Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4., část 1. Siriusovy záležitosti

O několik týdnů později seděl Severus po obědě ve sborovně. Před ním ležela hromada úkolů a on předstíral, že je známkuje. Ve skutečnosti však sledoval, jak McGonagallová s Brumbálem hrají šachy a vychutnával si svůj čaj. Posledních pár týdnů prožil relativně bez stresu. Své plány na zničení Pána zla prozatím odložil. Harry ho pravidelně navštěvoval ve sklepení a Malfoyův spratek se trochu uklidnil.

Do sborovny s úsměvem vstoupil Lupin a Severus si nemohl pomoci, ušklíbl se na něj.

„Copak že jsi tak šťastný, Lupine?“

Lupin se rozzářil ještě víc. „Právě jsem dostal vzkaz od Siriuse. Propustili ho od Munga. Za chvíli tu bude, chce vidět Harryho.“

Brumbál vzhlédl od šachovnice. „Promiň, Remusi, ale to nemohu dovolit. Sirius nemá pana Pottera v péči a nemůže navštívit studenta, s nímž není příbuzný.“

Severus byl ohromený starcovou snahou udržet Blacka dál od Harryho.

„Tohle nemůžete udělat. Sirius počítá s tím, že Harryho uvidí, a už požádal, aby mu ho svěřili do opatrovnictví. Je to jen otázka času,“ Lupin téměř křičel.

„Troufám si říct, Remusi, že Sirius Black opatrovnictví pana Pottera nezíská. Chlapec je docela šťastný u svých příbuzných, a je tam v mnohem větším bezpečí. Sirius bude potřebovat trochu víc času na zotavení, než zkusí získat Harryho do péče,“ řekl Brumbál se zábleskem v očích. „Teď jdi dolů k bráně a přiveď ho do mé kanceláře. Jenom si s ním trochu pohovořím. Určitě bude souhlasit, že v tomto okamžiku není v Harryho nejlepším zájmu rozrušovat ho, zvlášť po tom duševním otřesu o Vánocích.“

Brumbál vstal a odvedl Lupina ze sborovny. Za sebou zanechal McGonagallovou, která připomínala rybu, a Severuse, v jehož nitru to vřelo. Chvíli naslouchal Minervinu mumlání o panovačných starcích a bláznech, pak vstal a přistoupil k oknu. Když zahlédl blížící se dvojici, lehce se ušklíbl při pohledu na bouřlivý výraz na Blackově tváři a otočil se.

„Soudím, že dokončím známkování jinde, Minervo,“ řekl a opustil McGonagallovou, která za ním zamyšleně hleděla.

Prošel chodbou do vstupní haly právě včas, aby zahlédl Lupina s Blackem zahýbat za roh nahoře na schodech. Vklouzl do malé předsíně hned za vstupní halou a otevřel skryté točité schodiště do sedmého patra, kde vchod do něj kryla tapiserie. Byla to nejrychlejší cesta do každého patra a byla určena pouze pro učitele, i když měl pocit, že ji objevila i Weasleyovic dvojčata.

V sedmém patře s úlevou objevil svou kořist, šeptající si s kamarády přímo před nebelvírským obrazem.

„Pane Pottere,“ zavrčel, „co tady děláte?“

Harry na chvilku vypadal vyplašeně a Severus si se zadostiučiněním všiml, že Longbottom zbledl a zdálo se, že má blízko ke zhroucení. Ušklíbl se na čtyři prváky a čekal na odpověď.

„Právě jsme se radili, co budeme dělat, pane profesore. Percy nás vyhodil ze společenské místnosti, prý jsme byli moc hluční,“ vysvětlil Harry.

Severus sledoval, jak ho Grangerová tahá za rukáv a Weasley mu něco šeptá.

„Nuže, v tom případě navrhuji, abyste po zbytek odpoledne zůstal ve vstupní hale, pane Pottere,“ řekl hrozivě Severus.

Harry zamrkal a ostatní tři vypadali s dokořán otevřenými ústy velmi zábavně.

„Ehm, pane?“ vpravil ze sebe Harry.

„Jsem si jistý, že jste mě slyšel, pane Pottere, a tyto výtržníky vezměte s sebou.“ Severus se obrátil k odchodu a přes rameno zavolal: „Teď, pane Pottere, než vám odeberu body za neuposlechnutí učitele.“

„Ano, pane,“ zvolal Harry.

Na cestě zpět Severus uštědřil bodavý pohled jakýmsi třeťákům, zatímco naslouchal zuřivému šeptání za sebou. Teď už se jen potřeboval vrátit zpět do vstupní haly, aby mohl sledovat setkání. Black by to nejspíš považoval za žertík na ředitele, ale ve skutečnosti to byla ukázka jeho nejzmijozelštějších manipulátorských kvalit.

Severus byl zpátky v předsíni, než se Harry s kamarády dostali dolů. Stál ve stínu za zárubní za iluzí dveří. Bylo to opravdu skvělé místo ke sledování těch spratků. Věřil, že Black nedokáže Albusovo naléhání a manipulace snášet dlouho, a brzy se vyřítí z hradu. Pokud mu bude Harry nějakou šťastnou náhodou stát v cestě, tím lépe.

Měl pravdu. Slyšel Blacka mlít pantem dlouho před tím, než ho mohl vidět sestupovat po schodech. Studenti, kteří se na schodišti usadili, aby si zahráli Řachavého Petra, vzhlédli.

„Pane profesore?“ Harry se podíval z Lupina na Blacka.

„Harry, neměl bys-“ Lupin se zakoktal a Black se zastavil a zíral na Harryho.

„Harry?“ řekl. Severus se ušklíbl emocím v Blackově hlase, ten chlap nemá žádné sebeovládání, říkal si.

„Pane Blacku?“ zjišťoval Harry. Black sebou s bolestí trhl. Severusovi ho na nepatrný okamžik bylo líto.

„Říkej mi Siriusi a tykej mi, Harry, já-já, Merline, vypadáš jako James,“ řekl. Seběhl posledních pár schodů a zastavil se před Harrym. „Nemůžu uvěřit, že jsi tady.“

Harry se mírně zazubil: „Chodím sem do školy.“

Severus se ušklíbl, ale Black jen přikývl. „Nemyslel jsem si, že se s tebou setkám. Byl jsem, já-“ zarazil se.

Harry se zamračil a zeptal se: „Copak jsi nepřišel za mnou? Psal jsi, že mě navštívíš.“

„Ano, to jsem psal, ale ředitel, no, řekl-“ zarazil se.

„Co se to tu děje?“ vmísila se Minerva.

„Paní profesorko, přišel mě navštívit můj kmotr,“ zvolal Harry se širokým úsměvem. „Můžu mu ukázat společenskou místnost a naši ložnici?“

Severus se opět ušklíbl a pomyslel si, že Harry měl být v jeho koleji.

Black pitomě zamrkal a pak přikývl tak důrazně, až se Severus bál, že si ulomí hlavu.

„Nemyslím, že by si pan Black potřeboval prohlížet společenskou místnost Nebelvíru, když byl mladší, strávil v ní sedm let, ale nechám vás ve svém kabinetu. Vaši kamarádi půjdou s vámi, pane Pottere?“ zeptala se.

Harry se obrátil k těm třem, stojícím za ním, a Black prohlásil: „Rád bych se seznámil s tvými přáteli, Harry.“

„Měli byste být nějaký čas spolu,“ namítla Grangerová.

„Ehm, Siriusi, to jsou mí přátelé Hermiona Grangerová, Ron Weasley a Neville Longbottom. Lidi, tohle je můj kmotr Sirius Black,“ představil je Harry.

„Longbottom? Jsem rád, že jste se vy dva spřátelili. Vaše mamky byly ve škole dobré kamarádky.“ Usmál se. „Mám pocit, že si pamatuju, jak jste si vy dva hráli, když jste byli malí.“

Oba chlapce to očividně zaujalo a Snape si tiše odfrkl.

„Tak dobrá, pojďte,“ pobídla je McGonagallová a vedla skupinu ke svému kabinetu ve druhém patře.

Severus si povzdechl, vyšel z předsíně a odebral se dolů do sklepení, aby dokončil známkování. Doufal, že neudělal chybu, když chlapce vystavil Blackovu vlivu.

xxx

Ten večer Severus zrovna propustil studenty, odbývající si u něj trest, a opravil poslední esej, když Harry vtrhl do jeho učebny a přepadl ho s šíleným objetím.

„Děkuji, pane profesore, děkuji,“ mumlal do hábitu vyděšeného Severuse.

Snape podezíravě pohlédl k dosud otevřeným dveřím, seslal malé kouzlo, aby je uzamkl, a pak si dovolil objetí opětovat.

„Jsem si jistý, že nevím, o čem to mluvíte, pane Pottere,“ řekl měkce.

Harry ho pustil a šibalsky se na něj usmál.

„Dnes odpoledne tu byl můj kmotr, víte?“

„Opravdu?“ podotkl Severus.

„Pane profesore, je ředitel šílený?“ zeptal se Harry.

Severus zvedl obočí a vedl ho chodbou do svých komnat.

„Jak vás tohle napadlo?“

„Řekl Siriusovi, že mě rozruší setkání s ním. Že bych s ním nechtěl žít, protože by mi chyběli mí mudlovští příbuzní. Mě se na to nikdy nezeptal. Řekl jsem Siriusovi, že budu raději žít s ním než s Dursleyovými a on si myslí, že by se mohl stát mým poručníkem. Myslíte, že bych měl řediteli říct, že se nechci vrátit k Dursleyovým? Proč by se měl ředitel vůbec starat o to, co se mnou je?“ Harry to ze sebe vyrazil na jedno nadechnutí.

Severus potřásl hlavou. „Já nevím, Harry. Máte nějaký důvod, proč chcete žít raději s Blackem než se svou rodinou? Koneckonců jste se s ním sotva seznámil.“

Harry se zarazil s ústy stále otevřenými a pak se zamračil. „Nemám je rád,“ řekl tiše. „Nejsou moc hodní.“

Když to říkal, jeho hubená ramínka se přikrčila a Severusovým nitrem se prohnala vlna ledového vzteku. Potlačil své emoce a zhluboka se nadechl.

„Jestli nechcete, nemusíte mi to říkat. Domnívám se však, že pokud se chovali nevhodně, bylo by ve vašem nejlepším zájmu informovat ředitele.“

„Ale proč se stará o to, kde žiju?“ vykřikl Harry naštvaně.

„Rozhodl se plést se do vašeho života, Harry. Umístil vás k těm mudlům. Myslím, že se bojí nebezpečí, které pro vás představují služebníci Pána zla. Jakmile se jednou pro něco rozhodne, bývá nesnadné mu to rozmluvit. Domnívá se, že pro vás dělá to nejlepší. Vy musíte být tím, kdo mu vysvětlí, proč tomu tak není. Jste jediný, kdo mu může vysvětlit, že bylo špatné vás tam nechat.“

Harry zkřížil paže na hrudi, pevněji se stočil do klubíčka a zamumlal: „Nebude mě poslouchat. Nikdy nikdo neposlouchá.“

Severus položil ruku chlapci na rameno a nevšímal si lehkého trhnutí. „Já budu poslouchat, Harry. Profesorka McGonagallová, madame Pomfreyová, Lupin, Black, všichni vám budeme naslouchat a donutíme k tomu i ředitele.“

Harry vzhlédl k Severusovi, ve tváři měl vepsanou nerozhodnost. „Můžu si to rozmyslet, pane?“

Severus pokývl na souhlas a navrhl: „Možná byste se mohl zeptat svých přátel na život u nich doma, na jejich rodiny.“

Harry přikývl a pokrčil rameny tak, aby se zbavil Severusovy ruky. „Věděl jste, že moje a Nevillova mamka se ve škole přátelily?“

Severus se s lehkým úsměvem pohodlněji usadil v křesle. „Ano, věděl. Lily, Alice a já jsme se společně připravovali na OVCE v hodinách věštění z čísel, spolu s Lupinem, Selene Osbornovou a Tobiasem Nottem. Byla to malá třída...“

Mnohem později, poté, co vyprovodil Harryho zpět do jeho věže, seděl Severus v křesle se sklenkou whisky. Jeho budoucí já řeklo, že chlapce zneužívali, a on si všiml nevhodného oblečení, které občas nosil. Přemýšlel, jestli je zbytek profesorského sboru slepý, nebo jen nemluví nahlas o svých podezřeních. Zítra by mohl začít s nějakými diskrétními otázkami.