Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 6.

„Pane řediteli!“ oslovili Ron a Hermiona Brumbála, když opouštěl Velkou síň. „Pane řediteli!“

„Ano, slečno Grangerová, pane Weasley? Jak vám mohu pomoci?“ oči starého muže na studenty vesele zajiskřily.

„Jde o Harryho,“ vydechla Hermiona.

„A taky o Snapea,“ zamumlal Ron temně. „Snape ho zkazil.“

„Promiňte?“ Brumbál jim pokynul, aby jej následovali do klidnějšího kouta. „Co provedli tentokrát?“

Občas si říkal, jestli držet Severuse a Harryho v hradu násilím byl až tak dobrý nápad. Rozhodně nespolupracovali a nevykazovali tendence k tomu jim odpustit. Přesněji řečeno prováděli vylomeniny, narušovali chod školy a teď dokázali obrátit téměř všechny mladší studenty proti Siriusi Blackovi. Mezi prvními až třetími ročníky klesla docházka na obranu prakticky na nulu. Ukázalo se jen pár nebelvírských. Všechny děti se Siriusovi vyhýbaly, a když jej potkaly v chodbách, prchly na jinou stranu. To dovedlo profesora obrany na pokraj nervového zhroucení. Možná by bylo moudřejší Harryho a Severuse pustit a dát jim čas. Zneklidněně se zavrtěl a uchýlil se k obvyklému řešení v případě pochybností: ‚Ignoruj vše a opakuj si mantru ‚bylo to pro větší dobro‘.‘ To ten hlásek pochyb pokaždé podivuhodně umlčelo.

„Obávám se, že Harry a Severus ještě nejsou zcela sami sebou kvůli jejich pobytu v Azkabanu,“ vysvětloval těm dvěma laskavě, „a my s nimi musíme mít trpělivost.“

„Dobře, ale touto rychlostí propadneme u zkoušek z lektvarů, protože pořád jen vaříme! Sirius je tak vyděšený, že nás v obraně neučí nic těžšího než lechtací kouzlo – a i s tím přestal v pátých ročnících, když jeden Zmijozel poukázal na fakt, že díky tomuto kouzlu kdosi skutečně zemřel,“ zlobila se Hermiona. „Harry s námi nemluví a přišlo nám toto.“

Ukázala předvolání školní rady. „Zjevně dokázali přimět radu, aby posoudila, co se stalo při tom souboji. Sirius je po tom dopisu tak rozrušený, že dnes vůbec nepřišel do hodiny!“

Brumbál se zamračil. Nepochybně pak předvolání bude čekat v pracovně i na něj, jelikož byla v takových případech požadována jeho přítomnost. Na začátku byl naprosto přesvědčený, že jakmile dostane Severuse a Harryho pod svá křídla, všechno mu odpustí a vše bude jako dřív. Namísto toho skončil užíváním lektvaru proti bolesti hlavy, kdykoliv se ti dva předvedli s dalším způsobem, jak narušit chod školy. Pokusil se se Severusem mluvit, pravidelně jej předvolával do pracovny, ale ten jeho žádosti nesnášel. Myslíval si, že Severus k němu vzhlížel jako k mentorovi a dokonce jako k někomu podobnému otci, ale zjevně se mýlil.

ooOOoo

Členové školní rady naplnili místnost a všichni se tvářili vážně. Harry si myslel, že se jen snaží na všechny zapůsobit a ani se nedivil – postavit se řediteli bylo docela výzvou.

„Přišli jsme dnes vyšetřit stížnosti proti Siriusi Blackovi, profesorovi obrany proti černé magii, které se týkají incidentu ze dne čtrnáctého září.

Předvoláváme Harryho Jamese Pottera.“

Harry se posadil před školní radu a vyslal vyděšený pohled na Siriuse, který na své židli ještě víc zvadl.

„Pane Pottere, předneste nám laskavě události oné konkrétní hodiny OPČM.“

„Takže,“ začal Harry, „ředitel Brumbál, který vytvořil falešný zákon, aby mě přinutil zůstat tady, mi také nařídil navštěvovat hodiny s mými bývalými spolužáky, i když jsem zameškal dva roky ve škole. V té konkrétní hodině, o kterou se jedná, profesor Black oznámil, že budeme mít soutěž v soubojích. Odešli jsme do Velké síně, abychom sestavili týmy. Ještě než k tomu ale došlo, vyhlásil, že kvůli lichému počtu žáků já budu v páru s ním. Myslel jsem, že mě chce chránit před mými pokročilejšími spolužáky,“ trochu popotáhl Harry. „Zlobím se na něj, že… že…“

„Rozumíme, pane Pottere,“ ozval se člen rady, „pokračujte.“

„Ale byl to můj kmotr a opravdu jsem si myslel, že si mě vybral, aby mohl ohodnotit, jak na tom jsem, a, víte, pomohl mi. Svedli jsme souboj jako poslední a já vyhrál. Náhodou. Použil jsem kouzlo, které nás ve druhém ročníku naučil Zlatoslav Lockhart, a pak jsem seslal kouzlo Phasma pedis.“

„Také kouzlo druhého ročníku,“ přikývl člen rady. „Pokračujte.“

„Špatně jsem jej namířil, to přiznávám!“ Harry začal být mírně hysterický. „Z Akabanu jsem jen pár týdnů a neměl jsem moc času na trénink. No… zasáhl jsem jej do rozkroku.“

Mužští členové rady sebou kolektivně trhli a ženy si nemohly pomoci a na své kolegy se ušklíbly. Jedna na Harryho kývla, aby ve vyprávění pokračoval.

„Byl jsem pyšný – chci tím říct, špatně jsem mířil, ale porazil jsem profesora,“ pravil Harry trochu kajícně. „Z toho úspěchu jsem byl rozjařený.“

Mnoho členů rady chápavě pokývlo hlavou.

„Ale profesor se asi rozzlobil. Trval na odvetě a já neměl na výběr. Ale on nepoužil maximálně čtvrťácká kouzla, začal na mě vrhat kouzla bystrozorské úrovně! Dělal jsem, co jsem mohl…“ Harry dokázal, že se mu hlas zlomil přímo podivuhodně. Severus musel teď svého jediného přítele obdivovat.

„Namířil na mě Reducto. Přímo na hruď! Skočil jsem stranou a pokusil se vyvolat štít, ale ta kletba mi zasáhla nohu.“

„Madame Pomfreyová, školní ošetřovatelka, nám poskytla fotografie,“ jeden člen rady zvedl zvětšené magické fotografie Harryho nohy krátce poté, co byl přinesen na ošetřovnu.

„Jak vidíte, byla dost znetvořená,“ Harry se zachvěl a odvrátil zrak. „A nikdo nic neudělal, jen profesor Snape, který u toho také byl. Madame Pomfreyová mi nohu zázračně spravila, ale na ošetřovně jsem pobyl skoro dva týdny. Madame Pomfreyová ten incident chtěla hlásit, ale ředitel to zamítl. Prohlásil, že šlo jen o nehodu, i když ještě nic neprošetřil.“

„Dobrá, děkuji vám, pane Pottere. Teď vyslechneme profesora Blacka.“

Sirius se jen zdráhavě posadil na židli, kterou Harry uvolnil.

„Prosím, vyličte nám vaši verzi události, pane profesore.“

„Tedy – Harry přišel na hodinu,“ zamumlal Sirius. „A protože dřív mluvil o tom, jak by rád zkusil souboj, myslel jsem, že utkání bude zábava.“

„Přišel pan Potter do vaší hodiny dobrovolně, profesore Blacku?“

Sirius sklonil hlavu. „Ne. Bylo mu to nařízeno.“

„Navzdory faktu, že zameškal dva roky vzdělávání?“

Sirius nebyl schopen slova a jen přikývl. „Dobře tedy, pokračujte.“

„Takže proběhl souboj a on způsobil, že mi z ruky zmizely kosti a kopl mě… no, to jste slyšeli. Pak jsem si myslel, že jsem ho podcenil.“

„Chtěl jste odplatu? Zastavil jste se, abyste zanalyzoval souboj a zjistil, na jaké úrovni jeho kouzla jsou?“

„Ne,“ přiznal Sirius. „Odvetný souboj jsem nařídil ihned. Myslel jsem – myslel jsem, že se držel zpátky.“

Předvolali Hermionu. Byla v slzách, ještě než začali.

„Po prvním souboji jste vyléčila profesora Blacka.“

„A-ano,“ popotáhla Hermiona. „Seslala jsem kouzlo na utlumení bolesti a redukci otoku.“

„Obdivuhodně rychlé myšlení. Nic jste však neudělala, když váš, jak prohlašujete, kamarád padl s politováníhodným zraněním.“

„Byla… byla jsem v šoku,“ protestovala Hermiona.

„Ale ne tolik v šoku, abyste nepomohla profesorovi. Chápu.“

Popotahující dívka byla odeslána pryč a byla přivolána madame Pomfreyová. Rozhovor s ní byl stručný a k věci. Shrnula zranění, úsilí vynaložené k jeho vyléčení a délku zotavení. K Harryho a Severusovu skrytému pobavení potvrdila, že Harry se snažil vyklouznout z postele jako obvykle, jen aby zjistil, že nohu opravdu nemůže používat. Až téměř za dva týdny byla ochotná jej propustit. Nepotěšilo ji, že se ředitel pokusil o zastírací manévr a její hlášení radě o celém incidentu, včetně připojených informací, zamítl a podal jako ‚nehodu‘. Takže přivítala, že jí intervence paní Trotwoodové umožňuje školní radě případ přenést.

Nakonec byl, k jeho mrzutosti, předvolán Albus Brumbál.

„Vyšetřil jste tvrzení Harryho Pottera, že jej jeden z jeho profesorů záměrně zranil?“

„Sirius Black je Harryho kmotr. Chlapce by záměrně nezranil,“ pravil Albus vlídně.

„Vzhledem k tomu, že pan Black hrál aktivní roli při odeslání jeho kmotřence do Azkabanu, jeví se ten předpoklad jako špatný,“ zaznělo odseknutí. „Navíc jakýkoliv incident vedoucí k tak závažnému zranění studenta by měl být prozkoumán bez ohledu na osobní domněnky. Přesto jste to neudělal.“

„Musíte pochopit, že Harry a Severus jsou od jejich návratu z Azkabanu… rozrušení,“ namítl ředitel, „a projevují veškeré možné podivné chování. Předpokládal jsem, že to mohla být obyčejná nehoda, ale nemohl jsem vyloučit, že si to zranění Harry záměrně způsobil. Jen jsem si přál chlapce chránit.“

„Záměrně způsobil vlastní zranění? Jak to mohl udělat v místnosti plné svědků, kteří ten souboj sledovali? Za předpokladu, že by riskoval vlastní smrt nebo, přinejmenším, ztrátu nohy? Ne, pane řediteli – to nesedí. Myslím,“ členové rady si vyměnili pohledy, „že je to prosté. Profesor Black je ze svého místa odvolán. Slečna Grangerová, ačkoli po formální stránce není zodpovědná, protože ani nikdo jiný nepomohl, dostane zápis do školních záznamů. Pane řediteli, míru vaší zodpovědnosti začneme vyšetřovat.“

Sirius se odmítal na kohokoliv podívat a Hermiona nekontrolovatelně vzlykala. Harry a Snape se spokojeně usmáli.

„Nicméně, máme na pana Pottera a pana Snapea otázku,“ pokračoval předseda rady. „Doslechli jsme se o vašem chování. Proč jste se k němu rozhodli?“

Odpověděl Severus. „Nepřejeme si být zde. Jediným důvodem, proč tady jsme, je ten odporný justiční omyl, na základě kterého nás ředitel vězní v Bradavicích, nutí mě učit a Harryho navštěvovat vyučování. Můžete mě odvolat z mého postu a Harryho vyloučit, ale to jen povede k tomu, že nás ředitel zamkne v podzemí, dokud nepřiznáme, že poslat nás do Azkabanu bylo v našem nejlepším zájmu.“

Členové rady na ně jen hleděli s otevřenými ústy. „Řediteli Brumbále! Je to pravda?“

„Měli by nám odpustit! Pokud tak neudělají, jen zahořknou…“ začal Brumbál.

„Řekl bych, že na hořkost mají právo, když byli do Azkabanu šoupnuti neprávem,“ zamumlal jeden člen školní rady.

„Používat školu jako vězení je naprosto nepřijatelné. Bohužel školní rada nemá vliv na zákony, to patří ministerstvu. Nicméně, pane řediteli, vy si po dobu vyšetřování vezmete dovolenou. Vaše zástupkyně a ředitelé kolejí se postarají o každodenní běh školy. Pane Pottere, pane Snape, je mi líto, že nemám pravomoc ten výnos odvolat. Důrazně vám radím, abyste záležitost přednesli Starostolci…“ muž se odmlčel, zjevně zaznamenal stejný problém jako Harry a Severus. Teď dostal příležitost k úsměvu Brumbál, protože si byl jistý, že dokud zůstane ve Starostolci, ve věci jeho odvolání školní rada neuspěje.

ooOOoo

„Takže jsme se zbavili Blacka, ale co Brumbál a Starostolec?“ zeptal se Harry paní Trotwoodové, která jim gratulovala k úspěchu.

„Vyčkejte, pane Pottere. Objevila jsem mezitím poslední vůli vaší matky.“

Podala mu pergamen. „Formulace je stěží úřední, ale má kouzelný podpis a otisk krve, a to je důležité.“

Harry jej otevřel.

Poslední vůle Lily Evansové Potterové

Protože jsme odešli do úkrytu, je načase zanechat instrukce ohledně budoucnosti našeho syna Harryho Jamese Pottera. Trezor na jeho jméno zůstane na jeho jméno i nadále. To je zajištěno. Pokud by Harry nepřežil, obsah trezoru bude převeden do svěřeneckého fondu na jméno Dudley Dursley, našeho synovce. Všechno naše jmění bude podle práva Harryho, protože je naším jediným dítětem.

V případě smrti mého manžela Jamese a mě se Harry za žádných okolností nesmí dostat do péče mé sestry Petunie Evansové Dursleyové a jejího manžela. Bojí se magie a bylo by nefér nutit je, aby s ní žili dennodenně. Budou o naší smrti zpravení, a pokud si budou přát zůstat s Harrym v kontaktu, bude jim to, pod dohledem, dovoleno. Pokud, jak se obávám, si nebudou žádný kontakt přát, respektujte to.

Ačkoliv je Sirius Black Harryho kmotr, nemusí být tím pravým pro výchovu dítěte. Pokud nebude moci Harryho přijmout, Harryho vychovají Andromeda a Ted Tonksovi. V kouzelnickém světě je mnoho vynikajících rodin, ale čistokrevné nemají vůbec pojem o mudlovském světě. Harry je poloviční krve a já si přeji, aby vyrostl a poznal mudlovský i kouzelnický svět. Andromeda a Ted, spolu s jejich dcerou Nymfadorou v roli sestry, mu to budou schopni poskytnout.

Za poslední roky jsme se s mým přítelem Severusem… odcizili, ale vím, že z laskavosti ke mně na Harryho dohlédne. On také dostane kopii této poslední vůle.

Severus zmateně vzhlédl. „Nikdy…“

„Jste kopii nedostal,“ potvrdila paní Trotwoodová. „Ani jedna ze zmíněných stran nebyla obeznámena.“

Harry zaklel.