Preklady fanfiction Harryho Pottera

Epilog

Týden před koncem pololetí vzduch zbělel padajícím sněhem, který se rozpouštěl při styku s rozblácenou zemí. Harry seděl na římse prázdné fontány a sledoval víření drobných vloček. Na jinak prázdném dvoře okamžitě zaregistroval příchod Hermiony, ale nedal najevo, že si jí všiml, než došla úplně k němu.

„Ahoj.“

„Ahoj, Harry. Užíváš si počasí?“

Konečně k ní obrátil hlavu a usmál se. „Přesně.“

Opětovala jeho úsměv, až se jí na tvářích udělaly dolíčky. „To je dobře. Taky mám ráda první sníh.“ Vyhoupla se na římsu. „Mluvila jsem s Ronem.“

„Mm?“

„Prý jsi dnes po cestě ze snídaně narazil na Malfoye – a klekl sis, aby ses mu omluvil.“

Harry odvrátil hlavu, aby ukryl úsměv. Obloha s těžkými olověnými mraky s nadcházejícím večerem pomalu temněla. „A?“

„No...“ zaváhala Hermiona. „Tohle asi bude znít trochu zvláště, ale gratuluju.“

„Dík.“ Harry se kousl do rtu. „Bylo to těžké. Zřejmě to nebylo snadné ani pro něj, protože zčervenal a téměř okamžitě mě vytáhl na nohy.“

„Podle Rona prý požadoval explicitnější omluvu, ale pak jste spolu odcházeli a mluvili jste, a on to nechal být.“

„Přesvědčil jsem ho, že kdybych měl veřejně přiznat, co jsem udělal, z politického hlediska by mě to poškodilo, takže bych pro něj pak nebyl tak užitečný.“

Hermiona protáhla obličej. Harry věc odmávl. „Každopádně se pokoušíme být zase přátelé. Asi bude chvíli trvat, než se dostaneme zpátky do bodu, kdy se jeden před druhým můžeme uvolnit, ale teď už můžu doufat. Chyběl mi a já jemu taky. Prý si k němu můžu sednout na příští lektvary.“

„Jak laskavé.“

„Docela mi ta jeho povýšenost chyběla. Jak to bere Ron?“

„Líp, teď když jsem řekla, že je to dobrá věc.“

„V tom případě děkuju.“

Hermiona se znovu usmála. „Není zač.“

Harry tázavě uklonil hlavu. „A kdepak jsi byla ty?“

Hermiona si povzdechla. Sebrala z vyschlé fontány oblázek a nechala ho skutálet po prstech ukrytých v rukavici. „Učila jsem se s Lydií.“

„O-ou. Snad se nám nezatahuje?“

„Snažím se vymyslet, jak jí zdvořile říct, že se šíleně nudím.“

„Vážně?“

„Hele, vím, že se učím často, a je to dobře strávený čas, ale jsem zvyklá být s lidmi, kteří to tak nemají. Myslím – nerada to přiznávám, ale možná potřebuju někoho, kdo mě občas vytáhne k něčemu jinému.“

„Hm.“ Harry se nad jejím problémem zamyslel. „Draco je volný.“

„Ne. Ne, ne, ne, ne-“

„Jasný, Hermiono! Pochopil jsem!“

Přisunula se blíž, takže se mu do boku vpilo její teplo. „Vážně je to dobrý nápad, že ses zase začal vídat s Malfoyem? Lidi jsou kolem tebe pořád trochu ostražití.“

Harry pokrčil rameny. „Někteří. BA je z větší části v pohodě a lidi v mých hodinách taky.“

„Až na minulou schůzku, kdy na tebe Colin vyjel, že co se začaly projevovat Snapeovy geny, stal se z tebe naprostý pitomec.“

„No jo, pořád mi neodpustil ten foťák.“ Harry se napjal. „A já jsem mu pořádně neodpustil, že kvůli němu oba málem zemřeli. Ale snažím se být fér.“

„Většinu času se ti to daří.“ Hermiona pokrčila rameny. „Aspoň tak, jak jsi vždycky býval, možná lépe.“

„Táta se taky lepší, aspoň mi to tak přijde.“ Harry se zasmál. „Pořád nadržuje Dracovi, ale za to jsem rád. A ke mně se teď chová tak nesrovnatelně líp, že těžko dokážu posoudit, jak to mohou vnímat ostatní.“

„Určitě je lepší.“ Zasmála se. „Padma teda minulý týden říkala, že to musí být tím, že netráví noci sám.“

Harry se ušklíbl. „Co jsem mohl zaslechnout, tak daleko se ještě nedostali, i když doufám, že se to brzy změní – a že zajdou i dál.“ Zakřenil se. „Remus by byl skvělý otčím.“

Hermioně zaskočilo. „O tom bych před Snapem pomlčela!“

„Neboj, nemám v plánu říkat to před ním nahlas. Učím se, kdy držet jazyk za zuby.“

Přikývla. „Což je jeden z velkých důvodů, proč k tobě lidi chovají přinejhorším mírnou nedůvěru.“

„To, a že se každou chvíli ukážu růžový nebo s perleťovým peřím, když šlápnu do další z jeho léček.“

„Ale bereš to celkem s humorem. Kdybys dusal po hradě rozzuřený doběla, věci by to jen zhoršilo.“

„To máš asi pravdu.“

„Harry, upřímně, myslím, že letos zvládáš věci úžasně.“

„Dík.“ Otřel tvář o její vlasy. „Tvoje mínění pro mě dost znamená.“

Slabé chumelení téměř ustalo. Harry vzhlédl. „Sovy.“

Noční ptáci poletovali kolem věže jako nový vír sněhových vloček. Hermiona přikývla. „Vylétají na lov.“

Chvíli seděli mlčky a sledovali, jak ptáci klouzavým letem klesají níž. Postupně se rozptylovali, až Harry nedokázal sledovat všechny současně. S pohledem upřeným na jednu bílou, která mohla být Hedvika, se natočil a objal dívku po svém boku kolem ramen.

„Harry? Nemyslím, že bychom-“

„Přátelé,“ řekl pevně a stiskl její vzdálenější rameno. „Jenom- ne, ne ‚jenom‘“. Úplně přátelé. Navždycky.“

„Přátelé.“ Opřela se do jeho objetí. „Navždycky.“

Konec.

PP.: Drazí čtenáři, tímto se s vámi s Avisavis dočasně loučíme. Připravujeme pro vás však překlad sequelu o délce zhruba čtyř kapitol Magie, ve kterém GatewayGirl krásně dotáhne vše, co zde možná dořešeno není :) Budu se těšit u první kapitoly povídky Krev a volba.