Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7: Ve skutečnosti tě to nezajímá

„Co to je?” zeptal se Draco a nevěřícně na ni mával kartičkou se zlaceným okrajem. Na sklonku dne se objevil v její kanceláři na ministerstvu s kyticí květin, aby zamaskoval skutečný důvod své návštěvy před jejími spolupracovníky.

„Pozvánka na svatbu, samozřejmě. Jsi moje plus jeden. Už se nechystám na hostinu – nemám žaludek na to, abych podporovala jejich napodobeninu manželství. Ale pořád tam jdu jako host a byla bych ráda, kdybys šel taky. Je to krok šest v mém plánu.”

„Potter a ten nejmladší weasleyovic potěr? Musím?”

„Ano. Prosím.”

„Tak dobře. Přepokládám, že to je ‘událost sezony’. Máš nějaké námitky proti zastrašování plebsu výraznou demonstrací bohatství v podobě honosného oblečení?”

To znělo dobře. „Vůbec ne. Jsem pro. Obleču se tak, abych ho svou nedosažitelnou krásou dohnala k zuřivosti.”

Draco se na ni zamyšleně zahleděl. „Zaplatím ti nové šaty. A požádám matku, aby ti půjčila nějaké malfoyovské šperky.”

„Cože?”

„Nechápej mě špatně – šaty, které jsi měla na našich schůzkách, byly docela přijatelné. Ve svých hábitech jsi vypadala nádherně, i když boty se k nim až tak nehodily. Ale jestli chceš svému ex nahnat strach, zapůsobit a předvést, jak jsme spolu šťastní, na míru ušité drahé šaty to zvládnou lépe než hábit nebo oblečení, které už jsi na sobě měla při jiné příležitosti. Rodinné šperky Malfoyů budou třešničkou na dortu. Vlezlík je pravděpodobně nepozná, ale jiní ano – a bezpochyby se o tom bude klevetit.”

„To je odplata za to, že jsem tě přiměla obléct si mudlovský oblek, že ano?”

„To je jen příjemný bonus,” ušklíbl se. „Nedělej si starosti s výdaji – prostě si vyber to nejlepší. Je to moje poděkování za nádherné rande v opeře. Dohodnu návštěvu u Keprníka a Frivolitky. Matka může jít s tebou – přeptám se jí na to místo tebe.”

„Paráda,” prohlásila hlasem, ze kterého kapal sarkasmus.

„Buď milá. Od války nemá moc čím vyplnit dny. Některé rodiny ji ignorují, protože podporovala Pána zla, jiné proto, že se od něj odvrátila. Pokud bude ochotná udělat si výjimečně výlet mimo domov, aby ti pomohla vybrat hábit, ocenil bych, kdybys projevila trochu zatracené zdvořilosti, u Merlina,” pronesl s narůstající ostrostí.

„Dobře, udělám to pro ni,” slíbila. Prostě předpokládala, že Narcisa se nebude chtít na veřejnosti zahazovat s mudlovskou šmejdkou. Nikdy dřív nepomyslela na rodiny těch, kteří stáli ve válce na druhé straně, ani se zajímala o jejich společenské kontakty. Život byl jednodušší, když byly věci jen černé nebo bílé.

Po této debatě ho vyhnala, aby mohla dokončit pár zbylých rozpracovaných věcí, než přijde večer. S přijetím zákona o pracovních příležitostech vlkodlaků, který nečekaně podpořilo několik čistokrevných členů Starostolce, nastal čas přesunout se k dalším důležitým projektům, jako například zajištění většího počtu neznečištěných vodních cest coby životního prostoru pro mořské panny a zákony na ochranu jejich života a území.

***

Až večer doma si uvědomila, že jí v hovoru cosi uklouzlo. Označila svatbu Harryho a Ginny za napodobeninu a Draco při tom obratu ani nemrkl. Věděla, že by to měla nechat být, ale otravovalo ji to jako bolavý zub. To nemohl přeslechnout. Mluvila taky o tom, že nepůjde na hostinu, a on se ani na nic neptal. Na to, aby mu to uniklo, byl příliš chytrý a taky příliš zvědavý, než aby takovou věc prostě nechal na pokoji. Nakonec podlehla tlaku myšlenek, které jí vířily v hlavě, a odletaxovala k němu, zdánlivě proto, aby se s Malfoyovými navečeřela a probrala s Narcisou nákupní plány. Po zdvořilostním uvítání se nenápadně zeptala Draca, jestli by si mohli před večeří promluvit v soukromí.

„Ale, ale, zdá se, že mám dnes příznivý den!” uculil se a zavedl ji do svého pokoje. „Samozřejmě se tu nemůžeme zdržet dlouho, nebo si matka začne dělat starosti.”

Jeho ložnice byla velmi luxusně zařízená. Postel se čtyřmi vyřezávanými sloupky, které nesly baldachýn z těžkého zeleného sametu, mosazí okovaná dřevěná truhla s vyřezávaným víkem, která vypadala jako pirátská truhla s pokladem, dvě knihovny z tmavě mořeného dubového dřeva plné knih vázaných v kůži a sbírka dračích figurek z různých kovů a keramiky zdobící police. Bílé stěny ozvláštňovaly pohyblivé tapisérie s vyšívanými draky vznášejícími se pod zamračenou oblohou a letícími nad rozbouřenými vlnami. Krajinka zachycovala magický les s maličkými vílami poletujícími sem a tam a plaché jednorožce vykukující zpoza stromů. Když vešli, Draco za nimi zavřel dveře.

„No, uvažovala jsem…” začala Hermiona nervózně a kousla se do rtu. Rozpačitě pohlédla nejprve na něj a pak stranou, protože nevěděla, jak začít.

„Hmm. Já taky…” zamumlal Draco a popošel k ní, objal ji rukama kolem pasu, přitáhl si ji ke svému štíhlému tělu a jemně ji políbil.

„Co to děláš?” zalapala po dechu a odtáhla se.

Potutelně se k ní naklonil. „Očividně tě líbám,” řekl a znovu ji políbil na rty, načež něžně pokračoval dál po linii krku. Dotek jeho rtů na kůži, se slabým náznakem zubů – jen takovým, který jí nemohl ublížit a nezanechal žádný otisk – způsobil, že jí po páteři projelo zachvění. Zrychlil se jí dech, a když jí během líbání rukama sjel na hýždě, proti své vůli zasténala.

„Ale tady nás nikdo nevidí, má to být jen předstírané, pamatuješ?” zamumlala. „Nemáme žádný skutečný vztah.”

Zvedl hlavu od jejího krku, který přejížděl jazykem, a svýma šedýma očima se vážně zahleděl do jejích, vzdálených stěží pár centimetrů. Působilo by to hodně důvěrně, i kdyby jí dlaněmi nesvíral hýždě nebo se jí k podbřišku netiskl důkaz jeho vzrušení. „Ano, samozřejmě,” souhlasil věcně. „Ale jen proto, že to nevydrží, neznamená to, že si nemůžeme užít trochu zábavy?”

Kousla se do rtu a zamyslela se. Měkké prameny blonďatých vlasů se jí otřely o tvář, jak se znovu naklonil, aby jí políbil na rty, a pak se přesunul k uchu. Něžný tlak vlhkého jazyka jí po těle vyvolával třas, díky kterému se rozhodně nemohla soustředit. Líbil se jí. A proč ne? Nezasloužila si trochu zábavy? Možná byl poněkud arogantní mizera, kterého by se rodina zřekla, kdyby ho ona opravdu chtěla dostat do manželského chomoutu. Ale byl to velmi hezký mizera. Určitě neuškodí, když do jejich hry vstoupí trochu víc reality.

„Pokud si budeme oba pamatovat, že to všechno brzy skončí,” varovala ho zadýchaně. „Tohle nic neznamená. Chtíč není totéž co láska.”

„Samozřejmě,” souhlasil s vlídným úsměvem a odtáhl se, aby se jí podíval do očí. „Oba víme, že to nemůže nikam vést. A nebudu riskovat, že bys otěhotněla a oběma nám to zničilo pověst. Ale pořád existuje spousta věcí, které můžeme dělat.”

„Jen ne… žádný skutečný sex?”

„Astoriino pravidlo. A moje. To doufám chápeš?”

Couvla a sáhla si za záda, aby mu ruce odlepila od svého pozadí, což vedlo k jeho zklamanému povzdechu. Ale když je s plachým úsměvem přesunula na svá prsa, ocenil to hrdelním zasténáním a začal je jemně mnout. Jakmile jí začal přes hedvábnou látku mačkat bradavky, šťastně vzdychla a zavřela oči, ztracená v pocitech, které se jí rozlévaly po těle. Bylo už to tak dlouho. Bradavky díky jim věnované pozornosti ztuhly do tvrdých vrcholků a ona se prohnula v zádech, čímž mu je ještě víc vtiskla do dlaní.

„Máš nádherná prsa,” zapředl Draco. Otevřela oči a zjistila, že si ji pozorně prohlíží. Najednou se začala stydět. Opravdu by tohle měla dělat? S někým, koho kdysi nenáviděla? Ale on už nebyl dítětem, které papouškovalo názory svého otce.

„Vypadá to, že moc přemýšlíš,” vytkl jí Draco. „A žádné kousání do rtu. To je moje práce.”

Naklonil se blíž a jednou rukou jí něžně uchopil za krkem, aby ji políbil. Prvních pár doteků bylo měkkých a jemných, pak začaly být hladovější a náročnější. Jazykem se jí dobýval do úst a ona ho tam vpustila a líbala ho s narůstající vášní. Jemně ji zuby stiskl spodní ret, což ji rozesmálo.

„Ty upíre!” poškádlila ho. „Příště to nepochybně bude můj krk.”

„Máš moc přitažlivý a citlivý krk,” vrátil jí hravě, „tak jak bych mohl odolat?” Náhle nestoudně zavrčel a zabořil jí obličej do krku, kde jí stiskl a sál kůži. Její srdce vynechalo úder a dech se jí zadrhl prudkým návalem rozkoše.

„Ach… ano,” zamumlala a zaklonila hlavu, aby mu umožnila lepší přístup. „Ale nezanechej stopy.” Její ruce, které mu dosud spočívaly kolem pasu, se pomalu sunuly po jeho těle dolů a přejely mu po hýždích, čímž z Draca vyloudily nerozluštitelný zvuk potěšení. Zatáhla za bílou plátěnou košili, těsně zastrčenou v kalhotách, uvolnila ji a její ruce se dychtivě vrhly pod látku a vklouzly na nahou kůži jeho zad.

Draco se rozhodl, že odveta bude rozhodně fér, a pokusil se jí stáhnout přední díl oblečení, aby odhalil prsa, ale bez úspěchu, protože látka těsně přiléhala k horní polovině těla, a tak se naštval. Netrpělivě zaklel a prsty chvíli pátral po jejích zádech, ale pak to vzdal a couvl, aby ji s rukama v bok nepřímo požádal o pomoc.

„Kde je zavazování? Tohle je směšné. Jak se do toho vůbec dostaneš? Řezací kouzlo a pak Reparo?” bručel. „Vím, že nová móda čarodějek jsou těsné šaty a příjemně se na to dívá. Ale musí existovat určité meze praktičnosti!”

Hermiona se zachichotala: „Je tam zip. Madam Malkinová začala experimentovat s některými mudlovskými krejčovskými technikami.”

Otočila se k němu zády, sáhla rukou k zipu a pomalu ho rozepnula. Zvědavě ji při tom sledoval.

„Hmm. Pořád nechápu, jak to funguje. Ale jsem ohromený. Určitě to můžeš zase zapnout?”

Situace byla stále intimní, ale romantická nálada poněkud pominula, když si zvědavě pohrával se zipem na zadním díle jejího hábitu. Jezdil s ním nahoru a dolů a sledoval, jak do sebe jednotlivé zoubky zapadají. Znovu ji zalila nervozita.

„Já nevím… je to trochu rychlé,” nadhodila nejistě, když ji vyzval, aby se z hábitu vysvlékla.

Krátce zaváhal a poté řekl: „Tak na to půjdeme pomaleji.” Objal ji, zapnul jí hábit a ona se v jeho náručí úlevně usmála.

Tentokrát na to šli spíš něžně než s vášní. Neuspěchané polibky a pomalé zkoumání opatrně se potulujícími dlaněmi. Zjistil, že se jí líbí, když věnuje pozornost jejímu krku a uším, ale nemá ráda kousání do rtu. Její ruce mu bloudily pod košilí a prsty si oblíbily měkkou a hladkou kůži na jeho zádech. Objevila, že je lechtivý na žebrech, což vyvolalo překvapivě velký smích.

Hermiona ho jen zkusmo pohladila po předním dílu kalhot, zatímco on hnětl její zakrytá prsa. V tom se po místnosti rozlehl cinkot zvonku a Draco tiše zaklel, odtáhl se a zanechal jí lapající po dechu a na nejistých nohách. „Volání k večeři. Musíme jít, nebo nás matka přijde hledat.”

„Samozřejmě.” Zatracený zvonek.

Hermiona si narovnala šaty a uhladila si vlasy, jak nejlépe uměla, ale byla to marná snaha. Nicméně rozcuchané vlasy na ní vypadaly naprosto běžně. Permanentně měla na hlavě účes, jako by právě vstala z postele, pokud tedy na něj neaplikovala velkorysé množství vlasových přípravků nebo kouzel. Pracovní den začínala s úhledným účesem, ale večer už kouzla dávno vyprchala a ona se je nikdy neobtěžovala znovu použít, když byla doma.

Draco se k ní otočil zády, aby si zastrčil košili zpět do kalhot a zjevně se snažil dostat své vzpurné tělo pod kontrolu dřív, než vyjdou ven z pokoje.

„Ehm… vlastně… jsem měla otázku ohledně Ginny,” nadhodila pokusně.

„Cože? Co s ní?” zeptal se a znělo to jednoznačně překvapeně.

„Nevypadalo to, že by tě překvapilo, že jsem se s ní rozkmotřila a nebudu na svatební hostině.”

„Samozřejmě, že ne,” potvrdil věcně. „Mimochodem – deset bodů pro Nebelvír za výběr tématu k hovoru. Myšlenka na Vízlejku rozhodně pomáhá mé erekci rychle opadnout.”

Hermiona se uchechtla.

Draco, stále ještě odvrácený, sebevědomě pokračoval: „Očividně v nějaké fázi použila na Pottera nápoj lásky. Mám pravdu?”

„Já… to fakt nemohu říct,” vytáčela se. „Myslím, že ne.”

„Nemusíš to říkat. Je to poznat z nenávisti ve tvém hlase, když o ní mluvíš. Neměly jste žádnou veřejnou hádku – to by v novinách nepominuli. Načasování odpovídá tvému odchodu od Vízlíka. Může to být jen tím, že je na tebe naštvaná, ale myslím, že je v tom příliš mnoho jedu, než aby se s tebou jen pohádala, že jsi pomluvila jejího bratra. Je to něco osobnějšího. Takže to musí být její omámení Pottera a tvoje vykrucování jen potvrzuje, že mám pravdu.”

Slíbila Harrymu, že nic neřekne. „Jen jsme se pohádaly. Kvůli šatům pro družičku. Byly hnusné, to je všechno.”

Draco se konečně otočil s výrazem očividné skepse. „Hmm, hmm. Jestli chceš oklamat někoho, kdo je pozornější než průměrný mrzimor, musíš si to líp nacvičit. No, nechme to téma zatím stranou. Mohu tě doprovodit na večeři?” Zasunul jí za ucho zatoulaný pramen vlasů a nabídl jí rámě.

Položila mu ruku na předloktí a nechala se odvést do jídelny, aby si užila tichou rodinnou večeři s Malfoyovými.

***

Personál Keprníka a Frivolitky měl velkou radost, že během polední přestávky k nim do obchodu zavítala Hermiona, nicméně ohrnoval nos nad Narcisou, která sice zachovávala kamenný výraz, ale zjevně si to neužívala.

Když si Hermiona v převlékárně za silným sametovým závěsem zkoušela nádherný a drahý hábit z akromantulího hedvábí lemovaný stříbrnou výšivkou a křišťálovými kapkami korálků, zaslechla tiché posměšné komentáře zaměstnanců adresované Narcise. „Nejsem si jistá, jestli tu na vás něco máme,” poznamenala jedna z prodavaček, asi dvacetiletá žena s pečlivě nakadeřenými vlasy a přemírou líčidel. „Nezabýváme se moc staršími lidmi.”

„No, no, Estrello,” mlaskla starší dáma, která tu pracovala a zřejmě obchod vedla, „její peníze jsou zrovna tak dobré jako peníze kohokoliv jiného.”

„Děkuji vám,” řekla Narcisa tak tiše, že jí Hermiona, soustředěně naslouchající a stojící v šatně jako zkamenělá, stěží rozuměla.

„Konec konců,” pokračovala starší dáma s tichou brutalitou, „Vy-víte-kdo jistě ocenil bezednost malfoyovských truhlic, ne?”

„Ne-”

„Nepotřebujeme tu ani vás, ani vašeho nechutného smrtijedského syna,” přerušila ji starší žena.

„Nemáte být někde jinde na obědě?” přisadila si Estrella.

Hermiona s řinčením dřevěných kroužků roztáhla závěs a obě ženy provinile odskočily od Narcisy, nad kterou se tyčily. Zároveň zahlédla, jak ta mladší honem zasunula hůlku zpět do kapsy. Narcisa jen tiše seděla v křesle, hlavu svěšenou a na tváři ztuhlý, pečlivě neutrální výraz.

„Nějaký problém?” zeptala se Hermiona ledově. „Máte výhradu vůči zákaznici, která je válečnou hrdinkou? Vadí vám, že Pán zla padl? V takovém případě se raději poohlédneme někde jinde. Hábit na svatbu Harryho Pottera si mohu koupit v jiném obchodě.”

Starší dáma k ní přispěchala s úzkostlivým máváním rukama: „Ach ne! Ne, slečno Grangerová. Jsme vám nesmírně vděčné za to, co jste ve válce udělala. Všechny jste nás pomohla zachránit!”

„Prosím, nemyslete si, že jsme byly na jeho straně,” připojila se prosebně mladší. „Jsme vám maximálně vděčné. Můj bratr byl během války zatčen – zlomili mu hůlku, ale aspoň ho pak pustili. Nevím, co by se stalo, kdyby Vy-víte-kdo skutečně vyhrál.”

„Nemluvila jsem o sobě,” odsekla stále mrazivým tónem Hermiona. „Mluvila jsem o matce mého milovaného přítele, paní Narcise Malfoyové. I ona je válečnou hrdinkou. Zradila Lorda Voldemorta – necukejte se – a zachránila Harryho Pottera. Bez ní by byl mrtvý a kouzelnický svět by dál úpěl pod nadvládou Lorda Voldemorta.”

Narcisa při Hermioniných slovech s úžasem zvedla hlavu.

Obě ženy chvíli jen zíraly, pak se ale vzpamatovaly. „Zas tak moc toho neudělala,” nadhodila Estrella.

„A vy ano? Lhala jste Pánu zla do očí, že? Možná jste riskovala život, abyste zachránila bratra?”

„... Ne. Jen… jsme se schovali.” Mladší žena se tvářila zahanbeně a vypadalo to, že by se každou chvíli mohla rozplakat.

Hermiona k ní přistoupila, uchopila ji za ruce a zahleděla se jí do očí. „Což není žádná hanba. To udělala většina lidí, pokud měli rozum. Schovali se. Opustili zemi. Bylo to chytré a já vás za to neobviňuju. Jen si pamatujte, že někteří lidé takovou možnost neměli. Jako právě Malfoyovi, kterým Lord Voldemort dýchal na krk, připravený zabít kdykoliv kteréhokoliv člena rodiny, kdyby jiný neudělal přesně to, co mu nařídil.”

Mladá žena nešťastně fňukla: „Děkuju. Od vás to hodně znamená. Věděla jsem, že bych měla udělat víc, ale byla jsem tak vyděšená.”

„Pšt, to je v pořádku.”

„Ale jak můžete chodit s Malfoyem?” zeptala se starší žena nevěřícně. „Bez ohledu na to, jaké byly jeho činy na konci války, nemůžete popřít, že celá ta rodina je temná. A ten chlapec Draco taky přijal Znamení zla. Ochotně. Byl Smrtijed – jak můžete snést, když se vás dotkne?”

„Není dokonalý. Nejspíš nikdo z nás není. Stal se z něj lepší člověk – chtěla byste být celý život posuzovaná podle toho, jak jste se chovala v šestnácti? Brzy toho litoval – přijal ho především proto, aby chránil svou rodinu, než z přesvědčení. Víte, že když Harryho, Rona a mě chytili a dopravili na Malfoy manor, tak kvůli nám lhal? Chtěli po něm, aby nás identifikoval, ale on řekl, že si není jistý, že to možná nejsme my. Tvrdil, že Harryho Pottera nepoznává. On a Narcisa byli u toho, když tam její šílená sestra stála a chystala se nás mučit a předat Voldemortovi. Šest společných let v Bradavicích, a myslíte, že nevěděl, kdo jsme? Udělal, co mohl. Nebylo to moc, ale pokusil se. A chová se ke mně s větší úctou a ohleduplností než ten násilník Weasley, který mě naléval nápoji lásky tak dlouho, až jsem mu nebyla schopná nic odmítnout.”

Žena se zatvářila rozpačitě. „Omlouvám se. Nevěděla jsem, co Malfoyovi udělali.”

„Možná by o tom mělo vědět víc lidí. A nejsem to já, komu se musíte omluvit.”

Na pokývnutí starší prodavačky se obě dámy poklonily Narcise. „Omlouváme se, paní Malfoyová. Prosíme za odpuštění naší hrubosti a nedorozumění a doufám, že víte, že jste u Keprníka a Frivolitky vždy vítaná.”

Na Narcisině tváři se objevil slabý úsměv. „Děkuji vám a cením si toho.”

Zůstaly a Hermiona se nakonec nechala umluvit, aby si vybrala děsivě drahý výtvor z nejlepšího akromantulího bledě žlutého hedvábí, vyšívaného perličkami a zlatými nitěmi. Podle jasně potěšeného výrazu na Narcisině tváři však cena (i když vysoká) možná nebyla až tak nepřiměřená.

Hermiona nenápadně podstrčila prodavačkám deset galeonů bokem. „Nebránila bych se tomu, kdyby se Denní věštec nebo Týdeník čarodějek doslechl, o čem jsme tu dnes mluvily. Pokud máte zájem rozšířit víc informací o tom, co Malfoyovi během války udělali pro stranu dobra, a o mém odpuštění jejich méně záslužných činů, ocenila bych to.”

„Určitě, slečno Grangerová. A znovu se vám ze srdce omlouvám.”

Narcisa zjevně nebyla ten typ, který by na veřejnosti překypoval city. Ale objala Hermionu na rozloučenou a po tichém zašeptání díků se přemístila domů.

V lůně rodiny však byla jednoznačně vstřícnější. Když se Hermiona večer vrátila domů z práce, našla přede dveřmi zásilku s obrovským pugetem orchidejí doplněným zlacenou kartičkou od Draca, na které stálo: „Moc ti děkuji. Matka se znovu usmívá a nepřestává vykládat o tom, co jsi udělala. S láskou a nekonečnou vděčností – Draco.”

Příště: Hranice mezi „falešným“ a „skutečným“ prohlubováním vztahu mezi Dracem a Hermionou se víc a víc rozplývají.