páry vynoří Nisha, zabalená ve velké bílé osušce a zachrání Harryho před odpovědí. Rozpačitě stojí mezi dveřmi. Chvíli se nic neděje a potom si Harry vzpomene na oblečení, vyškrábe se na nohy, posbírá nahřáté svršky a donese jí je.

„Díky,“ řekne a když si je od něj bere, upoutá Harryho zářivý odlesk.

Nishe visí na krku vkusný řetízek s drobným zlatým přívěskem ve tvaru půlměsíce. Uvědomí si, že jí vlastně zírá na hruď, a rychle odvrátí pohled, ona ale zvedne ruku a dotkne se přívěsku.

„Nejspíš přemýšlíš, proč jsem ho neprodala,“ poznamená Nisha a tváří se chápavě.

„To mě nenapadlo, opravdu.“

Nisha se nejistě usměje. „No dobře. Nemohla jsem. Je to poslední věc, co mi dala matka. Nisha znamená ‚noc‘, takže…“ pokrčí rameny.

„Jsem rád, že jsi ho neprodala,“ řekne Harry rozhodně. „Obleč si to, než umrzneš.“

Nisha zmizí s úsměvem zpátky do koupelny, dlouhé mokré vlasy se jí pohupují na zádech.

Harry se vrátí k ohni a přemýšlí o rodičích, lilcích a krásně tvarovaných liniích.

„Takže,“ ozve se Draco z parapetu okna, „myslíš, že můžeš pozvat dvojici cizinců, aby s námi bydleli, aniž by ses se mnou poradil?“

Harry se na něj zděšeně podívá. „Myslel jsem, že ty… je to jen přes noc, Draco…“

„Utahuju si z tebe,“ řekne Draco a v očích má najednou tolik obav, že to Harry nedokáže snést. „Dobrý bože, vypadal jsi, že omdlíš.“

„Jsem v pořádku,“ poví Harry a ani on sám tomu nevěří.

Draco seskočí z okna a usadí se před krb k Harrymu.

„Hele… připadám si jako totální idiot, že tohle vůbec řeknu, ale… můžu pro tebe něco udělat?“ zeptá se a dívá se na něj tak starostlivě, až se Harry nechá unést představou, co by se mohlo stát, kdyby jeho city byly opětovány.

„Vážně jsem v pořádku,“ dostane ze sebe konečně a snaží se, aby jeho lež zněla tentokrát trošku přesvědčivěji.

Je to tak správně, protože Draco nic podobného jako on necítí. A i kdyby snad ano, Harry si dokáže představit, že podlehnout těm pocitům by byl hodně špatný nápad.

V té chvíli vyjde z koupelny Nisha. V Harryho oblečení se trochu ztrácí – rukávy za ní plandají a nohavice jsou jí tak dlouhé, že si je při chůzi přišlapává. Nijak zvlášť jí to však nevadí, protože je čistá a suchá a vypadá, že se jí ulevilo.

„Asi ani jeden neznáte kouzIo na usušení…“ začne, ale Draco už má vytaženou hůlku a pošle směrem k ní jemné, žlutě zářící kouzlo, které rozfouká Nishiny dlouhé vlasy a ty jí potom dopadnou zpátky na záda a ramena v jemných vlnách. „Děkuju.“

Harry sleduje, jak Draco s potěšeným úsměvem schovává hůlku.

Povzdychne si. Opravdu by to byl hodně, hodně špatný nápad.