Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Předstírání lásky

Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz

Předstírání lásky
Vložené: Jacomo - 19.09. 2020 Téma: Předstírání lásky
Jacomo nám napísal:

Předstírání lásky

A Counterfeit of Love

 

autor: BrilliantLady   překlad a banner: Jacomo   betaread: Ivet

Originál: https://archiveofourown.org/series/592519

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 1: Potřebovala jsi důkaz

 

Harry a Hermiona se diskrétně setkali v kavárně v Londýně, kde jim rachocení přístroje na cappuccino a hovory početného davu lidí u okolních stolků poskytovaly hlučné soukromí. Harry stále nerad chodil na Příčnou ulici – nic, co tam udělal, nezůstalo utajeno. Ale tady v mudlovském světě byl nikdo, přesně jak to měl rád. Nikdo ho nevychvaloval, nikdo ho neobviňoval a nikdo se nepokoušel poslouchat jeho hovory v naději, že získá nějaké drby, aby je mohl poskytnout Dennímu věštci nebo Týdeníku čarodějek.

Hermiona se napila kávy se skořicí a ustaraně pohlédla na Harryho. Vypadal nervózně, odkrajoval lžičkou kousky banánového dortu spíš proto, aby něco dělal, než že by na něj měl chuť.

„Tak co tě trápí?” zeptala se. „Předsvatební nervozita?”

„Ne. Ano. Zvládáme to. Asi.”

„Všimla jsem si, že jsi v poslední době zadumaný.”

„A nic jsi neřekla?”

Pokrčila rameny. „Chtěla jsem. Ale Ron říkal, ať vás dva nechám, abyste si to vyřešili mezi sebou.”

Harry zaťal zuby, jako kdyby ho něco naštvalo. Byl to jen slabý náznak, ale ona byla jeho kamarádkou už léta a poznala, když se pokoušel potlačit rozzlobený komentář.

„Poslechla jsi ho a zůstala zticha? Jen tak?”

Položila dlaň na Harryho ruku a s obavami ji stiskla. „Jsi v pořádku? Myslela jsem, že to byla dobrá rada – zdá se, že jste to s Ginny urovnali. Oba vypadáte šťastně. Svatba je stále za dveřmi. Ale pokud si chceš promluvit, jsem tady. Můžu něco udělat?”

„Můžeš mi odpovědět na pár otázek?” zeptal se prosebným tónem.

„Samozřejmě.”

„Jak jsi na tom s Ronem?”

Její tvář se rozzářila štěstím. „Miluju ho. Jako bychom byli dvě poloviny celku – jako bychom spolu byli lepší. Spřízněné duše.”

Harry polkl kousíček banánového dortu a ustaraně se na ni zadíval. „Vzpomínáš si, jak tě přiváděl k šílenství tím, že jsi ho musela dokopávat k tomu, aby se učil? Jak si nechával domácí úkoly na poslední chvíli a pak chtěl dát opsat ty tvoje? Trochu fláká bystrozorský výcvik. Co ty na to?”

Vesele se rozesmála. „Pořád nechává věci na poslední chvíli, truhlík jeden,” prohlásila oddaně. „Trochu mu pomáhám s praxí, ale už jsem vyrostla, Harry. Vím, že někdy je lepší nechat ostatní, aby si věci dělali po svém. Nechávám ho, ať si o tom rozhoduje sám.”

„Děláš mu domácí přípravy? Hledáš právní precedenty? Historie případů?”

„Někdy,” připustila. „Potřebuje trochu pomoct, tak ho podpořím, když mě požádá.”

„A to tě dělá šťastnou?”

„Všechno, co s ním souvisí, mě dělá šťastnou,” prohlásila se sladkým úsměvem. „Možná není dokonalý, ale je dokonalý pro . Vyvažujeme jeden druhého.” Spokojeně upila kávu a vychutnávala si hořkosladkou příchuť, kterou se žádný prodejce v kouzelnickém světě neobtěžoval zkoušet napodobit. Tam se pil téměř vždy čaj, máslový ležák nebo silný alkohol.

„Slyšel jsem, že mluvíš o manželství, o dětech,” přitlačil se zamračením na pilu. „Nechtěla ses zaměřit na kariéru?”

„Já… chtěla…” začala a na okamžik jí přes tvář přelétl mrak, jak se nad tím zamyslela, ale pak zmizel, nahrazený úsměvem o síle slunečních paprsků. „Ale Ron by byl tak šťastný a já se domnívám, že by bylo milé mít jednou děti. Myslím, že se s tím chystá vyrukovat po vaší svatbě. Nechce zastínit váš velký den.”

Při té myšlence se něžně usmála. Když Ronovi uklízela prádlo, viděla, že schoval prsten mezi svoje ponožky. Zásnubní safír na zlatém kroužku. Myslel si, jak není mazaný – bylo to roztomilé.

Harry ji pozorně sledoval, když hovořila. A to tak soustředěně, až jí to na chvilku připomnělo profesora Snapea – takhle mu planuly oči, když se jí snažil dostat do hlavy. Snape to pravděpodobně díky svému nadání pro nitrozpyt dokázal. Při zpětném pohledu si nebyla jistá, jak se jí ve druháku podařilo vyvléct z krádeže přísad na přípravu mnoholičného lektvaru. Pravděpodobně díky tomu, že byl příliš zaneprázdněný podezříváním Harryho, než aby pátral v její mysli.

„Mluvil jsem onehdy s Ronem. Říkal, že jakmile přijde první dítě, přestaneš pracovat. Těší se na to, až s tebou bude mít rodinu.”

Na okamžik jí hlavou jako blesk proletěla myšlenka – jak se opovažuje – ale vzápětí zmizela. Milovala ho. To bude vždycky na prvním místě. Všechny problémy budou řešit společně. „Jsem si jistá, že to vyřešíme, až přijde čas. Žádný spěch.”

Harry vypadal rozrušeně. Hodně rozrušeně. Něco bylo špatně.

„Jsi v pořádku? Vždycky se zdálo, že z nás máš radost. Doufám, že to není žárlivost? Vím, že ty a Ginny jste prošli špatným obdobím, ale zvládnete to. Láska si najde cestu.” Dělala si o něj starost a doufala, že něco z jejího nesouvislého plácání pomůže. „Vy dva jste předurčení být spolu.”

Harry zalovil v kapse a položil na stůl skleněnou lahvičku s jakýmsi lektvarem.

„Harry? Co to je?”

„Volba,” řekl a přisunul lahvičku k ní. Jak se ampulka kutálela po stole, uvnitř se přelévala čirá tekutina. Pak se s jemným cinknutím zastavila o její hrnek s kávou.

Sáhla po ní. Žádné označení, žádný štítek.

„Chci, abys to vypila,” sdělil jí. V těch slovech se mísila nervozita s tvrdohlavostí.

„Co to je?”

„Povím ti to, až to vypiješ.”

Zasmála se, ale on se k jejímu smíchu nepřipojil.

Hleděl na ni s vážným výrazem. „Věříš mi, Hermiono? Jsme kamarádi od té doby, co jsem strčil hůlku trolovi do nosu. Chci, abys to pro mě udělala a neptala se předem. Chci, abys ten lektvar vypila. Pak ti povím, co to je. Věř mi, prosím,” dodal a tvrdohlavost se na konci jeho řeči změnila v prosbu.

Věřila mu? Ano. Neměl v těle jedinou buňku špatnosti. No, až na výjimky, například vůči Belatrix Lestrangeové. A možná vůči Dracovi, ačkoliv to dávné nepřátelství časem odeznělo.

„Kde jsme vařili mnoholičný lektvar?” zeptala se, aby si ověřila jeho totožnost. Opatrnost získaná válkou se nevytratila tak rychle.

„V koupelně Ufňukané Uršuly,” odpověděl s úlevou. „A ty jsi měla být Milicent, ale skončila jsi s kočičími chlupy.”

Zvedla lahvičku a odzátkovala ji. „Na zdraví, Harry.”

Polkla obsah na jeden rychlý hlt. Vůbec to nechutnalo špatně – vlastně to nechutnalo nijak. Nejspíš to nebyl jed. Ale taky nic, co by znala.

„Veritasérum zředěné vodou?” nadhodila. S absencí barvy a chuti to bylo možné, ačkoliv to mělo slabou minerální příchuť, kterou nepoznala.

„Ne, to není ono,” zavrtěl hlavou a nervózně po ní loupl očima. „Ale nebude se ti to líbit. Asi.”

„Radši ať to není jeden z Georgeových nových nápadů,” prohlásila s povzdechem. „Jsme v mudlovské kavárně. Jestli mi náhle naroste peří nebo začnu spontánně stepovat, je po vás, pane bystrozore.”

„Neboj, nebude to mít žádné viditelné dopady.”

„Tak už mi u Merlinovy brady pověz, co to je,” povzdechla si. „Protahuješ to.”

Krátce se ušklíbl. „Ano, odhalilas mě. Ale ten lektvar by se měl projevit až asi tak po minutě nebo dvou. Vydrž.”

Netrpělivě si odfrkla a založila si ruce na hrudi.

„Napovím ti. Ron ten lektvar užil v šestém ročníku. Dal mu ho profesor Křiklan.”

„Ne že to byl jed, Harry,” varovala ho s úsměvem. Ve skutečnosti si to samozřejmě nemyslela, věřila mu bez výhrad.

„Jasně, že ne. Právě naopak. Je to… je to protilátka.”

„Někdo mi dává jed?”

„Ne tak úplně,” odpověděl nejednoznačně.

„Hmm… protilátka v šestém ročníku. Nějaký druh výtažku z bezoáru? Ne, samozřejmě, že ne. Počkej! Protijed na nápoj lásky!” vyhrkla triumfálně, ale potichu, aby ji lidé u okolních stolů neslyšeli.

Přikývl se smutkem v očích.

„Ale proč -” začala, ale pak se jí tvář zkřivila v zoufalém uvědomění, protože antidotum začalo zabírat. „Ron.”

„Ano. Chci říct – možná. Měl jsem podezření po… myslel jsem, že možná potřebuješ šanci – vidět věci jasně. Takže jsem koupil protilátku… pro jistotu. Co si o něm teď myslíš?”

„Ron je…” myšlenky jí vířily v hlavě. Milovala ho! Ona… milovala ho. To, jak ji využíval k psaní jeho úkolů. To, jak chrápal, bylo rozkošné… ne, štvalo ji to. Pamatovala si, jak se s ním rozešla – nechal ji v bryndě, i když po ní a Harrym šli Lapači a celá Voldemortova armáda a byl v sázce osud kouzelnického světa. Byla tak naštvaná a odhodlaná – bylo po všem, navždycky. A pak, po bitvě o Bradavice, se omluvil. S čokoládou.

„Áááááá!” zaječela. Kdesi v útrobách kavárny spadl na zem hrnek a rozbil se, protože se někdo lekl hluku. Zákazníci se na ně otočili, protože ze sebe tím křikem vyhrnula všechen hněv a zoufalství. Rvala by si vlasy.

„Pššt!” zoufale sykl Harry a znepokojeně se rozhlížel, jak se lidi po nich dívají.

„Harry, Harry, on mě nadopoval!” křičela na něj a celá nešťastná mu cloumala předním dílem košile. „Nadopoval mě a já jsem s ním spala! Znásilnil mě!”

„Pšt… pšt… Teď jsi v pořádku. Můžeš ho opustit, jestli budeš chtít,” ujišťoval ji Harry, zatímco lidé kolem naslouchali dramatu, které se před nimi odvíjelo.

„Jestli vám někdo říznul pití, měla byste toho parchanta nahlásit policii!” houkla kyprá dáma od vedlejšího stolu, podpořená souhlasným mumláním několika dalších odposlouchávajících zákazníků.

„Opustit ho, jestli budu chtít? Proč bych s ním měla zůstat? Je pro mě mrtvý!” Všechna láska se z ní vypařila. Necítila prázdnotu, i když si vždycky myslela, že její život bude bez Rona pustý. Cítila vztek.

Nápomocná žena od vedlejšího stolu jí věnovala plátek čokoládového dortu a přátelské objetí. Oboje přijala, ještě mírně otřesená a rozklepaná. Hladově zaútočila na zákusek. Ronovi se nelíbilo, když moc jedla, nechtěl, aby ztloustla. Bez ohledu na to, jak moc jedl on. Tenhle jeden zatracený kousek jí postavu nezmění. Právě teď si čokoládový dort zasloužila.

Když vyslechla, proč Harry začal Rona podezřívat, že Ginny také podstrkovala Harrymu lektvary, rozbrečela se. Tekly jí ty slzy, které ještě nebyla připravená prolít kvůli sobě.

Hněv se přetavil do uklidňujícího pocitu otupění a obalil se žalem, když slyšela, že Harry plánuje s Ginny dál zůstat a že kouzelnický svět neklasifikuje nápoje lásky jako nezákonné. Oboje bylo téměř nepochopitelné.

„Hele, mohl bych, kdybych chtěl, vznést obvinění z pokusu o vetření se do přízně a dotlačení k manželství pomocí lektvaru či kouzla,” vysvětloval Harry tiše. „Díval jsem se na to. Ale nejde to použít, pokud se s Ginny ožením z vlastní vůle.”

„To nemůžeš. Nesmíš! To si nezaslouží. Zaslouží si Azkaban,” syčela Hermiona.

„Ne. Pořád… ji mám rád. Možná to není láska, ale pořád… chci rodinu, Hermiono. Skutečnou rodinu. A ona mě miluje – doopravdy. Jen na to prostě šla špatně. Pracujeme na našem vztahu. Omluvila se.”

„Podám na Rona žalobu.”

Očekávala jeho podporu, ale dostalo se jí vrtění hlavou. „Můžeš to zkusit, ale protože jsi nebyla dotlačená do manželství, ani jsi neotěhotněla, a nejsi ze ‘vznešeného’ či ‘starobylého’ rodu, kde by byla ve hře dědická linie, myslím, že zjistíš, že ve skutečnosti neexistují obvinění, která by šlo použít.”

„Cože?! Jako vážně? Pak tedy znásilnění. Vznesu obvinění z tohohle.”

„Hermiono, díval jsem se na to – to se nepočítá. Nepovažují za nezákonný ani Amorův šíp a to je nejsilnější nápoj lásky, jaký existuje. Morálně špatný a občas odsuzovaný, ale technicky ne nezákonný. Proto Romilda Vaneová nedostala ani školní trest. Proto může George prodávat v obchodě různé druhy nápojů lásky. Můžeš jen doporučit lidem, aby říkali, že by všichni měli být opatrnější v tom, co jí, a v případě obav pravidelně užívali protilátku. Je tu hodně možných obětí.”

„To je nechutné,” zasyčela.

„Já zákony nedělám,” poznamenal Harry omluvně.

„Vím,” kývla a stiskla mu ruku. „A protože si nejsem jistá, jestli jsem to už řekla – děkuju ti, Harry. Děkuju, že jsi byl jediný, kdo si všiml a zajímal se o to, že věci by nemusely být v pořádku. Jsi dobrý kamarád.”

„Je mi líto, že mě to nenapadlo dřív,” vzdychl úzkostlivě a ona ho chvilku šeptem uklidňovala. Vždycky měl sklony obviňovat se, když se něco pokazilo. Chtěl chránit všechny – vždycky to dělal.

Možná teď byla řada na ní, aby chránila jeho.

„Musíš ji opustit. Neříkej mi, že ji miluješ. A říct to jejím rodičům.”

„Nechci jim ublížit,” zavrtěl Harry hlavou. „Molly a Artur už toho prožili dost a není to jejich chyba. A kromě toho, pravděpodobně by si mysleli, že je to romantické… i když je smutné, že se rozcházíš s Ronem. Vzpomínáš si, jak Molly jednou řekla, že to použila na Artura? Smála ses tomu.”

„Vzpomínám si.” Hermioně se udělalo špatně od žaludku. Smála se. Slyšela, že Molly dávala Arturovi slabý nápoj lásky, aby si jí všiml, a spolu s Ginny se tomu chichotaly. Vypadalo to roztomile. Protože to všechno nakonec dobře dopadlo.

„Kdybych jen něco řekla!” zvolala zoufale. „Namítala něco. Že to bylo špatné. Nemyslela jsem a tak usoudila, že to bylo roztomilé a romantické, a začala ti to dávat, dokud sis s ní nevyšel! Ach bože, je to i moje chyba.”

„To je v pořádku, všechno bude v pořádku,” konejšil ji, ale nevěřila mu.

Vyslechl její omluvy s okamžitou nabídkou odpuštění, ale neposlechne ji, že má opustit Ginny nebo zrušit svatbu, bez ohledu na to, jak moc naléhala a jak byly její argumenty logické. Tiše jí vyprávěl o své teorii, proč není schopen lásky. Argumentovala, že i kdyby to byla pravdu, neznamená to, že by se měl s touhle ženskou oženit – existují jiné a lepší.

„Ne pro mě,” trval na svém s umanutostí, kterou už dávno znala. Nakonec se s ní o tom odmítl dál bavit. „Promluv si s Billem. Možná to dokáže vysvětlit líp než já. Je na tom stejně – počali ho, když byl jeden z rodičů pod vlivem nápoje lásky.”

„Bill? Ale on a Fleur jsou zamilovaní – šťastní manželé.”

„Přesně tak. Promluv si s ním. A pokud mi chceš oplatit to, že jsem ti dal protilátku – prosím, neostouzej Ginny. Nechci, aby to vyšlo na veřejnost.”

Povzdechla si a přikývla. Jeho úleva byla nedostatečnou splátkou za obrovskou – i když bolestivou – službu, kterou jí právě poskytl.

„Rona chránit nebudu,” varovala ho. „To po mně nemůžeš chtít.”

„Rozumím.”

Možná jí rozuměl, ale ona nerozuměla jemu. Zkusí si promluvit s Billem. Třeba jí poskytne nějaké vysvětlení pro toto Harryho bláznovství.

 

Příště: Rozhovory s Weasleyovými

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Aeidaill - 25.04. 2023
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Cukrenka - 23.09. 2020
Tak mám pocit, že z Rona budou pihy létat :-) děkuji za překlad
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 26.09. 2020
Velice výstižně řečeno :-) Díky.

Dostáváme se k jádru problému. Zatímco mudlové se mohou od jisté doby ženit a vdávat ve svazku z lásky, čistokrevní kouzelníci a čarodějky to tak nemají. Stále platí za domluvené a výhodné sňatky se zabezpečenými materiálními potřebami životem bez lásky. Proto kouzelníci a čarodějky mudlům závidí a z toho plyne nenávist či odpor ke všemu mudlovskému - (viz bellatrixino pověstné rčení o mudlovské špíně, atd.) Je to poznat i v této kapitole. Harry s Hermionou sedí v obyčejné přeplněné mudlovské kavárně a když dojde k procitnutí z omámení a Hermioninu výlevu, sousedící dáma projeví velkou dávku empatie a snaží se pomoci. Plus, počastuje Hermionu dortíkem. To by žádná "vznešená" čarodějka sama od sebe neudělala. Myslím, že ani Molly se svými pověstnými obětími a věčným vařením a pečením. Takže Merlin-dík za mudlíky, kteří pomáhají udržet kouzelný svět v rovnováze. Z právního hlediska nelze udělat pořádný rozbor, pokud Starostolec ovládají tradiční rody. Většina z těch, co tam sedí není schopna lásky. Obávám se jen, že všichni dopadnou jako stará Umbridgeová, která musela být počata pod opravdu velkou dávkou velmi silného nápoje lásky, jinak by nebyla tak šílená. A kdo ví, jestli kouzelníci a čarodějky opravdu prahnou po lásce, nebo onom vznešeném citu, či jim byl odepřen výměnou za možnost používat magii. Děkuji za překlad, moc se mi líbí, že někdo, kdo má možnost chce udělat víc pro spravedlnost. A není to Ronald s jeho neudělanými úkoly.... :-( Moc se těším na pokračování. :-)
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Krásně jsi to vzala z gruntu - kouzelníci jsou pěkná špína, která si nebere servítky a nejedná s nikým v rukavičkách. Vždyť konec konců dobře mířené paměťové kouzlo vyřeší jakýkoliv problém... :-) Jenže teď do něj vtrhla Hermiona, které to myslí a hlavně ví, že věci můžou fungovat i jinak. Třeste se, ničemové. Díky, sisi, za podnětný komentář.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: denice - 19.09. 2020
Kdovíproč jsem si myslela, že půjde o jednorázovku. Takhle si budu muset počkat do další soboty, ovšem zdá se, že to v každém případě bude stát za to, ten příběh se mi nějak dostal pod kůži. Nejde tady jen o Hermionu a její pomstu. Považovala jsem nápoje lásky za něco, co používají pošetilé pubertální holky, jako Romilda, nebo pitomé slabé osoby se sebevědomím rohožky, jako Merope Gauntová. A autorka to tu ukazuje jako závažný, plošný problém. Když už i Molly... Pořád si myslím, že Ginny Harryho dostane k oltáři, a když mu potom pomocí mudlovské metody porodí dvě nebo tři děti, má ho zajištěného až do smrti, protože on se svými zkušenostmi rozhodně nebude chtít opustit rodinu. A jsem hodně zvědavá, jak to bude s Billem. Díky.
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Ono to tak možná vyznělo podle textu v úvodu, že jde o dvě propojené jednorázovky. Ale podle mě je to jeden velký příběh, ve kterém jsou jak závažná témata nedostatečné kouzelnické legislativy či ovlivňování druhých pomocí lektvarů, tak zábava ve formě Hermioniny pomsty, která bude skutečně grandiózní :-) Inu, ta holka nedělá nic napůl :-) Příběh Ginny a Harryho bude rovněž pokračovat, takže se dozvíme víc. Díky moc za komentář, Denice.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: ansus - 19.09. 2020
Jacomo, děkuji za překlad a výběr tématu. Zajímavé - v podstatě zneužití magie, byť za účelem jakéhosi problematického (protože jednostranného) prospěchu. Musím říct, že Jamesovo sobectví mě ani tak nepřekvapilo, ale Molly bych z tohoto kroku nepodezřívala (daný motiv jsem v knihách nějak pominula). Každopádně tady vykreslený Ron naplňuje moje představy o dané postavě - líný, nepříliš chytrý, sobecký, a když přijde na jeho emoce, docela bezskrupulózní. Jsem zvědavá, kam se děj bude dál ubírat a jak se Weasleyovi vyrovnají s odhalením rodinných špinavých tajemství.
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Molly je z kouzelnické rodiny a jak vidno, v kouzelnickém světě nejsou nápoje lásky považovány za problém. No, teď do něj vtrhla Hermiona, takže to začne lítat :-) Ron to v téhle povídce pěkně odnese, ale zase se budeme bavit :-)) Rodina Weasleyových tu celkově není moc kladná, na rozdíl od jiné... Ale to už bych spoilerovala moc :-) Díky, ansus.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: lenus - 19.09. 2020
Už podľa tých odpovedí na harryho otázky bolo jasné, že Hermione ten protijed treba. No najviac ma tom naštval tým, že jej zakazoval veľa jest!? To už kde sme... Jasne, ze on by jej ho neprestal dávať... Kto by za neho robil Jeho robotu... No som zvedavá, co povie Bill a rodicia Weasleyovci, diky moc za super poviedku! =)
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Přesně tak, ty odpovědi byly jednoznačně nehermionovské. A Harry je skvělý kamarád, šel i do nepříjemné konfrontace, aby jí pomohl. Ron je tady naopak pěkný mizera, slaboch a sobec... Pardon, to se vlastně teprve ukáže :-) Reakce Weasleyových bude pochopitelná, Bill překvapí. Díky, lenus.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jimmi - 19.09. 2020
No tak Harryho dilemu či to povedať alebo nepovedať kamarátke si viem živo predstaviť. A asi tuším Hermioninu pomstu. Prekvapivá Molly. Niekto komu tak veríš, taký materský a láskyplný typ, a takto získala Arthura? a ešte sa s tým pochváli deťom? To s tým Billom nebude len tak... možno preto vydrží s vílou... vždy som premýšľala (hlavne keď nám teraz pravdu o vílach prekladá Ladynka s Violetou u Mayi) ako tí dvaja môžu spolu fungovať. Ďakujem moc, mám veľký problém nezdrhnúť ku originálu... ešteže nemám čas. Skvelý výber
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 19.09. 2020
Mám podezření, že to s tou Molly je kanonické, že je zmínka někde v HP6. Až budu mít někdy čas zkusím to najít. Jak je to s Billem, bude v příští kapitole. Díky, Jimmi, a vydrž, už mám skoro vše přeloženo, do adventu to vyjde celé.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Lupina - 19.09. 2020
Tak konečně se nám to rozbíhá. Začínáme tušit, že i Bill má nějaké problémy. Harry je dobrý kamarád. Řekl nepříjemnou pravdu. Docela chápu, že Hermiona nechce, aby si Ginny bral. Ale chápu Harryho, že chce rodinu a myslí si, že ho Ginny miluje. U kouzelníků je zjevně něco špatně, když si můžou používat nápoje lásky, jak se jim zlíbí. Děkuju, Jacomo. Těším se na pokračování.
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Ano, rozbíhá se nám Hermionina část příběhu, i když Harryho rozhodně neopustíme. Na to jsou příliš provázaní. Já děkuju tobě, Lupinko. Jsem ráda, že jsem se do povídky pustila.

Tak to bylo drsne a velmi dobre napsane! Autorka uderila kladivkem na hrebicek a zaroven mi pripomnela, jak mizernou legislativu mame my mudlove a to neumime vyrobit lektvar lasky. Toto tema me vzdy dokaze vytocit do bela, o to vic jsem rada, ze si naslo svou cestu i do ff. Moc dekuji za tuto kapitolu, uz se nemohu dockat dalsi, i kdyz uz se ted obavam, ze i ta me vytoci. :-)
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Ano, ta narážka na nedostatky legislativy v kouzelnickém světě je dalším zajímavým aspektem povídky a závažím, které rozhodlo o překladu. Ještě nás čeká trochu vysvětlování a pak přijde na řadu Hermionin velký PLÁN a tím pádem i zábava. Díky moc, Gift. Doufám, že si užiješ i další stránky příběhu.

Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: margareta - 19.09. 2020
Mám v tom zmatek. Molly dala podle všeho lektvar lásky Arturovi jen zkraje, kdy oba věděli, že se milují, ale Artur byl stydlín, tak aby to netrvalo věčně. Možná proto je Bill v pořádku. Nebo není? A jak Harry ví, že u jeho rodičů to neproběhlo podobně? Myslím, že Ginny skutečně miluje. Teď je sice trochu zmatený a dost rozčarovaný, přesto ale pořád cítí, že s ní chce zůstat. A to není jen tak, vždyť s jinou by mohl mít rodinu taky, ne? Nebo má fyzické libido spojené tak silně s láskou, že bez lásky je prakticky frigidní? Rona mi začíná být líto. Miluje Hermionu, nechce ji ztratit, ví, že jí rozumově nesahá ani po kotníky a přesto se odvažuje předpokládat, že na jeho kejkle nikdy nikdo nepřijde? Typický Ron. Teď nejspíš bude mít Harrymu za zlé, že jí to řekl. Možná ale Molly jenom zapomněla svým dětem ty podmínky užívání lektvaru upřesnit? Děkuji za kapitolu! Moc se těším na další!
Re: Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz Od: Jacomo - 21.09. 2020
Ano, u Molly to tak bylo - ale víme my, jak brzy po svatbě se narodil Bill? Jestli není výsledkem odbourání Arturovi stydlivosti? U Harryho je to složitější, on je v podstatě citový mrzák. Jako dítě lásku nepoznal a tak nějak si myslím, že ji nepozná, i kdyby ho kousala do nosu. I kdyby se do toho nemotal nápoj lásky, jsou známy případy, že trauma může způsobit impotenci. Takže kdo ví? Ginny má rád, proto je jí schopný odpustit, a věří, že to bude stačit. Inu, cesta do pekel... S Ronem je to jednodušší, protože on JE jednodušší. Hermionu má rád - svým sobeckým způsobem. Nerespektuje ji, chtěl ji přetvořit k obrazu svému a šel na to úplně špatně. Nepovedlo se, teď bude sklízet, co zasel. Díky, margareto. Mám ráda tvoje pohledy na věci - dokážeš situaci krásně vyhmátnout z ještě nezmíněného pohledu. Těším se na další komentáře!