Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Marci, můžeš si za to sama. Chtěla jsi něco se Severusem.

V této bláznivině Brumbálovi definitivně haraší na cimbuří, všichni dostanou na frak a s plným skóre vítězně odkráčejí naši dva tmavovlasí hrdinové. Užij si Severusovu pomstu.

Kapitola 1.

Kap. Kap. Kap.

Kap. Kap. Kap.

Kap. Kap. Ka…

„POTTERE! Přestaň s tím příšerným zvukem!“

Harry zmateně vzhlédl od džbánu, ze kterého nabíral vodu, aby ji nechal skapat zpět do nádoby. Ale ten hlas se ozval znovu.

„Pojď sem. Je čas na lekci nitrobrany.“

„Ne, prosím, nenuť mě k těm hodinám,“ žebral Harry. „Snape mě nenávidí. Zamorduje mě. Nakoukl jsem, víš? Nechtěl jsem, byl jsem zlobivý. Byl jsem zlobivý kluk, teto Petunie, prosím, nebij mě, ta pánev je horká, prosím…“

„Tvoje teta tu není, Pottere. Sednout.“

Harry ten hlas poslechl bez zaváhání.

„Tak a teď si vybav, co jsem tě učil. Vyžeň z hlavy všechny myšlenky. Všechny zmizely – pěkně úhledně sbalené.“

Harry se uvolnil. Mysl se mu vyprázdnila.

„Teď vejdi do svého domova, do nebelvírské společenské místnosti. Jsi zde sám. Tvá tajemství jsou ukrytá. Tvé vzpomínky bezpečně schované. Jen ty sám znáš heslo.“

Pomalu, převelice pomalu Harry otevřel oči.

„Nenávidím tě, víš,“ prohodil přívětivě. „Šílenství je tu mnohem příjemnějším stavem mysli.“

Na spoluvězňově tváři se objevil ponurý úsměv.

„To si umím představit,“ prohodil Severus Snape.

ooOOoo

„Tvůj tah.“

„Kůň… na C4.“

Harry se zamyslel. „Věž na A4,“ pohnul figurou.

„Zlepšuješ se,“ poznamenal Snape.

„Šachy hrajeme každý den celé hodiny. Musel bych být fakt zabedněný, abych se nezlepšil.“

„Jelikož hraješ jen se mnou, zjistíš, že tvé zlepšení dosáhne svého limitu,“ zareagoval Snape suše.

Harry zvedl jednu figuru. Trvalo jim dva týdny celodenní práce, než s pomocí úlomků kamene vytvořili šachy z kolem se válejících kusů dřeva. Pak do stolečku v cele vyřezali šachovnici. Figury nebyly vzhledné, ale posloužily. Používali je i ke hře mlýn, když je šachy začaly nudit. Herní plochu v tomto případě označovaly hlubší vyřezané čáry.

„Štíty nastavit. Blíží se mozkomor,“ varoval Snape.

Harry okamžitě zavřel oči a soustředil se na nitrobranu. Do štítů narážely síly mozkomora, který je vysával a snažil se vytáhnout vzpomínky. Naštěstí však vydržely a s odchodem toho temného stvoření se vše vrátilo do normálu.

„Hleďme, jídlo,“ poznamenal Snape.

Tác obsahoval krajíc chleba, dvě misky neidentifikovatelného dušeného a, k jejich překvapení, výstřižek denního tisku.

„Poslední odvolání Remuse Lupina kvůli propuštění Pottera a Snapea odmítnuto,“ četl Snape nahlas. „Netušil jsem, že se ten vlk vůbec namáhá.“

Harry si povzdechl. „Aspoň někdo se nás snaží dostat z Azkabanu,“ nevrle dloubl do chleba. „Všichni nevěří, že jsme zabijáci.“

„V mém případě by ale měli pravdu, Pottere,“ Snape odhodil článek stranou, popadl misku a prsty delikátně vytáhl velký kus špatného, tučného masa a mrkve, aby následně vypil obsah.

„Kolik vody nám dali?“

Harry nakoukl do nového džbánu: „Víc než včera.“

„Dobře.“

Harry přešel k velkému sudu v rohu cely a vylil do něj půlku džbánu a zbytek ze včerejšího. Cela bývávala kdysi využívaná jako sklad a zůstalo v ní plno harampádí. Každý den si nechali stranou trochu vody. Za týden jí měli dost, aby se umyli. Po umytí ve vodě oprali prádlo. Severus na tom trval od chvíle, kdy je do cely zavřeli, a Harry, zběhlý v technikách přežití díky letům s Dursleyovými, s ním souhlasil. Vzhledem k tomu, že si v těch dnech ještě šli po krku, to byl učiněný zázrak.

„Je ten článek datovaný?“

„Myslím, že ano. Aha, tady. Třicátého prvního července devatenáct set devadesát sedm.“

„Super, to znamená, že je mi dnes sedmnáct,“ Harry ponořil otlučený hrnek do džbánu a zvedl jej na znamení přípitku. „Na mě.“

Snape se ušklíbl, ale gesto napodobil. „Na dospělost. Na začátek něčeho nového.“

Harry si odfrkl. „Jasně. Nového. Jsme tu už dva roky – co nového to může přinést?“

„Jsi teď dospělý,“ ušklíbl se Snape, „což znamená dvě věci. Zaprvé, teď máš k dispozici svoji magii bez omezení. Zadruhé, nikdo tě už nemůže nutit žít s tvými poručníky.“

„Rozumím, ale pořád přehlížíš naši prekérní situaci, ve které trčíme už nějakou tu dobu.“

„Nebudeme tady dlouho,“ tmavovlasý bývalý profesor se líně opřel, „uvidíš. Nějaké vize od Toma?“

„Z něčeho je dost nadšený,“ oznámil Harry po chvíli intenzivního soustředění. „Z něčeho velkého. Víš něco, co já ne?“

Žádná odpověď.

Harry se ještě víc soustředil na ďábelský mozek Pána zla a zalapal po dechu. „Ó můj…“

„Aha,“ usmál se Snape. „Měl jsem pravdu.“

„Ano. Ano, to měl,“ zavrtěl Harry hlavou a znovu aktivoval štíty. Pak se rozesmál, nejdříve tiše, ale pak silněji a silněji, až se zhroutil na podlahu.

Po dlouhé době zadýchaně vzhlédl a zaměřil se na Snapea.

„Mám strach.“

„Vím. Já taky,“ odpověděl špion s pohledem upřeným před sebe.

ooOOoo

Albus Brumbál měl starosti. Voldemort nepochybně něco chystal, protože měl slabost pro jistá data.

Ale co?

Protože Severus i Harry byli za katrem, neměl ve Voldemortových řadách efektivního špeha. Kvůli čemuž občas přemýšlel, jestli… ale ne. Musel mít tehdy pravdu. Snape Harryho učil temné umění a vymyl mu mozek. Nebylo jim pomoci a Azkaban byl to pravé místo pro ně, což prohlásil i samotný chlapcův kmotr. Sirius o synovi svého kamaráda vůbec odmítal hovořit.

Harry. Dnes je mu sedmnáct. Dospělý. To znamenalo, že Harry pravděpodobně v blízké budoucnosti dostane polibek spolu se Snapem. Záleželo jen na politice ministerstva.

Ale nejdříve to nejdůležitější. Tom bezpochyby na počest Harryho narozenin někde zaútočí.

Stěží za půl hodiny už věděl. To když oknem proplul Patron člena Řádu a z plných plic řval o pomoc. Azkaban padl a Příčná ulice byla pod útokem.

ooOOoo

Smrtijedi násilně odvlekli Snapea a Harryho z cely a dovedli je na Příčnou ulici, kde na ně čekal Voldemort.

„Ach. Zrádce a má mladá Nemesis,“ ušklíbl se hadí muž. „Bohužel musíte být ještě chvilku trpěliví, než se objeví váš drahocenný Řád.“

„Jejich reakční doba byla vždycky otřesná,“ poznamenal Harry směrem k Snapeovi.

„Nemluvě o tom, že bez nich nemůže defilé debilů vůbec začít,“ přikývl Snape.

„Upřímně, příhodnější pojmenování by bylo Želví řád,“ zavrtěl Harry hlavou po deseti minutách čekání. „Nebo Slimáčí.“

Voldemort se tvářil nerozhodně někde mezi otráveností, pobavením a netrpělivostí.

Nakonec se po přemístění nebo použití přenášedla začali objevovat jednotliví lidé, až se před nimi shromáždil celý Fénixův řád.

„TY!“ zařval Ron Weasley. „Věděl jsem to! Vydal ses na temnou cestu…“

„Ticho!“ nařídil Voldemort znuděně. „Nebudu poslouchat blábolení neinformovaných děcek. I když musím říct, že se mi hodilo, jak snadno jste uvěřili ve vinu Pottera a Snapea.“

Sirius strnul šokem, Ron se zmateně rozhlédl a Brumbál dramaticky zesinal.

„Harry a Severus byli shledáni vinnými…“ začal.

„Z vraždy jeho příbuzných,“ dokončil Voldemort větu. „Ano. Jistě. Těch milých mudlů, ke kterým jsi ho strčil. Neměl bys ho vinit, kdyby je opravdu zabil. Chtěl jsem, abys zradil jenom Pottera, ale docela se hodilo, že první z Řádu dorazil Snape – ten jediný z vás opravdu efektivní. Sám jsem samozřejmě do domu vstoupit nemohl, ale mí věrní neoznačení služebníci mi Pottera vynesli spolu s jeho hůlkou i příbuznými. Jsem jediným kouzelníkem, který může použít Potterovu hůlku, takže jsem pomocí ní zabil jeho rodinu. Pak jsem je všechny strčil zpět do domu. Grandiózně jste na to všichni skočili.“

„Jsem ti říkal, že chce pořádat defilé debilů,“ promluvil Snape na Harryho. „Dlužíš mi dva galeony

„To teda ne! Souhlasil jsem s tebou, takže je to remíza!“ protestoval Harry.

Voldemort se popuzeně otočil. „Přestaňte s tím,“ zasyčel. „Uvědomujete si, že oba brzy zemřete? Spolu s těmi, co vás zradili. Jestli vtipkujete tváří v tvář smrti, Azkaban musel ve vašich hlavách nadělat větší paseku, než jsem si myslel!“

„My se smrti nebojíme jako ty,“ pronesl Snape najednou vážně. „Jsou tací, jako byla Lily, kteří ji vítají, pokud to znamená, že jejich milovaní zůstanou v bezpečí. Že tomu ty nerozumíš, neznamená, že jsme se zbláznili.“

Harry odhodlaně vykročil.

„Máme to být ty a já, Tome. Víš to. Tak co to skončit tady a teď?“

„Harry, NE!“ vykřikl Brumbál. „Nemůžeš porazit Toma, ne po…“

„Po dvou letech v Azkabanu?“ Harry se na starce zamračil. „Po neustálém vysávání mozkomory? Víte, nemám zvlášť důvod bojovat za vás. Vás si Raddle klidně může zabít. S touto výzvou přicházím jen kvůli svým rodičům.“

Voldemort se ničemně usmál. „Dobře tedy, můj mladý protivníku. Začneme?“

„Je tu jen jeden drobný problém s hůlkou,“ poznamenal Harry nenuceně, když zamířil do kruhu Smrtijedů na jedné a členů Řádu na druhé straně.

Zamračil se a přistoupil k Brumbálovi. „Dejte mi svoji hůlku.“

„Harry…“

Chlapec na souhlas nečekal a jediným rychlým pohybem uchmátl hůlku z ruky starého kouzelníka.

„To je ono. Hůlka.“

„Ale, ale, Harry Pottere. Už nejsi tak idealistický a naivní, což? Žádné popichování? Žádné prosby, abych se kál?“ usmál se Voldemort téměř přátelsky, což znamenalo děsivěji.

„Plánoval jsi pokání?“ ptal se Harry. „Ne, to jsem si ani nemyslel. Cokoliv by teď mohlo být řečeno, na věci nic nezmění. Rozhodl ses už dávno.“

„Jen slabá mysl sejde z vytyčené cesty,“ zasyčel Voldemort a zvedl hůlku.

„Moudrý muž sejde z cesty, jakmile pozná, že je špatná, jen hlupák na ní slepě trvá,“ pokrčil rameny Harry.

Bylo to tu. Voldemort vystřelil první vražednou a Harry před ní rychle uhnul.

Kouzlo střídalo kouzlo, většina byla odražena nebo absorbována štíty. Snape bitvu úzkostně sledoval. Věděl, že je Harry schopný, ale oba je oslabil pobyt ve vězení.

Nakonec Voldemort poslal další vražednou, na kterou Harry reagoval Expelliarmem.

Kouzla udeřila. Vražedná se odrazila ke svému sesílateli a Voldemort padl mrtvý k zemi s očima vytřeštěnýma šokem.

Na dobrou minutu se rozhostilo ticho a Harry jen lapal po dechu, jak nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Pak si uvědomil, že všechny pohledy se přesunuly od nehybné postavy na zemi k němu.

„No, jak se zdá, nakonec jsem ani vlastní hůlku nepotřeboval,“ poznamenal.

Smrtijedi si konečně začali uvědomovat, že je jejich vůdce mrtev a tentokrát nadobro. Velké množství jich uprchlo. Pár zaútočilo na Harryho a Snapea nebo na Řád. To byli fanatici, kteří nechtěli přiznat porážku. Někteří, jako například Lucius Malfoy, se prostě vzdali.

Těch několik bojujících Smrtijedů bylo snadno poraženo a ti na útěku byli pronásledováni. Během několika následujících dní budou polapeni.

Severus Snape se rychle přesunul k Harrymu, aby mu nabídl podporu. Mladík si najednou uvědomil, jak unavený je.

„Velmi dobře, pane Pottere,“ usmál se Mistr lektvarů, „děkuji vám.“

Pak si všimli, že se na ně zaměřil Řád.

ooOOoo

Následujícího dne musel Albus Brumbál čelit dvěma mužům, které zradil. Mužům, kteří by pro něj kdysi udělali cokoliv. Z Příčné ulice byli přeneseni do Bradavic, kde je Poppy prohlédla, podala vyživující lektvary a pak je zamkla na pokoji s pokyny, aby se umyli, oblékli do čistého a vyspali se.

Mezitím Albus Brumbál zapracoval na svém posledním plánu, který i rozběhl.

Ti dva jej teď nenáviděli, to chápal. Nebude popírat, že si to zaslouží. Nicméně kdyby je pustil, už je znovu neuvidí. Takže ve své moudrosti došel k závěru, že k zajištění jejich bezpečí a též aby nakonec naznali, že jednal pro větší dobro, udrží je v hradu.

Nedělal si iluze, že je nadchne jeho malý plán, ale z globálního hlediska je pro ně tím nejlepším, jak si byl jistý.

„Takže jestli to chápu dobře, řediteli,“ shrnul Mistr lektvarů, když spolu s Harrym nasadili identické netečné výrazy, „dojednal jste naše propuštění z Azkabanu. Mohu si jen představovat, jak náročné to bylo s ohledem na to, že se celý kouzelnický svět včera dozvěděl o naší nevině. Pak jste pokračoval výnosem, kterým nad námi získáváte dohled po neurčeně dlouhou dobu, kterou strávíme tady na hradě, Harry jako student a já jako váš Mistr lektvarů.“

„Severusi…“

„Myslím, že jste se vyjádřil jasně, řediteli. S Harrym se teď vrátíme do našich komnat. Ještě nejsme úplně v pořádku a potřebujeme si odpočinout.“

ooOOoo

Jakmile se vrátili do komnat, okamžitě seslali ty nejsilnější obrany proti odposlouchávání. Severus zvedl jedno obočí. „Projevil jsi pozoruhodnou míru sebekontroly, Harry.“

Hoch se otočil, zářivě rudý ve tváři. „Vyšokoval mě do ticha! Jen mé štíty mi zabránily skočit mu po krku a uškrtit ho! Jak se opovažuje nám tohle provést!“

„Uklidni se, Harry,“ napomenul jej Snape. „Souhlasím, že na nás zahrál ohavný trik, ale mohli bychom to využít v náš prospěch.“

Harry se zhluboka nadechl. „Zajistil, že musím pokračovat ve studiích, možná dokonce najal i toho čokla, a ty musíš přijmout pozici lektvarů…“ v očích se mu pekelně zablesklo.

„Ano, teď přemýšlíš jako Zmijozel,“ ušklíbl se Snape. „Sjednal jen naši přítomnost v hradu. Chce nás tady. Takže já se nemusím bát propuštění, ať už udělám cokoliv…“

„A mě nemůžou vyloučit, ať už udělám cokoliv.“ Na Harryho tvář se přemístil Snapeův úšklebek. „Nenávidím to, ale má to jistou pozitivní stránku.“

„To a zatím najdeme právníka, který dokáže ten směšný výnos zrušit,“ přikývl Snape.

„Nevěděl jsem, že kouzelnický svět má právníky,“ poznamenal Harry.

„Anglie ne, nicméně jiné země mají méně zkorumpovanou vládu než my. Tam podezřelí mohou mít právníky. Najdu způsob, jak nějakého zkontaktovat, možná skrz Cech Mistrů lektvarů. A jelikož tu do té doby budeme muset zůstat, mohli bychom mezitím vytěžit co nejvíc z možností poskytovaných hradem. Nemusíš se chovat jako student, ale byli bychom blázni, kdybychom například nevyužili knihovnu, když už tu budeme.“

„Svatá pravda. Hodlám studovat, jen ne podle osnov, které mají na mysli.“