Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2.

Z horkých kotlíků se zvedala jemná pára. Dvacet jedenáctiletých žáčků se intenzivně soustředilo na svoji práci. Učebnou procházel jejich učitel, kontroloval kotlíky a hlubokým barytonem podával instrukce.

„… ještě chvíli pomalu vařte… ano… a teď přidejte tři kapky vanilkového extraktu. Ne víc, ne méně. Přesnost je zásadní.“

„Pane profesore?“ zeptal se mladý student Nebelvíru. „Co přesně připravujeme?“

„Nuže, mladý muži, váš kotlík právě obsahuje nejlepší horkou čokoládu na světě! Nalijte si do šálku a nechte ji lehce zchladnout. U tabule najdete sušenky, tak je laskavě rozdejte spolužákům.“

Zatímco děti uhryzávaly ze sušenek a srkaly čokoládu, Severus se na ně ušklíbl. „Takže, malí Nebelvíři – řekněte mi, učili jste se již podvádět a provádět vylomeniny, aniž by vás někdo chytil?“

„Ne, pane,“ odpověděl jeden, „jak se to dělá, pane?“

Severus by se na ně zářivě usmál, kdyby měl letoru k podnikání něčeho tak radostného. „Já vám to tedy osvětlím…“

ooOOoo

Harry Potter se došoural z Velké síně oblečený v čistých, ale rozedraných hadrech po Dudleym, které nosil v Azkabanu. Kdysi mu byly příliš velké, ale teď víc než co jiného připomínaly stan. V Azkabanu jej udržely v teple, rozhodně však nebyly vhodným oblečením do školy. Nebo to si alespoň myslela profesorka McGonagallová.

„Pane Pottere,“ oslovila jej přísně, „nebudete vycházet z vaší ložnice, pokud na sobě nebudete mít školní uniformu.“

Harry přikývl. „No tak teda dobře,“ pronesl a otočil se.

Liberálně si přeložil instrukce zástupkyně ředitele jako příkaz zůstat v ložnici, rychle si vyzvedl z knihovny nějaké knihy a pak se zavrtal do postele. Během dne byla společenská místnost požehnaně tichá a on se šťastně uhnízdil do polštáře a připravil se na několik hodin uvolněné četby. Krátce jej napadlo, jak si asi vede Snape ve vyučování, a uchechtl se, když si představil tváře nešťastných studentů, kteří podléhali tomuto novému Mistru lektvarů.

Povzdechl si. Kdyby mu v prváku někdo řekl, že jednou mu přítomnost tohoto profesora bude chybět, i když budou ve stejném hradu, zavolal by ke svatému Mungovi. Po dvou letech společné zostřené vazby měl problém zvládnout celý den. Všechno bylo obrovské a hlasité.

„Harry.“

Ve dveřích ložnice stál Brumbál. Harry nereagoval.

„Harry, není třeba mít záchvat vzteku.“

„Nevztekám se. Zjevně nevíte, jak takový záchvat vypadá. Já jen ignoruju člověka, který mě oslovuje jako přítel, zatímco jím není. Vlastně úplně naopak.“

Modré oči zajiskřily, ani v nejmenším nepolekané Harryho nepřátelstvím.

„Ale no tak, pane Pottere. Jsem si jistý, že Tom byl mnohem méně než přítel…“

„Vlastně, ne. Věděl jsem, co od Voldemorta čekat. Nic dobrého, ale na to jsem byl připravený. Nedostal příležitost bodnout mě do zad, protože bych se k němu nikdy zády neotočil. Nicméně lidé, kterým jsem věřil, že mi záda pohlídají…“

„Harry, drahý chlapče, opravdu nám musíš odpustit. Upřímně jsme se obávali, že tě Severus přivedl na temnou cestu. Co jsme měli dělat?“

Harry se na něj zle podíval. „No, nevím – možná promluvit si s námi? Použít veritasérum při tom předstíraném procesu? Trochu nám věřit – nebo důvěru od lidí jen požadujete, ale nedáváte ji? Máte vůbec tušení, jak moc jste ublížil Severusovi?“

Vstal, zavřel knihu a zastrčil si ji do podpaždí.

„Kam jdeš?“ zeptal se Brumbál zamračeně.

„Do podzemí. A přestaňte mě obtěžovat. Stačí už to, že mě nutíte tu žít.“

„Musíš navštěvovat vyučování, Harry.“

„Jinak co? Vyloučíte mě? To byste neudělal. Nebo mě chcete strčit zpátky do Azkabanu? Jsem si jistý, že to by zbytek kouzelnického světa přijal dobře, když jsem porazil Voldemorta.“

„Tvůj kmotr učí obranu proti černé magii.“

„Skvělé, teď aspoň vím, které hodině se obzvlášť vyhýbat.“

„Očekává, že tě tam uvidí.“

Harry se na něj naposledy podíval přes rameno, než odešel ze společenské místnosti. „Jeho očekávání se mě netýkají.“

ooOOoo

Harry dorazil do podzemí, právě když Severus propustil studenty pátého ročníku.

„Takže?“

„Kakao s prvními ročníky, čtvrté jsem naučil vyrobit barvivo, které po požití změní lidem vlasy v divoké škále barev, a páté se právě naučily, jak vyrobit lékořicové hůlky.“

„Jsem si jistý, že všechno jsou to užitečné dovednosti. No, McGonagallová mě propustila z její hodiny, protože nejsem patřičně oblečený. Pak mě obtěžoval ředitel v nebelvírské věži, aby mi řekl, že bych měl všem odpustit, protože bylo správné rozhodnutí strčit nás do Azkabanu. V každém případě tam spát nechci, není to bezpečné.“

Snape se ušklíbl. Zdálo se, že to poslední dobou dělá často. „Pak je štěstí, že jsem ředitele přesvědčil o tom, že máme traumata, o která se musíme postarat, a že nejlépe to proběhne v komnatách, které jsme před časem využívali pro trénink. Dovolil jsem si během oběda vysmýčit je od pavučin a seslal jsem obrany proti jakémukoliv narušení.“

„Ale přál bych si zajít na Příčnou ulici. Zvedat mandle McGonagallové je fajn, ale tyhle hadry už mě unavují.“

„Pro základní potřeby můžeme poslat sovu s objednávkou. Bude patrně trvat, než nás pustí z hradu i pod dohledem.“

„S právníkem nějaké štěstí? Nevím, jak dlouho to tady vydržím.“

„Rozeslal jsem několik požadavků, musí ovšem nejdřív dorazit na pevninu, takže odpověď nečekám ještě několik dní. Což je štěstí, protože druhé ročníky si užijí při vytváření vlastních bomb hnojůvek.“

„Víš, že zítra mám taky lektvary?“

„Rozkošné. Budeš mým asistentem?“

Harry se zasmál prvním skutečným smíchem od Azkabanu. „To jim rozhodně zamotá hlavy.“

ooOOoo

Ron a Hermiona nevěděli, co si myslet, když před tabulí uviděli stát Harryho s Mistrem lektvarů, kterého vždy nenáviděl.

„Dobré odpoledne, třído,“ začal profesor Snape. „Jak vidíte, pan Potter mi v této hodině bude asistovat.“

Harry přikývl tak vesele, až si Ron a Hermiona pomysleli, že jim už odpustil – koneckonců, doposud je ignoroval.

„Dnes budeme připravovat něco extrémně náročného. Pokud nebudete dávat pozor, může se to zvrtnout, proto se laskavě plně soustřeďte.“

Neville již začal hyperventilovat.

„Pěkně od píky začneme vyrábět hořčičnou polévku,“ oznámil Harry. „Všichni si přichystejte mouku, hořčici a další přísady. Výsledky, které schválíme, budou servírovány domácími skřítky k obědu.“

„Hořčičnou polévku?“ vykřikla Hermiona pobouřeně.

„Ano. Je zdravá a taktéž vynikajícím pomocníkem při běžném nachlazení,“ přikývl Harry.

„Ale my máme letos složit zkoušky OVCE. Nemůžeme plýtvat časem na něco takového jako polévka!“

Snape sedící na židli se opřel a vytáhl si z šuplíku časopis o lektvarech. „Užij si, Harry,“ pronesl klidně. „A dej mi vědět, až bude čas na ochutnávání.“

ooOOoo

„Ale pane řediteli! Harry ani nešel na vyučování kromě lektvarů a i tam nás nutil vařit polévku, zatímco si profesor Snape četl časopis!“

„Přesně tak, Albusi. Pan Potter se včera objevil v hodině a nebyl oblečený ve školní uniformě. Poslala jsem ho převléct, ale už se nevrátil. Každičký ročník v lektvarech vyráběl nějaké cukroví nebo Taškářovy produkty.“

„Takto neuděláme OVCE!“ Hermiona téměř vzlykala. Ron ji nemotorně poplácal po rameni, i když tu polévku si užil.

Starý ředitel si povzdechl. „Harry a Severus mají zjevně v úmyslu být co nejneukázněnější. Pokud bychom našli způsob, jak je uchlácholit…“

„Lupin!“ zvolala McGonagallová v záblesku inspirace. „Remus Lupin vždy prohlašoval, že jsou nevinní. Budou se s ním chtít vidět.“

„Znamenitý návrh, Minervo,“ rozzářil se Brumbál. „Co nejdříve přivedu Remuse a dám vědět Harrymu a Severusovi. Možná budou ochotnější spolupracovat.“

ooOOoo

Jak se ukázalo, Harry a Severus vůbec nebyli nakloněni ke spolupráci. Vlastně myšlenka na to, že jim bude laskavě ‚dovoleno‘ mít návštěvu, je nezměrně rozzuřila, ale pro teď to odsunuli stranou a přemýšleli nad výhodami spojence. Protože pokud věděli, Remus Lupin spojenec byl – nebo býval. Jen budou muset zjistit, jestli i on náhodou neplánuje přimět je, aby ostatním odpustili.

Remuse Lupina překvapilo, když dostal od ředitele pozvánku – původně jej ten stařec chtěl držet dál. Remus si ponuře pomyslel, že ředitel jej teď potřebuje jako páku na své dva vězně v hradu, nebo kost, kterou jim hodí. Tak či tak ho to nepotěšilo, ale nic ho neudrží před setkáním s Harrym.