Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7., část 1. Narozeninová odplata

Severus se přiletaxoval do kuchyně na Grimmauldově náměstí. Čekal, že zde zastihne Harryho u oběda, ale když po něm nebylo ani památky, šel ho hledat. Několik dní byl pryč a chtěl se s Lupinem podívat na výzkum, který prováděli. Mohl poslat sovu, ale řekl si, že osobně to bude mnohem bezpečnější. Fakt, že se setká s Harrym, s tím samozřejmě neměl nic společného.

Lupina i Harryho našel v knihovně. Chlapec se s tváří zkřivenou soustředěním skláněl nad čtvercovou, asi třicet centimetrů dlouhou krabicí. Lupin se hrbil nad zaprášeným svazkem.

„Lupine?“ řekl tiše Severus. Oslovený se na něj zazubil a odpověděl: „Úžasné, jak se dokáže zaměřit na problém, že?“

„Vskutku. Smím se zeptat, na co se soustředí?“ opáčil Severus suše.

Lupin se uchechtl. „Na odeklínání.“

Severus se ovládl jen zlomek vteřiny předtím, než protočil očima. Black může být dětinský, ale on si takové chování nedovolí. „Prosím, vysvětli mi to,“ ušklíbl se.

„Minulý týden tu pracoval tým od Gringottů, dva vrchní odeklínači, jeden mistr a tři učedníci,“ začal Lupin.

„U Merlina, to muselo stát jmění,“ vyhrkl Severus.

„Vlastně ani ne. Sirius uzavřel určitou dohodu. Podle všeho to vypadá, že v trezoru je těch temných krámů ještě mnohem víc. Sirius si vybere, co si bude chtít nechat, zbytek bude po odstranění prokletí vydražen, a skřeti si nechají třetinu poté, co budou vyplaceny honoráře vrchním odeklínačům. Za mistra a učedníky jsme neplatili. Myslím, že když se podívali na něco z toho harampádí, byli by ochotní zaplatit oni nám.“

Severus s pronikavým pohledem přikývl, že rozumí, a čekal, až Lupin bude pokračovat v příběhu.

„No, tak jsme shromáždili všechno, co se dalo přenést, v slavnostní jídelně, a mistr, skřet jménem Ostrozub, se dal s dvěma učni do práce. Dva odeklínači s třetím učněm prošli dům. Věřil bys, že našli dva vchody do ložnic pro hosty s kletbou nočních můr? A,“ zasmál se, „to se ti bude líbit, na dveřích Siriusovy staré ložnice byla kletba impotence. Nespal tam. První, co udělal, bylo, že vyklidil hlavní ložnici a zabral si ji, jednoduše proto, že je u ní toaleta.“

Severus se na okamžik usmál spolu s Lupinem.

„Takže pokaždé, když jsme se podívali, jsme zjistili, že Harry pozoruje, jak učni pracují podle Ostrozubových pokynů. Sirius se bál, že se skřet bude cítit dotčený, ale vzápětí jsme viděli, jak Harrymu předvádí nastavení ochranného štítu kolem prokletého předmětu a radí mu, jak objevit různé kletby a rozeznat postup jejich prolomení. Krabice, se kterou si Harry hraje, je tréninkové zařízení.“

„Ale to je mnohem víc, než čeho by měl být v prvním ročníku schopen,“ namítl Severus.

Lupin pokrčil rameny. „Chceš mu říct, že to nemůže dělat, když je zřejmé, že to dokáže? Ostrozub řekl, že ke skutečné práci nemá potřebnou sílu, ale ničemu neuškodí, když to bude procvičovat. Kdyby byl Harry o pár let starší, nabídl by mu místo. Pochybuji, že by se to učňům líbilo. Celou dobu, kterou tu strávili, jsem slyšel ‚To zvládne dítě‘.“

Severus potřásl hlavou, a když se víko krabice zvedlo, na chlapce se usmál.

„Dobrá, Harry, je čas obědvat,“ řekl Lupin.

„Jistě, Remusi. Ach, dobrý den, pane profesore. Podívejte se, to je krabice, na které si procvičuji odeklínání. Teď to dokážu asi za polovinu času. Ostrozub řekl, že až to zvládnu pokaždé, abych mu to oznámil, a on ji nastaví na vyšší úroveň. Myslím, že až se zbavíme Voldemorta, se možná budu chtít stát odeklínačem a zkoumat hrobky a věci,“ štěbetal Harry, když je vedl do kuchyně. „Samozřejmě mám také rád lektvary a Sirius mě učí soubojům. Ještě nejsem moc dobrý, ale učím se všelijaká šikovná kouzla. Sirius říká, že jste hodně dobrý v soubojích, mohl byste mi někdy dát pár tipů?“

„Rád vám pomohu se souboji a s lektvary. Doufám, že nezanedbáváte domácí úkoly?“ pátral Severus.

Harry protočil očima. „Dělám je, Remus trval na dvou hodinách úkolů denně, protože nemůžu doopravdy pomoct s výzkumem. Sirius nechce, abych četl knihy o temné magii. Řekl, že to může ještě pár let počkat. Ale nemyslíte, že to budu potřebovat, abych porazil Voldemorta?“

Severus si povzdechl. „Harry, i když velmi nerad, souhlasím s Blackem, myslím, že v tomto bodu má pravdu. Temná magie dokáže být velice svůdná. Proroctví říká, že budete mít moc, kterou Voldemort nezná. On je s temnou magií obeznámený velmi dobře. Za pár let byste se mohl naučit základy, ale prozatím se pojďme soustředit na jiné možnosti, ano?“

„Dobrá, pane profesore. Myslím, že máte pravdu, chtěl jsem jen pomoct,“ odpověděl Harry a natáhl se pro sendviče. „Tak co jste dělal, bylo to něco tajného?“

„Ne, Harry. Byl jsem na sklizni některých docela vzácných přísad. Chodívám na ně touto dobou každý rok.“

„Super, povíte mi o tom?“ zeptal se Harry.

Po zbytek oběda Severus vyprávěl o svém poměrně nudném výletu do botanické rezervace v Bolívii.

xxx

„Severusi, našel jsem nějaké zmínky o rituálech, které by mu vrátily tělo, ale nic konkrétního. Většina z nich je příliš příšerná, než aby se o nich uvažovalo. Nenašel jsem způsob, jak ho zničit, aniž by se mu nejdřív umožnilo získat tělesnou schránku. Obávám se, že jednoduché vymítání nezabere,“ informoval ho Lupin, když se po obědě usadili v knihovně.

„Toho jsem se bál. Budeme tedy muset počkat, dokud se nevrátí. Ředitel přesvědčil Flamela, aby zničil kámen, takže tato metoda je pryč. Odstranil jsem kosti jeho otce, což znemožnilo původní rituál. Zřejmě se budu muset Brumbála zeptat, jestli měl při sledování přízraku štěstí. Vím, že rozhodil sítě. Bohužel se nemůžu začít ptát ve smrtijedských kruzích, protože jsem Malfoyovi vnukl víru, že jsem byl s Pánem zla v kontaktu, když obýval Quirrellovo tělo. Tak jsem získal viteál v deníku. Možná tu bude alternativa.“

„Budu pokračovat v hledání, Severusi. Snad budeme moci nějak zúžit možnosti. Z jiného soudku, uvědomuješ si, že Harry se možná příští rok podle všeho rozhodne pátrat po baziliškovi?“ řekl Lupin.

Severus si povzdechl. „Ano, budu na toho kluka pečlivě dohlížet. Nechtěl jsem to zmiňovat, ale Black – no, výmluvy stranou, taky nespustím oči z Lockharta. Byl jsem informován, že je podvodník a používá paměťová kouzla, ale on, já, mé budoucí já muselo odejít, než jsem získal všechny informace.“

„Domnívám se, že to bude nutné,“ souhlasil Lupin.

„Lupine, pořád věřím, že jsi nebezpečný a nelíbí se mi myšlenka, že bys ohrožoval studenty, ale byl bys nekonečně lepší než ten šílenec Lockhart. Mohl bys být skutečně užitečný i k usměrňování Harryho nadšení pro lov hada.“

Lupin přikývl. „Vážím si toho, že mi každý měsíc vaříš vlkodlačí lektvar, Severusi. Prosím, dej mi vědět, kdybych pro tebe mohl něco udělat.“

„Ach, to mám v plánu,“ ušklíbal se Severus, „ten dluh mi budeš splácet až do smrti.“

Lupin se jen zasmál a Severus chvíli přemýšlel, jestli náhodou neztrácí svůj styl.

xxx

Severusi,

Draco byl zdrcený, když Zmijozel letos přišel o famfrpálový pohár. Pochopil jsem, že to bylo kvůli ubohému výkonu vašeho chytače. Možná bys měl v příštím roce dohlédnout na jeho výměnu.

Jako absolvent školy bych chtěl podpořit mužstvo darováním kompletní sady nových košťat. Myslím, že Nimbus 2001 by byl vynikající volbou a podpořil by výkony týmu.

Prosím, dej mi vědět, jestli jsi k tomu svolný.

Lucius Malfoy

xxx

Severus se narovnal nad knihou, kterou prohlížel, a pohlédl na hodinky. „Lupine, za chvíli musím stihnout přenášedlo. Myslím, že půjdu.“

Lupin se protáhl. „Měl bych se jít podívat na Harryho a jeho kamarády. Dnes ráno byli velmi tiší.“

„Kde je dneska Black?“ ušklíbl se Severus.

„Na schůzi Starostolce. Blackové i Potterové tam mají křeslo a teď je obhospodařuje Sirius.“

Severus se zachvěl. „Black ve vládě mě děsí.“

Lupin se uchechtl. „No jo, ale dostane ho to ven z domu.“

„Kde je Harry?“ zeptal se Severus. „Chci si s ním před odchodem promluvit.“

„V přijímacím pokoji, třetí dveře vlevo. Zdá se, že se rozhodl zabrat ho jako studovnu nebo klubovnu,“ usmál se Lupin a obrátil se znovu ke své knize.

Severus u dveří na okamžik zaváhal, pak otevřel a stanul na prahu. Čtyři hlavy, rozcuchaná černá, kučeravá hnědá, rezavá a světle hnědá, se tiskly k sobě a tiše si šeptaly.

Severus byl dost dlouho učitelem na to, aby rozpoznal malér ve fázi plánování. Odkašlal si a sledoval, jak děti provinile vyskakují. Longbottom zbledl, Weasley zrudl, Grangerová si hryzala ret a Potter, no, Severus až příliš často vídal ten výraz nevinnosti na tváři Pottera staršího.

„Pane Pottere, jaký druh chaosu plánujete?“ zeptal se hedvábným hlasem.

„Žádný, pane profesore,“ odpověděl chlapec.

„Hmm, obávám se, že vám nevěřím. Je to něco, čeho bych se měl obávat? Hromadné ničení bradavických chodeb, nebo možná smrt a rozsekání na kusy od vašich přátel nebo vás osobně?“ pátral s přimhouřenými zraky.

„Kdepak, pane,“ protestoval Harry s vykulenýma očima a také ostatní tři kroutili hlavami.

„Mám to chápat tak, že neriskuji život ani zdravé údy?“

Harry se neparně zazubil. „Ne, pane, nejste v ohrožení.“

„Dobrá, za chvíli vás nechám, abyste v tom pokračovali, chtěl jsem se s vámi jen rozloučit, protože celý příští týden tu nebudu,“ usmál se i Snape a vytáhl z kapsy balíček ve tvaru knihy.

„Týden?“ opakoval trochu vyděšeně Harry.

„Zúčastním se lektvarové konference v Madridu. Chtěl jsem vám předtím dát toto,“ vysvětlil Severus.

„Děkuji vám, pane profesore. Prosím, buďte opatrný,“ řekl Harry zdvořile.

Severus se obrátil a odvířil z místnosti s tichým „Pokračujte“, prohozeným přes rameno. Těsně mimo dohled se zastavil a naslouchal.

„Sakra, myslel jsem, že nás přistihl,“ řekl Weasley.

„Přistihl nás. Nemůžu uvěřit, že tě učitel, tenhle učitel, povzbuzoval, Harry,“ dodala Grangerová, „určitě nemůže vědět, že plánujeme zažertovat si na účet tvého kmotra.“

„Ještě jsi nám neřekl, proč si chceš na své oslavě narozenin vystřelit z pana Blacka,“ řekl tiše Longbottom.

„Sirius miluje žertíky, ale neví, kdy přestat, a dokáže při tom být pěkně podlý,“ vysvětlil Harry.

„Jak to myslíš?“ pátrala Grangerová. Severus uvažoval o tom samém. Jestli Black začal dělat skopičiny na Harryho účet, bude si muset před odjezdem promluvit s Lupinem.

„Sirius nedávno nastražil vtípek na toaletě v přízemí. Ví, že tam profesor chodí před čajem, když sem přijde dělat výzkum s profesorem Lupinem. Jenže já jsem tam vešel dřív, a když jsem zvedl víko záchodu, no, vyskočila na mě příšera,“ stěžoval si Harry. Když se ostatní rozesmáli, zakňoural: „To není legrační. Pěkně jsem se lekl. Šel jsem tam z určitého důvodu, a pak, ehm, už jsem to vůbec nepotřeboval, ale musel jsem se převléct. Sirius za to zaplatí!“

Severus potlačil smích. Sirius nemá tušení, co si vykoledoval.