Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2., část 2. Provádění změn

Bylo snazší obstarat si jednotlivé ingredience z plaza. Když kupoval celé zvíře, kupec si ho podezřívavě prohlížel. Nyní had čekal v teráriu na jeho pracovní desce. Doufal, že přistihne chlapce, jak s ním mluví. To by pěkně zahájilo rozhovor.

Nechejte to na Potterovi a zničí váš pečlivě připravený plán. Necelých pět minut po zahájení trestu Potter odstranil víko terária a nesmírně jedovatého hada vypustil. Jen pomyšlení na možné důsledky toho, že připustil, aby byl Chlapec, který přežil, zabit v jeho sklepení, ho přinutilo strnout v křesle.

„Pane Pottere, můžete mi prosím říci, na co jste myslel, když jste vypustil tu zmiji? Myslel jste při tom, že?“ zavrčel. Strach způsobil, že byl rozčilený.

„Bylo jí zima, umřela by. Tady v podzemí je na ni příliš chladno. Neuštkla by mě, sssss,“ odpověděl Harry a zasyčel, zatímco znovu obrátil svou pozornost ke zvířeti.

Jakmile sňal víko, zmije se pohybovala velmi rychle. Sjela na chlapce a vklouzla rukávem do jeho příliš velké košile. Severus se zachmuřil, když si všiml jeho oblečení. Syčení neustávalo a jeho píchlo v paži, což přivedlo jeho myšlenky zpět k plánu. Možná nebylo všechno ztraceno.

„Jak dlouho víte, že máte schopnost mluvit s hady, pane Pottere?“ pátral.

„Hm, když měl Dudley narozeniny, mluvil jsem v ZOO s hroznýšem královským. Ehm, omylem jsem ho pustil.“

Se zvednutým obočím se zeptal: „Jak se omylem pustí had?“

„Dudley mě rozzlobil a sklo zmizelo. Teď už vím, že to byla náhodná magie.“

„Ano, vypadá to tak,“ Snape se na chvíli odmlčel a pohlédl na Harryho, „pojďte se mnou, myslím, že si o tom musíme promluvit.“

Jakmile se hoch usadil v Severusových komnatách se šálkem čaje v ruce, pohlédl na Severuse s náznakem nervozity. Snape se pro sebe tiše uchechtl. Pokud by tu měl být někdo nervózní, byl to on. Kdyby Minerva věděla, že pozval do svého bytu nebelvírského prvňáka a Pottera k tomu, okotila by se.

„Pane Pottere, budete to muset udržet v tajnosti jako...“ zarazil se, když Potter upustil šálek a vytáhl hůlku.

„Jestli se mě dotknete, nechám vás uštknout Sslečnou, přísahám!“ řekl, chvěl se a byl celý bledý.

Severus překvapením otevřel ústa. „Vy si myslíte, že já... že bych, že jsem..“ Zvedl ruce a pomalu jednu z nich posunoval ke kapse s hůlkou.

„Přísahám, že nemám v úmyslu vám ublížit, pane Pottere. Víte, co je to kouzelnická přísaha?“

Potter přikývl, špička jeho hůlky mířila na Severuse. Ten vytáhl svou hůlku a pozvedl ji. „Já, Severus Snape, přísahám na svou magii, že nikdy vědomě ani dobrovolně v těchto komnatách fyzicky nezraním Harryho Pottera.“ Objevila se slabá záře a špička Potterovy hůlky zamířila k zemi. Severus odstranil rozlitý čaj, položil hůlku na levou stranu stolku, nápadně daleko od své dominantní ruky, a nalil Potterovi nový šálek čaje.

„Důvod, proč jsem vás požádal, abyste přišel sem, pane Pottere, je ten, že hadí jazyk, schopnost mluvit s hady, je vzácný a je považován za temný.“ Když se hoch zamračil, pokračoval: „Nevěřím, že vás tato schopnost dělá temným, je to prostě jen přijímáno s nevolí a může vám to vynést dost podezíravých pohledů. Pán zla je hadí jazyk. Přál bych si, abyste to zachoval v tajnosti.“

Potter přikývl. „Myslím, že chápu, ale je správné mít před svými přáteli tajemství? Nebudou naštvaní, až to později zjistí?“

Snape si povzdechl a přikývl. „Ano, někteří lidé mohou mít zlost, že jste před nimi něco skrýval, ale tajemství má každý. Někdy lidé tají své schopnosti, aby je druzí podcenili, aby skryli dovednosti, které by jim později mohly pomoci. Skrývají věci, které nechtějí s ostatními sdílet, za něž se možná stydí, nebo jednoduše ty, kterým by jiní bez dlouhého vysvětlování nerozuměli.“

„Ale pokud jsou mí přátelé, měli by tomu rozumět, ne?“ zeptal se kluk.

Severus si sevřel kořen nosu; už na něj šlo bolení hlavy. „Ano, pane Pottere, to by měli, ale ještě jste neviděl, jak neracionální jsou lidé, když jde o vás. Líbí se vám sláva, kterou máte, lidé, kteří vám neustále podlézají, šepot, který vás sleduje?“

Potter pokýval hlavou a řekl: „Chápu, nejsou to mí přátelé, před nimiž musím udržet tajemství, ale jiní, kteří by tomu nerozuměli, a mí přátelé by nemuseli být schopní má tajemství udržet, pokud bych se jim svěřil. Takhle to myslíte, pane profesore?“

„Správně. Musíte se rozhodnout, zda vaše sdílnost stojí za potíže, pokud se to dostane ven,“ řekl Severus potěšen, že mu chlapec rozuměl.

„Vy mé tajemství udržíte, pane profesore?“ zeptal se Potter.

„Pokud si to budete přát, a možná se s vámi jednou podělím o jedno ze svých tajemství,“ dodal Snape.

Potter se zazubil a dopil čaj.

xxx

Severus seděl v okázalém přijímacím pokoji a čekal na Luciuse. Nechat ho čekat byl způsob okázalého naparování.

„Ach, Severusi, je milé tě vidět. Jak ses měl? Předpokládám, že v Bradavicích je všechno v pořádku?“

‚Jako bys už neměl zprávy od svého malého zmetka,‘ pomyslel si Severus. Ušklíbl se a odpověděl lichotivým tónem: „Vede se mi velmi dobře, děkuji. Mám novinky.“

„Ach, Draco je v pořádku, doufám.“

„Ano, je, myslím, že si zvyká dobře. Jsem tu, abych ti sdělil velmi zajímavé zprávy. Značně tě překvapí, kdo je v Bradavicích.“

„Jsem si vědom, že je tam Potterův spratek. Draco mi psal, že jsi tím klukem docela uchvácený,“ řekl chladně Lucius a přitom se ušklíbl.

Severus se usmál při představě, jak mu ten úšklebek smázne: „Ne on, náš pán se vrátil a je v Bradavicích. Řídím se jeho příkazem, abych se sblížil s Potterem. Draco by se také měl pořádně zamyslet nad svým chováním k Potterovi. Náš pán má plán, a ten toho kluka zahrnuje.“

Severusova škodolibá radost vzrůstala, když Lucius při jeho slovech bledl.

„Pán zla se vrátil?“ zašeptal a vyhrnul si rukáv.

„To nestačí, abys aktivoval spojení, Luciusi, obývá týl Quirrellovy hlavy. Uvědomil si, že stále plním úkoly, kterými mne dříve pověřil, a oslovil mne.“

Lucius vstal. „Půjdu za ním,“

„Nebuď hlupák, Luciusi,“ přerušil ho Severus, „nemůžeš být viděn s profesorem Quirrellem, já ano. Má plán a požaduje deník, který ti svěřil. V kůži vázaný svazek s vyraženým nápisem T. M. Raddle. Řekl, že budeš vědět, o čem mluvím. Mám mu ho přinést.“

Lucius ho probodl pohledem. „Přeji si mluvit s naším pánem, Severusi, a ty to zařídíš. Deník dám pouze jemu.“

Severus se rozesmál: „Samozřejmě, Luciusi, budu mu opakovat, co jsi řekl. Jsem si jistý, že mu nebude vadit být tebou předvolaný.“ Vstal k odchodu a stále se smál.

Lucius ještě víc zbledl a vztáhl ruku. „Ne! Já... takhle jsem to nemyslel. Počkej tady, donesu deník. Předáš mu mé pozdravy a ujistíš ho o mé loajalitě, že ano, Severusi?“

„Samozřejmě, Luciusi,“ souhlasil jmenovaný s úšklebkem.

xxx

Měl očekávat, že se Potter objeví. Chlapec byl neuvěřitelně mazaný. Severus se nepřítomně ptal, jestli pro něj klobouk nezvažoval Havraspár.

„Pottere, ujišťuji vás, že se mi nestalo nic špatného,“ řekl Snape.

„Pane, viděl jsem vaši nohu, proč jste se snažil projít kolem Chloupka?“ dorážel Harry.

„Chloupka?“ zeptal se Snape, šokovaný tím, že Potter za prvé věděl o tom zatraceném psovi a za druhé, že Hagrid pojmenoval tu příšeru Chloupek.

„Hagridův trojhlavý pes, který hlídá padací dveře v chodbě ve třetím patře. Prosím, pane, mí přátelé si myslí, že jste se mě pokusil zabít, že jste mi očaroval koště při famfrpálu.“

Přitiskl si prsty na kořen nosu. „Nemyslím, že bychom o tom měli hovořit zde, pane Pottere. Pojďte se mnou,“ a vedl ho do svých komnat. „Teď mi řekněte, co se skutečně stalo s trollem, a jestli víte, jak vzplál můj hábit, a já vám povím o Chloupkovi.“

Jakmile se Harry usadil s čajem v ruce, podezíravě pohlédl na Snapea. „Nebudete brát body, že ne?“

Snape se uchechtl: „Ptát se na to je od vás velmi zmijozelské, pane Pottere, ale ne, to, co se řekne v mých komnatách, zůstane zde.“

„Klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu, pane, ale Malfoy je prevít, tak jsem řekl kamkoli, jen ne do Zmijozelu,“ dokončil Harry.

Snape zvedl obočí; tím se hodně vysvětlovalo. „Troll, pane Pottere?“

„Ehm, tedy, Ron urazil Hermionu a ona utekla do umývárny se vyplakat a nebyla na hostině, takže když Quirrell řekl, že tu byl troll, věděl jsem, že ji musím varovat, tak jsem přinutil Rona, aby šel se mnou a našli jsme Hermionu, jenže troll ji našel první,“ prohlásil Harry.

„Co se stalo pak?“ zeptal se Snape, alespoň na pohled klidný.

„No, začal mávat kyjem a Hermiona se nedokázala pohnout, tak jsemmuskočilnazádaastrčiljsemmuhůlkudonosu,“ zamumlal Harry.

Snape přimhouřil oči a zeptal se: „Udělal jste co s jeho nosem?“

Harry si povzdechl. „Vyskočil jsem mu na záda a strčil jsem mu hůlku do nosu, byla to prostě náhoda. Nesnažil jsem se to udělat. Chtěl jsem ho jen rozptýlit. Ron pak vykouzlil Wingardium leviosa a levitoval jeho kyj, ale ztratil kontrolu a pustil mu ho na hlavu. Ve skutečnosti Hermionu zachránil Ron, ale nechtěla, abychom se dostali do potíží, takže-“

„Takže lhala. Jak vidím, máte štěstí, že máte takové přátele. A ona má štěstí, že má vás, předpokládám. Ačkoli jste byli tak úspěšní, přemýšleli jste nad tím, jak byste se vypořádali s trollem, až příště nějakého potkáte?“ zeptal se Snape.

Zdálo se, že Harry nepostřehl sarkasmus v této otázce.

„Ano, pane, Hermiona nás přiměla, abychom druhý den provedli výzkum ohledně trollů. Ron a já jsme mohli současně udělat omračující kouzlo, abychom ho srazili, nebo jsme mohli použít oslepující kouzlo a klopýtavé prokletí. Všechna tři kouzla jsem si zapsal do své osobní knihy kouzel, abych je mohl trénovat,“ řekl Harry vesele.

Snape si jen povzdechl a promnul si čelo...