Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: Jacomo, Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Ohnivý pohár, v překladu od Vladimíra Medka. 

PA: Tím, že se Harryho jizva narodila 31. prosince, jsem měla na mysli, že v ten den se narodil Raddle a jizva je jeho viteálem. Taky jsem projížděla čtvrtý díl a všimla jsem si, že Ron s Harrym si říkali, že Snape přes léto dospěl na novou úroveň zášti, protože nedostal místo učitele OPČM. Cože? Sirius mu utekl pod nosem a on nemohl ani nijak protestovat, protože mu Brumbál pomohl. Jak jim mohlo nedojít, že to musí přinést určitou trpkost? A to ani nemluvím o tom, že je to Moody (nebo by měl být), protože v této chvíli nemají být v obraze, co se týče Snapeových… právních problémů.

Kapitola 38.

Harry by se skoro těšil na první hodinu se skutečným Moodym – a věděl, že je to pořád on, protože mu to dvojčata u snídaně zkontrolovala. Chtěl to po nich tak často, až je to otravovalo, a tak jim za to začal platit. Samozřejmě se to zvrhlo v ‚odchytni Harryho co nejčastěji, a ujisti ho, že Moody je pořád Moody’, ale nevadilo mu to. Dvojčata potřebovala peníze na svůj úžasný obchod s žertovnými potřebami. Harry se možná těšil, ale to rozhodně neznamenalo, že by se obtěžoval dorazit v předstihu. Na rozdíl od zbytku ročníku. Neville s Ronem vytáhli dokonce i Hermionu z knihovny, aby mohla napjatě čekat před třídou s nimi.

Harry přišel až po Moodym, ale stihl to před zvoněním. Jeho kamarádi byli očividně zklamaní, že neprojevoval více nadšení, a donutili ho sedět s nimi vepředu. Asi za trest. Dobře, jim to možná nepřišlo jako trest, ale on byl normální puberťák – teda, něco na ten způsob. Ve skutečnosti jím vlastně vůbec nebyl, ale šlo o tu představu – sedět v první lavici bylo něco, co nikdy neměl v úmyslu dělat.

„Mám rok na to, abych vás naučil, jak se postavit zlým…“ začal Moody vysvětlovat, když ho Ron neurvale přerušil.

„Copak vy tu nebudete natrvalo?“ vyhrkl rozrušeně. Harry se nad tím podivil. Neuběhly ještě ani dvě minuty a Ron už chtěl, aby je učil napořád? Na druhou stranu, pokud historky o jeho hodinách nelhaly (nehledě na to, jak neurčité byly), Moody to se svými studenty uměl.

Moody hodil po Ronovi pohled naznačující, že si o něm myslí, že je pitomější než kolonie tlustočervů, ale dokázal se ovládnout a neříct to nahlas, ačkoliv nutkání očividně měl. „Chtěl by na to někdo z vás odpovědět?“

Harry začal zvedat ruku, ale Neville byl rychlejší. „Neuvalil na tu pozici Voldemort v návalu vzteku nějakou kletbu, když mu Brumbál to místo nedal, protože si uvědomil, že je zlý? Profesor Black to tak říkal.“

„… to jsem věděl…“ zalhal Ron. Na Harryho to udělalo docela dojem. Přestože Ron jako jediný z osmi Nebelvírů v jejich ročníku ještě nedostal Siriusem slíbených padesát bodů za vyslovení ‚Voldemort’, všichni ostatní to jméno teď používali tak často, že i on se koncem prosince přestal při jeho zaslechnutí cukat.

Moody vypadal pobaveně. „Sirius byl ke své vlastní škodě vždycky až moc zbrklý… Ano, Voldemort tu pozici skutečně asi před čtyřiceti lety proklel. Protože jsme se té kletbě poslední dva roky úspěšně vyhnuli tím, že vyučující sami po roce odešli, a já mám také smlouvu pouze na rok, neplánuji tu příští rok být. Možná se vrátím za pár let, když se budu v důchodu příliš nudit, ale to už stejně budete mít hotovou školu, takže je to jedno.“

„Zkusíme si, jaké je to pod Imperiem?“ zeptal se Harry zvědavě.

Moody se na něj podezíravě podíval. „Jak to víte? Řekli vám to ostatní ročníky? Protože jestli zjistím, že vám zkazili –“

„Ne, to ne,“ ujistil ho Harry. „Jen z vlastní zkušenosti vím, že po přežití Avady získáte psychojizvu.“ Trochu ho překvapilo, že hodina probíhala stejně. Asi by měl Skrkovi zatleskat za jeho tehdejší herecké schopnosti.

„A taky si pak můžete založit živnost na tom, že budete ostatním kazit překvapení,“ dodal Neville ochotně.

„Skutečně?“ Moody se tvářil stejně skepticky, jako každý, kdo o tom poprvé slyšel. Tedy, vztahovalo se to na to, co řekl Harry, ne Neville.

Harry pokrčil rameny. „Máte nějakého jiného přeživšího, který by mi mohl oponovat?“

„Zmínil jste dvě kletby, které se nepromíjejí, znáte i tu třetí?“ zeptal se ho Moody.

„Kletba Cruciatus,“ odpověděl Harry přímo. „Ošklivá záležitost. A budete se třást ještě hodiny poté, co skončí.“ Když viděl, jak na něj všichni zvědavě koukají, rychle dodal: „A ne, nehodlám se bavit o svých zkušenostech s touhle kletbou, ani se necítím na to, abych to vysvětloval těm, kteří zvládli pobývat už minimálně čtyři roky v kouzelnickém světě a přitom netuší, které tři kletby vám zajistí jednosměrný lístek do Azkabanu… ve většině situací.“

Harry poslouchal jen na půl ucha, jak Ron, Neville a Parvati vysvětlují, co která z těch kleteb vykonává, a Moody to předvádí. Mrtvý pavouk působil znepokojivě, ten umučený mu přinášel vzpomínky a ten stepující byl trochu zábavný, ale hlavně děsivý.

Harry si říkal, že Neville nevypadá ani zdaleka tak špatně, jako když viděl mučení toho velkého pavouka poprvé, ale stejně byl hodně bledý a slabě se třásl. Harry mu věnoval uklidňující úsměv, který se mu Neville pokusil vrátit. Vidět takhle jasnou připomínku toho, co postihlo jeho rodiče, pro něj nebude nikdy jednoduché.

„A mimochodem,“ prohlásil Harry, když se nikdo neměl k prolomení tíživého ticha, „rád bych upozornil všechny, kdo mi nevěřili, že můj bubák je ve skutečnosti Avada kedavra… já vám to říkal.“

„Pravda,“ protočila Hermiona očima, „protože jsi studnice pravdomluvnosti, kterou jsme nikdy neměli důvod zpochybňovat.“

„Jsem rád, že sis to konečně uvědomila, Hermiono,“ zářivě se na ni usmál Harry.

„Ehm, Harry?“ řekl Ron. „Myslím, že to byl sarkasmus.“

Harry si povzdychl a smutně zakroutil hlavou. „Už jsi ušel dlouhý kus na své cestě, jak správně poznat sarkasmus, můj mladý padawane, ale pořád se máš ještě co učit.“

Ron na něj nechápavě zíral. „… řekl jsi mi teďka paraváne?“

„To neřeš…“

„Musíte být ustavičně na pozoru!“ zařval najednou Moody. Všichni až na Harryho – který už to zažil předtím – nadskočili na židlích. „Vidíte, když vás takhle vyděsí i pouhý křik, tak jste očividně naprosto nepřipravení na svět boje.“

„Ale… teď s nikým nebojujeme,“ poukázala Levandule nesměle.

Moody se vševědoucně usmál. „Nikdy s nikým nebojujeme… dokud se nezačne. Temná strana nám málokdy pošle pozvánku, než zaútočí.“

Harry moudře skryl svůj smích nad nechtěnou narážkou na Star Wars za kašlem, ale Moody se na něj stejně podezřívavě podíval. No ale vzhledem k tomu, že to byl Moody, a Harry před ním něco skrýval, by si na to asi měl začít zvykat.

Hodina skončila, aniž by na ně Moody seslal Imperius. Protože potvrdil, že si to vyzkouší, tak si Harry nebyl jistý, jestli to jen odložil ve vzteku z toho, že ho Harry (jak to Neville příhodně pojmenoval) ‚připravil o moment překvapení’, nebo to měl naplánované jako praktickou část na jindy a ne na výkladovou hodinu.

Protože Neville byl pořád přešlý a Harry znal příčinu, ale taky věděl, že Neville nechce, aby o tom věděli ostatní, navrhl procházku a zbytek odpoledne tak strávili odpočinkem u jezera.

ooOOoo

Ten večer si Harry, Ron a Neville konečně sedli ke svému mimořádnému domácímu úkolu z jasnovidectví, který vyfasovali kvůli Ronově vtipu. Ron a Neville si vymýšleli náhodné věci, ale Harry do toho vložil skutečné úsilí… nebo si to aspoň myslel.

„Harry, ‚budu tonout v moři lidské hlouposti’ tam máš na tenhle měsíc čtyřikrát,“ upozornil ho Ron.

„Vážně?“ zeptal se Harry lehce. „Jenom čtyřikrát? Tak to bude dobrý měsíc.“

„Nemáme opakovat předpovědi,“ připomněl mu Neville.

„Ale, profesorka Trelawneyová to pochopí,“ mávl rukou Harry. „Čelí tomu samému problému při výuce, však víte.“

„Jsi tu už čtyři roky a pořád ses nesmířil s tím, že nikdo jiný neudrží tempo s tvojí šíleností?“ nemohl uvěřit Neville. „Teda… nikdo až na Lenku, samozřejmě.“

Harry pokrčil rameny. „Očividně. Nebo si to aspoň moje jizva myslí, a kdo jsem já, abych ji zpochybňoval.“

„Hele, co to dělají Fred s Georgem?“ zeptal se Ron, totálně znuděný úkolem. Harry si říkal, že by mu to netrvalo zdaleka tak dlouho, kdyby se nerozhodl udělat z každého dne takové drama. Pokud bude Ronův měsíc ještě o kousek tragičtější, mohla by profesorka dojít k závěru, že to on je ten student, který má zemřít mladý, a jenom ho doteď – jako obvykle – kvůli Harrymu přehlížela. S Ronovou pověrčivostí by to vedlo k tomu, že by jí uvěřil a oni by museli další týdny a měsíce snášet jeho naříkání na nespravedlivý osud, dokud by skutečně nezemřel… rukama svých podrážděných přátel.

Harry letmo pohlédl na dvojčata, která zrovna něco kula. „Tipl bych, že plánují svoje budoucí podnikání. Vyrušuj je jen na vlastní riziko.“

„Ne, díky, tady je mi dobře,“ stáhl se rychle Ron.

Neville si odfrkl. „Konečně projevil nějaký pud sebezáchovy.“

„No tak,“ řekl Harry, „žije s nimi celý svůj život. Spíš jde o instinktivní reakci vypěstovanou na dvojčata.“

„To zní rozumně,“ přisvědčil vážně Neville.

„Hej!“ protestoval Ron.

„Právě jsem to dodělala!“ vrazila do společenské místnosti Hermiona. Přelétla Ronův úkol pohledem. „Poslechni, ale topíš se hned dvakrát.“

„Tak to je dobře, že je Dean školený plavčík,“ odfrkl si Ron nevzrušeně. „Stejně… člověk by čekal, že se po tom prvním incidentu poučím…“

„Nezdá se ti, že málem bije do očí, že sis to všechno vymyslel?“

„Ale no tak, Hermiono,“ pokáral ji Harry, „jenom proto, že jsi v těch hodinách nevydržela ani rok, bys neměla zesměšňovat ty, kteří prokazují skutečný talent.“

Hermiona se na něj ošklivě podívala. „Jak jsi sám řekl, nemáš na to žádný talent.“

„Ale Ron ano,“ oponoval Harry.

„Takže, Hermiono, co máš v té krabici?“ snažil se Neville předejít další hádce.

„To je legrační, že se ptáš,“ řekla Hermiona a pohlédla úkosem na Harryho. Sundala víčko a odhalila tak ten úděsně známý pohled na zhruba padesát pestrobarevných placek. Až na to, že na nich tentokrát nebylo napsáno SPOŽÚS, protože to si Harry zaregistroval. Měl vědět, že to samotné nezabrání Hermioninu svaté válce za větší práva skřítků.

„PUSA?“ zeptal se Ron zmateně.

„Potlačme Ubližování Skřítkům Aktivně,“ zářily Hermioně oči. „Líbí se vám to?“

„Hermiono, nikdo nebude brát vážně organizaci, co se jmenuje PUSA,“ vybalil na rovinu Neville.

„Není to ‚pusa’, je to P-U-S-A,“ opravila ho Hermiona.

„Jo, to bude lidem úplně šumák,“ pokrčil rameny Harry. „Je snazší říct prostě ‚pusa’.“

Harrymu bylo upřímně jedno, jaký plán Hermiona vymyslela, a Neville mu to vždycky mohl stručně shrnout.

„Takže… přidáte se?“ Hermiona se tvářila tak nadějně, že skoro řekl ano. Ale pak si vzpomněl, jak otravný SPOŽÚS byl a jak bláznivě idealisticky se Hermiona chovala, co se týče práv skřítků.

„Nemůžu raději přispět?“ zeptal se místo toho.

Hermiona zamrkala. „Přispět? Proč?“

„Kvůli daňovým odpočtům,“ shrnul Harry očividné.

Ron zasténal. „Už zase daňové odpočty? Jsi jimi posedlý nebo co?“

„Samozřejmě že ne,“ popřel uraženě Harry. „Ale vzhledem k tomu, že jsem z vás jediný, kdo musí platit daně, jsem taky jediný, kdo rozumí tomu, že každá penny dobrá. Nemůžu si PUSU odečíst z daní, když budu členem, to by vypadalo, že dotuju svoji vlastní agendu.“

„Mohl by sis prostě najmout daňového poradce, jako to dělají moji rodiče,“ poradila mu Hermiona.

Harry se usmál. „To bych mohl, ale já najdu lepší kličky.“

„Tím jsem si jistý,“ prohodil Neville nepřítomně. „Takže, Hermiono, co po svých členech tahle ‚pusa’ chce? Protože do prodávání sušenek nejdu.“

Hermiona přikývla. „To je fér. Co ty a pletení?“

ooOOoo

Brzy přišla toužebně očekávaná hodina obrany proti černé magii, kde mohl Harry konečně setřást kletbu Imperius hned napoprvé. Ano, původně mu to zabralo čtyři pokusy, ale to zdaleka nezní tak oslnivě.

„Není to ilegální?“ protestovala Hermiona. „Jsem si jistá, že někdo o tom mluvil jako o jednosměrné jízdence do Azkabanu.“

„Kouzelnické právo se na Brumbála tak nějak nevztahuje,“ vysvětlil jí Harry. „Chci říct, co s ním udělají? Zatknou ho?“ Odfrkl si při vzpomínce na to, jak se to ministerstvo skutečně pokusilo udělat. „Hodně štěstí.“

„Tohle bych tak úplně netvrdil,“ vložil se do toho Moody neutrálně, „ale je pravda, že nikdo nechce popotahovat Brumbála za každou maličkost.“

„Popotahovat za maličkost?“ nemohla tomu Hermiona uvěřit. „To není maličkost, je to kletba, která je očividně na stejné úrovni jako brutální mučení a vražda a nemůžeme prostě –“

„Krom toho,“ přerušil ji Moody, „jestli se nechcete této hodiny zúčastnit, támhle jsou dveře. Jenom nebuďte překvapená, až ji na vás nějaký černokněžník použije a vy budete naprosto nepřipravená a bezmocná. Nejsou to jen Smrtijedi, kdo ji používají. Často se objevuje ve spojení s kletbou Zapomeňte pro méně přímočaré zlo.“

Hermiona ztěžka polkla a zůstala sedět.

Harry nezúčastněně pozoroval, jak se všichni jeho spolužáci bezvládně podrobují příkazům kletby. Dělali všechno možné – imitovali veverku, skákali po třídě a zpívali hymnu, předváděli působivé gymnastické kousky – a bylo to docela zábavné. Ten skrytý význam, že byli bezbranní jak vůči temným kouzelníkům, tak i jen těm morálně pochybným, už tak zábavný nebyl. Konečně byla řada na Harrym.

„Teď vy, Pottere,“ zavrčel Moody.

Harry klidně přešel doprostřed třídy.

Moody zvedl hůlku a namířil ji Harryho směrem. „Imperio.“

Harry samozřejmě cítil účinky. Ten blažený pocit nevědomí. Ale za ta léta už na to byl zvyklý – po válce bylo povinnou součástí bystrozorského výcviku trénovat tak dlouho, dokud jste kletbu nezvládli setřást, a na Harryho ji párkrát seslali jenom proto, aby dokázal, že už to umí – takže účinky sotva vnímal.

Vyskoč na stůl.

Harry si teatrálně povzdychl. „Víte, normálně bych to vážně udělal. Dokonce by mi to přišlo jako hezká pocta ‚Společnosti mrtvých básníků’. Ale z principu nemůžu poslechnout žádný příkaz, který dostanu pod Imperiem. Prostě by to nebylo správné.“

„Znamená to, že Harry té kletbě vzdoruje?“ přemýšlela Hermiona.

„Možná je Moody jenom kreativní,“ navrhl Ron.

„Samozřejmě, že je Harry imunní,“ zasténal Neville. „Copak to někoho překvapuje?“

Nikdo nic neřekl.

„Působivé, velmi působivé. Až do včerejška bych mohl s čistým svědomím říct, že jsem ještě neviděl nikoho tak odolného vůči Imperiu,“ pronesl Moody zamyšleně.

„Co se stalo včera?“ zeptal se Seamus.

Moody se usmál. „Měl jsem hodinu s havraspárským třetím ročníkem a slečna Láskorádová si ani nevšimla, že jsem na ni tu kletbu seslal.“

„To by odpovídalo,“ souhlasil Dean.

„Jsem na ni tak pyšný,“ vyhrkl Harry. „Lenka je skvělá.“

„To by bylo pro dnešek všechno,“ oznámil Moody. „Přestože kletbu napoprvé porazil jen Potter, opakovaným tréninkem se dá docílit odolnosti. Takže pokud si se mnou kdokoliv chce domluvit cvičení, zůstaňte tu po hodině a dohodneme si termíny.“

Netřeba říkat, že Harry šel na večeři úplně sám.

PA: V další kapitole přijedou ostatní školy! Konečně! A Harry si vzpomene, že má kmotra! Bohužel to nevypadá, že by cokoliv dokázalo zabránit Hermioně v jejím tažení za práva domácích skřítků…

PP: Moodyho „Musíte být ustavičně na pozoru!“ se dá smrsknout do mnohem údernějšího a i častěji užívaného „Neustálá ostražitost!“ Nicméně v tomto případě platí, že kánon je kánon a Medek je Medek.

Děkuji Ani za úžasný a vynalézavý převod do češtiny. Původně je v originále SHOE – Stop Hurting Our Elves.