Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4: Mramorové sloupy

Hermiona tak trochu doufala, že dokáže udržet pravý důvod dohody s Dracem v tajnosti. Ani Harrymu o ní neřekla – Ron ho znal příliš dobře a Harryho pokusy lhát mohly být někdy poněkud ubohé. Nechtěla to před ním tajit, ale cítila, že musí (alespoň do doby, než se Ronovi pomstí). Riziko, které pro její plán představoval, bylo příliš vysoké. Napsal jí, že zaslechl, že chodí s Dracem, a ptal se, jestli je šťastná. Také jí dal vědět, že George si trochu stěžoval, že mu rozbila zásoby nápojů lásky, ale zmlkl, když mu na to Harry stručně řekl: „Bod pro ni.” Hermiona odepsala, že zatím ještě není úplně šťastná, ale směřuje k tomu. A ano, tentokrát rozhodně není pod vlivem omamného lektvaru, protože občas užívá protijed a také si koupila žabí kámen (padly na to téměř všechny její úspory), který detekuje jedy a lektvary v jídle. V dopise ho uklidňovala, že být s Dracem jí pomáhá cítit se lépe a že je překvapivě milý a pozorný partner.

Ron jí také poslal sovu, zdlouhavě si stěžoval na její článek v Denním věštci, kde se o něm psalo, a povšechně se chvástal, že dobře ví, že musí jít o podvod.

„Vím, že chodíš s Dracem jenom z trucu, protože VÍM, že ho nemůžeš vystát stejně jako já. Je jasné, že se mě jen snažíš přimět, abych žárlil, což je od tebe dětinské a nebude to fungovat. Jen budeš vypadat směšně a lacině. Radši to okamžitě ukonči a omluv se, pokud chceš, abychom se my dva dali znovu dohromady.”

Pokud šlo o dohad, že spolu ve skutečnosti nechodí, musela Ronovi s nechutí přiznat, že někdy byl chytřejší, než vypadal, ačkoliv jeho směšný předpoklad, že by se chtěla usmířit, ji rozzuřil. Bude se muset víc snažit, dokud nebude ta samolibá nadřazenost smetena vzteklou žárlivostí. Začala slibně, jen to teď potřebovala zúročit.

Zprávy o jejím randění s Dracem se v Týdeníku čarodějek zatím nevyskytovaly, ale doufala, že na to brzy dojde.

Se šířením drbů samozřejmě přišly i následky – a ne o všechny zrovna stála. Takže když klepala na dveře Malfoy manor, byla z toho dost nervózní. Dracovi rodiče se doslechli, že spolu chodí, a chtěli se s ní setkat. Stoprocentně neexistovala možnost, jak by tohle mohlo dobře dopadnout.

Draco se s ní setkal u dveří.

„Vítám tě, Hermiono. Nebo bych měl použít nějakou zdrobnělinu? Například ‘moje malá knihomolko’?” zeptal se s úšklebkem.

„Myslím, že Hermiona bude naprosto stačit, díky,” prohlásila, odmlčela se, a pak dodala, „ale občas můžeš použít ‘Miona, pokud chceš Rona podráždit. Když ale nebude poblíž, byla bych radši, kdybys to nedělal.”

„Pojď dál, rodiče čekají v ranním salonu. A nestrachuj se tolik,” pronesl uklidňujícím tónem, když jí otvíral dveře a vedl ji dovnitř s dlaní položenou na jejích zádech.

Všechno se tak zásadně lišilo ode dne, kdy se v tomto domě střetla s Luciusem Malfoyem naposledy. Především se na ni příjemně usmíval. K jejímu překvapení to byla Narcisa, kdo se zdál méně potěšený, že ji vidí. Prohlížela si ji od hlavy k patě, až Hermiona začala okamžitě přemýšlet, jestli je s jejím oblečením všechno v pořádku a jestli nemá něco na obličeji.

Překlopýtali přes prázdné zdvořilostní fráze, které Hermionu vždycky nudily, a pak Draco k její úlevě přerušil to plácání tím, že se vrátil k tématu.

„Vysvětlil jsem matce a otci, že tvůj zájem o mě není myšlen vážně a že se zaměřuješ na to, aby ses pomstila Weasleymu,” řekl, čímž ji překvapil. Nedomluvili se, že to prozradí ještě někomu dalšímu.

„Tys jim to řekl?” zeptala se zamračeně.

Narcisa se spatra zahleděla na Hermionu a podotkla: „Těžko si můžete myslet, že bychom oslavovali, kdyby Draco přerušil nejslibnější námluvy se slečnou Astorií Greengrassovou, aby začal chodit s vámi. Vysvětlení bylo na místě.”

Draco sáhl na talíř pro koláč, vylepšil si ho džemem a trochou šlehačky a nonšalantně doplnil: „Astorie to pochopila. Bude mlčet a počká na mě.”

„Přesně tak,” připojil se pan Malfoy. „A nemyslete si, slečno Grangerová, že si neuvědomujeme nebo neoceňujeme jedinečnou příležitost, kterou jste nabídla nejen Dracovi, ale celé naší rodině.” Vyslal káravý pohled na manželku, která se vyhýbala očnímu kontaktu a se slabým zamračením ohrnovala ret.

„Chtěl jsem vás formálně informovat,” pokračoval Lucius, „že se budeme na veřejnosti držet vzájemné dohody a podpoříme váš ‘vztah’ s Dracem. Přes moje rty nepřejde jediné nelaskavé slovo týkající se neblahých okolností vašeho původu – budeme brát maximální ohled na štěstí našeho syna a respektovat vaši inteligenci a schopnosti.”

Hermiona vykulila oči. „Aha, chápu. Budu prezentací vaší proměny – vaší příležitostí ukázat toleranci k mudlorozeným, potvrzenou ochotou podporovat vážný vztah mezi vaším čistokrevným potomkem a mnou.”

„Přesně tak,” souhlasil se samolibým úsměvem, „řečeno bez obalu. A potěšující je, že jde o vztah, který nemá žádnou šanci vyústit v manželství nebo… nějaké další komplikace.”

Narcisa převzala opět slovo a se ztuhlým úsměvem se Hermiony zeptala: „Doufám, že neexistuje šance, že by to vedlo k nemanželskému dítěti? To už by ta záležitost zašla příliš daleko.”

„Matko! To už jsme probrali!” protočil Draco oči.

Hermiona přikývla: „Samozřejmě. Rozumím. Slibuji, nebudeme spolu spát. I když to můžeme před ostatními na veřejnosti naznačovat – takhle je to přijatelné?”

„Mám obavy o synovu pověst. A potenciální dopad na jeho budoucí zasnoubení,” trvala si na svém Narcisa.

„Bude to v pořádku, drahá,” chlácholil ji Lucius s krátkým pohlazením po ruce. „Jeho pověst se tímto flirtem výrazně zlepší a Astorie slíbila, že na něj počká; je to velice vstřícná a srdečná mladá žena.”

„Ocenila bych, kdybyste o našem ujednání s nikým jiným nehovořili,” prohlásila Hermiona. „Tajemství sdílené příliš mnoha lidmi nebývá tajemstvím dlouho.”

Ozvalo se souhlasné mumlání – všichni to zřejmě rádi budou udržovat v tajnosti.

„Ujišťuji tě, že tyhle novinky se dál nedostanou,” řekl Draco. „Těžko bych si přál být na veřejnosti prezentován jako intrikán. Mnohem lepší bude zamilovaný muž.”

Narcisa se znovu zamračila, ale nic neřekla.

„Znovu vám děkuji za tuto příležitost, slečno Grangerová,” pronesl Lucius uhlazeně. „A mohu dodat, že mám zájem podpořit vámi připravovaný zákon na zlepšení práv vlkodlaků, týkající se jejich pracovních příležitostí a volna v době úplňku, který brzy předložíte Starostolci.”

To Hermioně zlepšilo náladu. Celá dohoda by mohla mít více výhod, než si uvědomila. Dychtivě se rozpovídala o navrhovaných změnách v legislativě a slíbila, že mu po sově pošle pár základních informací a kopii návrhu zákona.

Po dopití ranního čaje manželé navrhli, aby se pár prošel po zahradě, což mu poskytne možnost prodiskutovat další kroky z Hermionina plánu. Hermiona nabyla dojmu, že je Narcisa bude pozorovat oknem. Byl to nepříjemný pocit, ale pořád to nebylo tak zlé jako to, čím na manoru už prošla.

Když se po štěrkové cestičce dostali poněkud z dohledu a vešli mezi upravené bylinkové záhony, Draco ji uchopil za ruku a položil ji tak, že spočívala na jeho předloktí.

„Co to děláš?” zeptala se překvapeně. „Tady nás přece nikdo nevidí, že ne?”

„Ne,” připustil. „Ale máš tendenci ztuhnout, kdykoliv se tě dotknu. Jestli chceme být v této šarádě přesvědčiví, budeš to muset překonat.”

„Ani jsem si toho nevšimla.”

„Je to jen náznak,” řekl. „Kromě toho je to taky správný způsob, jak by měl gentleman vést svou partnerku na procházce. Bude vypadat divně, pokud nebudeš takové jednoduché zdvořilostní zvyky znát.”

„R- Weasley to takhle nikdy nedělal.”

„Weasley nemá úroveň.”

„Trefa.”

Po jejím okamžitém souhlasu se usmál. Nikdy dřív si toho nevšimla, ale v šedých očích měl náznak modré.

„Omlouvám se za matku. Je příliš starostlivá. Myslím, že tě podezírá, že se mě snažíš uhnat do manželství.”

Hermiona si odfrkla. „Jsi milejší, než jsem čekala, že budeš, ale tak milý zase ne. Chápu, že touhle šarádou zasahuji do tvého vztahu s Astorií, a omlouvám se za to.”

„Počká. Rozumí těmto hrám – ostatně chodila taky do Zmijozelu. Pár let po nás. A stojí to za to vidět Weasleyho trpět.”

„Je nějaký speciální důvod, proč Rona nenávidíš?” zeptala se zvědavě. „Tedy, vždycky jste ve škole bojovali a pak tu byla válka. Je to tím? Nezdá se, že bys choval stejnou nenávist k Harrymu.”

„Potter ukázal překvapivou míru slušnosti. Čestnosti. Zachránil moje rodiče před Azkabanem – to není něco, co můžeš jen tak pominout. A na rovinu, pokud jde o Pána zla – zaplaťmerlin, že je s ním ámen. Mé rodině nepřinesl nic než utrpění a hanbu – bez něj bychom na tom byli lépe a ještě jsme znovu úplně nezískali zpět své postavení a bohatství. Takže jsme Potterovi všichni zavázáni.”

„To rozhodně jsme,” souhlasila. Jeho názor na Harryho ji příjemně překvapil.

„A teď Weasley – neshodli jsme se od té doby, co se mi v Bradavickém expresu posmíval. Ale pokud chceš konkrétní příklad, není to zrovna kvůli válce. Všichni jsme dělali to, k čemu nás donutila rodina a okolnosti, včetně něj. Ne, jde o incidenty, jako byl ten, kdy se mi týdny posmíval poté, co ze mě profesor Moody – ve skutečnosti Skrk – udělal fretku a praštil se mnou o zeď.”

Hermiony rty se zkroutily do pobaveného úšklebku. „Musíš uznat, že to bylo docela vtipné.”

Draco se na ni hněvivě zašklebil: „Vážně? A co kdyby nějaký učitel přeměnil na zvíře Pottera? Třeba Snape. A pak si představ, že by s ním znovu a znovu tloukl o zeď a o podlahu, dokud by si nepolámal zápěstí a nohy, zatímco zmijozelové by stáli kolem a smáli se. Bylo by to taky ‘docela vtipné’? Bylo to vtipné, protože jsi mě opravdu neměla ráda – je to jen přetvářka a oba to víme. Když jde o někoho, koho máš v oblibě, pak je to šikana, útok… špatnost. Když oběť nemáš v lásce, je to prostě zábava, správně?”

Hermiona zesinala. „Já… omlouvám se. Neuvědomila jsem si to. Myslela jsem… mysleli jsme, že jsi jen tak trochu poskakoval.” Provinile vzpomínala, jak se Dracovi coby úžasné poskakující fretce smáli.

„Fretky jsou dobře známé svou schopností odrážet se bez úhony od kamenů, že ano?”

„Máš pravdu, byli jsme pitomci, že jsme si to neuvědomili,” přiznala zahanbeně.

Dracův vztek po její omluvě zmizel a byl nahrazen úšklebkem. Poplácal ji po ruce, kterou měl položenou na své paži. „Konečně uznáváš svou intelektuální podřadnost. Že ti to trvalo.”

„Ale sklapni,” zabručela. „To si počkáš, než se ti ještě někdy znovu za nějakou chybu omluvím, ty samolibý mizero.”

Rozesmál se a ona se k jeho nakažlivému smíchu připojila. Začala mít povědomí o tom, jak s Dracem mluvit – pointa byla v tom nebrat jeho řeči doslova, protože mnoho jeho výroků mělo kousavý, sarkastický podtext a jeho obvykle těšilo a bavilo, když se místo urážení chytila a hádala se s ním.

„Pokud si dobře vzpomínám, třetí krok je přitáhnout k našemu rozvíjejícímu se vztahu pozornost médií?” zeptal se s veselou zvědavostí v hlase. „Přeješ si udělat nějaké formální prohlášení nebo popíchnout přátele a známé, aby to vyžvanili novinám?”

„S tím nebude problém. Holoubková zveřejní, co jí řeknu. Postará se, aby to vyznělo jako zaslechnuté drby.”

„Protože vy dvě jste náramné kámošky,” poznamenal skepticky, „a ona je známá svou ochotou.”

„Mám své cesty,” odmávla s úsměvem.

„Ano? A co následuje po Ritině článku?”

„Krok čtyři je druhé rande s tancem a větším fyzickým kontaktem. Krok pět je naše třetí rande, kdy mě vyzvedneš v práci v mudlovském oblečení. Půjdeme do mudlovského Londýna, čímž budeme demonstrovat tvůj vážný zájem o mě a také tvé větší pochopení pro všechny mudly.”

„Dojde na druhém rande na líbání?” zeptal se a se zájmem naklonil hlavu.

„A… asi.”

„Budeme trénovat?”

Krátce zaváhala, aby si to promyslela. Zřejmě by bylo lepší políbit se poprvé v soukromí než na tanečním parketu. „Dobře.”

Pustil její ruku, otočil se k ní a přejel jí dlaní po tváři, až se zachvěla. Potom si na prsty namotal pramen jejích vlasů. „Líbí se mi, jak je teď nosíš víc uhlazené.”

„Je s tím spousta práce, ale vypadá to profesionálněji,” řekla. Cítila se trochu zastrašená tím, jak blízko stál a jak blízko byly jejich tváře. Naklonil se k ní a políbil ji. Bylo to… příjemné. Asi. Horké a jemné. Potom jí pravou rukou zajel do vlasů a druhou ji objal kolem pasu, aby si ji přitáhl blíž k sobě. Prohloubil polibek, vklouzl jí jazykem mezi rty a polaskal je. Tiše, nedobrovolně zasténala. Po několika dalších polibcích se s úsměvem odtáhl.

„To nebylo špatné,” poznamenal. „Chováš se přirozeně.”

Zhluboka se nadechla. Stěží dokázala uvěřit, že se právě líbala s Dracem Malfoyem. „Taky si to můžu užívat. Radši s tebou než s Goylem. Nebyl zrovna lákavá volba jako druhá možnost.”

Draco s úsměvem zavrtěl hlavou. „Nešel by do toho. To Blaise by – ten by spal s kýmkoliv, i s tebou.”

„Jsem polichocena tvým okouzlujícím souhlasem se mnou coby partnerkou,” poznamenala suše.

„Bez urážky.”

„Neurazila jsem se,” řekla a konejšivě ho poplácala po ruce, i když vůbec nevypadal znepokojený tím, že by ji mohl urazit. „Zabiniho postelové zvyklosti mě nezajímají.”

„Je tím pověstný. Ale ve skutečnosti jsem jen myslel, že by ti také ochotně pomohl s tvým plánem. Považoval by to za zábavu. Nicméně pravděpodobnost, že se s někým opije a bude se tomu smát, by byla trochu vysoká – takže je možná lepší mu nic neříkat,” dumal Draco nahlas, jak si to promýšlel během řeči. „Až se se mnou rozejdeš, pokud budeš stále chtít, aby Vlezlík žárlil, vždycky ho prostě ještě můžeš pozvat na rande. Ale možná se tě pokusí dostat do postele.”

Hermiona si pomyslela, že se jí nelíbí, jak to zní. I když Blaise vypadal skoro stejně dobře jako Draco.

Příště: Čtvrtý bod Hermionina plánu – rande s tancem a fyzický kontakt.