Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Přímo na sever

Kapitola 6., část 1. Jaro

Přímo na sever
Vložené: denice - 18.06. 2020 Téma: Přímo na sever
denice nám napísal:

Autor: Kailin          Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99          Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/12060510/1/Due-North

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

 

Due cz 6-1 final

 

Kapitola 6., část 1. Jaro

 

Přišlo jaro a blížil se první duben.

Stanley se znovu objevil ve svém červeném náklaďáčku, ale tentokrát nepřivezl krabice odložených věcí. Místo nich na korbě hrdě trůnilo houpací křeslo, ovázané velkou žlutou mašlí.

„Co to je?“ zeptal jsem se a vydal se mu naproti.

„Houpací křeslo,“ oznámil a vyklouzl z kabiny.

„Očividně.“

Hermiona vyšla ven. „Pro nás? Od koho je?“

Stanley vzal křeslo a položil ho na zem.

„Poslali ho Lawfordovi,“ odpověděl s docela provinilým výrazem. „Promiňte. Když ho vykládali v obchodě, vypadla z obálky kartička s věnováním.“

Hermiona vzala mírně pomačkanou obálku, kterou vytáhl z kapsy, a přečetla vzkaz. „‚Všechno nejlepší od Bradyho a Marity Lawfordových. Dejte nám vědět, jakmile se dítě narodí.‘ To je od nich moc milé.“

Stanley vypadal tak potěšeně, jako by byl dar od něj. „Dobrá, tak to křeslo vyzkoušej, Hermiono. Strávíš v něm spoustu času.“

Usedla do křesla, nesměle se zhoupla a na tváři se jí objevil šťastný úsměv. „Je perfektní!“

Příjezdem houpacího křesla bylo zahájeno opravdové hnízdění mé ženy. Do obchodu s použitým zbožím v Sioux Lookout udělala víc nájezdů, než bylo nezbytně nutné, i když nám tou dobou v novém srubu už nic nechybělo. Mnoho let jsem byl šťastný s naprostým minimem, a když se ke mně Hermiona přistěhovala, byla stejně spokojená. Ale na této poslední fázi těhotenství bylo něco, co ji nutilo zdobit, natřásat a vylepšovat náš domov. Protože šek od Caldwellů na konci loňského roku znovu naplnil náš bankovní účet, byl jsem více než šťastný, že jsem Hermioně mohl dopřát to, co najednou nutně musela ve srubu mít, pokud to nebyl nějaký nesmysl, nemělo to kanýry nebo to nebylo růžové. Nikdy jsem se zcela nepřenesl přes Dolores Umbridgeovou.

Znamenalo to, že jsem Hermionu často našel stát ve dveřích místnosti a v hlubokém zamyšlení zírat na její zařízení. To nikdy nevěstilo nic dobrého, protože to znamenalo, že se chystala s něčím hnout, něco posunout nebo prohodit. Několik hrnců a pánví, které jsme vlastnili a které dosud spokojeně spočívaly v kredenci, se nyní muselo zavěsit na věšák na hrnce, připevněný ke stropu. Polštáře na pohovce s potahem byly přesně naaranžované a Merlin mi pomoz, kdybych je nedokázal vrátit do přesně správného úhlu. Lenoška se třikrát přesunula z jedné strany obývacího pokoje na druhou, což znamenalo, že je v mém nejlepším zájmu pečlivě se rozhlédnout, než si sednu.

Přesto bylo více než uspokojivé probudit se ve své vlastní posteli ve svém vlastním domě, uvařit si šálek kávy ve své vlastní kuchyni a jít do své vlastní laboratoře zahájit denní práci.

Poslední pokus o pohodový životabudič probíhal slušně, zatím nic nevybuchlo a byl jsem si jistý, že tentokrát uspěju. Zatím se to nikomu nepodařilo, přinejmenším podle mých odborných časopisů, takže jsem měl pořád naději, že dokážu předběhnout smečku ženoucí se za patentem.

Kvůli bezpečnosti jsem trval na tom, aby Hermiona nechodila do laboratoře, když jsem pracoval na pohodovém životabudiči. K nehodě mohlo dojít každou chvíli a byl jsem nesvůj, kdykoli jsem ji tam našel, jak nahlíží do kotlíků.

„Severusi, nejsem křehká,“ odsekla, když jsem jí řekl, aby odešla. „Těhotenství nebrání práci v laboratoři, jak víš.“

„To je mi známo, a taky vím, že s mistrovským titulem z lektvarů jsi k pobytu zde plně kvalifikovaná. Tohle nejsou Bradavice, kde jsem měl štěstí, když jsem zažil jen jeden výbuch denně.“

„Tak v čem je problém?“ V očích jí zářil okouzlující oheň a jednu ruku si položila na vystouplé břicho.

„Problém je v tom, že jsi moje žena a čekáš moje dítě,“ řekl jsem. „Nemám v úmyslu strávit jakoukoli část zbytku svého života bez tebe a byl bych raději, kdybys zůstala v jednom kuse!“

Zatvářila se otráveně, ale věřím, že si užívala představu, jak se zlý profesor Snape změnil v někoho, kdo byl schopen skutečně milovat.

Po pravdě řečeno, nevím, co bych si bez ní počal.

 

xxx

 

Přišel první duben a k Hermionině zklamání se nic nedělo. S obtížemi si sedala a vstávala ze židle a stěžovala si, že nemůže najít žádnou pohodlnou polohu ke spaní. Poslala svým porodním asistentkám po Patronovi zprávu a požádala o opětovné ujištění, že termín porodu nastal a nic se nestalo. Jejich odpověď byla téměř pobaveně blazeovaná a informovala ji, že má čas ještě pět dnů, než začnou uvažovat o jakémkoli zásahu, který by porod uspíšil.

Nikdy předtím jsem neviděl, aby se někdo pokusil proklít Patrona.

 

xxx

 

Každou noc jsem šel spát s tím, že mě Hermiona probudí a řekne, že jí začaly kontrakce. A každé ráno jsem se budil a viděl mrzutý výraz na její tváři. Bylo tomu tak i čtvrtého dubna, kdy jsem posnídal a zamířil do laboratoře. Byl čas, abych do lektvaru přidal druhé ze tří závěrečných ustalovacích pojiv a pak ho celou hodinu nepřetržitě míchal. Za osmnáct hodin přidám třetí pojivo, což byl poslední krok, který bude buď úspěchem, nebo selháním.

Bylo to krásné ráno s náznaky jara ve vzduchu. Když jsem přidal pojivo a začal míchat, v duchu jsem si šťastně představoval dopis od ministerstva, který potvrzoval, že jsem získal patent na pohodový životabudič. Zbývalo mi jen čekat, až u mě Caldwellovi – a pravděpodobně půl tuctu dalších společností, ne nutně jen z Kanady – začnou úpěnlivě žadonit o právo vyrábět můj lektvar. Vize končila tím, jak mne zasypávají galeony a dalšími rozmanitými měnami.

Hodina míchání skončila a já jsem zamířil do srubu, abych zkontroloval Hermionu. Přecházela po pokoji s nosem zabořeným v jedné z knih o těhotenství; ostatní měla naskládané na dosah ruky.

„Přidal jsem druhé pojivo,“ oznámil jsem jí a pak se zamračil. „Proč si nesedneš? Vím, že sezení pro tebe asi není úplně pohodlné, ale musí to být lepší, než se tady ploužit, ne?“

„Nechci si sednout,“ řekla, aniž by vzhlédla od knihy. „Je lepší v první fázi porodu chodit.“

Trvalo hodně dlouho, než jsem pochopil, co právě řekla.

„Ty rodíš?“ zajíkl jsem se.

„Ano. Začalo to před něco víc než hodinou.“

Čekal jsem, že mi dá vědět hned, jak to začne; její klidné čtení mě vyvedlo z konceptu.

„Proč jsi mi to neřekla?“ vyhrkl jsem.

Pokrčila rameny. „Mohli to být poslíčci a to by tě zklamalo.“

„A jsou to poslíčci?“

„Zdá se, že ne. Chtěla jsem počkat, až se zkrátí přestávky mezi stahy, než zavolám porodní asistentku. A kromě toho to byla příležitost znovu si o tom všechno přečíst.“ S tím vzdychla a jak ji zasáhla kontrakce, sevřela opěradlo často přesouvaného křesla. Kniha sklouzla na podlahu.

„Krucinál! Do Merlinova nočníku!“ zařval jsem. „Ženská, musíš pokaždé všechno hledat v nějaké zatracené knížce? Nemůžeš ani porodit bez toho, že bys do nějaké strčila nos?“

Ale ona se plně zaměřovala na kontrakci a já jsem nevěděl, co mám dělat, tak jsem jí svíral ramena, zatímco se zdálo, že bolest trvá celou věčnost. Konečně...

„Po šesti minutách.“ Narovnala se s poněkud rozechvělým úsměvem. „Trochu mě překvapilo, že stahy jsou hned tak silné. Myslela jsem, že zpočátku budou mnohem slabší.“

„Přivolám porodní asistentku,“ vyštěkl jsem, hůlku už v ruce.

„Severusi, počkej.“

„Proč?“ zeptal jsem se rozčileně.

„Tohle je naposledy, kdy jsme spolu sami, jen ty a já. Chci ti říct, že tě miluji, a vím, že jsme dítě neplánovali, ale bude to úžasné dobrodružství, že ano?“

Pohlédl jsem do jejích vážných hnědých očí a můj výraz změkl. Vzal jsem její tvář do dlaní. „Ano. Bude. Budeš báječná matka a naše dítě bude skvělé. Miluji tě nejvíc na celém světě, Hermiono, ale můžu teď prosím zavolat porodní asistentku?“

„Počkej.“

„Cože? Proč?“ zasyčel jsem. Mých pět vteřin trpělivosti právě vypršelo.

„Víš, kam Patrona poslat?“

Musel jsem připustit, že nevím. Měl jsem jen neurčitou představu o jeho odeslání ‚porodním asistentkám v Thunder Bay‘. Usmála se mému váhání, vzala svou hůlku a poslala po Patronovi informaci, že porod začal, spolu s délkou času mezi kontrakcemi.

Asistentka dorazila v pěti minutách. K Hermionině úlevě to byla jedna z přátelštějších ze skupiny těch, které ji navštěvovaly během těhotenství. Ale i když byla Barbara zakulacená a měla mateřské chování, byla také docela panovačná a poté, co mou ženu vyšetřila, oznámila, že porod je stále ještě velmi daleko. Nařídila mi, abych se s Hermionou vydal na dlouhou procházku, zatímco si nachystá, co potřebuje, a připraví ložnici.

„Na procházku?“ vyhrkl jsem. „Co když se něco stane?“

„Nic se nestane, Sebastiane. Můžu vám říkat Sebastiane?“ usmála se podmanivě.

Chtěl jsem říct, že ne, absolutně ne. Ale v tu chvíli na Hermionu přišel další stah a já jsem musel zaměřit svou pozornost jinam.

„Čekáte, že v tomto stavu půjde ven a bude se tam procházet?“ Nevěřil jsem vlastním uším.

„Udělá jí dobře, když bude chodit tak dlouho, dokud to půjde. Věřte mi, trochu to pomůže.“

„Ale -“

„Severusi,“ řekla Hermiona vyčerpaně, „nehádej se. Jen vezmi můj kabát a pomoz mi ke dveřím.“

Udělal jsem, co mi řekla, ale pořád jsem zuřil.

Poté, co jsme udělali třicet koleček kolem srubu – zastavili jsme pokaždé, když přišel stah – se mi chtělo řvát. Neexistovalo nic, co by porod vyvolalo? Nikdo nikdy nevynalezl nic, co by ten proces zkrátilo? Své myšlenky jsem hlasitě sdělil Hermioně. Probodla mě pohledem a řekla, abych sklapl, když nedokážu říct nic užitečného.

 

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: Jirka - 18.06. 2020
Hm, nic proti příběhům pro ženy a o ženách, ale od tohoto jsem čekal něco jiného. Tohle už je třetí kapitola, kde se neděje nic. Vlastně i pocity našich milých psotav jsou furt stejné a furt stejně popisovány, tak ani ten, koho stál ještě zajímají, si moc nepočte. Nneí to škoda tvé (výborné) práce s překládáním?
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
Tvoje pochvala mé překladatelské práce mě potěšila, i když nebýt bet, asi by povídky vypadaly jinak... A k ději - musím přiznat, že překládám hlavně pro sebe. Jasně, komentáře a počet přečtení jsou úžasná povzbuzení, ale v zásadě je to tak. Takže se mi povídka musí na první přečtení líbit, na druhé uchvátit a při třetím už plánuji, jaké výrazy při překladu použiji. Je zajímavé, jak různě tento příběh vnímáme, pro mě není o ženách, pro mě je o přerodu jednoho muže. Po nešťastném mládí, dlouholeté chorobné závislosti na dávno mrtvé ženě, která ho odvrhla a odešla s jeho bohatým a urozeným nepřítelem, po letech, kdy ho všichni využívali, on jako člověk nikoho nezajímal a skončil jako neúspěšný sebevrah a troska, živořící z ruky do úst, se otřepe natolik, že je schopný normálního soužití se ženou, dokáže se zamilovat, přijmout fakt, že bude mít dítě, i když ho neplánuje, a převezme zodpovědnost za rodinu. Tenhle prostý život, v němž se zdánlivě nic neděje, žitý člověkem, pro kterého je to absolutně nové, bylo to, co mě zaujalo. Jejda, to jsem se rozepsala :-) Děkuji za názor, kdyby ses rozhodl číst dál, zajímalo by mě, jestli jsi ho nezměnil.
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: Jirka - 25.06. 2020
Díky za vysvětlení a tvé povídání o povídce. Je pro mě momentálně dost zajímavější, než příběh samotný. A tvůj obrázek toho, co v příběhu vidíš, mi určitě pomůže si ho ještě zkusit užít. Ne že by mě tam vůbec neoslovovalo to, co tebe. Ale mužské pohledy na svět žen prostě znám ze svého života. Autorem příběhu je skoro určitě žena, pro kterou jsou zajímavé a má i můj respekt za to, jak dobře je popsala, jen je jich na mě moc a víc je zaostřeno na ty negativní. Naopak obrázek toho, jak Severus skládá svůj život z trosek do důstojného života vnímám spíš jenom jako pozadí příběhu, tolik ho z toho necítím. Mimochodem, první díl - Na sever, jsem přečetl nadšeně a když jsi začala překládat tuhle další část, jsem si ho četl podruhé. I Za trest s Hermionou Grangerovou se mi četlo hezky, i když se k němu asi vracet nebudu.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: sisi - 18.06. 2020
Hermiona je vtipná, když předpokládá, že vypočítaný termín musí sedět přesně na den. Severus se chová jako každý normální budoucí tatínek. Ovšem jeho nový lektvar bude potřebovat jeho pozornost. Bych se vsadila, že to bude v dost nevhodnou chvilku. Ale je nepopiratelně romantické, když si Hermiona a Severus dokážou říct tak pěkné věci mezi jednotlivými kontrakcemi. Děkuji za překlad, doufám, že pokračování nebude pouze o zrození nového Snapea, že tam budou i jiné nosné myšlenky. Například, jak Severus čeká za zavřenými dveřmi v houpacím křesle. Jak vaří čaj pro asistentku, v laboratoři pohledem urychluje pohodový životabudič. Mohla by přijet i nějaká nečekaná návštěva a Severus ji bude muset kompletně vyřídit, nebo naopak zůstanou jenom tři v chatě u jezera a kouzlo je zahalí zapomněním.
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
Taky mě překvapilo, že si Hermiona nepřečetla v knihách o možnosti přenášení, nebo jim v tomto výjimečně nevěřila a chtěla už mít porod za sebou? Severusův lektvar by pozornost vyžadoval, ovšem kdo ví, jestli ji Hermiona nebude potřebovat víc. Neboj se, porodem povídka nekončí, to by z toho Severus vyvázl moc lehce, ovšem na to, která z tebou nastíněných variant se vyplní, si budeme muset ještě chvilku počkat:-) Děkuji.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: Jacomo - 18.06. 2020
Ve světle nedávné šťastné události v naší rodině se u toho neskutečně bavím :-)) Počítám, že Severuse v nejbližších minutách a hodinách čekají ještě další nevraživé pohledy, možná i peprné poznámky :-)) Díky, Denice, fakt dokonalé načasování :-))
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
To věřím, měla jsem zřejmě velmi podobné myšlenky :-) Nevraživé pohledy a peprné poznámky, to by Severus vyvázl moc snadno, a proč by zrovna on měl, že :-D Děkuji, sovičko!

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: Gift - 18.06. 2020
Jak me ze zacatku z Hermiony jimala hruza pri jejim natrasani polstarku, ke konci jsem z ni mela jen a jen respekt. Bylo vtipne videt, ze se za kazdych okolnosti nejdriv poradi s knihou nez s kymkoliv jinym. Kez by takovyh racionalnich zen bylo vic. :-) To, ze nakonec Severus silel vic nez ona me ale neprekvapilo vubec. Vzdyt... no, prece chlapi. ;-) Dekuji!
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
Období hnízdění, jak tomu tady pěkně říkají, probíhá zřejmě u každé ženy jinak, ale myslím, že to mohlo být i horší. Hermionina víra v to, co je psáno v knihách, dostala trochu trhlinu, určitě v nich stálo, že ženy mohou přenášet, ale ona tomu zdá se moc nevěřila. Jo, mužští...;-) Děkuji.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: Lupina - 18.06. 2020
Ajaj, chudák Severus :-) Ale jistě to zvládne. Hermiona stopro, každá to zvládne, a ona má navíc kouzelnou pomoc. Moc děkuji, tato část mi vykouzlila úsměv na tváři. A s nostalgií jsem si vzpomněla, když jsem byla na Hermionině místě :-) Děkuji, denice.
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
Dvojnásobný chudák Severus :-) Rodící žena a nedokončený lektvar, to jsou pěkné nervy. Máš pravdu, myslím, že tato kapitola vyvolala hodně takových vzpomínek :-) Děkuji.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: margareta - 18.06. 2020
Ach jo, už aby to měla za sebou, maminka. Je sice statečná a nepanikaří, ale ten pokus o prokletí patrona...měli by jí teď radši odebrat hůlku, pro jistotu. Taky doufám, že třetí ingredienci Severus stihne přidat včas a nebudou se mu klepat ruce, aspoň ne moc, protože bych jim přála, aby se mu lektvar podařil a dostal za něj hromadu galeonů a pořádné veřejné ocenění! Už aby byla další kapitola! Děkuji, denice! Moc si to užívám!
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 20.06. 2020
To přání mít to už za sebou zná myslím každá nastávající matka. Hermiona si všechno racionálně odůvodní, ale přece jen červík pochybností hlodá. S odebráním hůlky bych na Severusově místě moc dlouho nečekala ;-) Děkuji, margareto.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: zuzule - 18.06. 2020
Severus je vic nervni nez Hermiona :) Dekuju!
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 18.06. 2020
Jasně se ukázalo, že není jiný než ostatní nastávající tatínci :-) Děkuji.

Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: kakostka - 18.06. 2020
Ojoj, vidím prostor pro další výzkum, že by mírnění bolesti? Urychlení není pro prtě vhodné, ale něco, co by ulevilo bolesti a zároveň nedrogovalo dítě? Ale počkáme si na nový patent z geniální laborateře u srubu... houpací křeslo by mne nadchlo, je fajn vidět, jak se Severus změnil, tolerance k Hermionině nadšení a hnízdění, obava o ni a dítě. On je fakt šťastnej a jinej. děkuju za překlad, těšila jsem se na něj.
Re: Kapitola 6., část 1. Jaro Od: denice - 18.06. 2020
Myslím, že Hermiona to vystihla, když Severusovi navrhla, aby mlčel, když nedokáže říct nic užitečného - kdo ví, co ho ještě napadne. Máš pravdu, je šťastný a hodně se změnil, je vidět, jaký by asi byl už kdysi, kdyby se tenkrát nedostal do rukou Voldemortovi a Brumbálovi. Děkuji.