Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6., část 1. Kápnout božskou

Čas už hodně pokročil, když Severus odcházel z Grimmauldova náměstí 12. Vzal si vystřízlivující lektvar ze své pohotovostní zásoby, poté stanul u krbu a nečinně přihlížel, jak Lupin levituje opilého Blacka ven z pokoje. Ďábelsky se ušklíbl, když Blackova hlava bouchla do zárubně a Lupin zamumlal omluvu. Pak se odletaxoval domů a šel do postele.

Nad čajem jim vyložil, co věděl o incidentu s trollem, a Harry doplnil podrobnosti. Black byl střídavě nadšený porušováním pravidel a zděšený nebezpečím.

Mnohem později, když už poslali Harryho spát, si tři muži povídali, většinou o Harrym, a pili až do noci. Samozřejmě, na konci jejich často hlučného rozhovoru přišel na přetřes ‚vlkodlačí případ‘.

„U všech bohů, Snape,“ zahulákal Sirius, „musíš to nechat být. Zatraceně, nesnažil jsem se tě zabít. Kdybych tě opravdu chtěl mrtvého, prostě bych tě proklel. Roky jsme se snažili vlákat tě do co nejtrapnějších situací. A co tě to vůbec napadlo, najednou udělat něco, k čemu jsem tě navedl?“

„To tvrdíš teď, ale ani tě za to nepotrestali. Taky jsi tím mohl odrovnat Lupina,“ zavrčel Severus ve snaze znovu vlkodlaka poštvat proti Blackovi.

„K čertu, byla to tvoje vina, protože jsi mi podstrčil ten lektvar,“ zamumlal Sirius a zíral do své sklenice.

„Já jsem ti žádný lektvar nedal, Blacku,“ ušklíbl se Severus, „ty nikdy neuznáš, že za to můžeš ty.“

„Měl jsem rande s Robertou Periwinklovou a ty jsi mi šoupnul impotentní lektvar. Vím, že jsi to byl ty,“ řekl Sirius s pro něj typickým zavrčením.

Remus se přidusil svou Ogdenskou a zeptal se: „Proto se toho roku smála, kdykoli tě zahlédla?“

Severus se chvíli díval na oba muže a pak si sevřel kořen nosu. „Potter, ve skutečnosti za to všechno mohl on. Věděl jsem to.“

„Nech toho, Snape, James v tom neměl prsty,“ řekl Remus. „Odpřisáhl mi to.“

„No ano, to Evansová uvařila ten zpropadený impotentní lektvar, aby ho dala Potterovi. Slyšel jsem, jak o tom mluví s Alicí při jednom z Křiklanových otevřených lektvarových zasedání,“ na Severusově tváři se objevil mírný úsměv.

„Co? Proč by to Lily dělala?“ pátral Sirius.

„Jak se to tedy dostalo k Siriusovi?“ zeptal se současně Remus.

Úsměv na Severusově tváři zesílil. „Pamatuješ se, jak Potter ve Velké síni přede všemi pozval Evansovou na rande v Prasinkách, a pak ho odpoledne přistihli v přístěnku na košťata s Ester McDermetovou?“

Remusovi spadla brada a Sirius prostě přikývl. Na tu událost se rozhodně pamatovali.

„James tvrdil, že ho omráčili a vtáhli dovnitř; trvalo měsíce, než si Lily získal,“ řekl Remus.

„Ale proč dala ten lektvar mně?“ zakvílel Sirius.

„Vždycky jsi kradl z Jamesova talíře, Siri, byl jsi prostě vedlejší ztráta,“ vysvětlil Remus.

Sirius zíral na Severuse. „Omlouvám se, Snape, špatně jsem tě odhadl. Lituji, že jsem na tebe sváděl ten průšvih s mým nádobíčkem,“ řekl s lehkým odfrknutím. „Víš, byl jsem potrestaný. Remus se mnou několik týdnů nepromluvil.“ Znovu posmrkl a utřel si nos. „A poslední famfrpálový zápas jsem strávil v nemocničním křídle. Nedovolili mi hrát.“

„Jak si pamatuji, nevyšel ti jeden z tvých žertíků,“ zavrčel Severus, „to nebyl trest.“

„No, to se oznámilo oficiálně, nemohlo se přece říct, že to bylo proto, že tě Remy málem snědl, že jo? Celou tu dobu jsem čistil podložní mísy a kvůli tomu jsme přišli o pohár,“ bručel Sirius.

Remus se uchechtl. „Myslím, že to dělá z Lily nejlepšího pobertu. Nikdy ji nechytili.“

„Merline, a Harry má mnohem víc z Lily než z Jamese,“ řekl tiše Severus. Remus na něj upřeně pohlédl a přikývl. Sirius jen složil hlavu na stůl a zachrápal.

xxx

Když se Severus následujícího rána přiletaxoval, přivítal ho usměvavý Harry.

„Dobré ráno, profesore, dáte si snídani?“ otázal se.

„Dobré ráno, pane Pottere, přivítal bych šálek čaje a toust. Kde jsou vaši opatrovníci?“ odpověděl Severus.

„Profesor Lupin je v knihovně a Sirius ještě spí. Máte ty věci s Voldemortovou hnusnou duší?“

„Ano,“ položil na stůl krabici, kterou přinesl, a levitoval z ní čtyři skleněné nádoby. „Dózy jsou stázové, používají se k přechovávání těkavých látek. Uvnitř jsou magicky neutrální a zvenčí nerozbitné.“

Sslečna vyklouzla Harrymu z rukávu a přitáhla Severusovu pozornost k jeho šatstvu. „Jak vidím, jste nyní mnohem lépe oblečený.“

Harry se mírně začervenal. „Ano, pane, cestou z nádraží jsme šli se Siriusem nakupovat, a všechny moje staré věci jsme spálili. Myslel jsem, že bych si je mohl nechat na úklid, ale Sirius řekl, že Tizzy by byla nešťastná, kdybych úklid nenechal na ní. Dům byl v mnohem horším stavu, když ho převzal, povídal. Starý skřítek byl šílený a tam, kde je zeď napůl zbořená, visel obraz Siriho matky. Byla odporná a sprostá. Aby se jí zbavili, museli vybourat zeď a starý skřítek padl mrtvý k zemi. Tak Sirius koupil od umísťovací služby Tizzy, je vážně milá. Mám ji rád, peče opravdu dobré sušenky. Sirius říká, že až budou odeklínači hotoví, bude moct uklidit přízemí. Můj pokoj je skvělý, celý červený a zlatý; a postel je stejná jako v Bradavicích; a dokonce mám svůj vlastní záchod.“

Severus nechal Harryho žvatlat, zatímco mu malá skřítka servírovala čaj, a pomyslel si, že chlapec alespoň vypadá šťastně, tedy ne že by na tom v nejmenším záleželo.

Po nějaké chvíli vstoupil do kuchyně Remus. „Ahoj, Severusi, kdy jsi přišel?“

„Před chvílí, Lupine,“ řekl Severus. Vytáhl malou lahvičku. „Říkal jsem si, že s sebou vezmu lektvar na kocovinu, kdyby se vám hodil,“ prohodil bezvýrazně.

Remus se usmál: „Za sebe ti děkuji. Mám lepší toleranci než mnozí jiní, ale nepochybuji, že Sirius ho využije, jestli ho dnes máme vidět.“

Severus se na chvíli zamyslel a povzdechl si. „Předpokládám, že budeme muset.“ Obrátil se na skřítku. „Můžeš to odnést svému pánovi a říct mu, že je to lektvar proti kocovině.“

„Tizzy jde,“ vykřikla skřítka šťastně a přemístila se.

Remus si Severuse chvíli podezíravě prohlížel. „To na tebe moc nevypadá.“

Severus se ušklíbl, ale než stačil odpovědět, ozval se ze shora výkřik. Po jeho tváři se šířil úsměv a Harry vytřeštěnými zraky pohlédl na Remuse. Ten si jen povzdechl. Krátce nato se na schodech ozvalo dupání a ve dveřích se objevil Sirius se zdivočelýma očima a hůlkou v ruce. „Vím, že jsi to byl ty, Snape,“ zavrčel.

„Co se stalo?“ chtěl vědět Harry.

„Tohle je můj vlastní recept, sám vidíš, že velmi dobře zabírá, kocovina je pryč, ne? I když má jistý neblahý vedlejší účinek,“ řekl stále se usmívající Severus.

„Měl jsem modrou moč, děsně modrou,“ zasyčel Sirius.

Harry se zašklebil: „Super! Jak to funguje?“

Siriusův rozzuřený výraz okamžitě zmizel, když viděl Harryho, jak se zubí. „Připadá ti to legrační?“

Harry přikývl. „Jasně, jistě tě to překvapilo a neublížilo ti to, že? Copak to není legrační?“

„No, ano, ale-“ koktal Sirius.

„Bylo to velmi vtipné, žertík spojený s milým gestem, užitečným lektvarem. Opravdu velmi vtipné,“ vložil se do řeči Remus. „Bereš to jako žert, že ano, Siri?“

„Samozřejmě. Já – děkuji ti za lektvar, Snape. Jen – hele, už mě nebolí hlava,“ pronesl oslovený, odložil hůlku a posadil se ke stolu.

„Měl by sis doplnit tekutiny, Blacku. Lektvar se váže na alkohol v těle a vylučuje ho pryč. Zbarvení způsobuje kapradinka skalní v kombinaci s alkoholem,“ dodal k Harrymu.

„Páni, budeme se to učit v lektvarech?“ zeptal se Harry.

„Možná,“ odvětil Severus.

Sirus už vypil několik šálků čaje a začal jíst. „Co je to tady za krámy?“ zamumlal nad toustem a šťouchl do jedné nádoby.

„Voldemortovy viteály,“ řekl suše Severus a odfrkl si, když Sirius ucouvl.

„Musí to ležet na stole, když snídáme?“ zaskučel.

„Můžu je odnést někam jinam,“ nabídl se Harry.

„Ne!“ řekli tři muži jednohlasně, což Harryho rozesmálo.

Severus se obrátil na Remuse. „Našli jste něco v knihovně, Lupine?“

„Opravdu ne, a myslím, že jestli necháme Harryho to znovu zkusit, možná by magicky zabezpečená místnost byla lepší než salón nabitý dalšími temnými artefakty,“ navrhl Remus.

„To samozřejmě, copak ono tohle mauzoleum nějakou má?“ pátral Severus.

„Jasně že má, Snape. Blackovi jsou starobylý rod. Je v suterénu naproti lektvarové laboratoři, vedle mučírny,“ naštval se Sirius.

„My máme mučírnu,“ vypískl Harry.

Sirius vykulil oči. „To byl vtip, Harry, žádnou nemáme.“

Harry si povzdechl a Severus si vyměnil pohled s Remusem.

„Dojez snídani, Harry, a pak pomůžeme Tizzy uklidit, zatímco profesor se Siriusem půjdou prohlédnout zabezpečenou rituální místnost,“ navrhl Remus.

„Ale já ji chci vidět, a lektvarovou laboratoř taky,“ namítal Harry.

„Později,“ řekl Sirius a dopil čaj. „Jdeme, Snape.“

Severus vstal a následoval Blacka po úzkém schodišti začínajícím hned za kuchyní do zatuchlé, poněkud temné kamenné chodby lemované dveřmi. Ve slabém osvětlení mžoural a zeptal se: „Co je tohle všechno?“

„Hm, vinný sklípek, chladírna,“ ukázal Sirius na první dvojici protilehlých dveří. „Lektvarová laboratoř, zásobárna,“ následovaly, „rituální místnost.“

Severus se ušklíbl a ukázal na další dveře. „Předpokládám, že tohle bude mučírna, kterou nemáte?“

„Chystám se vložit na ni kouzlo nepovšimnutí, dokud ji nevyklidím. Harry by neměl něco takového vidět,“ zavrčel Sirius.

Severus se uchechtl. „Vypadal docela zklamaně, že tu žádnou nemáte.“

„Jo, no, nemám ty vzpomínky moc rád, takže- “ zamručel Sirius, pak pokrčil rameny a seslal kouzlo.

Severus se opět ušklíbl a obrátil se ke dveřím rituální místnosti.

„Raději to nech na mně, Snape, odemknout to může jen člen rodiny,“ podotkl Sirius.