Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 8: Vítězný marš

PP: Pro tuto kapitolu opravdu platí rating 18+.

Na dveře Hermioniny kanceláře na ministerstvu zaklepala Susan Bonesová.

„Hermiono? Jsi připravená vyrazit na oběd?”

„Jen tohle dodělám!” zavolala tázaná, naškrábala poslední poznámku a odeslala ji rychlým kouzlem po ministerstvu.

„S tím zákonem o pracovních podmínkách vlkodlaků jsi odvedla dobrou práci,” poznamenala Susan, když Hermiona sáhla po kabelce a zamířily spolu ven na chodbu.

„Díky! Jsem moc ráda, že konečně prošel.”

Susan se zasmála: „Konečně? Netrvalo to ani rok! Což je úžasné – všichni to říkají. A jen rok předtím jsi zvládla vydat opatření na pomoc domácím skřítkům. A slyšela jsem, že teď pracuješ na nějakém projektu ohledně mořských panen?”

„Ano, je to tak vzrušující! Už se mi podařilo zajistit, aby bylo Černé jezero uznané jako chráněné místo, a získat souhlas s instalací filtračních kouzel na všech kanalizačních rourách z Bradavic!” vykládala nadšeně.

„To je paráda! Víš, povídá se, že ministr pozorně sleduje tvoji práci a je jí velmi zaujatý,” řekla Susan, když vešly do kavárny.

„Ach, Kingsley má slabost pro všechny z nás, co jsme prošli válkou,” usmála se skromně. „Nedělám nic mimořádného. A jak jde tvoje práce v útvaru pro nápravu nevydařených kouzel?”

„Moc dobře, díky. Máme napilno! Tenhle měsíc provádělo nějakou formu náhodné magie hodně malých dětí. Nejobtížnější samozřejmě je, když jde o mudlorozené. Několikrát jsem musela volat vymazávače paměti. Fakt si myslím, že v některých případech by byl lepší včasný zásah v podobě formálního kontaktu ministerstvem.”

Obě ženy si v kavárně ministerstva vzaly talíře se sendviči, kousky ovoce a několika sušenkami a posadily se k jednomu z bíle natřených dřevěných stolků, aby se najedly a pokračovaly v hovoru.

„Slyšela jsi novinky o svém ex?” zeptala se Susan šeptem a spiklenecky se naklonila blíž k Hermioně. „Ron byl vyhozen z bystrozorského programu, přestože už téměř dokončil výcvik a měl se stát plnohodnotným bystrozorem. Oficiálně verze zní, že raději půjde pracovat do bratrova obchodu se žertíky. Ale soví houkání mi doneslo, že je to kvůli ‘chování nehodnému bystrozora’, a že mu bylo důrazně doporučeno, aby odešel na vlastní žádost, než aby byl vyhozen.”

„Susan, já jsem se asi zamilovala!”

„Do Draca?”

„Ne, do tebe!” pronesla Hermiona se smíchem. „Můj bože, to je ta nejlepší novina, jakou jsem v poslední době slyšela. Moc, moc ti děkuju, ty báječná mistryně drbů.”

Susan si spokojeně zachichotala. „Bylo mi potěšením, má drahá. Ale obávám se, že budu muset tvou nabídku odmítnout, protože mám v sobotu rande s Carlem Hopkinsem.”

„Ach! Pověz mi všechny šťavnaté detaily!” nadhodila Hermiona dychtivě. „Je nějak příbuzný s Waynem Hopkinsem?”

„Je jeho bratranec. Carl chodil do Bradavic rok před námi. Pracuje u Těch, o nichž se nemluví. A je to fešák!”

„Páni, tak hodně štěstí!”

„Díky! Neměla jsem rande víc než rok, tak drž palce, aby to dobře dopadlo. Nějaké tipy? Konec konců, ty jsi rozmrazila Ledového prince.”

„Šaty s velkým výstřihem?” navrhla Hermiona s vážnou tváří, než propukla do nakažlivého chichotání, ke kterému se Susan připojila. Ještě chvilku mezi sousty probíraly své partnery. Hermiona zjistila, že je milé mít kamarádku – v Bradavicích se nikdy opravdu nesblížily, protože byly v různých kolejích, ale BA a válka je svedly dohromady, a když začaly pracovat na ministerstvu ve stejnou dobu, začaly hodně držet spolu – dvě samostatné, bystré mladé ženy bez rodinného zázemí, které by je podporovalo v jejich ambicích.

„No, musím se vrátit do práce,” řekla nakonec Susan, se skřípáním odsunula židli a vstala. „Uvidíme se na Ginnyině dnešní rozlučce se svobodou?”

Hermiona zaváhala: „Asi ne, nejspíš nebudu schopná se zúčastnit.”

„Proč ne?”

„Myslím, že na mě něco leze. Ráno mi nebylo moc dobře,” zalhala.

„Vypadáš v pohodě,” nadhodila Susan pochybovačně.

„Znáš mě,” řekla Hermiona provinile. „Bojuju s tím pomocí haldy léčivých lektvarů. Myslím, že až přestanou účinkovat, odpadnu.”

„Ach,” ulekla se Susan a couvla do bezpečné vzdálenosti. „Doufám, že to není nakažlivé?”

„Taky doufám. Mírné zvracení, zvýšená teplota – vzala jsem si na to lektvar na snížení horečky. A životabudič na únavu.”

„Možná by sis mohla vzít na odpoledne volno, čistě pro jistotu? Přece nechceš, aby bylo špatně ještě někomu dalšímu. A postarej se o sebe – jdi do postele a odpočívej.”

Hermiona, chycená do vlastních lží, s přikývnutím připustila: „Myslím, že máš pravdu, fakt bych měla. Konec konců si můžu vzít nějakou práci domů.”

„Práci! To tak,” odmítla Susan ostře. „Měla bys dohonit nějaké čtení, na které, jak říkáš, ti nikdy nezbývá čas.”

„Odpoledne v posteli bez práce, s knihou a hrnkem horkého kakaa? Dobře, Susan, chytila jsi mě do pasti a já nemám jinou možnost než ti vyhovět,” rozesmála se Hermiona.

***

Harry neměl zájem o rozlučku se svobodou – řekl, že nechápe smysl, a Ginny rozhodně nevadilo, že tuto konkrétní tradici vynechal. Protože Hermiona věděla, že dnes večer bude doma sám, pozvala ho letaxem, aby k ní zaskočil na chvíli na návštěvu.

Nad jednoduchou večeří sestávající z těstovin probrali novinky a opatrně zabrousili k tématu svých milostných životů s tou největší taktností, jakou dokážou dva nebelvíři zvládnout.

Harry testoval, jestli se k ní Draco dobře chová, a naléhal, aby si přímo před ním vzala protilátku na nápoj lásky… čistě pro jistotu. Poté se jí omluvil, když stále trvala na tom, že je s Dracem šťastná.

„Jen… musel jsem si být jistý.”

Pohladila ho po ruce. „Rozumím. Říkala jsem ti, že tu protilátku občas užívám.”

Svěsil hlavu. „Vím, už jsi mi to říkala dřív, ale… co kdyby to nebyla pravá protilátka? Co kdyby ji vyměnil za falešnou? Byl jsem jen nervózní.”

„To je v pořádku, chápu to. Ale fakt chci chodit s Dracem. Může být otravný mizera, ale také je zábavný a okouzlující a dává mi skvělé dárky,” pronesla a s úsměvem mávla rukou k váze na stole plné jen mírně povadlých orchidejí. „A taky myslel vážně, že se mu líbí mudlovská opera, víš. Měl bys ho tam vidět! Že všichni mudlové ve skutečnosti nejsou nekulturní barbaři, pro něj bylo jako zjevení.”

„Pokud se k tobě hezky chová a jsi opravdu šťastná… Po rozchodu s Ronem se to zdálo dost rychlé. Jsi si jistá, že to myslí vážně? Nerad bych tě viděl znovu zraněnou.” Harry se tvářil tak ustaraně, až ji to zahřálo u srdce.

„Nevím, jak je to vážné. Jo, přiznávám, vzniklo to jako vztah na odreagování. Pokud to někam povede, skvělé. Pokud ne, no, dokud to trvá, znamená to spoustu zábavy. Připouštím, že to pro noviny trochu nadsazuju, ale opravdu je nám spolu dobře. Je to prima.”

„Já tě jen chci vidět šťastnou.”

„To jsem, jsem šťastná. Myslím, že šťastnější, než jsem za dlouhou dobu byla. Váží si mě za to, jaká jsem, nechce mě formovat podle svých představ,” řekla, a jakmile to vyslovila, uvědomila si, že je to pravda. „Ron se takhle nikdy nechoval. Měl mě rád navzdory tomu, jaká jsem. Draco je pravý opak – uznává mě. Asi to nejhorší, co by tomu odpovídalo, je jeho snaha naléhat na mě, ať si vezmu honosnější oblečení, a s tím dokážu žít. Měl bys vidět ty šaty, co mám na vaši svatbu – jsou nádherné!”

Harry se usmál. „To jsem rád. Pak doufám, že to vyjde. A tvoje šaty jsem ještě neviděl – nechám se překvapit – ale četl jsem jejich popis. Tvoje švadlena byla tento týden na stránkách Týdeníku čarodějek.”

„Ano, vím,” souhlasila samolibě.

„Všiml jsem si, že jsi nezmínila nic o jeho otci.”

„No, Lucius je zvrácený rasistický hlupák, kterého by potěšilo, kdyby zvítězil Pán zla. Ale snaží se změnit. To je všechno, v co se dá doufat. Náprava mimo vězení v jeho případě funguje. Aspoň tedy natolik, jak se dá reálně očekávat.”

„No, podporuje svého syna, který chodí s ‘mudlovskou šmejdkou’! To je velká změna,” podotkl Harry.

„Nejsi první, kdo na to poukázal,” řekla Hermiona a rozhodla se, že teď je s otázkami na řadě ona. „Harry?”

„Ano?”

„Můžu se tě na něco zeptat?”

Povzdechl si a odpověděl na otázku, kterou ještě nepoložila, ale odhadoval, že to chce udělat. „Stále platí, že si beru Ginny. Chci rodinu, Hermionu.”

„Ano, myslela jsem si to. Jen jsem chtěla vědět, jak se ohledně toho cítíš. Zlobíš se na ni?”

Harry položil loket na stůl (Narcisa by byla zděšená, blesklo Hermioně hlavou) a podepřel si bradu. „Ano a ne. Mění se to ze dne na den. Chceš vědět, na koho se nejvíc zlobím? Na svého otce.”

„Vážně?”

„Ano. Jsem na něj rozzuřený. Jak se opovážil přimět moji matku, aby s ním chodila? A uvěznit ji v manželství a pořád ji drogovat… zotročil ji. Jako jsi byla zotročená ty. A teď jsem tu já, dítě vzešlé ze spojení pod vlivem lektvaru. Neschopný milovat tak, jak říkají, že by muž měl. Všichni kromě Snapea mluvili o mém otci, jako kdyby to byl velký hrdina. V těchto dnech mám občas chuť tleskat Voldemortovi za to, že ho zabil a osvobodil tak mou matku, i když jen nakrátko.”

„Harry!” vyhrkla se slzami na krajíčku.

„Nesmíš to nikomu říct.”

„Samozřejmě, že ne.” Odsunula židli, obešla stolek a vtáhla ho do objetí. „Je mi to moc líto.”

„Nejvíc bolí to, že se nikdy nedozvím, co se stalo. Každý, koho bych se mohl zeptat, je mrtvý – všichni tátovi přátelé jsou pryč. Co když s tím po svatbě přestal a ona vyhrožovala, že odejde, ale on ji znovu omámil? Chci to vědět, ale nevím, jestli bych byl schopný tu pravdu unést. Přemýšlel jsem o Kameni vzkříšení, abych se mohl zeptat. Myslíš, že je to špatné?”

„Ať budeš chtít udělat cokoliv, Harry, podpořím tě,” přislíbila s divokým odhodláním.

A právě v tu chvíli, kdy ho držela v náručí a hleděla mu do očí, zaplál zeleným světlem letax a Draco se vynořil z krbu s piknikovým košem v ruce.

„Hermiono? Jak se… máš…” začal a odmlčel se, když viděl, jak objímá Harryho sedícího u jejího stolu, před sebou pozůstatky večeře pro dva.

„Draco? Co tu děláš?” zeptala se a pustila Harryho.

„Slyšel jsem, že jsi nemocná,” vyčetl jí. „Uvězněná v posteli s horečkou. Přinesl jsem ti trochu polévky a lektvary. Ale ty tu máš soukromou večeři s Harrym Potterem.” Rozzlobeně probodl dotyčného pohledem a ten se nad jeho žárlivostí jen uculil.

„Je tu něco, co bych měl vědět, Hermiono?” nadhodil Draco hořce. „Nějaké drobné detaily, které si mi opomněla říct? Možná existuje další důvod, proč jsi naštvaná, že si Harry bere Ginny? Jsem jen prostředkem, jak ho přimět žárlit, aby se přiklonil k tobě?”

„Ne! Ne, Draco. Jsme jen kamarádi, opravdu!”

„Nevypadá to tak, když se s ním tajně scházíš, zatímco je jeho snoubenka pryč a oslavuje jejich nadcházející veselku.”

„Nejsem do Harryho zamilovaná,” prohlásila rozhodně. „Jsme jen kamarádi.”

„A on do tebe není zamilovaný?” zeptal se Draco podezřívavě. „Není v plánu žádný útěk?”

„Ach, miluji ji a ona chce, abych s ní utekl a na Ginny zapomněl,” pronesl Harry se škádlivým úsměvem.

„Harry! Nepomáháš a vůbec to není vtipné!” vyjekla Hermiona, které nevěřícně spadla čelist.

Draco se na ně zamračil.

Harry se nad ním slitoval. „Je pro mě jako sestra, Draco. To je všechno. Jsme jen kamarádi. Jen jsem tě popichoval. Chtěl jsem vidět, jestli to s ní myslíš vážně. Je fajn, že ano.”

Draco na něj ostražitě zahlížel. „Takže s ní nechceš chodit? Vzít si ji? Povíš jí to do očí?”

„Kdybych se neženil s Ginny, možná bych si ji vzal, kdyby mě chtěla. Je moje nejlepší kamarádka. Možná by to bylo hezké. Ale ona si zaslouží někoho lepšího, než jsem já. Ty jsi pro ni rozhodně lepší.”

Draco překvapením vykulil oči: „Já jsem… lepší?”

Harry rázně přikývl. „Ano. Děláš ji šťastnou. Šťastnější, než bych ji mohl udělat já. Určitě šťastnější, než byla s Ronem. Podívej se na sebe – neseš jí polévku, posíláš květiny, bereš ji na rande a představuješ rodině! Když o tobě mluví, červená se a usmívá –”

„Já se nečervenám!”

„– a já si myslím, že je to fantastické. Zaslouží si štěstí. Lásku. A já bych nikdy nestál v cestě počínající lásce, bez ohledu na to, ke komu ji cítí.”

„Vážně? Nemáš žádné námitky proti tomu, že jsme spolu?” zeptal se Draco.

„Vůbec ne. Gratuluju ti ke skvělé myšlence vybrat si ji.”

Draco přimhouřil oči, poté přešel k Hermioně, přitáhl si ji do náruče a jemně ji políbil. Okamžitě roztála – uměl fakt výjimečně dobře líbat.

Když skončili, zjistila, že Draco sleduje Harryho reakci, ne její.

„Vidíš? Nic. Nevadí mi, že jsi s ní, přísahám,” potvrdil Harry s posmutnělým úsměvem. „Přeji vám dvěma jen to nejlepší, Draco. Hermiona a já nejsme nic než dva kamarádi, kteří si spolu užívají společnou večeři.”

„A objetí?” nadhodil Draco, stále držící Hermionu kolem pasu.

„Šlo jen o přátelské uklidňující objetí. Povídali jsme si o něčem nepříjemném. A to téma není tvoje starost,” řekl Harry rozhodně.

„Jestli mě znovu políbíš a budeš při tom sledovat někoho jiného, ať chlapa nebo ženskou, jednu ti vrazím, Draco Malfoyi,” vypěnila Hermiona. „Facku, když budeš mít štěstí. Pěstí, když ne, a dobře víš, že má slušný pravý hák.”

Zadíval se jí do očí a zahanbeně pronesl: „Omlouvám se. Byl jsem… znepokojený.”

„Žárlil jsi. Ale není k tomu důvod,” slíbila. „Nebudu chodit s nikým jiným, když chodím s tebou, přísahám. A pevně doufám, že ty uděláš to samé.”

„Samozřejmě! Říkal jsem ti…” odmlčel se a ohlédl se po Harrym.

„No, myslím, že to je narážka, abych šel,” poznamenal Harry diplomaticky. „Draco, na slovíčko, než půjdu, ano?”

Odvedl blonďáka do rohu mrňavého bytu a šeptal mu do ucha něco, díky čemu Draco zbledl. Pak Harry mrkl na Hermionu a přemístil se.

„Co ti řekl?” zeptala se zvědavě.

„Částečně mi blahopřál k tomu, že jsem muž, který si získal tvé srdce férovým způsobem, a částečně mi pohrozil, když ti ublížím. Řekl, že slyšel o mém zájmu o operu, takže když ti ublížím, bude ze mě skvělý zpívající kastrát, a že každý bystrozor kvůli němu odpřisáhne, že jednal v sebeobraně,” zopakoval Draco nervózně. „Víš, až se rozejdeme, myslím, že se musíš postarat, abych z toho nevyšel jako ten špatný.”

„Ach, myslela jsem si, že bys mě prostě mohl podvést s Astorií. Hotovo.”

„Né… ne, ne, ne,” bránil se Draco a zběsile při tom mával rukama ve vzduchu. „Ne po tom, co mi právě Potter řekl. Vím, co to znamená kastrát, Hermiono! Zjistil jsem si o opeře pár věcí! Ne, musíš to být ty, kdo se zamiluje do někoho jiného, nebo se přátelsky dohodneme, že to nefunguje. Nebo že se chceš soustředit na svou kariéru. Něco takového.”

„Dobře, detaily probereme později – najdeme něco, kvůli čemu se na tebe Harry nerozlítí,” slíbila. Opravdu se jí o tom nechtělo přemýšlet. Spustit bod deset z jejího plánu byl problém budoucnosti.

„Takže ty tedy ve skutečnosti nejsi nemocná?”

„Vůbec ne. Byla to jen výmluva, jak se vyhnout Ginnyině dnešní rozlučce.”

Draco k ní popošel a zablesklo se mu v očích. „Takže jsme sami. Žádnou další návštěvu doufám nečekáš? Moji rodiče nepočítají, že se vrátím dřív než za hodinu, když obskakuju maroda.”

„Ne, nikdo jiný by přijít neměl,” odpověděla s mírnou nervozitou. „Chceš… se mnou strávit trochu času?”

„A ty?”

„Asi,” řekla nejistě. „Jestli chceš?”

„Dovol mi, ať ti ukážu, jak moc chci,” zapředl a nadšeně s ní zamířil k posteli. „Chci zjistit, jak umíš být hlasitá.”

„Ehm, tak pro případ, že bychom se nechali unést,” šeptla nervózně, „chci, abys věděl, že beru prášky.”

„Co?”

„Mudlovské léky zabraňující otěhotnění. Malá tabletka, kterou si beru každý den. Ron dával přednost kouzlům, ale když jsem ho opustila, přešla jsem na toto. Líbí se mi spolehlivost s předpovídáním menstruace,” plácala jedno přes druhé. Nechtěla říct: Myslím na to, že se s tebou vyspím. Už nějakou dobu o tom přemýšlím.

„Jak spolehlivá je ta mudlovská pilulka?” zeptal se zamračeně.

„Devadesát devět procent. Za rok otěhotní jen jedna žena ze sta, které tuhle metodu používají. Není to úplně spolehlivé, ale má to hodně blízko k dokonalosti – jde o jednu z nejlepších dostupných možností, která neznamená nevratné řešení. Ale nevadí mi, jestli chceš použít kouzlo. Kdyby na to došlo. Ne, že bych s tím počítala, dobře?”

Přikývl. „Dobře. No, pokud bychom se nechali unést, rychlé kouzlo je dobrý nápad, ale tahle metoda zní spolehlivěji.”

„Cože?”

„No, navzdory kouzlům otěhotní jedna žena ze čtyř. Samozřejmě to závisí na kompetentnosti a vůli sesilatele a na tom, jestli jsi rozumná a použiješ ho předtím nebo potom. Potom to samozřejmě nebude až tak účinné.”

„Jedna ze čtyř!” vykřikla pobouřeně. „Ron mi říkal, že je to jistota!”

Draco se zasmál a Hermiona se na něj rozzuřeně otočila. „Netrestej posla!” bránil se s tichým smíchem. „Jen jsem si myslel, že musí existovat důvod, proč je Weasleyových tolik! Jeho rodiče ani nevědí, co dělají!”

„To není vtipné,” ohradila se podrážděně. „Mohla jsem skončit těhotná. V pasti.”

Dracův smích okamžitě utichl. Objal ji kolem ramen a vtáhl ji do uklidňujícího objetí. „Promiň. To by bylo hrozné.”

„Jen teď Rona nenávidím ještě o kousek víc,” zavrčela dopáleně. „A Brumbála.”

„Proč jeho? Neříkej…” začal s výrazem zhnusení v očích.

„Fuj! Ne, nebuď nechutný! Myslela jsem to tak, že jako ředitel měl zajistit, aby studenti prošli sexuální výchovou. Jak se dělají děti, puberta, antikoncepce a takové věci.”

Draco se stále tvářil vyděšeně. „To není správné! Za takové věci jsou zodpovědní rodiče, kvůli taktu a diskrétnosti. Škola by tuhle roli neměla přebírat.”

„Jo tak, mí rodiče, zubaři, by mi měli vykládat o účinnosti či selhání kletby neplodnosti a protireprodukčního kouzla?”

„Aha. No, to máš asi pravdu. Možná by si o tom tedy měl promluvit s mudlorozenými učitel nebo starší student.”

„McGonagallová? Snape? Ty, pane prefekte? Vidíš se, jak radíš mladým kouzelníkům a čarodějkám ohledně pohlavních chorob?”

Draco se při té představě přehnaně dramaticky otřásl. „Trefa. Pak tedy profesorka Prýtová? Ta vypadá jako takový ten zemitý, mateřský typ.”

„Ano, už ji slyším vysvětlovat, jak správně sát penis, a zdůrazňovat důležitost přípravy před análním sexem. Pravděpodobně pomocí metafory zahrnující poupata.”

Draco velmi pomalu zamrkal. „Mentálně jsi mě poškodila na celý život. Doufám, že to víš,” poznamenal suše.

Hermiona se zachichotala: „Ty sis začal!”

„Co si tedy myslíš, že by pro to měli udělat?”

„Dodat knihy.”

„To je překvapení. Hermiona Grangerová by o tom ráda četla knihy. Nebo možná nějaké velmi lechtivé pergameny. S ilustracemi a technickými nákresy, jak na to.”

Hermiona se rozesmála a šťouchala ho do žeber tak dlouho, dokud se k ní nepřipojil. Chvíli se převalovali po hnědém povlečení, až ji Draco chytil za ruce, aby jí zabránil ho dál lechtat, a přišpendlil ji pod sebou.

„Hermiono,” zašeptal a jemně ji políbil.

„Ano, Draco?”

„Chystám se tě teď zprznit, jsi na to připravená?”

„To je nějaký velmi zdvořilý druh zprznění!”

Uculil se na ni. „Ten nejlepší.” Pustil její ruce a zajel jí dlaní po noze pod hábit. Když se prsty otřel o vnitřní stranu jejího stehna, potěšeně zavzdychala a zachvěla se.

„Draco? Máš na sobě moc oblečení.”

Posadil se na postel, svlékl si hábit a nechal si jen podivně vyhlížející krátké lněné spodky s knoflíky, kterým dával přednost i Ron – tradiční kouzelnický ekvivalent spodního prádla.

Trochu nervózně se jí zadíval do očí. Přejela mu rukou po hladké, neochlupené hrudi a narazila na tři velké vystouplé růžové jizvy, které se mu táhly šikmo přes hrudník. „Je to… vím, že to není pěkné,” řekl.

„Voldemort?” zeptala se tiše.

„Ve skutečnosti Harry,” řekl strnule. „Ale připouštím, že jsem se ho tehdy snažil proklít. Nebyl to můj nejzářnější moment.”

„Ach! Sectumsempra? Myslela jsem, že nemá zanechávat jizvu.”

„Možná, kdybych se dostal ke Svatému Mungovi, tak ne. Ale nechtěl jsem, aby nějaký bystrozor příliš slídil ohledně podrobností, proč jsme bojovali. Madam Pomfreyová dělala, co mohla.”

Hermiona se natáhla a políbila ho na hrudník. Unikl mu roztřesený vzdech. „Taky mám jizvy,” řekla a za pomoci přivolané nebelvírské kuráže se vysvlékla z hábitu a zvedla ruku, aby mu ukázala spleť růžových a bílých linek křižujících jí paži. „Proto dávám většinou přednost dlouhým rukávům. Tohle je od tvé tety.”

Neodolal a krátce zavadil pohledem o její prsa v krajkové podprsence, načež jí vtiskl na každičkou jizvu několik jemných polibků.

Hermiona ukázala na další jizvy, které měla na těle. „Tahle na boku je od Vrby mlátičky ve třeťáku – ten řez nevypadal tak zle, takže jsem včas neviděla, že po něm zůstane jizva. Pár malých jizev je ze závěrečné bitvy – většinou řezací kletby. A tahle na levé noze je od střepu z rozbitého umyvadla, který mě zasáhl, když kluci bojovali s trolem.” Každému označení se dostalo vlastního něžného polibku.

„A tahle?” zeptal se a přejel prsty po lesklé fialové stopě, která se jí táhla od spodní strany prsou před hrudník až k levé polovině břicha.

„Antonín Dolohov. V pátém ročníku na oddělení záhad. Pořád to bolí, když jsem příliš přehřátá. Říkali, že jde o nějaký druh temné plamenné kletby. Tohle je to nejlepší, co s tím lékouzelníci zvládli udělat. Je trvalá.”

„Máš štěstí, že jsi naživu,” prohlásil vážně. Otočil levou ruku, aby mohla na jeho vnitřní straně předloktí vidět Znamení zla.

Zvědavě se na něj zahleděla. „Vybledlo. Je jen narůžovělé. Myslela jsem, že bylo černé?”

„Černé, když byl on u moci. Vybledlo, když je teď pryč.”

„Tam tě nepolíbím.”

„To ani nečekám. Možná pusa někam jinam?” navrhl optimisticky ve snaze odlehčit náladu vyvolanou jejich poněkud pochmurnou inventurou kdo-kdy-kde.

Začala jeho ústy, a pak se přesunula ke krku, kde zjistila, že je stejně citlivý jako ona. Ale nelíbilo se mu, když si pohrávala s jeho bradavkami a s naznačením nepohodlí se odtáhl.

„Promiň, mně se to líbí,” poznamenala omluvně a místo toho mu nasázela polibky po celé délce hrudi až k břichu.

Zajel jí prsty do vlasů a jemně jí posunul hlavu níž, takže se pusou dotkla látky spodků kryjících jeho penis. Potěšeně zasténal.

„Ach, ano, prosím,” mumlal. „Ještě, Hermiono. U Merlina, prosím, ještě!”

Prsty si opatrně pohrávala s knoflíky, až to netrpělivě převzal, rozepnul poslední, stáhl si spodky a nedbale je odhodil na zem.

Je tak krásný, pomyslela si, když ho rukama hladila po celém těle, uvelebená vedle něj v posteli. Zvědavě pošilhávala k jeho rozkroku, ale pak se pohledem vrátila výš. Pominula-li jizvu na hrudi, jeho kůže byla krémově bílá a nehyzdily ji žádné pihy – ostatně těch už viděla dost na celý zbytek života. Tělo měl štíhlé a lehce osvalené. Ronovi začala trochu růst pneumatika z přemíry sladkého a nedostatku cvičení – nepokračoval s tréninkem famfrpálu jako Draco a už neměl výmluvu, že je ve vývinu.

Hermiona s rázným odhodláním už na svého ex nemyslet uchopila Dracův penis a začala po něm pomalu klouzat rukou nahoru a dolů.

Draco ji mezitím líbal na odhalený žlábek mezi prsy a rukama pátral na jejích zádech po zapínání podprsenky, až nakonec osvobodil její prsa z krajkového vězení. Ústy se vrhl na jednu bradavku, nadšeně po ní přejel jazykem a způsobil tím, že mu na okamžik příliš silně stiskla penis. Pak se ale znovu vrátila k rytmickému pohybu.

Přesunul se ke druhé bradavce a tu první zanechal ztuhlou a pokrytou vlhkou vrstvou slin. Pohrával si s ní prsty a sáním ji nutil také ztvrdnout. Sklonil hlavu na stranu a ostré bodnutí v bradavce vyvolalo spíš příjemný pocit než bolest. Jeho modrošedé oči se zahleděly do jejích.

„Draco Malfoy mi olizuje bradavku,” pronesla udiveně, aniž by tak úplně plánovala říct to nahlas. Bylo to tak zvláštní – ve škole by ji nikdy, ani za milion let nenapadlo, že s ním bude něco takového dělat.

Jeho rty, stále přitisknuté k jejímu prsu, se stočily do úsměvu a v koutcích očí se mu zablýsklo pobavením. Rukou sjel dolů, vyzkoušel pružnost jejího praktického černého bavlněného prádla (nenáviděla krajkové kalhotky), zanořil prsty mezi zvlhlé chloupky a pátral po klitorisu.

„Trochu níže, áá! Ne, výš! Tam, ano. Ale… je to suché,” zašeptala prosebně. Prsty přejel přes vlhký vstup do pochvy, díky čemuž se zachvěla rozkoší, a pak se vrátil ke klitorisu a začal ho jemně krouživými pohyby masírovat.

„Rychleji… ne, ne tak rychle. Tvrději… joooo,” mumlala. „Takhle pokračuj.”

Pustil z pusy bradavku a uculil se na ni: „Jsi panovačná v posteli stejně jako mimo ni, jak vidím. Nemůžeš prostě jen ležet a užívat si to?”

„Já si to užívám!” protestovala. Zasmál se a jal se pokračovat v nadšené pozornosti, kterou věnoval jejím prsům.

I když mu chvíli trvalo, než si osvojil rychlost a styl, který vyžadovala, nakonec vytrvalé dodržování pokynů (a občasné tvrdohlavé inovace) přineslo výsledky a přivedlo ji k horečnému vzrušení. Pustila jeho penis, zaťala prsty do prostěradla a vychutnávala si to.

„Bože, Draco, prosím, použij pusu! Já tě prosím!”

„No, když prosíš,” řekl a znělo to nestoudně spokojeně. Když se přesunul dolů a olízl a nasál její klitoris, vyvrcholila s hlasitým výkřikem rozkoše. Ale on nepřestal a ona sténala, lapala po dechu a její tělo se chvělo následnými otřesy. Vsunul jí dva prsty do pochvy, a když jimi pohnul, cítil, jak se její svaly kolem nich pevně sevřely.

Prsty měla zaťaté do prostěradla, jeho ubohý penis už dávno zapomenutý.

„To bylo úžasné,” vydechla.

„Není zač, má drahá,” zapředl, hřbetem ruky si otřel pusu a znovu si lehl vedle ní. „Možná je teď řada na mně?”

„Ano!” vyhrkla nadšeně. „Jsem si jistá, že jsi říkal něco o tom, že mě budeš držet za vlasy, až ti to budu dělat pusou?”

„Skvělé, že si to pamatuješ,” nadhodil hravě a hlasitě sykl rozkoší, když si neohrabaně klekla mezi jeho nohy a vzala ztopořený penis hluboko do svých horkých, vlhkých úst.

Netrvalo to dlouho, jeho prsty jí opravdu pořádně rozcuchaly vlasy, záda se mu vyklenula a při vyvrcholení jí naplnil pusu, až trochu prskala a dusila se, a když příliš silně přirazil, trocha sperma jí vytekla koutkem úst.

Nevypadalo to, že by mu to vadilo. A pravdou bylo, že ani jí.

***

„Zdá se to divné,” přemítal Draco roztěkaně, když potom ležel v posteli s její hlavou na svém rameni. Jednu ruku měl nataženou přes nahé břicho a jemně ji hladil na boku a hýždích. Nohy měli propletené. „Potter, vznešený, mudly milující hrdina, který se nechá chytit nápojem lásky od té zrzavé harpyje. To nemá žádnou sebeúctu? Proč ji neopustí?”

„Profesor Snape ho často obviňoval, že je arogantní. Ale vždycky to bylo spíš naopak. Pořád měl pocit, že jeho život a štěstí mají mnohem menší význam než těch ostatních. Je to součást toho, co ho činí tak odvážným a obětavým – a ano, vznešeným. Ale není to zdravé,” povzdechla si Hermiona. „Ví, že zůstat s Ginny přinese štěstí jí a taky zbytku rodiny Weasleyových. Jeho vlastní štěstí mu v porovnání s tím připadá podružné a já mu to nemůžu vymluvit. Má ji rád… ale ne tolik jako ona jeho. Nevěří, že může mít víc, nebo že si zaslouží víc. A chce děti.” Neřekla Dracovi o Harryho teorii o tom, že byly jeho matce podávané nápoje lásky, když byl počat. Nešlo o její tajemství a rozhodně by ho nevykládala Malfoyovi, bez ohledu na to, jak příjemný v tuto chvíli byl jako partner.

„Kdybych taky řekl, že věřím, že si zaslouží víc než tu Vízlejku, doufám, že pochopíš, že to pramení pouze z mé velké nechuti k celému vlezlíkovskému klanu a jejich intrikám, ne z nějakého odporného uctívání hrdiny osobně.”

„Neboj se,” odtušila Hermiona. „nebudu ti připisovat žádné ušlechtilé impulzy.”

Zasmál se jejímu vtipkování a ona si užívala, že je s někým, kdo má tolik inteligence, aby pochytil její sarkastický humor, aniž by bylo potřeba vysvětlení nebo omluva. Ron obvykle požadoval obojí.

„Není milovník mudlů,” poznamenala konverzačním tónem. Hladila právě jemné, jako peří lehké chmýří na Dracově hrudi, které bylo tak světlé, až bylo téměř neviditelné.

„Kdo?”

„Harry. Nazval jsi ho mudly milujícím hrdinou. Ale on není Brumbál – i když si upřímně myslím, že ředitelova pověst promudlovské orientace byla přehnaná. Harry nechce mít s mudlovským světem nic společného – nikdy nechtěl. Od té doby, co přišel do Bradavic.”

Draco se na ni díval podezřívavě, zkoumal její obličej, aby zjistil, jestli lže, a jako kdyby čekal na pointu nějakého velmi divného vtipu. „Harry Potter, Vyvolený, Muž-který-dobyl, zapřisáhlý nepřítel Pána zla a všech čistokrevných puritánů – nemá rád mudly?”

„Ne doopravdy. Možná to tak samozřejmě neříká tisku, ale v okamžiku, kdy mohl, přerušil vazby s mudlovským světem a nikdy se neohlédl. Bojoval s Voldemortem, protože to byl šílenec, který mu zabil rodiče, chtěl zabít i jeho a představoval zásadní hrozbu pro kouzelnický svět – zejména pro nečistokrevné,” vysvětlovala s ukazováním jednotlivých bodů na prstech. „Ne kvůli Voldemortově antimudlovské propagandě. Harry tuto část de facto schvaloval, ačkoliv o tom ve skutečnosti nechtěl mluvit. Je zřejmé, že nemohl ukázat, že souhlasí s čímkoliv, co říkal Voldemort.”

Draco se nad tím na chvilku zamyslel, aby akceptoval nové informace, a snažil se najít způsob, jak je začlenit do svého názoru na svět, aniž by to narušilo klidnou hladinu jeho přesvědčení příliš výraznými vlnami. „Samozřejmě, že dává přednost kouzelnickému světu,” prohlásil nakonec. „Kdo ne? Předpokládám, že Pán zla byl pro nás všechny zásadní hrozbou. Dokonce i pro ty, kdo ho podporovali jako moje rodina. Neměli jsme moc na výběr, víš. Nakonec. Nechtěl bych -”

„Chápu. Tvoje rodina byla v ohrožení. Všichni se můžeme cítit nuceni dělat věci, které bychom raději nedělali, abychom ji chránili.”

Promnul si předloktí, vybledlou značku zbabělosti a vnucené podřízenosti, které by se nezbavil do konce života. „Ano. Pak tomu rozumíš víc než většina lidí. Věděl jsem to podle toho, co matka vykládala, že jsi řekla na její obranu. Většina nebelvírů stále trvá na tom, že jsem se měl Voldemortovi postavit dřív – že smrt by byla lepší než otroctví. Většina nebelvírů jsou samozřejmě pitomci. Vždycky jsi byla výjimka.”

Nepřímá poklona složená její inteligenci ji zahřála u srdce. Nedokázal si vybavit, že by s ní Ron ležel v posteli a skládal komplimenty něčemu jinému než jejímu tělu. Byla to příjemná změna.

Po chvilce tichého rozjímání, kdy spolu potichu leželi a Draco líně přejížděl prsty po hladké kůži jejího zadečku, tiše připustila: „Nevím, co říct Harrymu, abych ho přesvědčila, že ji má opustit.”

„Žádáš… mě o radu?” zeptal se s nevěřícně pozvednutým obočím.

„Asi jo. Koho jiného se může zeptat? Nikdo to neměl vědět – slíbila jsem to Harrymu. Jsi příliš záludný hadač. A všechny moje nápady dosud selhaly – Harry se nenechá přemluvit.”

„Je fajn, že ses rozhodla požádat o radu někoho z lepší společnosti,” poznamenal s mazaným úsměvem a zasmál se, když ho praštila polštářem. „Přál bych si, abych pro tebe měl snadnou odpověď, ale pravdou je, že nemůžeš někoho přimět, aby si správně vybral. Jediné, co můžeš udělat, je být připravená mu pomoct, když se něco pokazí. Pošlu ti informace o našem rodinném právníkovi – měla bys Harryho přimět, aby vyřešil svou poslední vůli a samozřejmě pečlivě sepsal svatební smlouvu, aby toho moc nedostala, když ji opustí. Jestli jí jde jen o peníze, možná by ji to mohlo odradit.”

„To asi můžu udělat. Možná by to stálo za to zkusit. Ano, to je dobrý nápad,” přikývla energicky. Možná jde Ginny jen o peníze. Řekla, že ho miluje, ale to mohla být lež.

„Nebojíš se, že poběžím za Holoubkovou s exkluzivní informací o emocionálním stavu a smutném vztahu Vyvoleného? Mohl bych ho tím zničit,” poznamenal a škodolibě se mu zablesklo v očích.

„Nepoběžíš,” prohlásila sebevědomě. „Ginny by mohla být zničená – a upřímně řečeno, kdyby ano, potěšilo by mě to – ale i když by Harry zuřil, nakonec by z toho vyšel dobře. A ty víš, že pozice tvé rodiny je ještě příliš nejistá, než abys riskoval svou pověst. Kromě toho by to Holoubková nenapsala.”

„Myslel jsem, že se po mých slovech celkem přitažlivě rozzuříš nebo budeš možná trvat na tom, abych se zachoval laskavě a nic takového nedělal. Jsi fascinující, Hermiono. Žena s netušenou hloubkou. A jak si můžeš být tak jistá, že by to nepublikovali? Peníze mají moc a já jsem jimi dostatečně vybavený. Ačkoliv u takto šťavnatého drbu by to bylo stěží nutné.”

„Peníze mají moc, ale ne tak velkou jako vydírání,” ušklíbla se Hermiona. „Holoubková stále nenapíše ani slovo, které neodsouhlasím. Zná cenu.”

„Ty… máš vyděračský materiál na Holoubkovou,” zopakoval Draco překvapeně a s nadšením. Oči mu potemněly, překulil se na ni, uchopil ji za obě zápěstí a přišpendlil ji k posteli.

„Ty malá nemravná zmijko,” zapředl a políbil ji tak vášnivě, až ji připravil o dech. „Ach, ty machiavelistická mrško. Ve škole jsi byla taková poslušná holčička ze Zlatého tria a podívej se na sebe teď.”

„Ve škole jsem jen vypadala jako poslušná holčička,” namítla šibalsky. „Najevo vyšla sotva polovina věcí, které jsme prováděli.”

Příště: Hermiona a Draco se zúčastní svatby Harryho a Ginny. Je jen dobře, že Harry řekl Hermioně, že mu nevadí, jestli to skončí hádkou s Ronem, protože ona si myslí, že je to nevyhnutelné.