Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 8., část 2. Zpátky do školy

Severus si sedl s Lupinem, aby probrali možné rituály. Soupis přísad jim pomohl zúžit možnosti, když přišel Black.

„Co tu děláš?“ zeptal se bez okolků Severuse a praštil sebou do křesla.

„Skoro bych si přál, abys pořád učil, Lupine. Ať už jsi jak chceš nebezpečný, nemusel bych se smiřovat s přítomností tady Blacka, abych mohl vést civilizovaný rozhovor,“ řekl Severus jedovatě.

„Přinesl můj lektvar a několik důležitých informací, Siriusi. Mohl by ses přinejmenším pokusit být zdvořilý,“ podotkl Lupin unaveně.

Sirius udělal grimasu a zeptal se: „Copak vyvádí slečinka Lockhart?“

Severus obrátil oči v sloup a začal vyprávět, co věděl o incidentech s cornwallskými rarachy.

xxx

Severus nesl kouzlem odlehčenou krabici lahviček s lektvary pro ošetřovnu po točitém schodišti. Jen málo studentů vědělo o této skryté cestě. Schody vedly z nejspodnějšího sklepení až do sedmého patra a většinou je používali zaměstnanci. V přízemí se zastavil a pohlédl vzhůru; nebyl si jistý, co slyší. S povzdechem se vyšplhal do dalšího patra, aby to prozkoumal. Byla tam velmi malá podesta a chodbička, spíš výklenek než předsíň, která vedla jen asi metr a půl k zazděným dveřím.

Severus opět zaslechl syčivý zvuk a nahlédl za roh, spatřil tam Harryho stát před obrazem.

„Pane Pottere?“ zvedl jedno obočí.

Harry vzhlédl a troufale se zazubil. „Ahoj, pane profesore.“

„Co tady děláte?“ pátral Severus.

„Jen si zkracuji cestu, pane,“ řekl Harry, „a opravdu už bych měl spěchat na večeři.“

Pak se otočil zády k obrazu a v pravém úhlu k zazděným dveřím prošel zdí.

Severus se zamračil; nejdříve na zjevně ne tak pevnou zeď a pak na obraz. Byl na něm malý černovlasý chlapec v kalhotách po kolena a v haleně, bosý a s černým hábitem složeným pod hlavou. Dřímal na travnatém břehu rybníka, v pozadí se pásl jednorožec. Jak tak Severus studoval portrét, tráva se nepatrně zavlnila; měl pocit, že vidí mizet hada.

Otočil se zpět ke zdi a natáhl ruku. Když lehce přitlačil, začal procházet skrz. Prošel iluzí a ocitl se ve výklenku za brněním v prvním patře. Pečlivě se rozhlédl, aby zjistil, kde přesně se nachází, a pak se obrátil a chtěl se vrátit na schody, ale nyní narazil na pevnou zeď. Zamračil se a v duchu si poznamenal, že má chlapce požádat, aby mu prozradil to tajemství. Netušil, jak to mohl zjistit student druhého ročníku, když ani on nevěděl, že tu existuje východ.

Musel projít dlouhými chodbami k hlavnímu schodišti a k ošetřovně, a celou cestu se mračil ještě víc.

xxx

Harry se opřel v křesle s šálkem čokolády v jedné ruce, druhou hladil zmiji. „Říká, že bílé myši jsou chutnější než ty šedé, pane profesore, a chce vědět, kdy jí plánujete najít druha.“

Severus obrátil oči v sloup; jako by mu jedna zmije nestačila. „Neuvažoval jsem o druhovi pro ni. Možná by byla šťastnější na Grimmauldově náměstí s vaším kmotrem, který by hověl jejím rozmarům.“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, má vás ráda, kromě toho se jí Sirius bojí. Mohl bych si ji vzít zpátky do ložnice, jestli chcete,“ nabídl.

Severus se zazubil při pomyšlení na to, jak Blacka týrají hadi, a pak zavrtěl hlavou, když si uvědomil zbytek věty. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Zmije nejsou na seznamu povolených domácích mazlíčků. Kromě toho, nemáte už sovu?“

„Ano, a sovy jedí hady. Hedvika ale do ložnice nechodí.“

„Musí zůstat v laboratoři, Harry,“ řekl Severus přísně.

„Dobrá, byl to jen nápad. Asi by mě stejně přistihli, jak se s ní bavím,“ dodal, když se vyplazila vzhůru po jeho paži a začala se hlavou třít o jeho tvář.

Severus se mírně otřásl a změnil téma. „Těšíte se na halloweenskou oslavu příští týden?“

Harry si povzdechl. „Slíbil jsem siru Nicholasovi, že přijdu na jeho večírek ke dni úmrtí. Nevěděl jsem, že je to ve stejnou dobu. Hermiona říká, že by nebylo slušné teď odříct.“

Severus se ušklíbl. „Má pravdu, ale možná tam nebudete muset zůstat dlouho.“

xxx

Severus se po večeři vracel do svého pokoje, když na chodbě narazil na Minervu a Binnse. Měl dobrou vůli nevšímat si jich, ale Minerva mu pokynula, aby se zastavil. Opravdu netoužil dnes večer poslouchat Binnsovy žvásty, ve svých komnatách měl nový Lektvarový čtvrtletník.

„- tak jsem jim dal tresty s hlavami jejich kolejí,“ končil Binns.

„Chápu, profesore, ale jste si jistý, že ta jména jsou správná? Nevzpomínám si na žádného chlapce jménem Pinkness nebo Rafferty ve své koleji,“ povzdechla si Minerva.

Severus se sám pro sebe ušklíbl. Binns v průběhu let udělil jeho zmijozelům několik trestů, ale žádný z těch darebáků si je nikdy nepřišel odbýt.

„Jsem si zcela jistý, Minervo, kdo to byl; z Nebelvíru Pinkness a Rafferty, ze Zmijozelu Flacker, Goon a Beasley,“ tvrdil Binns s mírným nesouhlasem.

Severuse téměř nic nevarovalo před tím, co se dělo dál. Byl tváří obrácen ke křižovatce chodeb a zaslechl Protivovo kňučení a zvuk běžících nohou. Na kratičký okamžik ho napadlo, že by mohl odebrat body za běhání po chodbách, když v tom se Protiva vyhrnul zpoza rohu a proběhl skrze něj, až mu po zádech přeběhl mráz. Vzápětí se objevily dvě slizem pokryté postavy a křičely zaklínací formuli.

Kletba se neškodně rozprskla na Severusově hrudníku, přímo tam, kde skrze něj proběhl Protiva. Druhé kouzlo zasáhlo do zad Binnse, který stál proti Minervě. Po přízračné tváři přelétl překvapený výraz, zatímco říkal: „Ach, podívej se na to svět-“ a pak se zachvěl a zmizel se slabým puknutím, jako když praskne mýdlová bublina.

Severus zamrkal a slyšel Minervino „Ach, krucinál zatraceně!“ Sledoval, jak dva slizem polití kluci, Potter a Longbottom, jak zjistil, zbledli a Potter řekl: „Jejda.“ Snažil se, opravdu těžce se snažil to potlačit, ale vybuchl smíchy v okamžiku, kdy Protiva začal zpoza rohu vřeštět: „Vražda, nejhnusnější vražda!“ a letěl dál chodbou.

Minerva se vzpamatovala a prohlásila: „Za všechny roky, co učím, jsem něco takového nezažila. Pottere, Longbottome, každý padesát bodů a týdenní trest. V chodbách se nesmí kouzlit.“ Pak se obrátila k němu: „Vážně, Severusi, tohle vůbec není k smíchu.“ Rozchechtal se ještě víc, když ho napadlo, jestli ty body odebrala nebo dala.

Myslel si, že už má smích pod kontrolou, dokud se nepodíval na Harryho skleslou tvář a nezačal se znovu smát. Minerva měla úplnou pravdu, to koneckonců nebyla žádná legrace, ale, u všech bohů, nemohl se dočkat, až se o tento obrázek podělí s Lupinem a-. Zastavil ten sled myšlenek, vystřízlivělý z faktu, že chce utrácet svůj čas s těmi dvěma.

Minerva je vedla do ředitelovy pracovny, chlapci se jí táhli v patách a Harry Longbottomovi cosi zuřivě šeptal. Severus se netěšil na otázky, o kterých věděl, že přijdou, až se starci podaří zjistit, že pomohl Harrymu se toto kouzlo naučit. 

Když vstoupili do pracovny, ředitel na ně vesele zamrkal a pomocí hůlky odstranil sliz z obou chlapců. Severus se opřel o krbovou římsu, zatímco ostatní se posadili.

„Ach, dá si někdo citrónový bonbón?“ zeptal se Brumbál.

Longbottom se lehce rozzářil a chystal se přijmout, než zachytil pohled své vedoucí koleje;  mírně sklopil hlavu tak, aby se nesetkal s Brumbálovýma očima, jak Severus zaznamenal. Letmo pohlédl na Harryho. Ani on se nedíval řediteli do očí. Severus si pro sebe přikývl, a zatímco okázale zle zíral na malé provinilce, cítil, že Harry se skutečně naučil a sdílel alespoň jednu z lekcí dobré obrany mysli.

„A nyní,“ vyrušil Brumbál Severuse v jeho úvahách, „kdo mi poví, proč tu jsme?“

Minerva otevřela ústa, ale Harry ji předběhl. „Je to moje chyba, pane profesore. Někdo dal Protivovi nafukovací balónky, ale on do nich dával tu slizkou náplň a bylo to podruhé, co nás dostal. Chtěl jsem mu jen dát na pamětnou. Nikdy bych si nepomyslel, že na té chodbě může být pan profesor Binns, já – já jsem ho nikdy neviděl jinde než v jeho třídě.“ 

Brumbál zamyšleně přikývl a zvedl ruku, aby zarazil proud Harryho slov. Severus potlačil další záchvat smíchu při myšlence, že stařík opravdu neměl ponětí, o čem chlapec mluví, i když se choval, jako by ano.

„Minervo?“ zeptal se.

„Potter s Longbottomem očividně vymítali profesora Binnse,“ řekla suše. Brumbálovy oči přestaly zářit a mírně se napřímil v křesle.

„Promiň, Minervo, ale chceš tím říci, že profesor Binns je pryč?“ ujišťoval se.

Přikývla. Severus se ušklíbl a dodal: „Praskl jako mýdlová bublina.“

Brumbál obrátil pozornost k Harrymu. „Pane Pottere, mám tomu rozumět tak, že jste použil temnou magii?“

Severus jen zamrkal a přemýšlel, jak stařec mohl dojít k tomuto závěru, Minerva se polekaně nadechla.

Harry se zamračil a jasně prohlásil: „Ne, pane, to zaklínadlo bylo Exorcizo spiritus. To vůbec není temné. Ve skutečnosti je to jedno z nejsvětlejších kouzel. Zkoumal jsem to letos v létě, pane profesore, protože poltergeisti jsou trochu jiní než běžní duchové. Jen by to na nějaký čas způsobilo, že by se nemohl projevit, protože je stvořený z emocí druhých lidí, ne z lidské duše, která nešla dál.“

Brumbál lehce přimhouřil oči. „Jaký typ výzkumu jste dělal, pane Pottere?“

Harry ještě víc sklopil hlavu a tiše odpověděl: „Hledal jsem způsob, jak zastavit Voldemorta, pokud bude někdy znovu v těle někoho jiného, pane. Nechci zabít nikoho dalšího, jako profesora Quirrella.“

Severus viděl, jak to Brumbála překvapilo. 

„Harry, smrt profesora Quirrella nebyla vaše vina. Jste jen dítě, možná byste měl prozatím přenechat starosti s Voldemortem jiným?“ řekl.

Harry mírně přikývl a dál zíral na podlahu.

„Řediteli, už jsem jim odebrala padesát bodů a dala školní tresty. Věřím, že je to dost velký trest za takový incident?“ otázala se měkce Minerva.

Brumbál na okamžik pohlédl na Severuse, jako by se ptal, jestli má námitky. Ten jen pokrčil rameny.

„Dobrá, chlapci, tak tedy běžte, a pane Pottere, předpokládám, že vám nemusím říkat, abyste toto kouzlo už nepoužíval. Nechci přijít o další duchy,“ dodal Brumbál.

Chlapci vyrazili z ředitelny a Severus si přál, aby mohl jít s nimi, místo toho přešel k příborníku a vyňal ze skříňky karafu se třemi sklenicemi. Rozložil je po stole a nalil; pak se usadil v křesle a dovolil úsměvu, aby mu zvlnil tvář.

Brumbál se zamračil: „Vypadáš velmi vesele, Severusi.“

Úsměv se změnil v úšklebek: „Slyšel jsem Minervu klít před studenty.“

Jmenovaná zrudla a ředitel se jí uchechtl: „Ach, moje milá.“ Pak se střízlivě zeptal: „Takže, má někdo z vás nějaký návrh na nového učitele historie?“