Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. část 2. Siriusovy záležitosti

Severus zastihl McGonagallovou ve sborovně, opravovala úkoly a popíjela přitom čaj. Když si k ní přisedl, nepřítomně na něj kývla.

Naštvaně ji probodával pohledem a přemýšlel, jak zavést řeč na Pottera. Nikdo z ostatních zaměstnanců nepřiznal, že by si na některém studentovi všiml něčeho divného, nezvyklého nebo zarážejícího. Ona byla hlavou Potterovy koleje a měla si toho všimnout. Ale možná to viděl jen proto, že se o tom zmínilo jeho budoucí já. Nemohl uvěřit, že to neviděl už dřív. Že by s tím nic neudělal.

Teď se na něj Minerva tázavě zadívala a on neměl ponětí, jak začít.

„Děje se něco, Severusi?“ otázala se.

Povzdechl si. „Jsem v rozpacích, Minervo. Myslím, že tu máme studenta, kterého ohrožuje jeho rodina. Nechci zklamat jeho důvěru, ale nikdo tady si nevšiml ničeho špatného. Bojím se nechat ho, aby se v létě vrátil domů, i když vlastně neřekl nic o zneužívání nebo zanedbávání. Je tu také možnost, že se jeho životní situace změní bez mého zásahu.“

Vzdychla a napřímila se v křesle. „Chápu,“ řekla, „promluvil sis s Poppy?“

„Ještě ne. Když jsem s ním naposledy mluvil, řekl jsem mu, že ty, Poppy nebo já ho vyslechneme, pokud bude chtít podat stížnost. Reagoval, jako by to už zkoušel, a nikdo ho neposlouchal.“

Pokývala hlavou. „Samozřejmě, i když nevěřím, že by se mi svěřil některý z tvých zmijozelů.“

Zatím co vstával, na okamžik se ušklíbl. „Neříkal jsem, že je to zmijozel, Minervo. Možná by ses měla lépe porozhlédnout po své vlastní koleji,“ prohodil na odchodu a prskající Minervu zanechal za sebou.

xxx

„Pane profesore, jste tady?“ ječel Harry, když nedočkavě vtrhl do Severusovy laboratoře.

„Pane Pottere,“ prohlásil Severus ledově, „toto není místo, kde byste mohl vřískat jako běsnící hipogryf.“

„Promiňte, pane, jsem jen nadšený,“ odpověděl Harry zdvořile.

„Proč?“ pátral Severus a potlačil své pobavení.

„Sirius mě dostal do opatrovnictví,“ řekl Harry s rozzářenýma očima, „budu s ním žít. Nikdy se nemusím vrátit k Dursleyovým.“

Severus se odvrátil od kotlíku. „Chápu. Jste rád?“

„Ach ano. Řekl, že to bude v zítřejších novinách, ale chtěl, abych to věděl, tak za mnou přišel dneska ráno hned po rituálu,“ vychrlil ze sebe Harry.

„Po rituálu?“ opakoval Severus zamračeně.

„Ano, u skřetů.“

Severus seslal stázové kouzlo na kotlík a zeptal se: „Máte čas vypít si čaj, Harry? Můžete mi o tom vyprávět v mých komnatách, jestli chcete.“ A vykročil tím směrem.

„No, Sirius říkal, že někteří lidé tvrdili, že nikdy nebude způsobilý,“ začal Harry. Severus si pomyslel, že Black vůbec nikdy ani právně způsobilý nebyl, ale nic neřekl a Harry pokračoval: „Takže šel do Gringottovy banky a provedl Rituál zasvěcení-“

Severus na něj šokovaně zíral. Rituál zasvěcení se používal velmi zřídka jednoduše proto, že mohl zabít nehodného žadatele. Kdyby byla Blackova mysl skutečně chorá nebo kdyby byl cíleně zlý, magie rituálu by ho usmrtila. Ovšem také mu umožnil uplatnit všechna práva a privilegia, která mu náležela.

„-aby mu nikdo nemohl zabránit stát se mým poručníkem,“ pokračoval Harry, aniž by si všiml Severusova úžasu. „Taky mi řekl, že jakmile skončí škola, půjdeme do trezorů Potterových a vezmu si věci, které mi odkázali máma s tátou. Nevěděl jsem, že mám víc trezorů. Taky mi dal prsten, prý ho nosil můj táta. Není skvělý?“ dořekl Harry a natáhl ruku, kterou nyní zdobil prsten Potterova dědice.

Severus se ušklíbl při pohledu na prsten, který mu kdysi zlomil nos.

Když to Harry viděl, zamračil se. „Něco není v pořádku, pane?“

„Cože? Ne, kdepak. Je toho na mne najednou moc. Vysvětlil vám Black, že váš prsten je mezi čistokrevnou elitou znakem vašeho postavení dědice domu Potterů, že?“ zeptal se Severus.

Harry nakrčil nos. „Hm, tak něco. Řekl, že letos v létě se musím poučit o svém místě ve společnosti, ale nemyslím si, že by tyhle nesmysly měly člověka změnit. I když je hezké mít věci po svých rodičích a vědět, že se o mě starali, pořád bych je raději měl živé.“

„Chápu, ale musíte se pokusit pochopit, jak ostatní vnímají vaše postavení ve společnosti,“ prohlásil Severus.

„Jasně, jako ta pitomá přezdívka Chlapec, který přežil,“ řekl Harry a protočil očima.

Severus se usmál. „Správně, sláva není všechno, že?“

Ještě si chvíli povídali, než Harry odešel povyprávět o Siriusově návštěvě svým kamarádům.

xxx

Už téměř nastal čas závěrečných zkoušek. Harry byl se svou zmijí na návštěvě v Severusových komnatách, když Minerva zavolala přes krb: „Severusi, nevíš, kde by mohl být pan Potter?“

Harry se zatvářil provinile, zatímco Severus odpověděl: „Vím. Má nějaké potíže?“

„Ředitel by ho rád co nejdříve viděl ve své kanceláři,“ prohlásila.

„Přivedu ho,“ oznámil Severus.

„Děkuji, uvidíme se tedy tam.“

„Co jste provedl, pane Pottere?“ Severus mu pokynul ke dveřím.

„Nic jsem neprovedl, vůbec nic,“ vykřikl Harry.

„Uvidíme, co pan ředitel chce.“

„Co myslíte, jak věděla, že jsem tady?“ zamyslel se Harry.

„Prozradil jste svým kamarádům, kde budete?“ nadhodil Severus, zatímco procházeli chodbou.

„Aha, ano, řekl jsem to Hermioně, aby o mě neměla strach,“ připustil Harry, který se vlekl v jeho stopách.

„Tak vidíte,“ usmál se Severus.

Setkali se s McGonagallovou u chrliče, střežícího ředitelovu kancelář, a společně vyjeli po schodech.

„Nic jsem neprovedl, paní profesorko,“ zdůraznil Harry.

„Toho jsem si vědoma, pane Pottere,“ usmála se na něj.

V kanceláři na ně čekali Brumbál a Black.

„Siriusi,“ Harry k němu přiběhl a objal ho.

„Ahoj, Harry, jak se ti vede?“

„Dobře. Siriusi, proč jsi tu? Nic jsem neprovedl, přísahám,“ ujišťoval ho Harry.

Severus vklouzl do stínu za dveřmi a zašklebil se na Blacka. Minerva přistoupila ke stolu a posadila se. „O co jde, Albusi?“

„Požádal jsem, aby u toho byl Harry,“ řekl Sirius. „Brumbál se mě snaží přesvědčit, abych Harryho nechal část léta prožít u Dursleyových, a já jsem si myslel, že bychom se ho měli zeptat, co si o tom myslí.“

Chlapec okamžitě zavrtěl hlavou. „Nechci tam jít.“

„Harry, můj chlapče, to si určitě nemyslíš? Jsou tvoje rodina, nebudou ti chybět? Nedlužíš jim aspoň tu zdvořilost, že jim dáš vědět, kde budeš?“ naléhal Brumbál s jiskřičkami v očích.

„Nechci tam jít. Už je nechci nikdy vidět. Jsou zlí a nemám je rád,“ prohlásil Harry vzdorovitě.

„To mi stačí,“ řekl s úsměvem Sirius, „nemusíš tam jít.“

„Siriusi, konstatuji, že musím trvat na tom, aby Harry strávil u Dursleyů aspoň část léta, bez ohledu na toto dětinské vztekání. Jsou tam umístěny speciální ochrany, které brání Harryho před Voldemortem, a ty musí být obnoveny jeho přítomností. Jsou součástí toho, co ho chránilo tyto Vánoce,“ prohlásil Brumbál důrazně.

Sirius svraštil obočí a Harry řekl: „Je mi to jedno, nechci tam jít!“

„Harry, možná, že,“ začal Sirius.

„Pane profesore, říkal jste, že budete poslouchat, že ho přinutíte mě poslouchat,“ vykřikl Harry, který se opíral o rameno sedícího Siriuse, odtáhl se a obrátil se k Severusovi.

Ten vystoupil ze stínů a poklekl k Harrymu.

„Poslouchám, Harry, ale to jediné, co jste řekl, je, že jsou zlí. Řekněte mi, co to znamená,“ řekl a zvedl ruku, aby zarazil Blackův protest. 

„Já-já, můj dopis přišel do přístěnku pod schody. Tam jsem spal před Bradavicemi. Mí kamarádi – Hermiona říká, že tak by to být nemělo. Strýc Vernon na mě křičí, bije mě a tahá mě za sebou za ucho nebo za vlasy. Teta Petunia se mě snaží praštit pánví, ale umím se jí docela dobře vyhnout. Hermiona tvrdí, že nadávat se nemá, ale vždycky mi říkali zrůda a bezcenný, a teta Petunia říkala, že moji rodiče umřeli při dopravní nehodě, protože můj táta byl mizerný opilý budižkničemu a má máma děvka.“ Teď Harrymu začaly téct po tvářích slzy. „Už vím, že mi lhali, ale nechci tam jít. Nechci – prosím, pane profesore, ať mě poslouchá,“ a vrhl se do Severusovy náruče.

Ten vzhlédl k pobouřeným obličejům Siriuse a Minervy a pak k Brumbálově sinalé tváři. Vstal a přitiskl Harryho k sobě.

„Dopravím pana Pottera k Poppy, aby mu dala uklidňující lektvar, vy tu zatím můžete prodiskutovat tyto informace,“ oznámil. Otočil se a vyrazil ze dveří. Musel se usmát zvýšeným hlasům, které za ním začaly útočit na starého ředitele.