Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4.

Sirius Black se srdečně usmál na svého kmotřence, který před ním stál na pódiu. Snažil se vyzařovat svoji upřímnou lásku a ujištění, že hocha nezraní. Harry nevyzařoval nic z toho. Tvářil se ponuře.

„Expelliarmus,“ rozhodl se Sirius pro lehký začátek, koneckonců to děcko právě vyšlo z Azkabanu.

„Protego abilis. Os abeo,“ reagoval Harry klidně. Nejdříve seslal slabší štít, aby se ochránil před odzbrojujícím kouzlem, pak vypálil kost odstraňující zaklínadlo – oficiální verzi toho nešťastného zaklínadla, které na něj použil Lockhart. Navzdory jeho potenciálně smrtícím vlastnostem šlo o učivo čtvrtého ročníku.

Siriuse šokovalo, že se jeho kmotřenec uchýlil ke kouzlům nad první ročník, a dokázal jen chytit hůlku levou rukou, zatímco pravá mu neužitečně plácla do boku.

„Dobrý tah, Harry,“ pokusil se o statečný výraz. „Tarantallegra!“

Harry tomuto kouzlu jednoduše uhnul. „Phasma pedis!“

Všichni přítomní mužského pohlaví a většina ženského sebou trhla, když se objevila přízračná noha a nelidskou silou nakopla profesora obrany do rozkroku.

Sirius se bolestí ohnul a pokusil se chňapnout své mužství, aby utišil bolest – bohužel pravou ruku měl stále nepoužitelnou.

„Accio Blackova hůlka,“ úspěšně přikázal Harry. „Vypadá to, že jsem vyhrál,“ dodal a sešel z pódia k pobledlému, ale ušklíbajícímu se Snapeovi.

„Pěkný kousek,“ pochválil jej Mistr lektvarů. „Rozhodně uspokojující. Přesto jsem doufal, že to trochu protáhneš.“

„Ale jak znám Blacka, není zdaleka konec. Počkej, co mám pro něj ještě nachystané,“ Harrymu ďábelsky zajiskřilo v očích.

A opravdu. Jakmile Hermiona seslala kouzlo na utlumení bolesti a jedno k redukci otoku (všichni chlapci sebou trhli, když si uvědomili nezbytnost tohoto opatření), Sirius opět vstal.

„To… to byla…“

„Podpásovka?“ doplnil Harry tak šťastně, že si Severus odfrkl a ostatní strachem o krok couvli.

„Musí následovat odvetný souboj,“ naléhal Sirius.

„Dobře, vy jste tady profesorem,“ povzdechl si Harry. „Předpokládám, že nemám na vybranou.“

Opět vystoupil na pódium a bylo jasné, že profesor Black se už nehodlá držet zpátky.

Severus se zamračil. I s náročnějšími kouzly, která by Black mohl sesílat, by se Harry měl přinejmenším udržet. Ale chlapec dělal nenápadné, leč zjevné chyby – tedy pro trénované oko – a dovolil, aby Black získal navrch a zatlačil jej k obranné pozici.

Nakonec Black vrhl kletbu Reducto a Harry vyčaroval štít o zlomek vteřiny později. Severus si ale také všiml, že Harry neselhal v odsunutí životně důležitých částí těla z cesty kouzlu, než se pokusil o štít. Kletba Reducto jej zasáhla do nohy a on se zhroutil na podlahu. Nohu měl v krvavé hromadě kostí, masa a šlach.

Sirius Black zesinal a vypadal na pokraji omdlení. „U Merlina, omlouvám se,“ vydechl. Ta slova Severusovi naznačila, že by neměl otálet, takže byl u Harryho první a nahnul se nad znetvořenou nohu.

„Idiote,“ zašeptal cituplně, „stálo to za to?“

„Abych mohl podat trestní oznámení pro hrubé zacházení?“ procedil Harry skrz zaťaté zuby. „Rozhodně. Pomfreyová to spraví okamžitě.“

„I ty Zmijozele,“ Severus zavrtěl hlavou a seslal znecitlivující kouzlo – slečna Grangerová zjevně nebyla tolik pohotová aplikovat jedno na bývalého kamaráda, jako udělala svému učiteli – nalil do chlapce dokrvovač a jal se jej levitovat směrem k ošetřovně. Že za nimi zůstává krvavá stopa, jej nezajímalo. Jen to podtrhne drama.

Celá třída se zdála v šoku, když se za nimi vydal Sirius Black. Oči madame Pomfreyové se rozšířily, jakmile spatřila, koho má ošetřit, rychle se jí ale vrátila profesionalita a věcnost.

„Dobře – nejdříve musíme zastavit krvácení a vrátit všechny svaly na správné místo,“ začala štěkat příkazy. „Pane Blacku, nestůjte tam jako idiot. Držte se stranou. Severusi, najděte Kostirost, svalový relaxans a lektvar na dorostení nervů – víte, kde mám lektvary. Pane Pottere – vy jen seďte a snažte se moc nehýbat. Potřebujete lektvar proti bolesti?“

„Ano, prosím,“ zavrčel Harry s tváří zkřivenou bolestí. „Myslím, že ten Severusův mi nestačí.“

„Měl jen krátkou účinnost,“ vysvětloval Severus sestře. „Jen abych ho dostal sem. Přinesu jiný.“

Úsečně přikývla a začala sesílat kouzla, aby složila části explodované nohy na svá místa. Zbývající úlomky kostí pak nechala zmizet – kost bude muset dorůst za pomocí Kostirostu.

„Co se stalo, pane Pottere?“ zeptala se, aby udržela myšlenky pacienta od posunujících se kousků nohy.

„Profesor Black trval na tom, že se mnou svede souboj, a vrhl na mě kletbu Reducto. Byl jsem pomalý a nezablokoval jsem ji,“ Harry předvedl příkladné trhnutí. „Sesílal na mě všechny možné kletby, co nejsou v poznámkách z obrany, které jsem dostal od spolužáků!“

„SIRIUSI BLACKU!“ Madame Pomfreyová se otočila a vrhla na profesora obrany sžíravý pohled. „Vy jste vrhal kletby bystrozorské úrovně na chlapce s ne víc než čtyřmi lety vzdělání? Copak vám přeskočilo?“

„Ano!“ přitakali Harry a Severus jednohlasně.

Sirius vypadal neuvěřitelně provinile. „Je mi to tak líto – v prvním souboji mě porazil…“

„A chtěl se pomstít,“ zakvílel Harry. „Nevrhl jsem na něj ani jednu temnou kletbu! Nevrhl jsem na něj jediné zaklínadlo, které jsem se nenaučil během těch čtyř let tady! Není moje chyba, že se držel zpátky, a pak chtěl odplatu! Podívejte, co udělal!“

Madame Pomfreyová sice nemusela mít námitky proti jejich odeslání do Azkabanu, ale teď byl chlapec opět v její odborné péči. Její ochranářský postoj k pacientům z ní dělal neobyčejně užitečnou zbraň, kterou mohli poštvat proti kmotrovi.

„Kopl mě do rozkroku,“ bránil se Sirius chabě.

„Špatně namířeným zaklínadlem Phasma pedis,“ osvětlil Severus madame Pomfreyové. „Nešťastné, leč stěží Harryho chyba. Každý druhák dokáže to samé.“

„Hermiona jej okamžitě zaléčila,“ Harry odvrátil zrak od své rychle se hojící nohy. Předstíral, že si úzkostlivě hryže ret. „Ale když jsem byl zraněný já, pomohl mi jen Severus.“

Madame Pomfreyová laxně přeběhla hůlkou nad Siriusem. „Má pravdu. Otok již splasknul a až na pár dní bolesti nebudete mít žádné potíže. Vyplním zprávu školní…“

„Jsem si jistý, že to nebude třeba,“ ozval se od dveří hlas Albuse Brumbála. „Jsem si jistý, že Sirius by Harryho nezranil schválně. Nehody se hlásit nemusí.“

„Přinutil jste mě jít do třídy daleko za úrovní mého vzdělání a podívejte, kam to došlo!“ obvinil jej Harry. „Do té třídy se nevrátím. Od teďka budu chodit na hodiny se čtvrťáky nebo páťáky!“

„Harry, můj chlapče, všichni tví kamarádi jsou v této třídě,“ ředitelovy oči vesele zajiskřily. „Jsem si jistý, že tě budou rádi doučovat.“

„A já si jsem jistý, že ochotně zaškrtím každého z nich, který se na mě pokusí jen promluvit,“ zamračil se Harry. „Pokud potřebuju doučování, Severus mi určitě pomůže.“

„Zajisté,“ Mistr lektvarů podal Harrymu první z půl tuctu lektvarů, které bude muset užít. „Pana Pottera mohu doučovat, dokud nebude na úrovni svých vrstevníků.“

Ve skutečnosti by musel na značné části Harryho mozku seslat Obliviate, aby jej dokázal přivést na úroveň vrstevníků, ale tento malý fakt samozřejmě ani jeden z nich nepřiznal. Koneckonců není jejich chyba, že ostatní byli tupí idioti.

„Hotovo,“ madame Pomfreyová obvázala Harryho nohu. „Pár dní tady budete muset zůstat, pane Pottere.“

„Zatraceně,“ Harry opět zaúpěl. „Bude tu nuda. Seve, nemohl bys poprosit Remuse, aby mě navštívil? On mi aspoň bude schopný poradit, jak předejít tomu, aby mi v další hodině obrany nohu zas nerozmlátili.“

„Jsem si jistý, že Remus bude potěšený,“ chtěl Brumbál horlivě splnit přání, které by pomohlo usmířit Harryho.

ooOOoo

Potěšený nebylo správné slovo, které by kdokoliv použil k popisu reakce Remuse Lupina, když se dozvěděl, co se na hodině stalo. Vlastně zuřil. Ubalil jednu Siriusovi do brady a Hermioně vynadal tak přísně za nedostatek reakce, když byl kamarád v agónii, že se rozplakala. A až pak vrazil na ošetřovnu, kde na něj pohodlně, přestože poněkud unaveně čekal Harry – Kostirost mu nedovolil celou noc zamhouřit oko.

„Harry!“

„Ahoj Remusi. Přisuň si židli! Promiň, na posteli nemůžeš sedět – noha mě strašně bolí, když se pohne.“

„Jak se vede?“ Remus si mladého muže prohlédl. „Merline, nemůžu tomu uvěřit!“

„Přinutili mě jít do hodin s bývalými kamarády, aniž by vzali v úvahu, že mi chybí dva roky vzdělání. Toto je výsledek,“ Harry ukázal na nohu. „A žádné potrestání nebude, protože ředitel trvá na tom, že šlo ‚jen o nehodu‘.“

Vlkodlakovi zlatě zažhnuly oči. „Co můžu udělat?“

„Myslíš to vážně, Lupine?“ zeptal se Severus z přítmí a podal Harrymu něco proti bolesti.

„Samozřejmě,“ zavrčel druhý muž tak, že Snape ustoupil, když se mu najednou vybavila někdejší událost v Chroptící chýši.

„Promiň, Severusi,“ omluvil se vlkodlak, „samozřejmě udělám cokoliv. Co potřebujete?“