Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: Jacomo, Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PA: Vím, že J. K. Rowlingová nechala Flinta propadnout v posledním ročníku, ale… to jako vážně? NIKDO nepropadne poslední rok. Kdyby byl skutečně tak hloupý, tak by nikdy nemohl být kapitánem famfrpálového týmu. Krom toho to řekla až poté, co si někdo po vydání třetího dílu všiml, že už by tam neměl být. Proto její vysvětlení budu ignorovat.

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, v překladu od Pavla Medka.

Kapitola 33.

Cestou na jasnovidectví nebyl Harry zrovna v dobré náladě a to vinou svých takzvaných přátel. Ti samozřejmě sršeli náladou dobrou, protože šli z hodiny kouzelných formulí, kde se učili povzbuzovací kouzlo (Hermiona dokonce najednou viděla, jak starostlivý je Harry kamarád a Percy prefekt, když se celý rok snaží, aby měla dost spánku a nebyla úplně vyšťavená).

Na Harryho bohužel žádné povzbuzovací kouzlo nepůsobilo. Ve formulích tvořil dvojici s Hermionou, zatímco Ron pracoval s Nevillem. Hermiona si z nějakého důvodu usmyslela, že nadobyčejně rozveselený Harry není dobrý nápad, a odmítla na něj kouzlo seslat. Když to vysvětlila Ronovi a Nevillovi, okamžitě ji nechali trénovat na nich. Oba teď prakticky zářili štěstím. Bylo to tak nefér.

„Začínáme dřív s křišťálovými koulemi!“ vyhlásil Ron. „Hurá! Už žádné čtení z ruky!“

„Už žádné starání se o všechny ty čáry na dlani. Teď budeme mluvit jen o tom, co ‚vidíme’, takže bude mnohem snazší si vymýšlet,“ dodal potěšeně Neville.

Hermioně, ač povzbuzené, dalo hodně práce říct něco pozitivního o jasnovidectví. „Já… aspoň se naučíme něco nového,“ pronesla nakonec odevzdaně.

„Jak dlouho to pitomé kouzlo vydrží?“ zamumlal Harry otráveně. Jeho spolužáci pochopitelně neodpověděli, protože se vznášeli na vlně euforie. A magie.

„Zdravím vás,“ pozdravila je profesorka Trelawneyová, povzbuzená jejich očividným nadšením. „Ráda vidím, že se všichni tak těšíte na studium křišťálových koulí,“ oznámila, posadila se zády k ohni a rozhlédla se kolem sebe. „Rozhodla jsem se seznámit vás s křišťálovými koulemi o něco dřív, než jsem měla původně v plánu. Vyčetla jsem ze znamení, že vaše červnové zkoušky budou obsahovat také orbitu, proto bych vám ráda umožnila dostatečnou praxi.“

„No tedy – vyčetla ze znamení! Kdo asi sestavuje zkouškové otázky? Ona! Tomu říkám fantastická předpověď!“ prohlásila Hermiona opovržlivě. Její odolnost vůči účinkům povzbuzovacího kouzla Harrymu připadala obdivuhodná (věděl, že to není špatným sesláním, tohle konkrétní kouzlo ovládl už před lety).

„Já ti nevím, Hermiono,“ namítl Harry, jen aby ji popíchl. „Sebenaplňující předpovědi jsou ty nejnebezpečnější a nevíme, jestli by se koule objevily v naší zkoušce, pokud by na to profesorka Trelawneyová nebyla upozorněna.“

„Sebenaplňující předpověď zní vážně jako pakárna,“ odpověděla Hermiona.

„Jsem na tvé straně,“ chlácholil ji Harry, „ale to neznamená, že to není pravda.“

„Hezky řečeno, Harry,“ usmála se na něj profesorka Trelawneyová. „Jsem často fascinovaná a frustrovaná zároveň z té sebenaplňující podstaty mnoha proroctví. Například, vyplnila by se, pokud by nebyla učiněna? A pokud by se vyplnila nezávisle na tom, co my, pouzí smrtelníci, uděláme, tak co je potom účelem vidění? Ale bohužel to je debata na někdy jindy.“

Hermiona, kterou ten sled otázek docela zaujal, vypadala vyvedená z míry.

„Tak co vidíš?“ zeptal se Neville, když je profesorka konečně považovala za připravené začít.

„Vidím…“ odmlčel se Harry a zíral do křišťálové koule. ‚Mlhu,’ napovídal jeho mozek. „Svého kmotra, jak do konce roku přemění Snapea alespoň na čtyři různé lidi,“ řekl místo toho.

Neville si odfrkl: „Jenom čtyři?“

Harry pokrčil rameny. „Řekl jsem ‚alespoň’, ne? No, co vidíš ty?“

Neville nepřítomně zíral do koule, a pak se ušklíbl. „Vidím Nebelvír, jak vyhrává kolejní pohár třetí rok v řadě.“

„Nenávidím tě,“ odvětil suše Harry. „Víš to, že jo?“

Neville jen pokrčil rameny. „Nějak to přežiju.“

„Vy dva si už zase jenom vymýšlíte, co?“ obvinila je Hermiona. „My s Ronem v tom nic nevidíme.“

„Dokaž to,“ řekl Neville.

„Říkal jsem ti, Hermiono, že jsem viděl –“ začal Ron, než mu Hermiona skočila do řeči.

„Vážně pochybuju, že se Harry a jedno z dvojčat přihlásí do nějaké mezinárodní soutěže v Bradavicích.“

Harry se rozkašlal. Ron viděl Turnaj tří kouzelnických škol? Jak se –? A proč by Fred nebo George –? Možná, že to nakonec nebylo tak absurdní… ne, když tak nad tím přemýšlel, přišlo mu to vážně pitomé.

„Neměla bys pohrdat skutečně osvícenými jen proto, že sama nic nevidíš, Hermiono,“ pronesl Harry vážně.

„Jo, nemůže ti jít úplně všechno,“ přidal se Ron.

„Nechci, aby mi šlo úplně –“ zrudla Hermiona.

„Ale chceš,“ oponovali sborově Harry s Nevillem.

„V něčem mají pravdu, drahoušku,“ vložila se do jejich rozhovoru profesorka Trelawneyová jemně, když se jí zjevila za zády. „Jsi příliš oddaná světu logiky a faktů na to, abys mohla doopravdy uspět v tak citlivé formě umění.“

„Víte co?“ rozhořčila se Hermiona a nacpala si učebnici do tašky. „Už je mi to jedno. Tenhle předmět je naprostá ztráta mého času a nechápu, že mi to došlo až po sedmi měsících. Končím.“ S těmi slovy poměrně dramaticky odešla (i když pořád trošku hopsala kvůli zbytkovým efektům povzbuzovacího kouzla).

„Jůůůů!“ vypískla Levandule ve chvíli, kdy Hermiona zmizela. „To je tak boží! Řekla jste, že ‚někdy kolem Velikonoc nás jeden z vás opustí navždy!‘ A to přesně udělala!“

„Nejsi trochu ukvapená?“ zeptal se Seamus. Pod pohledy Parvati a Levandule ale rychle zařadil zpátečku. „Chci říct, ne že bych neměl naprostou důvěru v jasnovidectví a tak, ale jenom odešla z jedné hodiny. Nedokážu si představit, jak ze všech lidí právě Hermiona Grangerová dobrovolně sekne s předmětem. Obzvlášť před zkouškami. A obzvlášť když vezmu v potaz to, že používá obraceč času k tomu, aby na ty předměty vůbec mohla chodit.“

„Na tom něco je,“ připustila Parvati zdráhavě. „Ale na druhou stranu, předpověď zatím vychází. Jaká je pravděpodobnost, že je to jenom náhoda?“

„A navíc,“ dodal Dean, „Hermiona nám všem v podstatě řekla, že už se nevrátí. Kdyby se nakonec vrátila, bylo by to pro ni ponižující a stejně tenhle předmět neměla ráda a tráví spoustu času s Harrym – který by jí to nadosmrti připomínal – takže myslím, že se dá bezpečné tvrdit, že se jen tak nevrátí.“

„Jste úžasná, paní profesorko,“ vydechla obdivně Levandule.

„Taky jsem ohromený,“ přiznal Harry. „Bylo jasné, že jestli s tím někdo sekne, tak to bude ona, ale jak jste věděla, že to vydrží sedm měsíců? Člověk by čekal, že když už to zvládla tak dlouho, tak počká ještě měsíc a půl do zkoušek a pak si to prostě další rok nezapíše.“

„Až budeš mít s vnitřním okem tolik let zkušeností jako já, taky budeš schopný své interpretace budoucnosti očistit od logiky,“ pronesla profesorka Trelawneyová zasněně.

Harry se ušklíbl: „Už se nemůžu dočkat.“

Ron zbledl a začal se třást.

„Nemohl bych z tohohle předmětu taky odejít?“ zeptal se mírně zoufale Neville.

„Ne,“ zamítla profesorka Trelawneyová, aniž by se na něj podívala.

ooOOoo

„To byla ale scéna,“ nadhodil Harry, když si sedl na své místo na studiích mudlů.

„Nechci o tom mluvit,“ odsekla Hermiona.

Harry se omluvně usmál. „To mi došlo. Ale stejně, odejít z předmětu těsně před zkouškami? Vážně ti to připadá jako ten nejlepší nápad? Zahodíš tím všechnu tu práci, kterou už jsi do toho vložila.“

„Vzhledem k tomu, že očividně nemám ‚vnitřní oko’ ani tvoji schopnost se ze všeho vylhat, ta práce byla stejně zbytečná,“ odpověděla Hermiona. „Krom toho, i když používám obraceč času i na to, abych si mohla odpočinout, jsem dost vystresovaná. Trávit hodiny pilováním něčeho, co nemá žádné praktické využití, a hlavně mi pořád přijde trochu falešné, bylo… už trochu přes čáru.“

„Uvědomuješ si, že teď půlka třídy věří tomu, že to Trelawneyová skutečně předpověděla, viď?“ zakřenil se Harry.

Hermiona zmateně naklonila hlavu: „Ne, proč?“

„Zřejmě na naší první hodině řekla něco takového, jako že ‚nás jeden z nás opustí navždy’. Mám dojem, že měla na mysli přímo úmrtí, protože k tomu došlo ještě předtím, než se rozhodla, že nejsem odsouzen k záhubě. Ale bylo to dost neurčité na to, aby se to dalo vyložit i takto. I když nechápu, jak si to Levandule mohla po těch měsících pamatovat…“ potřásl ohromeně hlavou.

„Možná si to zapsala,“ navrhla Hermiona.

„Možná,“ připustil Harry. „Čau Theodore!“

„Proč na mě mluvíš?“ zeptal se Theodor Nott znuděně. „Zase.“

„Protože jsi kromě profesora Snapea jediný, o kom vím, že mě nemá rád,“ vysvětlil Harry.

Theo si odfrkl: „Naivko.“

„Dobře, tak jediný, kdo to dává najevo,“ opravil se Harry. „A co se týče těch lidí, které neznám… No, vlastně je mi celkem jedno, co si myslí, dokud mě mají dost rádi na to, aby dělali, co jim řeknu.“

„Víš, že mluvíš jako nějaký sektářský guru, viď?“ zeptal se Theodor. „Myslím, že sis vybral špatnou kolej, jestli jsi chtěl být dalším Pánem zla.“

„Ne, teď mám v merku pozici ministra kouzel,“ ujistil ho Harry.

„Tak to je děsivá představa. Určitě si někam poznamenám, abych v takovém případě emigroval,“ otřásl se Theo. „Krom toho to nedávám najevo, ani sis toho nevšiml, dokud jsme spolu dneska neměli hodinu.“

Harry to zvážil. „To je pravda… Ale teď když to vím, tak o tom nedokážu přestat přemýšlet! Úplně z toho šílím.“

Theo už vypadal trochu dotčeně. „Nemůžeš mě vinit za svoji širokou škálu mentálních problémů.“

„No, ty je rozhodně ještě zhoršuješ,“ zamumlal Harry.

Theo protočil očima. „To mi vážně trhá žíly. Jsi často posedlý zmijozelskými kluky?“

„Ne…“ zalhal Harry a v duchu si připomněl těch pár měsíců v druhém ročníku a celý šestý ročník, když byl Draco ještě Malfoy a Snape… no, tehdy, kdy se všechno zmrvilo.

„Dobrý den, třído,“ pozdravila je profesorka Burbageová. „Dneska si odpočineme od našich obvyklých témat a místo toho budeme zkoumat, jak mudlové vnímají magii. Začneme jasnovidectvím…“

Hermiona hlasitě zaskučela.

ooOOoo

„Neboj, Harry, bude to v pohodě,“ chlácholila ho Hermiona, ale v očích se jí zračil strach.

„Já vím, že jo,“ namazal si Harry máslo na toust.

„A máš Kulový blesk!“ pokoušel se Ron co nejlépe podpořit svého úzkostného kamaráda.

„Ten jsem měl i na ty předchozí dva zápasy,“ upozornil ho Harry.

„Když prohraješ, tak ti to bude Draco navždy otloukat o hlavu, víš? Jako vždycky,“ připomněl mu Neville pochmurně.

„Já vím. Mám lepší koště a co je důležitější, jsem prostě lepší než on. Prohrál jsem jen jedinkrát, a to kvůli zásahu vyšší moci, a pokud tentokrát z nějakého důvodu zase vtrhnou mozkomoři na hřiště, tak nejdřív chytám zlatonku, a pak až zachraňuju všem duše,“ zapřísáhl se Harry.

„Ráda slyším, že máš jasně srovnané priority,“ prohodila Ginny sarkasticky. „Mimochodem, jestli umřeš, můžu si vzít tvoje koště?“

„Lidi, posloucháte mě vůbec?“ dožadoval se Harry pozornosti.

„Pochybuju,“ utrousil Percy, který seděl o pár míst dál. „Dneska je den velkého zápasu a všichni mají famfrpálovou horečku.“

„Ty ne,“ konstatoval Harry. Ignoroval svoje kamarády ve prospěch někoho, kdo se většinou zdál být příčetný. Alespoň dokud se nejednalo o jeho kariéru, ale Percy ještě ani nedokončil školu.

„Věř mi, v porovnání s mým prvním ročníkem jsem teď z famfrpálu doslova na větvi,“ vyvedl ho Percy z omylu.

„Ale… sotva podporuješ tým,“ namítl zmateně Harry.

„Bill a Charlie hrávali famfrpál s mými hračkami místo camrálů,“ vysvětlil Percy. „Když tak nad tím přemýšlím, dvojčata to dělala taky. Je pochopitelné, že jsem byl celkem anti-famfrpálový, když jsem začal chodit do Bradavic.“

„Co se změnilo?“ zajímalo Harryho. „Člověk by čekal, že tomuhle nepomůže mít sourozence v týmu.“

„To vážně ne,“ potvrdil Percy. „Vzhledem k tomu, že mi nejdřív Charlie a potom Fred s Georgem kradli knihy, kdykoliv si chtěli zahrát. Ale jeden nemůže mít sedm let Olivera Wooda jako spolubydlícího, aniž by k té hře nezískal žádný vztah.“

„Takže šlo o pud sebezáchovy?“ zakřenil se Harry.

„Ani netušíš.“

ooOOoo

„Hej, Flinte,“ zavolal Harry.

„Co je, Pottere?“ vyštěkl Flint. Byli uprostřed zápasu, a i když se Harry jako chytač mohl poflakovat kolem, jak se mu zachtělo – aspoň dokud Draco taky nespatřil zlatonku – neznamenalo to, že on jako střelec mohl.

„Nešel jsem na ostatní zmijozelské zápasy, takže nevím, jestli jsi tam byl nebo ne, ale co tady děláš?“ zeptal se Harry. „Vím, že už jsi složil OVCE.“

Navzdory svému podráždění se Flint ušklíbl. „To je pravda, ale Brumbál nikdy nechodí na zápasy a ostatní učitelé si prostě myslí, že jsem propadl v nějakém jiném předmětu. Nejsem si jistý, jestli se mám cítit dotčeně nebo být rád, že všichni tak snadno uvěřili, že se mi nějak podařilo propadnout.“

„Co ostatní ze Zmijozelu?“ zajímalo Harryho.

„Co s nimi?“ zeptal se Flint.

„Neuvědomují si, že tě potkávají jen na zápasech a možná trénincích?“ zeptal se Harry logicky.

Flint si odfrkl. „Samozřejmě, že ano. Ale kolejní prestiž je pro ně víc než školní řád. A neexistuje nikdo jiný, kdo by mohl být kapitánem.“

„Chápu,“ prohlásil zamyšleně Harry.

„Super, tak teď zmiz,“ odpálil ho Flint a vyrazil za Katií Bellovou.

„Fajn, klidně… co teď… hej, není to zlatonka?“ přemýšlel Harry nahlas, zatímco se rozletěl tím směrem. Urazil asi patnáct stop, když se jeho koště s trhnutím zastavilo. Harry se otočil a uviděl za sebou Draca, jak svírá jeho koště a táhne ho zpět. „Co to sakra děláš?“

Draco se škodolibě usmál. „V lásce a famfrpálu je všechno – au!“ Jednou rukou pustil Harryho koště.

Harry si pokývl a seslal na něj další žihadlové kouzlo. „Máš recht,“ rozletěl se znovu za zlatonkou. „Jo! Hattrick! Pořád na to mám!“

PA: Ráda bych vyjasnila, jak je to s Ronovou předpovědí, než o tom dostanu dvacet zpráv: ne, to, že Ron viděl něco, co by mohlo být interpretováno jako Turnaj tří škol, neznamená, že zná budoucnost nebo že se taky vrátil. Jediní takoví lidé jsou Harry a Sirius.