Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Přímo na sever

Kapitola 9. Epilog: O pět let později

Přímo na sever
Vložené: denice - 23.07. 2020 Téma: Přímo na sever
denice nám napísal:

Autor: Kailin          Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99          Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/12060510/1/Due-North

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

 

Epilog: O pět let později

 

Na památku Becky

 

Dveře laboratoře se otevřely a zase zavřely. Cítil jsem, jak mi po zádech přeběhl studený vzduch a vzhlédl jsem od pracovního stolu. S vážným výrazem mě pozorovaly teplé hnědé oči.

„Táto.“

Zamrkal jsem. Kdy jsem se stal ‚tátou‘? Býval to ‚tatínek‘, to pojmenování jsem měl poměrně rád. Samozřejmě, až po ‚tata‘, což bylo první slovo mého syna. Nebylo pochyb, že Brady roste. Bylo mu pět (a skoro tři čtvrtě, jak všem zdůrazňoval). Za dalších pět let přiletí sova z Ilvermorny a doručí jistý dopis. Proč mi tohle čas dělá?

„Ano?“

„Máma říká, že musíme jít,“ prohlásil netrpělivě a odhrnul si z čela kadeř tmavých vlasů.

‚Máma‘, ne ‚maminka‘. Přemýšlel jsem, jestli si Hermiona také všimla změny v její titulatuře.

„Nechci přijet pozdě,“ pokračoval můj syn. „Trenér řekl, že tam chce mít všechny včas.“

Poslední dvě slova zdůraznil, takže zcela jasně nejenže věnoval trenérovým slovům náležitou pozornost, ale také zdědil Hermioninu velkou úctu k pravidlům a předpisům.

„Hned jsem tam,“ ujistil jsem ho.

„Dobře!“ vyrazil ze dveří. Musel jsem zavřít laboratoř. Nemohl jsem nechat trenéra čekat, že?

Někde hluboko v duši jsem věděl, že v určité chvíli se Brady pravděpodobně zblázní do famfrpálu. Aspoň to bude něco, čemu rozumím.

Ale lední hokej?

Kdo mohl tušit, že budeme našeho syna vozit do Trapper’s Bay, s vakem výstroje vysokým jako on, a pak se třást zimou v nevytápěném prázdném skladišti s ledem místo podlahy a sledovat ho, jak se snaží trefit puk spolu s deseti dalšími dětmi stejného věku, které se stěží udržely na bruslích? Hokejová hra nejmenších amatérů byla zábavnější než soutěže. Všechny děti měly tak dobře vycpané oblečení, že hojné komické pády nikomu neublížily.

Jsem si jistý, že z místních mládežnických týmů, které jsou rozesety po celé Kanadě, vyšli někteří skutečně dobří hráči, ale můj syn s největší pravděpodobností jedním z nich nebude. Ani jeho matka, ani já nemáme v těle jedinou sportovně nadanou buňku, a zatím to vypadalo, že Brady bude pokračovat v rodinné tradici. Zdálo se mi, že jeho nadšení převažovalo nad schopnostmi, ale vždycky dal do hry všechno a dobře se bavil s kamarády, které si našel.

Před týdnem oznámil, že v září nastoupí do školy ve městě. Pro Hermionu to byla rána pod pás, doteď ho učila doma a moc si to užívala. Brady byl chytrý chlapec, nepřekvapilo by mě, kdyby byl dál než jiné děti jeho věku. Přesto jsem chtěl, aby rozvíjel své společenské dovednosti, nemohli jsme ho navždy držet doma.

Brady už projevoval známky magie, což vyžadovalo Rozhovor, který v určitém okamžiku života dítěte musí absolvovat kouzelničtí rodiče, žijící na mudlovském území. Rozhovor o tom, že se nechlubíme kouzly před dětmi, které tento talent nemají. O tom, jak neříkáme lidem, že košťata zvládnou víc než jen vymést prach z koutů. O tom, že ne, váš otec nepřemění břízu na papouška prostě proto, aby ho vaši malí kamarádi viděli poletovat kolem domu. Zdálo se, že Brady si vzal naše přednášky k srdci, a upřímně jsem doufal, že v budoucnosti bude třeba minimum ošemetných náprav škod.

S Hermionou jsme se rozhodli rodinu nerozšiřovat. I když jsme syna milovali celým srdcem, dospěli jsme k názoru, že nám stačí. Stejně jako jeho otec a matka zůstane Brady Snow jedináčkem. Mohli jsme si dovolit mít víc dětí, kdybychom se k tomu rozhodli. Zmizhmyz byl celoročně nejprodávanějším produktem, šel na dračku na severní i jižní polokouli. A také jsem nadále dostával tučné šeky, kdykoli se měl dostat na trh nový kombinovaný lektvar, vyráběný s využitím mé patentované metody. Mohli jsme rozšířit srub nebo vyměnit zařízení z druhé ruky, které kupovala Hermiona, ale rozhodli jsme se neudělat ani jedno z toho. Stejně jako v Bradyho případu nám to víc než stačilo.

„Severusi!“ Hermiona strčila hlavu do dveří a pustila dovnitř další vlnu chladného vzduchu. „Opravdu musíme vyrazit!“

„Už jdu.“ Mávnutím ruky jsem ztlumil plamen pod kotlíkem, v němž se vařil pokus o účinnější Výtažek z hrbouna. Doufejme, že by z toho časem mohl být další zdroj peněz.

Přehodil jsem přes sebe plášť a zavřel za sebou dveře laboratoře. Brady už čekal u auta a vzrušeně poskakoval, Hermiona mu řekla, aby se uklidnil.

Ano, před pár lety jsme si koupili auto. Bylo dost snadné přemísťovat se na kraj města, než jsme měli Bradyho, ale jízda autem nám pomohla vyhnout se zvědavým otázkám, jak jsme se tam dostali s malým dítětem. Když jsme náš ojetý džíp zaparkovali u provizorní ledové arény a vykládali z něj hokejovou výstroj našeho syna, pomohlo nám to splynout se všemi ostatními. Přemýšlel jsem, co by udělali Brumbál a Pán zla, kdyby zjistili, že jejich bývalý poslušný psík je celý žhavý žít jako mudla. To stačilo, abych se ušklíbl.

Pohlédl jsem na Hermionu se starým nebelvírským šátkem omotaným kolem krku a na Bradyho, pyšnícího se zmijozelskou šálou, neochotně mu věnovanou strýčkem Harrym.

„Víš, že jsi mohla nastartovat,“ poznamenal jsem.

„Chtěli jsme počkat na tebe, lásko,“ odpověděla Hermiona.

Přemýšlel jsem o tom, jak se můj život změnil, a zdálo se mi, že všechno směřovalo k tomuto – když Hermiona dorazila do North Woods, naučil jsem se usmívat; když přišel Brady, naučil jsem se smát.

„Tak si naskočte, rodino,“ řekl jsem.

Dveře auta se zabouchly. Otočil jsem klíčem v zapalování a zamířili jsme do města.

 

KONEC

 

Poznámka autorky: ‚Přímo na sever‘ jsem věnovala Becky Mortonové Bensonové, oddané páru Severus/Hermiona a mimořádné fanynce Alana Rickmana. Becky byla laskavá a jemná žena, která nakreslila několik krásných ilustrací k ‚Na sever‘. Povzbudila mě, abych napsala pokračování. Přála bych si, abych se na to zaměřila a tento příběh napsala dřív, protože Becky zemřela v roce 2015. Kdykoli se objeví nový komentář, vždycky si přeji, aby byl od ní. Odpočívej v pokoji, drahá Becky

 

Poznámka překladatelky: Jimmi a Seviku99, děkuji za vaši pomoc. Bez vás by to nešlo.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Kapitola 9. Epilog: O pět let později (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 18.03. 2024
|
Mila denice, znovu jsem si doprala tuhle lahudku, dekuji. Byla skvostna, tak jako pri predchozim a predchozim cteni, protoze ji ctu uz po nekolikate. Pohladila tak jako poprve.
Kapitola 9. Epilog: O pět let později (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 18.03. 2024
|
Komentář k dříve vydané povídce potěší dvojnásob, děkuji. Klidně se přiznám, že jsem si ji už taky zopakovala ;-)

Archivované komentáre


Úžasná poviedka, dokonalý preklad. Čítala som už rôzne poviedky, s napínavým dejom, ktoré končili “a žili šťastne…”. A tato poviedka mi pripadá ako pokračovanie, opis toho čo pokračuje ďalej za tym štastnym koncom. “Normalny” život.. pokojný, bez veľkej drámy, ale zaujímavý a lákavý … dakujem moc :-)
Krásně jsi to vystihla, ano, toto je obyčejný šťastný život, klidný a prohřátý Severusovým smíchem, takový, jaký si ti tři zaslouží. Moc děkuji za komentář, velice mě potěšil.

Re: Kapitola 9. Epilog: O pět let později Od: klarasklenarova - 07.04. 2021
Moc děkuju za tuhle povídku, moc ráda se k ní vracím! Jako k několika dalším s tímto párem! Děkuju za krásný překlad! ????❤️
Jsem ráda, že se ti povídka líbí tak, že se k ní vracíš. Děkuji.

Tak jsem si konečně přečetla pokračování a myslím, že je úžasné. Žádné příšerné zvraty a nedorozumění, jen obyčejný život aps dobrými a horšími okamžiky. Hezky napsané a hezky přeložené. Děkuji.
Objevit milý komentář po tak dlouhé době, to potěší. Mám ráda právě ty povídky z 'obyčejného' života, proto jsem musela přeložit tuhle. Děkuji.

Vďaka za krásny preklad :)
Rádo se překládalo :-)

Juj ni to bola pre nich jazda... A pre mna takisto. Take spletite veci ako dieťa :D ale aj ked museli vyjst zo svojej komfortnej zóny... Stalo im to zato :) dakujem za preklad a sprijemnenie dňa :)
Ano, i když o dítěti původně vůbec neuvažovali, zvládli to perfektně a věřím, že by určitě neměnili :-) Děkuji.

Ďakujem za ten mier a pohodicku, čo prinášala táto poviedka :) skvelý preklad!
Jsem ráda, že se ti líbila. Děkuji.

To už je opravdu konec? Děkuju za překlad, byl parádní stejně jako samotná povídka.
Ano, už opravdu konec, Kailin asi k příběhu řekla vše, co chtěla. Děkuji!

Prestoze se po posledni kapitole zaver doslova nabizel, porad jsem na nej nebyla pripravena. Zvykla jsem si na pravidelne kapitoly plne miru a kanadske pohody, ktere me prenesly vzdy nekam jinam. Skoda, ze uz je konec. Mockrat dekuji za preklad a za to, ze jsi se s nami o tuto prekrasnou povidku podelila. Byla vzdy radost ji cist.
Všechno musí jednou skončit, i tahle poklidná povidka. Jsem ráda, že tě tesilo ji číst, mě moc bavilo ji překládat. Děkuji!

Vůbec jsem nemohla uvěřit, že už je konec. Ale: „Tak si naskočte, rodino,“ bylo krásnou tečkou za tímto dušihladícím příběhem. Děkuji, denice, betušky za tento luxusní čtenářský zážitek.
Jednou to skončit muselo, a Kailin si vybrala moc pěknou chvíli. Děkujeme, Lupino.

Kdo je Kailin a co udělala se Severusem? On se směje? Ach peklo zamrzá, konec světa na krku. Naštěstí, ač je to i smutné, pouze končí jedna z krásných povídek plných klidu a zimního ticha. Už žádná polární záře, nikdy víc sněžná bouře. Tolik jsem se těšila na nějaký nový lektvar z Snowovi laboratoře, nebo příběh z divočiny, rybolovu, děsivé historky ze školky ve městě, nebo tak, ale je fajn, že to končí tak klidně, plynule, žádné kodrcání. Děkuji velice Denice, Jimmi a Seviku 99´jste báječné.
Ano, to je opravdu konec, a to konec jak má být - se Severusovym úsměvem. Přejme mu klidný, spokojený rodinný život, zaslouží si ho. Děkujeme za všechny milé komentáře, sisi.

Re: Kapitola 9. Epilog: O pět let později Od: kakostka - 23.07. 2020
Tak to je faaaaaakt konec? Už víc nebude? vážně? Takové pohlazení, vyrovnanost a smíření se s tím, co bylo a je teď. Včetně zmijozelské šály od strýčka Harryho:-))) Severus jezdící autem, fandící Bradymu na hokeji, juhuhuuu, jak napsala Margareta, Albus možná rotuje v hrobce:-) těší mne, že si užívají a doufám, že Severusův Zmizhmyz se co nejdřív objeví i u nás. Denice, Jimmi, Seviku, děkuju za překlad a vymazlení, téhle nádhery. Budu se k ní ráda vracet a Arabesko, tobě extra díky za krásný banner, dokonale vystihuje povídku.
Fakticky už nic víc nebude, v nejlepším přestat. Severus opravdu nemohl dopadnout líp, s rodinou a mezi lidmi, kterým na něm záleží a mají ho v úctě. Jsem moc ráda, že se ti banner líbí, arabeska si na něm dala hodně záležet a me nadchl. Něco úplně jiného, tak znělo zadání :-) Děkujeme.

Re: Kapitola 9. Epilog: O pět let později Od: luisakralickova - 23.07. 2020
Denice, díky za pohodovou povídku a těším se na další skvosty;)
Jsem ráda, že se ti líbila, další bude už brzy. Děkuji.

Krásné zakončení krásného příběhu. Lehce sebeironický Severus, který si užívá žít jako mudla a vozit autem synka na hokejové tréninky! Možná Brumbál rotuje v hrobce - a dobře mu tak :-) Moc děkuju za překlad a pravidelné čtvrteční dodávání optimismu, Denice!
Severusovi musí dělat moc dobře, když pomyslí na své bývalé pány - Brumbál rotuje a Voldemort by už jistě vykopli náhrobní kámen, kdyby nějaký hrob měl. Dovedu si představit, že tenhle krásný, klidný život je pro Severuse tím největším zadostiučiněním. Děkuji!

Re: Kapitola 9. Epilog: O pět let později Od: margareta - 23.07. 2020
Ach jo , takže konec. Nejradši bych o nich četla pořád dál, jak žili týden za týdnem, rok za rokem, jak Brady dospěl, jak se zamiloval a posléze oženil s krásnou čarodějkou, která se narodila v místní indiánské komunitě, prostě ještě aspoň dvacet kapitol!! Děkuji, denice, za krásné čtení, děkuji, arabesko, za ten doslova relaxační banner, děkuji, betušky, za tu lahodnou vytříbenost slov i textu!! Ostatně myslím, že kdyby autorka uměla česky, řekla by vám totéž.
Bylo by moc pěkné, kdyby to probíhalo tak, jak píšeš, ale to by byl už asi jiný příběh. Třeba ho jednou někdo napíše, zatím si to můžeme aspoň představovat. Děkujeme!

Krasa! Moc dekuju za skvelej preklad. :)
Jsem ráda, že se líbilo. Děkuji.

Děkuji, danuško, za celý příběh
Děkuji, že jsi četla, Martinko.