Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7., část 2. Narozeninová odplata

„Ach, Severusi, jaká byla lektvarová konference?“ zeptal se Brumbál během snídaně.

„Velmi zajímavá, Verecime a Pontificus svedli souboj o použití sanguinarie a madam Sodaca se mě opět pokusila otrávit,“ odpověděl Severus.

„Přál bych si, abych si na to jeden rok vyšetřil čas, musí to být úžasná zábava,“ zajiskřilo Brumbálovi v očích.

„Také jsem slyšel, že Vladimir má nějaké přísady z jednorožce. V jeho lesích našli několik zabitých kusů. Něco je napadalo a pilo jim krev,“ dodal Severus.

Brumbál zadumaně odbočil: „Předpokládám tedy, že Voldemort získal nového hostitele a brzy se pokusí o návrat do Británie. Dobrá práce, Severusi.“

Ten se lehce uklonil. „Samozřejmě budu mít uši nastražené.“

„Jistě. Řekni mi, slyšel jsi něco z jiných zdrojů?“ pátral dále ředitel.

Severus si odfrkl. „Jediné, na co Lucius myslí, je, jak synovi koupit místo ve famfrpálovém týmu.“

Brumbál se zamračil. „No, to je čistě na tobě. Musíš to zvládnout tak, aby ty informační kanály zůstaly otevřené. Dobrá, musím jít, papírování nepočká.“

Když se obrátil k odchodu, Severus se za jeho zády ušklíbl. Komunikační kanály, no jasně.

xxx

Luciusi,

děkuji za nabídku košťat pro tým. Už předem se těším, že nám to poskytne příležitost vyhlásit rozsáhlý nábor na všechny pozice. Budeme schopní zapojit i studenty, kteří si nemohou dovolit vlastní košťata tak vynikajícího typu, což nám umožní postavit ty nejlepší hráče a získat zpět pohár.

Chtěl bys, aby byl dar anonymní, aby se zabránilo zdání nečestnosti, pokud by Dracovi jeho dovednost vynesla místo v týmu?

Severus

xxx

To odpoledne se Severus odletaxoval na Grimmauldovo náměstí. Minul řvavě zeleného Blacka, srkajícího z šálku kávu, přikývl mu a sotva dokázal potlačit pobavený smích. V knihovně pozdravil Lupina. „Nemohl jsem si nevšimnout, že Blackova barva je dnes poněkud mimo,“ řekl a koutky jeho úst sebou trhaly.

Lupin si povzdechl. „Zase je zelený?“

„Zářivě,“ souhlasil Severus s úsměvem, „nevyšel mu žertík?“

„Řekl bych, že to byl Harry. Stává se to se znepokojivou pravidelností od jeho narozeninového večírku před třemi dny. Ty bys o tom nic nevěděl, nebo ano?“

„Možná jsem si všiml nějakého spiknutí,“ připustil Severus.

„Nepomáhal jsi?“ zeptal se Lupin suše.

„Ne, nepožádali mě,“ odmítl podezření Severus.

„Za minutu jsem zpátky,“ řekl Lupin. Když se vrátil, měl s sebou Harryho.

„Ahoj, pane profesore, vítejte zpátky. Bavil jste se dobře?“ pozdravil Harry.

„Harry,“ přerušil ho Lupin, „Sirius zase zezelenal. Nemyslíš si, že už to trvalo dost dlouho?“

Do pokoje vešel i Black a kňučel: „Co jsem ti kdy udělal, abych si tohle zasloužil, Harry?“

V chlapcově tváři se objevil tvrdohlavý výraz. „Siriusi, očaroval jsi toaletu v přízemí a nachytal jsi mě. To bylo podlé.“

„Nechtěl jsem to udělat tobě,“ odporoval Black s pohledem na Severuse.

„Ne, chtěl jsi ublížit mému příteli, profesoru Snapeovi. Byl k tobě milý a ty ses pokusil být zlý,“ řekl Harry.

„Jestli tě k tomu navedl-“ začal Black.

„Ty máš takovéhle šprýmy rád, Siriusi, udělal jsem jen to, o čem jsem si myslel, že se ti bude líbit,“ přerušil ho Harry sladce.

Black si povzdechl a s velmi neslušným zvukem klesl do křesla. Znovu protáhl obličej.

„A co tenhle zvuk?“ zeptal se.

Harry pokrčil rameny. „Kouzlo je na zadní části tvých kalhot, ne na křeslech. Nenapadlo mě, že si je denně nepřevlékáš.“

Lupin se zasténáním složil hlavu do dlaní a Severus potřásl hlavou. „Poražen dvanáctiletým. Blacku, měl by ses stydět.“

Jmenovaný se nadul, zatímco Lupin se mírně uchechtl. „Nemyslíš si, že už trpěl dost, Harry?“

Harry protočil očima. „Přidal jsem lektvar na změnu barvy do karafy s whisky. Kdyby přestal pít, nebyl by zelený. V den mého večírku změnil barvu před jedenáctou dopoledne. To nemůže být v pořádku.“

Black zamrkal a Lupinův výraz se rychle změnil.

„Věděl jsi, že tolik pije?“ pátral Severus.

Lupin naznačil, že ne, ale Harry přikývl. „Nesnáším ten zápach, děsí mě.“

Severus přimhouřil oči. „Proč, Harry?“

Chlapec odvrátil pohled. „Strýc Vernon je opravdu zlý, když se napije. Pak je nejlepší zmizet.“

Sirius s Remusem pohlédli na Blacka, který se přikrčil. Pak promluvil: „Vylijte whisky. Jdu se osprchovat a převléknout – a pak si popovídáme, ano, Harry? Nechci, aby ses mě někdy děsil.“ 

xxx

Severusi,

ačkoli je jistě chvályhodné zkoušet všechna místa, v nadcházejícím roce touží Draco hrát na pozici chytače. Jsem si jistý, že někdo s jeho nadáním a dovedností ji získá.

Košťata nechám doručit do prvního září.

Lucius Malfoy

Severus zmuchlal pergamen a vytáhl brk.

Luciusi,

těším se, až uvidím Draca soupeřit s ostatními členy koleje. Jsem si jistý, že postavíme pouze ty nejschopnější. Chci navrhnout, aby si každý potenciální hráč vyzkoušel různé pozice. Věřím, že Draco s jeho talentem by mohl být stejně dobrý střelec.

Severus

xxx

Severus strčil hlavu do malého přijímacího pokoje, který si Harry zabral, a sledoval ho, jak zkoumá mohutný svazek. Potichu vstoupil a přes jeho rameno nahlédl do knihy. Spatřil nechutnou kresbu baziliška. Odkašlal si.

Harry zabouchl svazek a vzhlédl.

„Vítám vás, pane profesore, nevěděl jsem, že dnes přijdete.“

Severus se mírně usmál. „Neplánoval jsem to, dokud jsem nedostal poštu. Nevadilo by vám mi toto otevřít?“ Zvedl pergamen.

Harry pohlédl na dopis. „Je to další s hadí řečí, pane? Poslední dobou nebyl čas, abyste mi to vysvětlil.“ Severus jen přikývl.

Harry zasyčel nad dopisem, který se rozpečetil. Severus zvedl obočí. „Nevidím vaši zmiji, Harry. Myslel jsem, že ji musíte vidět, abyste mohl mluvit hadím jazykem.“

„Ze začátku ano, ale promluvil jsem si se Sslečnou a přišel na to. Jednoduše se musím soustředit a hada si představit, i když ho zrovna nevidím,“ vysvětlil Harry usměvavě.

„To je skvělé,“ prohlásil Snape s náznakem hrdosti v hlase, když si zastrčil odpečetěný list do kapsy. „Chtěl byste slyšet o tom kouzlu?“

„Ano, prosím.“

„Voldemort naučil všechny Smrtijedy zaklínadlo, abychom si mohli posílat zabezpečené zprávy. Jediný způsob, jak je otevřít, je hadí jazyk nebo dotek Znamení zla. Protože už Znamení nemám, musím vás vždy požádat o pomoc,“ dokončil Severus.

Harry přikývl, že pochopil, a zeptal se: „Myslíte, že jsou to dobré nebo špatné zprávy, nebo vás jen pozdravuje starý kamarád?“

„Předpokládám, že je to list od někoho, kdo mi podává zprávy o intrikách Luciuse Malfoye v jeho společenských kruzích, protože do nich nepatřím. Obvykle mi píše novinky každého čtvrt až půl roku. Přečtu si je, až domluvíme,“ odpověděl Severus, pohodlně se usadil v křesle a zadíval se na Harryho.

Ten pohlédl na knihu před sebou a zpět na profesora.

„O čem chcete mluvit, pane?“

„Přečetl jste si knihu, kterou jsem vám dal těsně před vašimi narozeninami?“ pátral Severus, zatímco se rozhodoval, jakou taktiku zvolí.

Harry zamrkal a pomalu přikývl. „Eehm, ano, byla jaksi nudná a nerozuměl jsem všemu.“

Severus také přikývl. „Nečekal jsem, že porozumíte. Umění nitrobrany je daleko za hranicí toho, co je považováno za vhodné pro váš věk, ale myslel jsem, že bychom možná mohli začít, jistě by to stálo za ten čas. Byl bych ochotný vás to učit v tomto školním roce. I když to nezvládnete, cvičení vám umožní vycítit, když se někdo pokusí zkoumat vaše myšlenky.“

Harry se usmál. „To by bylo pěkné, pane profesore. Jsem s vámi rád.“

Severus lehce nadzvedl koutky úst. „Ani mně nevadí trávit s vámi čas, Harry. Domnívám se však, že se vás musím zeptat na vaši četbu.“ Ukázal na knihu na stole.

„No, já-“ začal Harry.

Severus zvedl ruku, aby zabránil přívalu výmluv, které najisto očekával. Sklouzl z křesla na jedno koleno a položil dlaň na Harryho paži. „Nebudu vám říkat, že baziliška nemůžete hledat. Požádám vás, abyste, jestli – až najdete vchod do Tajemné komnaty, mi to řekl a dovolil mi, abych vás doprovázel. Pane Pottere – Harry, tohle,“ vyhrnul si levý rukáv a odhalil znamení, „nás svazuje k sobě, prosím, dovolte mi vám pomoci, chránit vás při tomto dobrodružství a slibuji, že se vás nepokusím zastavit.“

Harry položil svou malou ruku na znamení. „To není fér, pane profesore. Nic mi nedlužíte, ale slibuji vám, že mi budete moct pomáhat. Ale nechci baziliška zabít.“

Severusovy oči se zaleskly, poplácal Harryho po ruce a pak se vrátil do křesla a shrnul si rukáv. Mohlo to být citové vydírání, ale dokud k tomu bude mít co říct, Harryho žádný zatracený obrovský had nesežere.

Poznámka autorky: Prosím pamatujte, že tento příběh vidíme pouze ze Severusova úhlu pohledu. Také jsem si vědoma, že Severus je mimo svůj charakter, ale mění se a roste stejně jako Harry. Tato povídka vznikala před Relikviemi smrti a nebude obsahovat žádné spoilery uvedené knihy. Od této chvíle je to výhradně alternativní vesmír, i když možná nebudu schopná odolat tomu, abych nechala Snapea srazit na zadek Lockharta při scéně v soubojnickém klubu :-) Děkuji vám všem za krásné komentáře.