Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2., část 1. Provádění změn

Severus seděl ukrytý pod zastíracím kouzlem u nejvzdálenějšího studijního stolu v londýnské pobočce Kouzelnické knihovny Velké Británie a znovu sám sebe tiše proklínal. Proč někdo riskoval potíže s cestou zpátky v čase a přitom neposkytl všechny informace potřebné ke změně, to tedy nechápal. Neřekl sám sobě, kdy Raddle navštěvoval Bradavice, kde byl sirotčinec, nebo, což bylo nejdůležitější, jak zničit zatracené viteály, až je najde. Zmínil jen, že Potter jeden zničil baziliščím jedem.

Uvažoval, že půjde za Albusem a utrousí zmínku o viteálech, ale sám sebe varoval, aby to nedělal. Potřásl hlavou, znělo to naprosto idiotsky.

Už se postaral o kosti na hřbitově v Malém Visánku; teď mohl do svého seznamu hříchů přidat vykradení hrobu.

S datem úmrtí Toma Raddlea staršího jako výchozím bodem zjistil, kdy Pán zla začal chodit do Bradavic, což mu poskytlo přibližný časový rámec k prohledání mudlovských záznamů. Nakonec našel dlouho opuštěnou budovu a v jejím suterénu za kotlem ústředního topení ukrytý viteál, jehož jedinou ochranou bylo mudly odpuzující kouzlo.

V této knihovně našel adresu Gauntova domu a bez větších obtíží získal prsten; snadno prolomil ochrany, které ho obklopovaly.

Avšak havraspárská brož ho přinutila se zamyslet. Strážná kouzla, blokující výklenek za Shakespearovou sochou, reagovala na jeho Znamení zla, což mu umožnilo přístup, ale také, jak se obával, zaznamenala jeho magický podpis. Až to to Pán zla zkontroluje, zjistí, kdo mu ukradl jeho artefakt.

Domníval se, že se to brzy dozví. Až Pán zla přijde v Quirrellovi do Bradavic, bude muset být opatrný.

Ještě neobjevil, jak obejít ochrany domu Blacků na Grimmauldově náměstí. Byl zajištěný lépe než vysoce zabezpečený trezor u Gringottů. Aby se dostal dovnitř, potřeboval by přinejmenším pomoc Narcisy, nebo samotného Blacka, pokud by neseděl v Azkabanu. Zamračil se, bude se muset co nejdřív vypořádat s Pettigrewem. Myšlenka pomoci Blackovi mu obracela žaludek, ale udělat se to muselo. Možná, uvažoval, by se mohl s Potterovým klukem spřátelit, než Blacka propustí a obrátit ho proti tomu psisku. Ano, to by bylo nejlepší.

Takže tu seděl a zkoumal, jak zničit magické předměty, zatímco ve svém domě ukrýval temné artefakty Pána zla. Snapeovi bylo jasné, že se neodváží vzít je s sebou do Bradavic. Nemohl si dovolit, aby Brumbál v jeho komnatách vycítil tolik temné magie, a rozhodně netoužil mít je po delší dobu v těsné blízkosti. Doufal, že se s těmi třikrát zatracenými krámy bude moci vypořádat, než se vrátí do školy, ale to by jeho výzkum musel nést nějaké ovoce.

S povzdechem zavřel knihu a strčil ji zpět do police. Otočil se k východu a téměř zakopl o malého spratka se spoustou vlnitých vlasů s knihou větší, než byla ona. Lehce zavrčel a šel pryč, jejího nesouhlasného pohledu si nevšímal.

Snape se uvelebil ve svém křesle ve Velké síni; zvažoval, že si poslouží druhým melasovým dortíkem, což by před studenty nikdy neudělal, ale teď v létě si ho občas dopřál.

„Hagride, pojďte sem,“ vykřikla Minerva, což ho poněkud překvapilo.

„Profesorko, tady sem, co pro vás můžu udělat?“ přispěchal Hagrid.

„Viděl jste ho, že? Jaký je?“ ptala se, když se usadil na svém místě.

„Jasně, viděl, musel sem ho přivýst z veliké skály uprostřed oceánu, to sem musel. Harry je prostě ten nejzdvořilejší malej klučina. Vypadá jako James, jen má Lilyiny oči. Sehnal sem mu knížky a věci, jak ste řekla.“

Snape nastražil uši, ale dovolil si ušklíbnout se.

„Takže jste neměl žádné potíže, byli prostě jen na dovolené?“ zeptala se Minerva.

„Pchá, tihle Dursleyovi jsou z těch nejhorších mudlů, jaké jste kdy potkala. Řekli Harrymu, že James a Lily se zabili při bouračce. Musel sem mu říct, že byli čarodějové a proč byli slavný.“

Minerva vypadala šokovaně a Snapeův úšklebek se prohloubil.

„Říkala jsem Albusovi, že tohle je nejhorší druh mudlů, když k nim malého Harryho dával,“ oznámila Minerva a potřásala hlavou.

„Mluvíte o Potterovu chlapci?“ zeptal se Snape.

„Jo, vzal sem ho dneska na nákupy do Příčný ulice,“ řekl Hagrid.

„Pokud byl těmi mudly skutečně udržován v nevědomosti o svém dědictví, předpokládám, že jste mu nechal Orientační materiály pro mudlorozené, aby při příjezdu do školy netápal v naprosté tmě,“ dodal Snape.

Hagrid s natvrdlým pohledem odpověděl: „Profesore, proč bych to dělal, Harry se přece narodil kouzelníkům.“

Snape si sevřel kořen nosu a probodl pohledem Minervu, která si povzdechla.

„Přesně tak, Severusi, pošlu malému Potterovi sovu s materiály. Nepředpokládala jsem, že by s ním mělo být zacházeno jako s mudlorozeným kvůli tomu, že ho vychovávají mudlové. Myslela jsem, že by Petunie mohla -“ odmlčela se, znovu si povzdechla a odešla od stolu.

Severus ji následoval; melasový dortík byl zapomenut.

xxx

Snape zuřil; první den ve třídě a Potter se ani neobtěžoval věnovat mu pozornost. Kradl se uličkou, aby se podíval na čmáranice, které si kluk kreslil, zatímco pokračoval v řeči.

Nahlédl mu přes rameno a zjistil, že otravný kluk si dělá poznámky, zapisuje si každé slovo. Chlapec naklonil hlavu, podíval se na něj Lilyinýma zářivě zelenýma očima a Snape se nedokázal ubránit. Téměř nevědomky použil nitrozpyt a našel palčivou zvídavost na lektvary. Ta touha učit se ho překvapila a pokořila.

Rozhlédl se kolem. „Proč si vy ostatní nepíšete poznámky?“ a pokračoval v chůzi po třídě. Potter, pomyslel si, se svému otci nepodobá tak, jak si původně myslel.

xxx

Uběhly jen dva týdny školy, a on už chtěl uškrtit tu malou žvanilku.

„Slečno Grangerová, zůstaňte zde po hodině, chci s vámi mluvit,“ řekl.

Zamračil se na ostatní spratky, aby vypadli ze třídy, a otočil se k dívce. S obavami se kousala do rtu.

„Slečno Grangerová, věříte, že jste chytřejší než všichni ostatní, že jste lepší než zbylí studenti v této třídě?“ zeptal se.

„Ne, pane profesore,“ zašeptala a vypadala, že se rozpláče.

„Tak proč se tak chováte?“

„Já-já to nedělám,“ trvala na svém.

„Děláte to, když tady sedíte a máváte rukou ve vzduchu, jako byste si myslela, že jsem slepý, děláte to, když odpovídáte na otázku více informacemi, než žádám, když odevzdáváte dva pergameny, zatímco úkol byl jeden,“ řekl s povzdechem.

„Já-já,“ koktala, zatímco jí po tváři stékala slza.

„Mým záměrem není vás ponížit, slečno Grangerová, ale pomoci vám pochopit, jak vaše chování vnímají vaši spolužáci, když se před nimi pokoušíte předvádět.“

„Co bych měla dělat?“ zeptala odhodlaně.

„Jste velmi zřetelná, nemusíte zvedat ruku a mávat jí, pokud budu chtít slyšet správnou odpověď, vyvolám vás. Přeji si, aby se i ostatní studenti příležitostně pokusili odpovědět.“

Přikývla, ale zeptala se: „A co hodnocení účasti?“

Na okamžik vypadal nechápavě. „Vysvětlete to.“

„V mudlovské škole byla součástí známky aktivní účast při hodině, hlášení se, odpovídání na otázky a podobně.“

„Vidím, že to pár věcí vysvětluje, ale vaše hodnocení účasti bude založeno na praktické části práce v této třídě. Nemějte z toho žádné obavy, slečno Grangerová; předpokládám, že budete vařit vynikající lektvary. I když nevím, jestli byste se někdy mohla stát mistrem lektvarů.“

Svraštila obočí. „Nerozumím. Jaký je v tom rozdíl?“

„Můžete vzít návod a předvést téměř dokonalý lektvar pokaždé, když ho připravujete, což je to, čemu učí tento předmět. Nicméně existuje malé procento kouzelníků, kteří recept nepotřebují, kteří intuitivně vědí, co je v lektvaru správně a co špatně, kteří dokážou lektvar pozměnit, přizpůsobit jej člověku, který ho má užít. To není něco, co se dá naučit z knih, je to prostě vrozené.“

„Proč mi to říkáte?“ ptala se znovu, slzy téměř na krajíčku.

„Protože vidím, jak těžce se snažíte být nejlepší, slečno Grangerová. Pokud budeme mít to štěstí, že se tu objeví jeden z těch, kdo lektvary spíše vytváří, než vaří, přeji si, abyste byla předem varována a nezačala s ním soutěžit. Utrpěla byste těžké zklamání. Zjistěte, k čemu máte talent, a v tom vynikněte. Pokud se pokusíte být dokonalá ve všem, pak se vám může stát, že budete jen v mnoha věcech průměrná.“

xxx

Samozřejmě to musel být Draco Malfoy, pomyslel si Severus. Ten spratek se neuměl ovládat. Tak dlouho otravoval Pottera a jeho kamarády, až mu Potter zkrvavil nos, a on o tom pak kňučel.

„Pottere, Malfoyi,“ vyštěkl. „Co to má znamenat?“ Samozřejmě věděl dopředu, co Malfoy odpoví.

„To Potter si začal, pane, pokusil se mě proklít.“ A Potter to jako obvykle nepopřel, jen šokovaně zíral, že si Malfoy dovolí tak drze lhát učiteli.

„Pane Malfoyi, viděl jsem odsud ze dveří, jak jste slečně Grangerové podrazil nohu. Deset bodů ze Zmijozelu za lhaní, trest s panem Filchem dnes večer za to, že jste se nechal přistihnout. Pane Pottere, vy budete mít trest se mnou za udeření spolužáka. V osm večer, pane Pottere, neopozděte se. Nyní pomozte slečně Grangerové do nemocničního křídla.“