Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5., část 2. Přistižený

Harry vzhlédl a pak se obrátil zpět k Severusovi. Ten jenom přikývl, odložil plášť a začal si vyhrnovat levý rukáv.

„O Vánocích,“ začal Harry tiše, „Voldemort, usazený na temeni Quirrellovy hlavy, ubližoval profesoru Snapeovi. Chtěl ho zabít a já jsem ho zastavil. Později jsem se profesora zeptal, jak mu Voldemort dokázal způsobit bolest, a on mi ukázal Znamení zla.“

„Věděl jsem, že jsi Smrtijed,“ zavrčel Sirius a zvedl hůlku. Harry se postavil před Severuse a na kmotra se zamračil.

„Zase neposloucháš, Siriusi,“ řekl, „profesor není Smrtijed, už ne. Špehoval pro ředitele, ale pořád měl znamení a Voldemort mu mohl ublížit, tak jsem si promluvil s hadem na jeho znamení a přiměl jsem ho, aby teď patřil ke mně. Profesor Snape je můj přítel, neublížím mu a nenechám tě ani na to pomyslet, ani když mě kvůli tomu budeš chtít poslat pryč.“ Ke konci se už Harryho hlas rozechvěl.

Sirius zbledl, sklouzl na kolena a přitáhl si Harryho do mohutného objetí. „Nikdy bych tě neposlal pryč, Harry, nikdy. Nic, co bys kdy mohl provést, by mě k tomu nedonutilo,“ mumlal do Harryho vlasů.

Lupin na okamžik vypadal znepokojeně, ale pak obrátil pozornost k právě odhalenému znamení na Severusově paži.

„Máš nějakou představu, jak to Harry udělal, Severusi?“ zeptal se po nějaké chvíli.

Severus se oprostil od svých úvah o Harryho zmijozelské nátuře a odpověděl: „Ne, nemám, a ani on to nedokázal vysvětlit.“

„Už jsi to někomu řekl?“ pátral Lupin dál.

Severus se ušklíbl a ledově ucedil: „Ne, nikomu, vypadám snad jako idiot? Víš, co by se mohlo stát, kdyby to vyšlo najevo?“

Harry, sedící na zemi Siriusovi na klíně, zamračeně vzhlédl. „Pane profesore, lidé, kteří by o tom věděli, by vás mohli dostat do potíží?“

Severus si povzdechl. „Ne tak moc jako vás, pane Pottere. Vy jste Chlapec, který přežil. Lidé od vás očekávají, že je zachráníte, a pochybuji, že vám za to někdy poděkují. Toto,“ potřásl paží, „by vaši pověst mohlo velmi poskvrnit. V okamžiku, kdy vejde ve známost, že máte,“ polkl, „označeného stoupence, budou věřit, že jste příští Pán zla. Že jste ukradl Pánovi – že jste ukradl Voldemortovi jednoho z jeho Smrtijedů, nuže, o tom nechci ani spekulovat.“ Severus zaznamenal, jak Black vyvalil oči, když se pořádně podíval na znamení.

Harry vyskočil ze Siriusova klína. „Nejste můj stoupenec, jste můj přítel.“ Severus se nedokázal ubránit smíchu nad rozhořčením v Harryho hlase. Začal si stahovat rukáv.

„Ať už je to jakkoli, pane Pottere, nemyslím si, že by to Brumbál nebo ministerstvo viděli takto.“

„Pořád to nevysvětluje, proč jsi sem strkal nos, Snape,“ řekl nakonec Sirius.

„Ach, to je jiná záležitost,“ pronesl Severus upjatě.

„Je to tajemství?“ zeptal se Harry, mířící ke skříňce, aby prozkoumal předměty v ní.

Všichni tři muži promluvili najednou.

„Ničeho se nedotýkej,“ varoval ho Lupin.

„Jdi odtamtud, Harry,“ nařídil Sirius.

„Ano, nechoďte příliš blízko,“ naléhal Severus.

Harry se s rukama za zády obrátil k Severusovi. „Sirius řekl, že všechny věci tady jsou temné, a že zná odeklínače, který je prohlédne, než je prodá nebo vyhodí. Jestli je to něco důležitého, neměli bychom se o to do té doby postarat?“

Severus přikývl a otočil se k Blackovi a Lupinovi. Zaťal zuby a procedil: „Byl bych raději, kdyby se tato informace nedostala dál, ale,“ povzdechl si a znovu pohlédl na Harryho, než si sedl, „v posledním roce jsem se dozvěděl, že Voldemort vytvořil několik viteálů a kde by se mohly nacházet. Předpokládám, že jeden z nich je v této vitríně.“

„Cože?“ nechápal Sirius, zatímco Remus vyprskl: „Několik?“ a Harry se obrátil a prohlížel si ty tretky.

„Viteál je něco, v čem temný kouzelník může ukrýt část své duše, aby dosáhl nesmrtelnosti, Siriusi, ale netušil jsem, že se dá udělat víc než jeden,“ vysvětloval Remus.

„Jak se to sem sakra dostalo a co s tím chceš dělat?“ ptal se Sirius.

„Byl jsem informován, že to Regulus odnesl z místa, kde to bylo ukryté, a přinesl to sem, než ho zabili za zradu Pána z- Voldemorta. Zamýšlím to zničit, pokud s tím tedy budeš souhlasit, Blacku,“ pronesl sarkasticky.

„Tak teď se podívej, Snape,“ vyletěl Sirius, ale s hrůzou se zarazil, když Harry vstoupil mezi ně a levitoval na stolek u Severusova lokte medailon. Všichni tři muži na chlapce chvíli zírali.

„Jak víš, že je to ono?“ pátral Remus.

„Co si myslíš, že děláš?“ šeptal Sirius.

„Pane Pottere, neměl byste kouzlit mimo školu,“ podotkl Severus.

Když se medailon dotkl stolu, Harry odpověděl: „Sirius řekl, že můžu, protože ochrany zabrání ministerstvu to zjistit. Sslečna říká, že to páchne stejně ošklivě jako znamení. Jak se toho zbavíme?“

„Tím si stále nejsem jistý,“ pronesl nepřítomně Severus, studující šperk.

„Jak to myslíš, že si nejsi jistý,“ vykřikl Sirius, „jako že nevíš, jak to zničit? Tak co si teda myslíš, že s tím uděláš?“

„Siriusi, prosím, křikem nic nevyřešíš,“ řekl důrazně Remus ve snaze uklidnit přítele.

„Je v tom kus zpropadené duše zatraceného Pána zla, nemůžeš jen namířit svou podělanou hůlku a vykřiknout Finite incantatem!“ zvolal Severus.

„Proč ne, zkusil jsi to?“ zařval Sirius a sevřel v prstech hůlku.

„Měj rozum, Siriusi!“ zaječel Remus.

„Odkdy má Black rozum, Lupine, ten chlap je nepříčetný šílenec,“ zaburácel Severus.

„Musíš mít nějakou představu, možná vymítací zaklínadlo,“ zvýšil hlas Remus.

„Doporučili mi baziliškův jed, ale bez Harryho se k němu nedostanu,“ odpověděl Severus.

Sirius vyvalil oči a začal rudnout. Vytasil hůlku. „Nenechám tě vystavit Harryho něčemu takovému,“ zařval.

„Ani já to nechci, proč si myslíš, že ty prokleté krámy pořád mám,“ zvýšil hlas teď také v obličeji rudý Severus.

„Baziliška tu už roky nikdo nezahlédl,“ vmísil se Remus zvýšeným hlasem.

BUM

Všichni tři překvapeně pohlédli na Harryho, zatímco v důsledku jeho otřásajícího kouzla začala padat ze stropu omítka.

„Přestaňte křičet, neslyším,“ řekl chlapec klidně a se zasyčením se obrátil zpět ke stolku.

„Harry, co to děláš?“ zeptal se Remus. Harry jen mávl rukou v gestu naznačujícím, aby byli zticha, a pokračoval v syčení na medailon. Severus si s hrůzou uvědomil, že ten syčí také.

„Znáš nějaké dobré vymítací kouzlo, Lupine?“ zašeptal a namířil hůlku na nyní zářící medailon. Lupin také vytáhl hůlku.

„No, Exorcizo spiritus, a zatlačit spirálovitým pohybem,“ odpověděl Lupin. „Musíš opravdu chtít, aby duch zmizel.“

Severus ho probodl pohledem; samozřejmě, že chtěl, aby duch zmizel.

„Harry, nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ zakvílel Sirius, když chlapec zamával hůlkou. Sirius zvedl svoji, připravený seslat kolem něj štítové kouzlo.

Medailon jasně zazářil, ozvalo se prásknutí, pak syčivý zvuk a světlo zablikalo. Tři hůlky se pohotově zvedly; nic se nestalo.

Harry se odvrátil od stolu a zazubil se. „To byla hračka.“

Sirius se zhroutil do křesla. „Co jsi to udělal?“ zaúpěl. Severus podrobil šperk několika odhalujícím kouzlům a pak si sevřel kořen nosu. „Potřebuji se napít.“

Remus zíral na Harryho. „To není možné, neměl by být schopný tohle dokázat.“

„Taky by neměl znát otřásající kouzlo, neměl by být schopný změnit mé znamení, usmažit Quirrella, postavit se trollovi, nebo porazit Voldemorta ve věku jednoho roku, ale je to Potter, nauč se s tím žít,“ zavrčel Severus.

„Co chceš říct tím postavit se trollovi?“ pátral Sirius.

Severus obrátil oči v sloup. „To nechceš vědět, Blacku.“

„Asi se budeme potřebovat napít. Snape, nemůžu uvěřit, že jsi měl dobrý nápad. Tizzy!“ zavolal.

„Pán něco chce?“ zapištěla skřítka.

„Ogdenskou starorežnou,“ vydechl Sirius. Skřítka zmizela, ale ve chvíli byla zpět se třemi sklenicemi, karafou, konvicí čokolády, šálkem a sušenkami.

Chvíli se zabývali nápoji a Harry se mírně nafoukl, když mu Sirius zakázal alkohol.

„Dobrá, myslím, že přišel čas na odpovědi,“ navrhl Remus.

„Obávám se, že narazíme jen na další otázky,“ Severus si znovu nalil.

„Chci slyšet o tom trollovi,“ prohlásil Sirius.

„Buď ticho, Siriusi. Harry, prosím tě, můžeš mi vysvětlit, co jsi udělal s medailonem?“ naléhal Remus.

Harry vzhlédl od své čokolády a lehce se zazubil. „Ukončil jsem to kouzlo.“

Severus se zašklebil nad frustrací, zračící se v Remusově obličeji.

„To chápu, Harry, ale jak jsi ho ukončil?“ řekl Remus trpělivě.

„A proč jsi to udělal, když jsme ti řekli, aby ses toho nedotýkal?“ dodal Sirius.

„Nedotkl jsem se toho, Siriusi. Mluvil jsem s tím hadem. Byl,“ zamyšleně svraštil tvář, „ve skutečnosti nežil, ale tak nějak, hm, mohl mluvit, tak jsem si s ním popovídal. Řekl mi, že nosit to nebo zkusit to odstřelit by mohlo posílit ten magický kousek uvnitř. Ale že ukončující kouzlo v hadím jazyce by ho mohlo zbavit fragmentu duše. Nebyl rád, že to má uvnitř. Řekl mi, že byl stvořený, aby uchoval uvnitř jisté milované lidi, ne kousek zlého kouzelníka,“ vysvětlil Harry.

„Jisté milované?“ opakoval Sirius.

Harry sáhl po medailonu a stiskl ho na boku. Otevřel se a odhalil dva droboučké portréty. „Milovaní jeho pána,“ řekl Harry s pokrčením ramen.

„Můžeš se ho zeptat, jestli ví, kdo jsou ti lidé?“ požádal Severus.

Harry zavrtěl hlavou. „Promiňte, pane profesore, to není... no, to ukončovací kouzlo zničilo i tohle. Řekl mi, že k tomu dojde, ale prý to nevadí, když to zničí i ty zlé kousky.“

„Říkal jsi, že jich máš víc, Severusi?“ ujišťoval se Remus.

„Ano, mám ty zbývající,“ přitakal a pak se obrátil k chlapci. „Bude to fungovat i na ostatní, Harry?“

„Nemůžeš čekat, že to zkusí znovu, Snape,“ vyštěkl Sirius.

„Myslím, že bude,“ prohlásil Harry. „Chci to vyzkoušet.“

„Možná zítra?“ navrhl Remus. „Mohl bych dnes večer udělat výzkum, je tu velmi dobrá knihovna temné magie.“

„Zůstanete tu na čaj, pane profesore?“ zeptal se Harry.

Sirius je všechny překvapil: „Ano, Snape, zůstaň na čaj. Chci slyšet o tom trollovi.“