Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5., část 1. Přistižený

Harry strčil hlavu do učebny lektvarů.

„Pane profesore, už jsem připravený k odjezdu. Říkal jste, že si na prázdniny můžu vzít s sebou Sslečnu,“ oznámil.

„Samozřejmě, pane Pottere, ve skutečnosti budu rád. Je v laboratoři,“ řekl Severus a když se k němu chlapec obrátil zády, ušklíbl se.

„Pane, je pryč!“ vykřikl Harry.

„Cože?“ Severus vyrazil k prázdnému teráriu.

„Víko je pootevřené, pane, vypadá to, že se odplazila. Proč by utíkala? Řekl jsem jí, že pro ni přijdu,“ divil se Harry.

„Nemějte obavy, pane Pottere, jsem si jistý, že je někde tady, až ji najdu, přinesu vám ji,“ řekl Severus a opatrně se rozhlížel.

Harry se také díval kolem, syčel a naslouchal.

„Ale pane, za chvilku musím jít, co když ji někdo ukradl?“

„Jsem si zcela jistý, že tu zmiji nikdo neukradl. Když jsem ji nakrmil, musel jsem nechat víko nedovřené. Jakmile ji najdu, přinesu vám ji domů. Požádám domácí skřítky, aby se po ní podívali dnes odpoledne, až všichni odejdou,“ uklidňoval ho Severus.

Harry si povzdechl. „Děkuji vám, pane, doufám, že je v pořádku.“

„Měl byste jít, Harry, kočáry už brzy odjedou na stanici.“

„Ano, pane,“ řekl Harry a naposled se rozhlédl po laboratoři, než se odploužil pryč.

Severus sledoval jeho odchod s lehkým úsměvem. Vešel do svých komnat a uložil poslední listinu, na níž pracoval, zatímco čekal na Harryho. Když odcházel do vstupní haly, aby vypustil tupohlavce - tedy aby dohlížel na odchod studentů - pohlédl na krbovou římsu.

„Zítra mi umožníš vstup do Blackova domu a k poslednímu viteálu,“ prohodil ke zmiji, spící v nerozbitné nádobě.

xxx

‚Konečně‘, pomyslel si Severus, ‚poslední spratek je pryč‘. Následoval Minervu do sborovny a než s úlevou klesl do křesla, oběma nalil.

„Očekával jsem, že dnes ráno uvidím Albuse,“ řekl a zatočil jantarovou tekutinou ve sklenici.

K jeho překvapení se Minerva lehce ušklíbla: „Myslím, že se pořád schovává.“

„Schovává?“ zvedl obočí.

„Před panem Potterem, řekla bych. Předpokládám, že neví, co mu má říct, a tak se ‚schovává‘.“

Severus se sám pro sebe uchechtl představě, jak se Albus choulí jako malé děcko ve své kanceláři.

„Šli jsme za nimi, víš,“ dodala. Pozorně na ni pohlédl.

„Za těmi Potterovými mudly?“ ujistil se.

„Ano, Albus se chtěl osobně přesvědčit. Samozřejmě nedovolil, aby šel Sirius s námi. Opravdu byli děsní. Velice šťastní, když zjistili, že se k nim Harry nevrátí, ale požadovali peníze za svoji příšernou péči o chlapce. Předpokládám, že Albus prozkoumal jejich vzpomínky. Z těch lidí byl poměrně šokovaný.“

„Tak je neměl pustit z očí,“ řekl Severus důrazně.

„Možná, jenže vážně, Severusi, i když jsem věděla, že jsou odporní, něco takového jsem nečekala, a Albus vidí věci jinak, než většina lidí.“

Znovu si naplnil sklenici a odvrátil se od ní: „Jak dlouho už učí? Jistě ví, jak rodiče dokážou zacházet se svými dětmi.“

„On nic takového vidět nechce, Severusi. Věděl jsi, že jeho matka zemřela, když mu bylo pět let?“

Zamračeně se k ní otočil, nevnímal souvislost.

„Myslím, že přímo při porodu. Manžel porodní asistentky vytvořil přenášedlo pro Albuse, jeho staršího bratra a novorozeně, a poslal je k jejich sestřenici; složil je na práh příbuzné, kterou nikdy neviděli. Ujala se jich a vychovala je jako vlastní. Myslím, že proto tak důvěřoval Harryho rodině.“

„A co jeho otec?“ ptal se Severus, proti své vůli zaujatý.

„Zabili ho několik měsíců předtím ve válce se skřety,“ odpověděla tiše.

„Hmm,“ zabručel vyhýbavě.

„Albus chce v lidech vidět to nejlepší, měl by sis toho být dost dobře vědomý,“ dodala po chvíli a významně na něj pohlédla. Odvrátil oči.

Chvíli poté se otevřely dveře a vstoupilo několik rozprávějících zaměstnanců.

„No tak Severusi, nesysli si tu brandy,“ řekla Sinistrová. Severus jí přistrčil láhev a usadil se k rozhovoru o právě ukončeném školním roce.

xxx

Severus si to ráno trochu přispal, pak podrobně zkontroloval soupis svých zásob, přehodil si plášť a vyrazil.

Ušklíbl se, když se v bezútěšné londýnské čtvrti rozestoupily sousední budovy.

Netrpělivě čekal, než mu někdo otevře otlučené dveře. Překvapilo ho, že se objevil Remus.

„Severusi, co tady děláš?“ ptal se s úžasem.

„Přinesl jsem zmiji pana Pottera, mám na něj čekat zde?“ řekl ledově a stanul na prahu.

„Ach, samozřejmě pojď dál, můžeš počkat tady, jdu najít Harryho,“ Lupin nechal Severuse ve vstupní hale a zamířil nahoru po schodech.

Severus zíral na plynové lampy, které vrhaly blikající stíny na olupující se tapetu a prošlapaný koberec v temné hale, kterou na jedné straně zdobily zčernalé portréty a na druhé drolící se omítka a zející otvor. Potřásl hlavou a vytáhl hůlku. O jedno zamumlané kouzlo později sledoval mírný tah tmavými dveřmi do prázdného obývacího pokoje. Tam v prosklené vitríně ležel poslední viteál, Zmijozelův medailon. Podíval se přes rameno a odemkl skříň. Když se chystal odlevitovat medailon do kapsy, byl hrubě stržen zpět a hozen na zeď.

„Co si sakra myslíš, že děláš, Srabusi!“ zařval Sirius Black, „To jsem si mohl myslet, že jsi zloděj a Smrtijed, ty umaštěný pancharte.“ Zvedl hůlku.

„Siriusi,“ řekl Harry za jeho zády, „co se děje?“

„Drž se stranou, Harry, Snape tě pravděpodobně přišel unést,“ nařizoval Sirius a mířil svou hůlkou Severusovi do tváře.

„Nebuď hloupý, Siriusi, profesor Snape je můj přítel. Chtěl jsi po mně včera, abych byl při večeři zdvořilý k tvým přátelům, neměl bys být zdvořilý i ty k těm mým?“ Harry položil ruku na Siriusovu hůlku a odsunul ji. 

„Je to zloděj, načapal jsem ho, jak chtěl vykrást tu skříňku. Vrať se do svého pokoje a nech to na mně, Harry,“ naléhal.

„Nemyslím, že je to takhle, pusť ho. Ublížíš mu,“ Harry znovu stiskl Siriusovu ruku.

„To máš setsakra pravdu, že mu ublížím,“ vyprskl Sirius.

„Siriusi, nech ho být,“ řekl Lupin ze dveří.

„Ano, Blacku, nech mě být a já ti to vysvětlím,“ řekl Severus s úšklebkem. Sirius vytřeštil oči, když si uvědomil, že Snape má pořád hůlku a kam přesně jí míří.

Pustil Severuse a se zavrčením ustoupil. „Dobře, vysvětli to a pak vypadni, Srabusi,“ řekl.

„Siriusi,“ protestoval Lupin.

„Nadávat lidem není hezké, nebuď zlý,“ napomenul ho Harry.

„On si to zaslouží,“ chtěl se hádat Sirius.

Harry potřásl hlavou. „Hermiona říkala, že si nikdo nezaslouží, aby se mu nadávalo.“ Přimhouřil oči. „Když budu zlobit, budeš mi nadávat?“

Severus se téměř zasmál, když viděl, jak Black bledne a začíná vrtět hlavou. „Bohové, to ne, Harry, to bych nikdy neudělal, ale musíš pochopit, že Sra, ech, tady Snape je smrtijed. Je-“ vychrlil ze sebe Sirius.

„Ne, není,“ odporoval Harry pevně.

Severus se úplně uklidnil, Black zamrkal a Lupin vykulil oči.

„Harry?“ zeptal se Lupin.

„Přísahej,“ Harry upřeně zíral na Siriuse.

„Ehm, cože?“ nechápal Sirius.

„Přísahej, že nikomu nevyzradíš moje tajemství,“ žádal Harry.

„Přísahám.“

Harry obrátil oči v sloup a Lupin řekl: „Myslí magickou přísahu, Siri, a mimochodem, já už jsem jednou přísahal.“

„Aha, dobře. Já, Sirius Orion Black, přísahám na svou magii, že neodhalím žádná tajemství, která mi Harry James Potter svěří, bez jeho svolení,“ odříkal Sirius. „A teď, co to s ním má společného?“

„Můžu mluvit s hady, tak jsem změnil znamení profesora Snapea, protože mu Voldemort působil bolest a pokusil se ho zabít, ale místo toho jsem zabil Qiurrella, takže není Smrtijed,“ vychrlil Harry.

Sirius zamrkal a zhroutil se do křesla. „Ehm, cože?“ zeptal se zmateně.

„Velmi chytré, Blacku,“ prohodil Severus.

„Hm, Harry, možná by pomohlo trochu víc podrobností?“ Lupin se posadil.

Harry špičkou boty odíral vylysalý koberec a podíval se na Severuse. „Našel jste Sslečnu?“

„Ano,“ Severus vytáhl z kapsy pláště nádobu se zmijí. Harry se usmál, sundal víko a šťastně na hada zasyčel. Ten spirálovitě obtočil jeho paži a vklouzl mu nahoru pod košili, což u chlapce vyvolalo výbuch chichotání.

Sirius přihlouple zíral a Lupin se mu musel smát. „Překvapující, že? Harry, můžu o tom mluvit se Siriusem, že ano, když už jsi ho přiměl přísahat?“

Harry přikývl a Lupin se obrátil k Siriusovi. „Jak vidíš, Harry je hadí jazyk, umí mluvit s hady a rozumí jim. Zjistil jsem to, když jsme chytili Petra. Ví, že zatímco lidé v Anglii a v části Evropy věří, že to je znamení temnoty, vždycky tomu tak nebylo. Lidé, kteří ovládali hadí řeč, byli už pradávno uctíváni v Egyptě i v jiných zemích. Byla to přednost, rozumíš?“

Sirius přikývl a stále zíral na Harryho, až se konečně zhluboka nadechl. „Ale co to má společného s ním?“ zeptal se znovu a mávl rukou Severusovým směrem.