Autor: Kailin Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/12060510/1/Due-North
Rating: 13+
Kapitola 7., část 1. Rodičovství
Než Brady Snow dovršil první týden života, jeho rodiče byli vyčerpaní.
Rozhodl se, že bude jíst každé dvě hodiny, a vzbudil v Hermioně obavy, že zřejmě nemá dost mléka. Porodní asistentka, která přicházela každý den, Hermionu uklidňovala, ale ani ji, ani syna všechna tato pozornost neuchlácholila. Navíc se v knihách o dětech uvádí, že kojenci většinu času prospí – samozřejmě s výjimkou našeho syna, který se rozhodl celé hodiny prozkoumávat okolí doširoka otevřenýma, nezaostřenýma očima.
Zdálo se, že všechno naše úsilí se soustřeďuje do snahy přimět Bradyho jíst nebo spát. Hermiona stěží dokázala usnout, neklidně se zmítala a obracela, a většinou právě když začala dřímat, se Brady probudil k dalšímu kojení. Pod očima měla tmavé kruhy a po většinu času plakala, jistá si tím, že jako matka naprosto selhala, a jak to přežijeme? Všechny knihy světa nakonec Hermionu zklamaly, právě když na tom nejvíc záleželo.
Netušil jsem, že takové drobné stvoření dokáže totálně narušit náš obvyklý život. Snažil jsem se co nejvíce Hermionu podporovat, ale sám jsem tápal ve tmách. Nakonec jsem udělal něco, co bych od sebe nikdy nečekal – poslal jsem Ginny Weasleyové Potterové dopis s prosbou, aby přijela do Kanady a nějak Hermioně pomohla. Dokonce jsem nabídl, že zaplatím mezistátní letax, i když jsem věděl, že pro jejího muže to nebude žádný problém.
Mezitím jsem rozlil zkažený pohodový životabudič do lahviček a uklidil ho z dohledu. Nedokázal jsem ho zničit. Chtěl jsem ho později prozkoumat a zjistit, jak se z toho neúspěšného pokusu mohu poučit, ale k tomu se dostanu, až se život usadí natolik, abych to mohl udělat bez ohrožení sebe sama.
Devět dní po narození syna jsem stál v laboratoři, zíral na prázdné kotlíky a uvažoval, jestli existuje nějaký lektvar, o který bych se mohl pokusit, když jsem nevyspalý a nesoustředěný. V tom jsem zaslechl zvuk přemístění; asi zase porodní asistentka, ale pro jistotu jsem vyhlédl.
A pořádně jsem si oddechl. Ginny Potterová a – Merlinova chlupatá noho! – Molly Weasleyová stály na břehu jezera, s náručemi plnými tašek a balíků.
„Severusi!“ Molly si mě všimla a zamířila k přístavku. „Jak se máš? Páni, bez tvého hábitu jsem tě nepoznala!“
Shlédl jsem na své džíny a flanelovou košili. „Tohle se nosí v North Woods, Molly. Už mnoho let jsem hábit neoblékl.“ Myšlenka, že po tom ani netoužím, zůstala nevyslovena.
„Takže je z tebe otec! Nemůžu se dočkat, až uvidím miminko! A samozřejmě také Hermionu,“ dodala, i když vypadala trochu ustaraně při vyhlídce na setkání se ženou, s níž byla tolik let ve sporu. „Co myslíš, bude ráda, že mě vidí? Musela jsem přijít, když Ginny dostala tvůj dopis...“
„Jsi zkušená matka. Bude nadšená. Dobrý den, Ginny. Děkuji, že jste přijela.“ Kývl jsem jí, když konečně dohonila svou matku.
Usmála se. „Žádný problém, Severusi. Myslela jsem, že když jste tak zoufalý, abyste mi napsal, situace musí být pěkně mizerná.“
Trochu klopýtla o mé křestní jméno, ale ignoroval jsem to. „Pojďte dál. Vypadá to, že se každou chvíli rozprší.“
Právě jsme dorazili k verandě, když se ve dveřích objevila Hermiona s Bradym a naprosto omráčeně zírala.
„Ginny? Molly?“
„Hermino!“ Ginny upustila tašky a dychtivě vyběhla po schodech, aby objala svou bývalou švagrovou. „Jak se máš? Vypadáš hrozně! Promiň, ale je to tak a je to úplně pochopitelné! Ach, podívej se na to miminko!“ Okamžitě ho vzala Hermioně z rukou.
„Je nádherný. Jak se jmenuje? Severus to v dopisu nenapsal.“
„Brady. Brady po úžasném příteli, který Severusovi na mnoho let poskytl domov, a Hugh po mém otci.“ Hermiona se svitem v očích pohlédla na Molly, která váhavě postávala pod schody, očividně si nebyla jistá, zda je vítaná.
„Nazdar, Hermiono,“ odvážila se nesměle. „Doufám, že nevadí, že jsme přišly spolu...“
„Molly, jsem tak ráda, že tě vidím.“ Hermiona k ní váhavě vztáhla ruku, a tím zmizela léta nepřátelství.
Molly vyšplhala na verandu, kde si padly do náruče a rozplakaly se.
Posbíral jsem pohozené tašky a balíčky a obešel obě ženy. „Prosím, pojďte dál,“ zamumlal jsem na Ginny, která stále ještě držela mého syna, a zdálo se, že i ona má slzy v očích. „Nedokážu vám vypovědět, jak moc bude Hermiona šťastná, že vás tu má.“
Ginny šla za mnou. „Vím, jak se cítí; prožila jsem to dvakrát.“
„To si ani neumím představit.“
„Zlepší se to, i když je mi jasné, že mi teď nevěříte.“ Očima přelétla z Bradyho na vybavení pokoje. „Váš domov je krásný, přesně jak ho Hermiona popisovala ve svých dopisech.“
„Vložila do něj srdce i duši,“ řekl jsem. „Zejména v posledních týdnech před porodem.“
„Hnízdila, že? Dělala jsem to samé. Den před narozením Samanthy jsem lezla po židlích a prala závěsy. Harry byl vzteky bez sebe, když to zjistil.“
V tu chvíli naštěstí vešly Hermiona s Molly, pořád ještě posmrkávaly a utíraly si oči, ušetřily mi tak další hloubání nad hněvem Harryho Pottera.
Připravil jsem pro návštěvnice dvě postele v podkroví, zatímco je Hermiona prováděla srubem, a pak jsem se přemístil do města koupit další jídlo pro naše hosty. Neola, která s obavami sledovala první týden Hermioniných mateřských strastí, se mě na ni zčistajasna zeptala.
„Myslím, že bude v pořádku, Neolo. Přijely ji navštívit dvě staré přítelkyně, a věřím, že jsou přesně to, co potřebovala.“
A byly. Než jsem se se zásobami vrátil domů, Molly už začala Hermioně předávat celoživotní mateřské zkušenosti, a ta hltala každé slovo. Nejdříve pomohla Hermioně najít lepší polohu při kojení, následkem čehož se zdálo, že malý má plnější bříško, což pravděpodobně znamenalo delší přestávky mezi kojením. A:„Zapomeň na hloupý způsob, jak odstříkat mléko do láhve, který ti asistentka ukázala,“ řekla rázně. „Jednoduché kouzlo zvládne ten trik mnohem lépe.“
„Jaké kouzlo?“ zeptala se Hermiona zmateně.
„No...“ řekla Molly trochu rozpačitě, „Vlastně slabé Expelliarmus.“
„Mami!“ řekla Ginny pobouřeně. „To není schválené použití, a ty to víš. Jestli to nedopadne dobře-“
„Ale, buď ticho, Ginny. Fungovalo to u mě a u tebe taky. A Hermiona se nutně musí trochu vyspat, ne? Nemůže se postarat o mrňouska, jestli je ona sama vyčerpaná.“
Hermiona to zkusila a fungovalo to báječně. Fakt, že k dispozici byla láhev mléka, znamenal, že teď mohu pomoci s nočním krmením, což bylo dobré, protože to znamenalo, že Hermiona může odpočívat a zotavovat se. Pochyboval jsem ale, že budu ještě někdy schopný použít Expelliarmus, aniž by kouzlo doprovázel nechtěný barvitý mentální obraz.
Připravoval jsem večeři, zatímco se ženy zabývaly vybalováním dětských věcí. Povzbudilo mne, že mezi nimi nebyla dětská hrazdička. Molly se zdála být trochu zklamaná tím, kolik potřeb pro dítě jsme už nashromáždili.
„Je příjemné, že vaši mudlovští přátelé byli tak štědří. Samozřejmě,“ podotkla, „my jsme přinesly kouzelnické věci pro miminko...“
„Přikrývka je přikrývka, mami,“ povzdechla si Ginny. „Myslím, že Bradymu bude jedno, jestli jsou na jeho povlečení sovy nebo losi.“
„Já vím, ale přece jenom... Tady, Hermiono; přinesla jsem ti několik pohádkových knížek, ze kterých má vnoučata už vyrostla,“ řekla Molly. „Nebyla jsem si jistá, jestli tuto už máš.“
Hermiona pohlédla na knihu, kterou jí Molly podávala, a zachmuřila se. Byly to Bajky Barda Beedleho.
„Nemám. Dala jsem svůj – tedy Brumbálův – výtisk do Britského válečného archivu, spolu s tím blbým stanem a několika dalšími věcmi. Nic z toho jsem už nechtěla ani vidět.“ Dotkla se knihy a slyšitelně povzdechla. „Ale myslím, že Brady by ji měl mít. Koneckonců je to tradiční kouzelnická knížka pro děti.“
„Tradiční v Británii,“ řekl jsem tiše a poslal talíře k jídelnímu stolu.
Má žena pohlédla na knihu, pak na mne a zamyšleně přikývla. „Vadilo by ti, kdybych si ji nevzala, Molly? Brady je Kanaďan. Podívám se po kanadských pohádkách.“
Molly otevřela ústa, jako by se chystala naléhat, ale místo toho zdvořile potřásla hlavou. „Ne, nevadí mi to.“
Ginny vypadala zamyšleně. „Bradyho dopis přijde z Ilvermorny, ne z Bradavic, že?“
„Ne,“ zaúpěla Hermiona. „Nedokážu si představit, že bude dost starý na to, aby šel do školy. Je tak malý!“
To byla pravda. V tuto chvíli jsem si stěží dokázal představit, jak můj syn dokáže spát celou noc, natož jak šplhá na palubu jakéhokoli dopravního prostředku, který ho dopraví do severoamerické kouzelnické školy.
Ohlásil jsem večeři a rozhovor se stočil k jiným věcem.