Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 3., část 2. Komplikace

Severus ve své soukromé laboratoři zrovna dokončoval přípravu žaludečního lektvaru pro madame Pomfreyovou, když ho jeho strážná kouzla upozornila, že někdo stojí za dveřmi. Mávl hůlkou, odemkl a otevřel.

„Ano, co se stalo?“ zeptal se.

„Říkal jste, že můžu přijít, pane,“ ozval se Harry.

„Pojďte dál, Pottere, jsem skoro hotov. Ještě minutu a můžeme si promluvit.“

Harry se přesunul k teráriu a otočil si zmiji kolem krku. Pak se s pohledem na pracovní stůl zeptal: „Co to děláte, pane?“

„Žaludeční lektvar, madame Pomfreyová spotřebovala poslední pro dutohlavce, kteří se ve vlaku hloupě přecpali,“ zabručel.

„Aha, Seamus mi o něm říkal, prý je jediný, který dobře chutná, a lektvar, který dostal od madame Pomfreyové, byl lepší než ten od jeho mamky,“ řekl Harry a vzal pár kousků náčiní do dřezu na mytí, zatímco Severus otíral pracovní plochu.

„Mělo by to chutnat lépe, je to můj vlastní recept. Kdyby žaludeční lék chutnal špatně, ti ňoumové by ho vyzvraceli, a i když bych je nelitoval, madame Pomfreyová by to neocenila,“ řekl Severus s úšklebkem.

„Budete nás učit, jak si vyrobit vlastní lektvary? Myslím vlastní recepty?“ zeptal se Harry.

„Mohu vás naučit experimentovat, ale ti ostatní jsou ta největší banda tupo-“ přerušil se a zamračeně se otočil k Harrymu, „očekávám, že nebudete má slova nikde opakovat, pane Pottere.“

„Samozřejmě, že ne, pane profesore,“ řekl Harry s dotčeným výrazem.

„Dobrá, pojďme do mých pokojů, tady jsme skončili,“ Severus otevřel dveře a čekal na Harryho.

Jakmile se usadili v křeslech s čokoládou a sušenkami, Severus se zeptal: „Předpokládám, že jste tu kvůli dopisu?“

„Jestli mi to chcete říct,“ pokrčil Harry rameny a upřeně hleděl do svého šálku, „vlastně jsem si říkal, jestli nevíte, proč mě profesor Lupin nemá rád?“

Severus se zarachocením postavil svůj šálek. „Co myslíte tím, že vás nemá rád?“

Harry znovu pokrčil rameny. „Víte, chtěl jsem se ho zeptat na svého otce a pokoušel jsem se s ním mluvit, ale on se se mnou nechtěl bavit. Řekl, že je zaneprázdněný a pokud se nejedná o školní práci, no, že nemá čas.“

Severus zaťal zuby a uvažoval, že Lupina prokleje. Přimhouřil oči a zasyčel: „Co přesně řekl, Harry?“

Harry vzhlédl, vyděšený tím tónem. „Hm, myslím, že řekl něco jako ‚Omlouvám se, Harry, ale pokud to není o obraně, skutečně teď s tebou nemůžu mluvit‘.“

Severus prudce vstal a odpochodoval ke krbu, popadl prášek z misky, hodil ho do ohně a pak ostře řekl: „Lupine, pojď prosím do mých pokojů, musíme si promluvit o tvém lektvaru.“

Z dálky zazněl svištivý zvuk a v krbu se objevil Lupin. Harry zíral s vykulenýma očima. Četl o cestování letaxem, ale nikdy ho neviděl a netušil, že by bradavické krby mohly být takto použity, i když si teď uvědomil, k čemu slouží miska na krbové římse ve společenské místnosti.

„Severusi, co se u Merlina děje, já-“ zarazil se, když spatřil Harryho. Strnul a skoro to vypadalo, jako by chtěl uprchnout zpět do ohně.

„Sedni si, Lupine,“ zavrčel Severus.

„Eh, jsi zaneprázdněný, můžu se vrátit později,“ koktal Lupin.

„Vidíte, nemá mě rád,“ řekl Harry rozpačitě.

„Sedni!“ zařval Severus a Lupin s otevřenými ústy klesl do křesla.

„Takže, Lupine, Harry si myslí, že se mu vyhýbáš, protože ho nemáš rád. Chci, abys mu vysvětlil, v čem je problém,“ zavrčel Severus.

Lupin sklouzl pohledem ze Severusových rozzuřených černých očí k Harryho smutným zeleným a upřel zrak na podlahu. Zhluboka se nadechl a začal: „No, bál jsem se, že mě budeš nenávidět za to, že jsem nikdy nepátral, jestli je Sirius vinný. Albus říkal, abych tě nezatěžoval mluvením o Jamesovi a Lily, že by k tobě nebylo fér vytahovat, na co si nemůžeš pamatovat, a nebyl jsem si jistý, jestli s tebou můžu mluvit a přitom je z rozhovoru vynechat, takže jsem tě, no, odbýval.“

„Chtěl jsem se vás zeptat na svého tátu, pane profesore. Nikdo o něm nikdy nemluvil, všichni mi jen říkali, že vypadám jako on, a profesor Snape měl za to, že by nebylo správné ptát se jeho, protože spolu nevycházeli, ale vy jste byl jeho přítel. Proč si ředitel myslí, že o tom nechci slyšet?“ Harry téměř vřískal.

„Harry,“ řekl Severus varovným tónem.

Chlapec se zhluboka nadechl a už klidněji pokračoval. „Promiňte, pane, nechtěl jsem křičet.“

„Já se taky omlouvám, Harry. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že tě nemám rád. Mám tě moc rád, můžeme začít znovu?“ zeptal se Lupin.

„Ehm, dobře,“ řekl Harry a zvedl k němu oči.

Muž se usmál: „Ahoj, Harry, jsem Remus Lupin, býval jsem přítel tvého otce.“ Pak natáhl ruku.

Harry se zazubil a stiskl mu ji, zatímco Severus obrátil oči v sloup a řekl: „Merline, chraň mě před zatracenými Nebelvíry.“

xxx

Severus vstoupil do Velké síně a shledal, že studenti si šeptají a ukazují. Důvod našel na titulní straně Denního věštce.

Sirius Black shledán nevinným z vraždy a zrady

Sirius Black, kterého dlouho považovali za pravou ruku Vy víte koho, masového vraha, Strážce tajemství a zrádce Potterových, byl převezen z Azkabanu a konečně postaven před soud. Z výslechů pod veritasérem vyplynulo, že pan Black ve skutečnosti nebyl Strážcem tajemství Potterových, nevyhodil do povětří ulici a nezabil třináct mudlů.

Šokující objevení krysího zvěromága Petra Pettigrewa těsně po zimním slunovratu v Bradavicích vedlo k přezkoumání obvinění proti panu Blackovi, který byl uvězněn bez soudu. Pettigrew nesl na levé paži Znamení zla a byl to on, kdo se stal Strážcem tajemství, odhalil skrýš Potterových Vy víte komu a svedl na pana Blacka vraždu sebe sama a třinácti nevinných mudlů.

Sirius Black byl zbaven všech obvinění a propuštěn do léčení ke sv. Mungovi. Očekává se jeho plné zotavení.

Pan Black je poslední přímý dědic starobylého a vznešeného domu Blacků a kmotr Harryho Pottera, Chlapce, který přežil. Vzhledem k loňskému úmrtí jeho děda Arcturuse Blacka se očekává, že se po svém uzdravení ujme svého titulu a požádá o opatrovnictví svého kmotřence Harryho Pottera.

Petr Pettigrew byl odsouzen k polibku mozkomora.

Severus pohlédl k nebelvírskému stolu, kde seděl Potter a jeho přátelé s hlavami skloněnými nad novinami. Od jeho zásahu ohledně Lupina u něj Potter nebyl. Předpokládal, že tráví čas s Lupinem. Přemýšlel, jestli Lupin Harryho opět opustí, až propustí Blacka.

xxx

Severus uklízel laboratoř poté, co Lupinovi vydal jeho lektvar. Úklid si užíval skoro stejně jako vaření, protože si mohl v duchu projít celý proces a přemýšlet o alternativách. Vlkodlačí lektvar mohl být vylepšený, ale pořád ještě byl velice ošidný.

Jeho myšlenky přerušilo zaklepání na dveře. Mrzutě otevřel.

„Dobrý den, pane profesore,“ řekl Harry, proklouzl kolem něj a rovnou cestou si to zamířil k teráriu.

„Pojďte dál, pane Pottere,“ řekl Severus sarkasticky. Chvíli pozoroval, jak chlapec nechal hada, aby se ovinul kolem jeho ruky a pak vklouzl za límec příliš velké košile. Syčel přitom a šíleně se chichotal. „Vidím, že vám váš had chyběl.“

Harry ještě chvíli syčel, ale pak se obrátil k Severusovi. „Vy jste mi taky chyběl, pane profesore.“

Severus trochu zavrčel a vrátil se k úklidu. Harry ho nějakou dobu sledoval a pak se zeptal: „Bude profesor Lupin v pořádku?“

Severus strnul a otočil se čelem k Harrymu. „Proč si myslíte, že není v pořádku?“

Harry protočil očima: „Profesor Lupin řekl, že se necítí dobře. Před chvílí měl na stole pohár s dávkou vašeho lektvaru.“ Kývl hlavou k polici, kde stálo sedm lektvarových pohárů z osmidílné sady. „A tuhle večer jste ho dostal do vašich komnat tak, že jste si s ním chtěl promluvit o jeho lektvaru.“

Severus zamrkal a přikývl. „Chápu. Chtěl byste čaj?“

Harry mírně pokrčil rameny, pak přikývl a Severus vešel do svých pokojů, aby objednal čaj a sušenky.

Když byli obslouženi, pohlédl na Harryho. „Profesor Lupin bude v pořádku.“

„Co mu je?“ zeptal se Harry.

Severus si povzdechl a zadíval se do ohně. „To není moje tajemství, Harry,“ řekl konečně a zahleděl se Harrymu do očí.

Ten přikývl. „Dobře, rozumím.“

„Mluvil s vámi profesor Lupin o vašem kmotrovi?“ zeptal se Severus ve snaze změnit téma.

„Ano, je u svatého Munga a profesor za ním byl. Poslal mi dopis a já jsem mu odpověděl,“ usmál se Harry.

„Ach, to je dobře. Přijde za vámi, až ho pustí?“

„Řekl to, ale profesor Lupin si není jistý, kdy to bude,“ pokrčil Harry rameny. Mírně zaváhal, než dodal: „Trochu se bojím, že se mu nebudu líbit, až se potkáme.“

Severus se zamračil. „Jsem si jistý, že budete.“ Podíval se na hodiny na krbové římse a pokračoval: „Měl byste dát zmiji zpět do terária a vrátit se do věže, připozdívá se.“

Harry se usmál. „Děkuji, pane profesore. Jsem tu s vámi rád.“

Když odešel, Severus si pomyslel: ‚I já jsem s tebou rád, Harry, ale myslím si, že Black se bude snažit s tím skoncovat.‘ Zachmuřeně zíral na zavřené dveře. ‚No, jen ať si to zkusí‘.“