Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 7.

Harry trávil dny poflakováním v Severusově učebně, jakmile Siriuse ze školy odstranili a Brumbál už jej nemohl k ničemu nutit. Stál za tím jednak fakt, že se v Severusově blízkosti cítil nejbezpečněji, ale také to, že se učebna stala Mekkou chutných dobrot.

Druhé ročníky zvládaly míchat a nakládat výtečné kompoty, sedmé ročníky studentů OVCÍ se naučily vařit máslový ležák a připravovat víno, což nelibě nesla McGonagallová.

„Máte závazky, musíte zajistit, že tito studenti složí zkoušky,“ poučovala Severuse. „Touto rychlostí selžou u NKÚ, což bude mít vážné důsledky na jejich budoucí kariéru.“

Severusův výraz zkameněl. „Nemám naprosto žádné závazky. Jsem tady neprávem uvězněný. Jestli se vám nelíbí, co učím, klidně mě propusťte.“

McGonagallová zaváhala. Jakkoliv by to pro blaho studentů ráda udělala, věděla, že by Brumbála nepotěšilo, kdyby je propustila. Nebo by jí přikázal, aby je někde zamkla, a to by se jí příčilo.

„Mohou studovat nezávisle. Jestli si opravdu přejí udělat testy, nic je nezastaví. Jestli si umí jen stěžovat a nepřijdou s kreativním řešením, pak především nejsou hodni tohoto umění,“ ušklíbl se Severus a obrátil se ke svému stolu.

ooOOoo

Brumbál v hradě stále byl, ale bez oficiální funkce se stáhl do úkrytu své pracovny. Harryho napadlo, že to skýtá jistý potenciál, ale než mohl provést nějaký pěkný žertík, stavila se paní Trotwoodová.

„Nuže, musím říct, že jsem si připomněla, proč jsem opustila Anglii. Zcela jsem zapomněla, jak nesnesitelný může být Starostolec.“ Upila čaje a znechuceně zavrtěla hlavou, nepochybně nad Starostolcem a ne čajem.

Harry a Sirius se na ni ostražitě podívali. „Co se zvrtlo?“

„Albus Brumbál tahá za všechny možné nitky, které mě jen napadnou. Na několik dnů nás zavedl do slepé uličky, když odmítl slyšení se slovy, že nemůžete jít na ministerstvo, protože výnos, který chceme odvolat, vám nedovoluje opustit školu!“

Když viděla, jak zavrčeli a skleněné nádoby se roztřásly, rychle je uklidnila. „Dokázala jsem to obejít tím, že slyšení by tedy mělo proběhnout v Bradavicích. Brumbál pak namítl, že to bude muset počkat, dokud nebude oficiálně znovu zvolen ředitelem, protože až pak bude moci dát povolení k využití Bradavic.“

Paní Trotwoodová se ponuře usmála. „Tak jsem kontaktovala školní radu, která okamžitě příslušné povolení dala.“

„Takže to je vyřízeno? Dokážeme ten rozsudek zvrátit?“ zvolal Harry vzrušeně.

„Skoro. Protože je Brumbál hlavou Starostolce, ale také obžalovaným v tomto případě, požádala jsem, aby byl suspendovaný ze svého postu po dobu probíhání soudu. Také jsem prohlásila, že vy a Harry nemáte problém užít veritasérum, a Starostolec souhlasil, že při tomto přelíčení bude využito. Našla jsem totiž zákon z roku osmnáct set šedesát čtyři, který říká, že pokud je u soudu povoleno veritasérum, měly by jej užít všechny zúčastněné strany.“

„Včetně Brumbála,“ ušklíbl se Severus.

„Přesně,“ paní Trotwoodová se spokojeně opřela. „Jakmile budou sepsány všechny potřebné papíry, stanoví se datum. Nemělo by to trvat déle než týden.“

ooOOoo

„Nevím, co dělat,“ stěžovala si Minerva ostatním ředitelům kolejí. „Teď už Severus odvolal všechny své hodiny a úplně odmítá učit. Harry odmítá chodit na hodiny. Většinu času tráví ve svých komnatách nebo v knihovně. Albus je zašitý ve své pracovně a Starostolec se chystá vtrhnout do Bradavic.“

Pomona Prýtová přikývla. „Věc je v tom, Min, že Albus šel na tuhle záležitost úplně špatně. A pravda je taková, že ti hoši mají dobrý důvod nás nesnášet, že? Měli bychom je nechat na pokoji. Nemáme právo po nich cokoliv požadovat… no, možná až na recept na tu fajnovou hořčičnou polévku.“

Minerva se dokázala pousmát. „Myslím, že šesťáci a sedmáci ho znají,“ poznamenala. „Nemusíme se bát. Dobře – necháme je tak a pokusíme se, aby škola běžela co nejnormálněji. Pro to přelíčení můžeme použít předpokoj Velké síně, takže nijak nevyrušíme studenty. Filiusi, datum je stanoveno na příští týden. Pomůžete mi připravit místnost?“

„Samozřejmě,“ souhlasil profesor formulí. „Taky myslím, že bychom mohli zaskočit a pokrýt obranu a lektvary, dokud nebude zajištěna náhrada. Poppy může zajistit pár týdnů lektvarů k léčení, já můžu převzít obranu pro sedmáky – soustředí se na souboje. Hagrid by mohl možná udělat pár lekcí o temných tvorech pro druhé a třetí ročníky. A co nezvládneme odučit, pokryjeme esejemi.“

„Skvělý nápad, Filiusi,“ Minervě se ulevilo. „A co uděláme s Albusem?“

Přestože Pomona vypadala, že má na jazyku pár návrhů, z nichž žádný by se starému kouzelníkovi nijak zvlášť nelíbil, nakonec prohlásila, ať nechají Albuse dusit se ve vlastní šťávě.

ooOOoo

Harry a Severus se spolu s paní Trotwoodovou připravovali na přelíčení.

„Harry, nejlepší bude, když ukážeme, že Brumbál se špatně rozhodoval ve vašich záležitostech celý váš život,“ navrhla. „A toto že je jen poslední z dlouhé řady. Výnos samotný je špatný, ale my musíme zajistit, že Brumbál nemůže vyhrát jen díky jeho osobnosti. Musíme podkopat jeho sílu, než jej porazíme.“

ooOOoo

V den přelíčení Starostolce Amélie Bonesová dorazila časně. Jako Nejvyšší divotvorce po dobu přelíčení, stejně jako dnes předsedající, prozkoumala místnost a přikývla.

„Výborné. Měla jste pravdu, Minervo, dnes nepotřebujeme naše křeslo, protože nikoho nebudeme posílat do vězení, jen provedeme výnos. Je dost nepříhodné, že se musíme sejít zde a narušíme školní rutinu, ale Albus byl neústupný. Musím říct, že nesouhlasím – čekala bych, že návštěva soudu na ministerstvu jistě opravňuje udělení výjimky.“

Minerva jen nervózně vyběhla z místnosti.

ooOOoo

Albus Brumbál si sebejistě nakráčel do místnosti. Sice zažil pár neúspěchů, ale Harryho a Severusovo chování v minulých týdnech Starostolci ukáže, že opravdu velmi potřebují vedení a zjevně jen on, Albus Brumbál, je může poskytnout.

Jakmile se všichni posadili, Amélie přikývla paní Trotwoodové. „Protože žádost na zrušení výnosu přišla od pánů Snapea a Pottera, může začít jejich právní zástupce.“

Paní Trotwoodová vstala.

„Nejvyšší divotvorce, členové Starostolce. Před několika týdny se na naléhání Albuse Brumbála projednával výnos, že Harry James Potter a Severus Tobias Snape budou drženi v Bradavicích, kde pan Snape bude učit lektvary a pan Potter navštěvovat vyučování. Nebyl předložen žádný důvod pro legální umístění pana Snapea a pana Pottera do domácího vězení, vezmeme-li na zřetel jejich zbavení viny po porážce Voldemorta. Ale mí drazí občané, nesmíte sebou trhat při jeho jméně! Je pryč, pan Potter to zařídil.

Namísto odměny panu Potterovi za jeho úsilí, nebo omluv panu Potterovi a panu Snapeovi za jejich nespravedlivé uvěznění, byli okamžitě zadrženi Albusem Brumbálem a odvedeni do Bradavic. Nebyl k tomu žádný zákonný důvod, jen zavádějící dojem pana Brumbála, že on vládne jejich životy a má k tomu právo. Proto žádáme, aby tento výnos byl ukončen a pan Potter a pan Snape dostali volnost žít své životy, jak se jim líbí, aby se ukázalo, že představitelé práva kouzelnického světa proti nim nemají žádné obvinění.“

Posadila se a Amélie se obrátila k Brumbálovi, který povstal jako král a se svým dědečkovským úsměvem na tváři se podíval na Severuse a Harryho.

„Nejvyšší divotvorce, členové Starostolce. Samozřejmě jsem si vědom toho, že obvinění vznesená proti panu Snapeovi a panu Potterovi, která je dovedla do Azkabanu, byla chybná. Nicméně po dvou letech v Azkabanu nejsou ve stavu, aby se o sebe postarali. Potřebují někoho, kdo je povede a bude za ně rozhodovat, dokud nebudou schopni činit tak sami.“

„Promiňte, Albusi?“ přerušila jej Amélie se svraštělým čelem. „S kým jste tento fakt konzultoval?“

„Promiňte?“ opáčil Brumbál.

„Potvrdil nějaký léčitel od svatého Munga, že pan Snape a pan Potter se nemohou rozhodovat sami za sebe, ani se o sebe starat? A jste stále v kontaktu s tímto léčitelem?“

„N-no, přímo ne,“ zamračil se Brumbál – Starostolec měl právo vstupovat do jednání, ale udělat to při zahajovací řeči nebylo obvyklé.

„Je očividné, že po těch dvou letech potřebují dozor. Jsou zahořklí a nevidí jasně. Považoval jsem za nezbytné…“

„Kdo rozhodne, že jsou opět schopní rozhodovat sami za sebe?“ zeptala se madame Longbottomová a upřela na ředitele upjatý pohled.

„Nu, já rozhodnu,“ shrnul své plány Brumbál. „Nesmíte pominout, že Harry a Severus se vzpírají uvědomění, že poslat je do Azkabanu byla správná věc. Jsou nepřátelští ke všem v Bradavicích. Dokud nepochopí, proč tam byli posláni, a nepřijmou své přátele zpět do svých životů, musí zůstat v Bradavicích pod mojí ochranou.“

„Aha,“ přikývla matriarcha rodu Longbottomů.

„Paní Trotwoodová, jste na řadě se svědky,“ pokynula madame Bonesová.

„Jako prvního předvolávám Harryho Jamese Pottera,“ oznámila paní Trotwoodová. Harry vystoupil a přijal veritasérum, jak se domluvili.

„Pane Pottere,“ začala. „Ředitel řekl, že nechápete, proč jste byl poslán do Azkabanu. Víte proč?“

„Byl jsem obviněn ze zabití příbuzných,“ odpověděl Harry. „Ředitel pořád říká, že mě Severus vede k temnu, nebo tak nějak to myslel.“

„Přesto jste své příbuzné nezabil. Proč tomu všichni věřili?“

„Asi proto, že jsem je nenáviděl,“ odvětil Harry.

„Proč jste je nenáviděl?“

„Oni nenáviděli mě,“ pokrčil rameny chlapec, který zůstal naživu. „Nenáviděli magii. Zamkli mě do přístěnku pod schody a snažili se magii ze mě vytlouct.“

Ze soudní síně se ozvalo několikeré zalapání po dechu.

„Tak proč jste s nimi žil, pane Pottere?“

„Ředitel mě tam umístil. Trval na tom, že tam zůstanu.“ Harry se zahleděl na Brumbála. „Ignoroval matčinu poslední vůli.“

„Ráda bych předložila soudu následující,“ oznámila paní Trotwoodová. „Je to několik mudlovských hlášení o týrání dítěte, za ta léta vyplněných různými sousedy a učiteli pana Pottera. Každé jediné bylo zablokováno Albusem Brumbálem.“

Když Amélie Bonesová dokumenty přebírala, vypadala, že se jí zvedá žaludek.

„Také zde máme poslední vůli Lily Evansové Potterové, která byla správně vyplněna a uložena v ministerském archivu, kam patřila. Zřetelně v ní stojí, že její syn nesmí být za žádných okolností umístěn k její sestře, ale má být vychován svým kmotrem, nebo pro případ jeho neschopnosti tak učinit Andromedou a Tedem Tonksovými.“

„Jsem si jistý, že ji ředitel nečetl,“ bránil Harry starce, jak se domluvili. „Z domova mě okamžitě odnesl a položil na práh domu mé tety, jen pár hodin po smrti mých rodičů.“

„To bylo v noci na prvního listopadu?“ ujistila se paní Trotwoodová.

„Ano, madame.“

„V té době jste byl patnáct měsíců starý, správně?“

„Ano, madame.“

„Začal jste už chodit?“

„Patrně, madame. Pan Lupin mi řekl, že jsem začal chodit těsně před prvními narozeninami,“ hlásil Harry. „Řekl, že z toho byl otec radostí bez sebe.“

„Takže, pane Pottere, ředitel vás nechal v chladné zimní noci, batole, které mohlo odejít, na prahu dveří jen s tenkou dečkou?“

„Ano, madame,“ potvrdil Harry.

„Námitka,“ zamračil se Brumbál. „Toto nemá nic společného s výnosem, proti kterému tak pošetile bojují.“

„Paní Trotwoodová, kam svými otázkami míříte?“ zeptala se madame Bonesová.

„Paní předsedající, ve své úvodní řeči Albus Brumbál prohlásil, že vytvořil ten výnos čistě za jediným účelem, a to získat do své péče Harryho Pottera a Severuse Snapea, protože on je tím jediným člověkem, který se o ně dokáže postarat. Svými otázkami hodlám zjistit, jestli je pan Brumbál opravdu tak vhodným pečovatelem.“

„Rozhodně to jsou otázky, na které bych chtěla slyšet odpověď, Amélie,“ pronesla madame Longbottomová nečekaně. „Umístění malého dítěte v zimě a na místě, odkud může odejít, je opravdu sporné.“

„Dobrá, pokračujte,“ přikývla madame Bonesová.

„Pane Pottere. Už jsme viděli, že pan Brumbál věděl o tom, jak s vámi zacházeli příbuzní. Věříte, že to je tím důvodem, proč vás poslal do Azkabanu?“

„Myslím si to. Víte, nenáviděl jsem je. Nicméně on se mě nikdy na nic nezeptal. A Severus neměl se zabitím mých příbuzných pranic společného.“

„Co se stalo toho dne, kdy jste porazil Voldemorta?“

„Ten idiot se vlámal do Azkabanu, aby nás dostal z cely,“ pravil Harry. „Čekal na Řád, který měl jako obvykle zpoždění. Měli jsme debatu, pak souboj. Já vyhrál. Voldemort předtím oznámil naši nevinu Řádu a všem, kteří byli v doslechu. Po bitvě jsme si mysleli, že budeme volní, ale Řád nás zajal a zamkl tady v Bradavicích, kde ředitel zařídil svůj výnos k našemu dalšímu uvěznění, tentokrát zcela bez obvinění.“

„Profesor Black byl minulý týden odvolán ze svého postu. Pročpak?“

„Nutil mě, abych chodil na hodiny se svými bývalými kamarády, i když jsem zmeškal dva roky výuky. Během souboje mi profesor Black ošklivě znetvořil nohu Reductem. Strávil jsem na ošetřovně dva týdny.“

„Jak na to reagoval ředitel Brumbál?“

„Zametl to pod koberec. Řekl, že šlo o nehodu. Přinutil by mě k návratu do té třídy, kdyby na vaše naléhání nezasáhla školní rada.“

„Řekl byste, že jste byl v jeho péči v bezpečí, Harry?“ zeptala se právnička jemně.

„Ne, madame. Nebýt jeho, byl bych v pohodě,“

Když se Harryho právní zástupkyně posadila, vstal Brumbál.

„Pane Pottere. Myslíte, že jste se s panem Snapem poslední týdny chovali dospěle?“

„Samozřejmě že ne,“ odpověděl Harry kousavě.

„Prosím, řekněte soudu, co jste udělali.“

„Severus učil studenty provádět všechny různé vylomeniny a vyrábět sladkosti. Já odmítal chodit na hodiny. Ale musíte uznat, že jsme uvařili opravdu skvělou hořčičnou polévku.“

Při té poznámce se celou síní rozlehlo hihňání.

„Nepopíráte vaši neposlušnost a dětinské vylomeniny?“

„Držel jste nás jako zajatce. Nutil Severuse učit, když to nechtěl. Nutil mě chodit do hodin. Proč bychom měli spolupracovat? Byli jsme dva roky v Azkabanu, a když už jsme si mysleli, že budeme volní, uvěznil jste nás, opět nevinné. Jak jsme měli reagovat? Pokusili jsme zůstat příčetní a s co největší kontrolou nad vlastními životy.“

Protože Brumbál viděl, že tuto bitvu prohraje, posadil se.

„Myslím, že jsme slyšeli dost,“ prohlásila madame Bonesová vážně. „Výnos, který jste prosadil, je, Albusi, vysoce protiprávní a upřímně, jsem zahanbená, že vůbec prošel. Okamžitě bude anulován. Také zbavuji Albuse Brumbála funkce Nejvyššího divotvorce Starostolce a nařizuji vyšetření jeho činů.“

„Neměl jsem příležitost předvolat své svědky,“ protestoval Brumbál.

„Dobrá. Souhlasil jste s použitím veritaséra u tohoto soudu, což znamená, že se mu podrobí všichni. Vezměte tři kapky a řekněte, co je nepravdivé z prohlášení pana Pottera.“

Ředitel zbledl. „Měl jsem na paměti jejich největší blaho…“

„Veritasérum. Jinak okamžitě končíme. Vaše volba.“

Brumbál si uvědomil, že prohrál. „Nemohu… popřít Harryho obvinění. Nicméně jsem to udělal, abych udržel svět svobodný a v bezpečí.“

„To si můžete tvrdit, až začne vyšetřování a vy se budete zpovídat ze svých přečinů,“ prohlásila madame Bonesová. „Madame Longbottomová, povedete vyšetřování?“

„Ráda,“ zlostně zahlížela oslovená čarodějka. „Vůbec se mi nelíbí, co jsem tu slyšela.“

„Pane Snape, pane Pottere. Starostolec nařizuje, aby vám bylo vyplaceno sto tisíc galeonů jako náhrada za váš čas v Azkabanu. Mimoto Starostolec nařizuje Albusi Percivalu Wulfricu Brianu Brumbálovi, aby vám každému vyplatil deset tisíc galeonů za neoprávněné uvěznění. Jste volní a můžete dělat, co chcete.“

Severus a Harry se na sebe zazubili. „Konečně. Ale hodiny vaření mi budou chybět,“ poškádlil jej Harry.

„Lektvary, pane Pottere, říká se tomu lektvary!“

Kapitola 8. Epilog

O tři roky později si to jistý starý kouzelník mířil ke Gringottovým, když zahlédl známou postavu.

„Severusi,“ oslovil ji roztřeseně.

Mladší muž vzhlédl. „Ředit… ach, to již není správně, že? Pane Brumbále,“ ušklíbl se.

„Ano,“ smutně přitakal Brumbál. „Uchýlil jsem se do svého rodinného domu v souladu s částí dohody se Starostolcem a Bradavicemi. A vy?“

„Žiji klidným životem. Výzkum, lektvary. Přijal jsem práci, která mi přišla zajímavá, a zbytek nechal za sebou.“

Brumbál pokývl v porozumění. Chvíli se odmlčel. „Kde je Harry?“

„Momentálně na Novém Zélandu. Říkal něco o tom, že je to skvělé místo pro film. Cestuje, užívá si života a tak podobně. Víte, všechny ty aktivity, které jste mu nedovolil.“

Brumbál to popíchnutí ignoroval. „Myslel jsem, že jste si najali nějaké společné místo, když jste opustili Bradavice.“

„Na chvíli ano, ale náš vztah nebyl tak… intimní… jak možná naznačoval bulvár.“ Severus si zjevně přál odejít, ale rozhodl se ten rozhovor absolvovat. Ačkoli vzpomínka na to, co Harry udělal, když Věštec oznámil jejich údajnou chystanou svatbu, ho pořád rozesmávala. „Žili jsme v tak těsné blízkosti tak dlouho po našem uvěznění, že jsme se potřebovali pomalu naučit, jak žít odděleni, ale přáteli jsme zůstali.“

„Ale sdíleli jste komnaty v Bra… ach.“ Brumbál měl tolik slušnosti, aby zčervenal, když si uvědomil, že Bradavice byly pro tyto muže také součástí jejich uvěznění. Povzdechl si.

„Myslel jsem, že jste mě považoval za mentora a něco jako otcovskou postavu,“ pronesl smutně. „Mýlil jsem se.“

„Ne, nemýlil,“ Severus se zahleděl do dálky. „Mnoho let tomu tak bylo. A mohl jste jím být i po Azkabanu.“

„Ale?“

„Zamkl jste nás a požadoval odpuštění, tedy spíš jste řekl, že není co odpouštět. Kdybyste se tehdy omluvil, připustil své chyby, já bych vám dopřál výhody pochybností. Kdybyste o mé odpuštění požádal a nedožadoval se jej, nakonec bych vám odpustil. Znamenal jste pro mě tolik, že bych vám i Azkaban odpustil, kdybyste mi dal čas a prostor, abych se s tím srovnal.  Ale to jste neudělal. Myslel jste jen na sebe a ne na nás. Vzal jste si, co nebylo vaše, a teď za to platíte.“

Otočil se a odešel, ale ještě stihl dát Brumbálovi vzkaz.

Když jej stařec zvědavě otevřel, zasténal.

Na pergamenu byl recept. Na hořčičnou polévku.