Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen trochu času

Kapitola 15. Zatčení

Jen trochu času
Vložené: Lupina - 19.02. 2020 Téma: Jen trochu času
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3688609/16/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Děkuji všem milým lidem, kteří komentovali, a také Snorkackcatcherovi za betaci a své Veselé chase pomocníků se zápletkami. Tuším, že na tuto kapitolu čeká ohromné množství čtenářů... ;)

 

Kapitola 15. Zatčení

 

Celkem vzato zatčení kmotřence nebyla zpráva, ke které se chtěl Harry Potter vracet domů.

Bylo to pár velmi dlouhých dní. Roky skrývání v Brazílii nepřinesly pro Korneliuse Popletala nic víc než pár palců v obvodu a vysoce zneklidňující sklony nosit síťované hábity bez rukávů. Ale když v Riu Harry s definitivně potvrzeným rozhodnutím o vydání v ruce kráčel k bílému plážovému domku se zlatě mřížovaným balkonem a veselými červenými květinami, mohl myslet jen na Siriuse, vyzáblého a živícího se krysami v těch letech na útěku. Jeho kmotr se skrýval, žebral a hladověl, aby ho nakonec uvěznění v temném domě a ponuré připomínce nenáviděného života dovedlo na pokraj šílenství. A vše jen pro zločin, který nespáchal. Popletal se vyhnul několika měsícům v Azkabanu za popírání, která stála životy lidí, a žil si na slunci jako král pod falešným jménem Henry Bloudný. Dokonce získal v místních kouzelnických kruzích natolik silný vliv, že zastavil své vydání na základě prohlášení, že jde o absurdní případ záměny osob. Seděl na dřevěné terase a upíjel margaritu, když se Harry vynořil zpoza rohu a informoval jej, že všechny jeho intriky byly marné a že konečně bude čelit následkům své vědomé zabedněnosti. A po vyslechnutí jeho blekotavých protestů, že koneckonců žádný skutečný zločin nespáchal, proč dělat povyk, dokázal Harry skrz celých šestnáct letaxových spojení udržet hůlku v pouzdře a seslání bolestivých kouzel jen v hlavě.

I když byl Harry bystrozor, jen těžko věřil ve spravedlnost, když dobrý muž zemřel po letech nezasloužené mizérie, zatímco jeden ze zodpovědných byrokratů strávil poslední dvě desetiletí chytáním bronzu na pláži v Jižní Americe, jen aby se vyhnul pár měsícům ve vězení. A tak Harry po návratu podrážděně odmávl Kyru Stoneovou – pracovnici bystrozorské kanceláře, na kterou házel svoji práci s úředničinou zdržující jej od aktivní služby – a její pokus informovat jej o uvěznění, které právě provedla Zenobia Moonová. Trval na tom, že se musí vypořádat s Popletalem a ať jej neruší. Ve výslechové místnosti vedle jeho kanceláře na něj již čekala Hermiona s tvrdým pohledem a spolu pak strávili zbytek odpoledne křížovým výslechem. Odbila čtvrtá, když byl přivolán Zach Woodvine, bystrozor, asistující Harrymu v Riu, aby eskortoval bývalého ministra do zadržovacích cel. Harry a Hermiona vyšli s vítězným úsměvem a na chodbě narazili na ustaraného Rona. Tvářil se tak, že jistě nemohl být poslem dobrých zpráv.

A až tehdy se Harry dozvěděl, co se mu Kyra snažila sdělit.

Teddy byl zatčen.

Harry tušil, že by kanceláře nedosáhl rychleji, i kdyby se přemístil. Kyra již na něj čekala plná úzkosti a nabídla mu obžalovací spis Zenobie, který byl podán dříve toho dne. Jeden pohled na obvinění a Harryho žaludek padl do nekonečných hlubin chladu.

Pokus o překroucení historie.

Když očima probíhal detaily případu, poškození portálu a Pennyino zranění, v mysli se vrátil k pondělnímu večeru – k poznámkám naškrábaným Teddyho rukou, které mu Viktorie tak uhoněně přinesla, na Teddyho nevinný výraz a vážně složenou přísahu. Sám ta slova řekl; jestli se snažíš z toho vymluvit, zapomeň na to. Slyšel jsem Nevilla, jak vykládal historky o tvém talentu vymluvit se z průšvihů ve škole, a vím přesně, po kom to máš… ale nikdy nevěřil, že by mu kmotřenec lhal přímo do očí, že by přísahal něco, co neměl v úmyslu dodržet. Odešel od Harryho a zamířil přímo do vedlejší místnosti, aby přísahu porušil? Zkusil to bez těch poznámek, kterých se tak snadno vzdal, a kvůli tomu skončil s poškozením portálu a nevyhnutelným nezdarem? Znal vůbec Teddyho Lupina? Nebo šlo o nedorozumění? Nebo se snad nějak objevily ty poznámky, které Harry před třemi dny ukryl ve svém pracovním stole, a znamenalo to, že je Teddy obviněn z něčeho, co skutečně neudělal?

Musí si promluvit s Teddym. Hned.

Dostal se jen k výtahu, když jej dostihla Kyra. Tvářila se nervózně a soucitně, když mu podávala druhý papír, tentokrát oficiální dokument z odboru prosazování kouzelnických zákonů. Byl adresován jemu.

Dopis četl asi deset vteřin, než jej úhledně roztrhl napůl.

Ani si nevšiml, že je dostihla Hermiona, dokud ji neviděl sehnout se pro ony půlky. Nařídila Ronovi nikoli v nepřesných termínech, že má Harryho udržet přesně tam, kde je. Harry nakonec s Ronem nezápasil, ale jen tak tak, protože mu krev v žilách zuřivě vřela nad odvahou, zatracenou odvahou toho, co bylo napsáno, a jak se odvážili, jaké měli právo diktovat mu, co může a co nemůže dělat…

„Co tam píšou?“ Ronova tichá otázka přetnula rudou, zamlženou zuřivost, která hrozila, že Harryho pohltí. Sledoval Hermionu, jak nemotorně drží půlky dopisu u sebe a spojuje je rychlým Reparo. Při čtení obsahu jí oči potemněly a hluboce se zamračila.

„Harry má zakázáno navštívit Teddyho,“ odpověděla nevysvětlitelně klidně. „Ten prťavý… pablb… Vincenc Lictor se sám dosadil jako Teddyho žalobce, zatímco jsem byla zaneprázdněná Popletalem. Neztrácel čas a zlikvidoval výhody, které by Teddy mohl získat kmotrem vedoucím oddělení bystrozorů. Požádal o zákaz Harryho zapojení v případu kvůli osobní zaujatosti, což zahrnuje i právo návštěv. Pokud to Harry poruší, bude zbaven služby.“ Rozvztekleně vrtěla hlavou, až se jí cop houpal ze strany na stranu jako bič. „Nemůžu uvěřit, že to Spayers povolil. Ten idiot pravděpodobně ani nečetl, co podepisuje. A je jisté, že Lictor se teď v kanceláři snaží dát zákaz i mně, než si uvědomím, co dělá. No, tak to neberu!“ Oči jí zlostně zářily, když zmačkala zakazující dopis v rukách. „Rone, vezmi Harryho do jeho kanceláře a zajisti, že tam zůstane, než se vrátím. Jdu si promluvit s Matyldou – snad se dokážu přidělit jako vedoucí Teddyho obhajoby, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám. A tohle bude první věc, kterou zruším!“

Hermiona zahrozila zmačkaným dopisem, ostře se otočila na patě a odkráčela k oddělení prosazování zákonů. Harry ji sledoval a její rozhořčení a hněv zvolna hasily jeho vlastní zuřivost natolik, až se dala zkrotit. Ztěžka vydechl.

„Toho zatraceného Lictora chci zabít,“ zamumlal, ačkoliv původní prudkost obrousila nečekaná únava. Jeho antipatie k Vincenci Lictorovi byla dávná a dobře známá, datovaná do dnů, kdy jako čerstvě kvalifikovaný právní zástupce ministerstva Lictor obhajoval Dolores Umbridgeovou během jejího soudu s horlivostí, která všechny zúčastněné nutila ke zvracení. Jeho kariéru to natolik poškodilo, že pod Kingsleyho režimem nikdy nepovýšil, ačkoli příležitostně vystrčil růžky a udělal ze sebe zosobněnou nepříjemnost. To touha vyvážit Lictora a jemu podobné Hermionu přivedla k tomu, aby se od tvoření zákonů pro ulehčení života kouzelných tvorů, jako jsou vlkodlaci či domácí skřítci, přesunula do plnohodnotného práva Čarostolce. Ona a Lictor se střetli při mnoha příležitostech a Harry měl pocit, že má pravdu, když tvrdila, že ten malý zmetek pravděpodobně pracuje na tom, aby byla vyloučena z Teddyho případu z falešných důvodů, jen aby se jí mohl zbavit. Koneckonců hodně ministerských pracovníků vidělo, jak Hermiona a Teddy spolu vesele obědvají v ministerské kantýně a debatují o časových mechanizmech.

„Stoupni si do fronty, kamaráde.“ Ačkoliv jej Ron stále držel, stisk uvolnil. „Pojď, půjdeme do tvé kanceláře a počkáme, ano? Necháme Hermionu, aby mu nakopala jeho těstovitý zadek. Užívá si to a má v tom víc praxe.“

„Za minutku.“ Harry stále ztěžka dýchal a otočil se ke Kyře, která rozpačitě čekala u jeho boku. „Kyro, kde je Zenobia? Chci si s ní promluvit.“

Kyra si povzdechla. „Je na hlídce s Hektorem Williamsonem v Obrtlé. Ale Harry, neduste ji. Edgar Fortescue přišel ráno s tím, že ho šéf posílá, aby s ním šel jeden bystrozor na výslech pracovníka. Ona byla prostě volná. Mohl to být kdokoliv. Neobviňujte ji, že dělá svoji práci.“

„Nebudu.“ Harry s úsilím potlačil pocit odporu, který ke své bývalé spolužačce choval. „Máte pravdu. Chci jen z první ruky souhrn toho, co se stalo. Lictor mi nemůže zabránit v rozhovoru se zaměstnanci, ne?“

Kyra přikývla s bezbarvým úsměvem. „Až se vrátí, pošlu ji. A Harry – všichni máme Teddyho rádi. Jsem si jistá, že je to celé omyl.“

Ale když sledoval, jak se její plavé vlasy ztratily chodbou, přál si mít její důvěru.

V podstatě jsem toho dne, kdy jsem souhlasil být tvým kmotrem, Lupinovi a Tonksové slíbil, že se o tebe postarám. Prosím, Teddy, nebuď tak pitomý. Nezahoď vše snahou zachránit dva lidi s dvacetiletým zpožděním.

Příprava čaje nikdy nebyla jednou z Ronových silných stránek, ale bez incidentu dokázal vyprodukovat dva přijatelné hrnky a oba se usadili v Harryho malé kanceláři, aby počkali na Hermionu.

„Takže, jak ses do tohoto namočil?“ zeptal se Harry Rona a nepřítomně otáčel hrnkem v rukou. „Myslel jsem, že budeš dohlížet na oba obchody, zatímco je George pryč.“

Ron pokrčil rameny. „No, Derek – znáš ho, Veritin synovec? Dostal na starosti pobočku v Prasinkách, takže si musím dělat starosti jen s Příčnou ulicí, a tam mi pomáhá Jasper a pak Aeron Jordan v rámci letní praxe. A když jsem v úterý slyšel o Penny – musel jsem se vrátit domů.“

Harry s úsměvem přikývl. Byl obeznámen s Weasleyovským instinktem vrátit se domů v časech nouze. Vždy ho bavilo, že jakkoliv široko daleko bylo šest zbývajících Wealseyovských potomků roztroušeno, Doupě bylo vždy ‚doma‘. Ten pocit si se Zobí ulicí nedokázal spojit. Často si říkal, co by mohlo být spjato s Godrikovým Dolem.

„Byl jsem tam na oběd a pomáhal s dětmi, když přišla Ginny,“ pokračoval Ron slepý k Harryho nepřítomnému dumání. „Teddy zjevně použil krb, aby kontaktoval Grimmauldovo náměstí. Ginny poprosila mamku, aby pohlídala děti, a mě, abych šel sem a řekl ti hned, jak se vrátíš, že tě Teddy volal. Pak se vrátila k tobě domů, aby čekala na případné další zprávy. Došel jsem sem, abych počkal ve tvé kanceláři, až se objevíš. Jenomže jsme se minuli a ty jsi zmizel spolu s Hermionou a Popletalem a nesmělo se tě rušit. Kyra říkala, že se ti to snažila říct hned, protože jsi to musel vědět, ale byl jsi tak zaneprázdněný, že jsi neposlouchal.“

Harrym najednou otřáslo, když jej napadlo, že není jediný, kdo potřebuje o Teddym vědět. „Kontaktoval někdo Andromedu? Má být do zítřka ve Vídni, že?“

Ron se s povzdechnutím opřel na židli. „Asi to ví, kamaráde. V úterý šla Viktorie navštívit Teddyho a byla tam. Kromě toho, nebyla na seznamu osob při zadržení?“

Harry popadl papír ze stolu, kam jím předtím mrštil. A opravdu, mezi přítomnými zadržení byla i Andromeda Tonksová.

Ucítil hanebnou úlevu, že nemusí být tím, kdo jí tu zprávu řekne. Andromeda byla oddaná Teddymu, jedinému dítěti své dcery a manželovu jmenovci, a nepřijala by dobře představu, že by jej ztratila. Muset jí říct, že byl zadržen kvůli obviněním, která by jej mohla dovést do Azkabanu, nebyla vyhlídka, kterou by si užil. Andromeda byla silná žena, ale ztráta rodiny před dvaceti lety zůstala křehkou záležitostí a Teddy byl vždy jejím záchranným lanem, kdykoliv tyto záležitosti vypluly na světlo. Navždy v něm zůstane její obraz po bitvě, když za ní a Teddym šel, aby vyjádřil soustrast, a našel ji bezútěšně vzlykat nad jeho postýlkou.

„Je špatně, že se mi ulevilo, že jí to nemusím říkat?“ tu kajícnou otázku mířil ke stropu.

„Jistěže ne,“ odvětil Ron tichým a zvláštně chápajícím hlasem. „A stejně, Ginny to vyřešila. Poslala jí sovu a pozvala na Grimmauldovo, aby spolu čekaly na zprávy. Už tam může být.“

Harry si dovolil krátký láskyplný úsměv. Jedním z důvodů, proč Ginny miloval, byl její soucit a fakt, že ji zpravidla napadlo, co on bude chtít, ještě než to napadlo jeho samotného.

„Dobře,“ reagoval a upil z vlažného čaje. „V takovém čase by neměla být sama…“

Zprudka otevřené dveře utnuly zbytek věty a dovnitř napochodovala Hermiona. Kopnutím je za sebou zavřela a vrhla se na volnou židli, jen co mrštila hromádkou lejster a právních knih na Harryho stůl.

„Ten případ jsem dostala,“ prohlásila bez obalu. „Ale jen s podmínkou, že budu pracovat s někým neutrálním, takže se mnou dělá Padma Goldsteinová.“

Její mračení neodpovídalo těm, podle Harryho, docela dobrým zprávám. Ron přečetl její výraz a došel ke stejnému závěru.

„Ale to je dobře, ne?“ zeptal se zvědavě a natáhl se, aby stiskl manželčiny prsty. „Myslím tím, pořád říkáš, jak je Padma ve své práci dobrá a nepřijme nic z těch nesmyslů od Lictora…“

„Bylo by to báječné,“ odvětila Hermiona naštvaně, „kdyby si nevzala den volna, aby navštívila Parvati a svoji novou neteř v nemocnici. Vrátí se až zítra ráno a s Teddym nemůžu mluvit, pokud tam nebude i ona. Spayers má pravidla.“

Ronovi se protáhla tvář. „Nemůžeš promluvit s Matyldou? A přesvědčit ji, aby mu řekla, ať se jde vycpat?“

Hermiona se láskyplně, ale unaveně usmála. „Kéž bych mohla. Ale je ministerský soudce – je jeho práce, aby dělal nezávislá rozhodnutí a zajistil, že případy jsou přiděleny bez osobních zaujatostí. Kingsley tu pozici představil, aby zastavil protekci a politiku ‚já na bráchu, brácha na mě‘, díky které kdysi tolik Smrtijedů vyvázlo na základě uváděné kletby Imperius. Polovina Čarostolce byli vzdálení příbuzní obviněných a ještě více jim platili podobní Malfoyovi. Spayers chce zajistit, aby se nic takového neopakovalo – může být občas přehorlivým idiotem, ale ví, co dělá. Ani Matylda jako vedoucí prosazování zákonů nemá pravomoc, aby zrušila jeho rozhodnutí. A přestože nejsem Teddyho příbuzná, všichni, i jejich nohsledi, vědí, jak blízko mám k Teddyho kmotrovi. Má pravdu. Takto alespoň bude právo čestné.“

„Ale nemohla bys dostat někoho jiného než Padmu, někoho, kdo může pomoci rovnou?“ Harry se předklonil a položil si ruce na ten kousek stolu, který nepokrývaly Hermioniny dokumenty. „Teddy je v cele a netuší, že se mu někdo pokouší pomoci…“

Hermiona však zavrtěla hlavou. „Padma je jediná, kdo nemá další případ. Kromě toho bude neocenitelná, až tu bude…“ Povzdechla si. „Nahlédla jsem do informací o případu. Řeknu ti upřímně, Harry, nevypadá to moc dobře. Budu si muset promluvit s Teddym a zjistit, co se doopravdy stalo, ale důkazy proti němu jsou silné. Kdybych nevěděla, že by v žádném případě nebyl tak pitomý, tak…“

„Co když byl pitomý?“ Ta slova vyklouzla z Harryho úst, aniž si to uvědomil. V duchu se vrátil k pondělnímu večeru, k načmáraným poznámkám a Teddyho nevinné tváři. „Co když je to pravda? Co uděláme pak? Znám tě, Hermiono, a vím, že by ses nepustila do něčeho, co bys považovala za špatné. Můžeš jej obhajovat, i když ti řekne, že je to pravda? Můžeš stát před soudem, i když budeš vědět, že je to lež?“

Na chvíli Hermiona i Ron jen ztuhle a mlčky zírali na svého dávného kamaráda. První se vzpamatovala Hermiona.

„Harry, musí to být omyl. Známe Teddyho, nikdy by…“

„Přemýšlel o tom,“ utnul ostře její větu. „A doma na stole mám poznámky psané jeho rukou, které to dokazují. Kdybych je předal, mohl bych vlastního kmotřence poslat do Azkabanu.“

Ačkoliv měla sevřené rty a tvář bledou, oči vyzařovaly horlivost. „Harry,“ naléhala tiše. „Nevím, co udělám, jestli je to pravda. Ale potřebuju všechna fakta, jestli z toho mám Teddyho nějak vysekat. Řekni mi vše, co víš.“

A Harry řekl. Povyprávěl jim o speciálním čase, který Teddy dostal u portálu, o Viktoriině návštěvě, o vlastním spěšném výletu na oddělení záhad, když pojal podezření, že se Teddy snaží zachránit své rodiče, o Teddyho popření a přísaze, kterou jej přiměl složit.

„Myslel jsem, že tím to skončilo,“ uzavřel unaveně. Ron a Hermiona si vyměnili dlouhý pohled. „Věřil jsem mu, že slib dodrží. Věřil jsem, že to opravdu byly jen nápady.“

Ron si povzdechl. „Sakra,“ shrnul to lapidárně. „Ginny mi řekla, že jste si s Penny o něj dělali starosti, když uvidí, jak umřeli, ale…“ Opět si povzdechl. „Vždycky jsem myslel, že Teddy je vyrovnanější, víš? Jako býval vždy Lupin.“

Harry se ve vzpomínkách vrátil na Grimmauldovo náměstí těch ponurých dní, k zuřivému a napůl nepříčetnému Lupinovi, který trval na tom, že prokleje manželku i dítě jen tím, že se odváží být zamilovaný.

„Já ti nevím,“ poznamenal suše. „Lupin měl taky své chvíle. Pamatuješ, jak přišel na Grimmauldovo po Billově a Fleuřině svatbě?“

„A když se chystal zabít Červíčka v Chroptící chýši,“ dodala Hermiona nepřítomně. „Ó, bože.“ Doplnila manželův povzdech svým. „Ale prostě si nedokážu představit Teddyho, jak mění minulost. Tolikrát jsem s ním mluvila o tom, jak funguje cestování časem. Plně si uvědomoval, že kdyby se někdo pokusil něco změnit, už bychom o tom věděli. Je to jeho práce, aby to věděl. Moonová ve své zprávě uvedla, že prohlásil, že není tak pošetilý, aby měnil minulost. A já opravdu myslím, že není. Jestli se o něco pokusil, zatímco byl v portálu, nemyslím, že chtěl měnit minulost – alespoň ne tak, aby to ovlivnilo tady a teď.“

Ron unaveně pokrčil rameny. „Ale to se nedozvíme. Ne, dokud nenechají tebe a Padmu si s ním promluvit.“

„A mě,“ prohlásil Harry odhodlaně. „Chci zrušit ten zákaz, Hermiono.“

Hermiona přikývla. „Už jsem podala námitku, ale výsledek se dozvím až zítra. Harry, mezitím, řekl jsi, že máš Teddyho poznámky?“

„Leží na mém stole na Grimmauldově náměstí,“ potvrdil. „Nebyl jsem si jistý, co s nimi dělat. Teddy mi řekl, ať si s nimi dělám, co chci.“ Zasmušile se zamračil. „Kéž bych je spálil…“

Hermiona se na Harryho podívala oním pohledem, který ho vždy vrátil do časů Bradavic, kdy Ron odflákl nějaké své prefektské povinnosti a Hermiona byla náležitě konsternovaná. Předešel přednášce mávnutím rukou.

„Ano, vím, jako vedoucí bystrozorského oddělení bych s tebou neměl mluvit o ničení důkazů a ty bys neměla poslouchat. Jen mě to tak napadlo, Hermiono.“

„Hm.“ Hermiona nevypadala přesvědčeně, ale přesto změnila směr hovoru. „No, potřebuju se na ty poznámky podívat. Asi bychom měli raději…“

Její slova přerušilo zaklepání. Do dveří nakoukla Kyra.

„Promiňte, že vás přerušuju, Harry, ale někdo z oddělení spojení letaxem přinesl toto,“ pravila a podala Ronovi, který seděl nejblíž, malou obálku. „Ginny jim to zjevně poslala před několika hodinami, protože věděla, že se vrátíte vyhrazeným krbem. Mělo to na vás počkat, až se vrátíte, ale až teď si vzpomněli to předat. Už jsem jim řekla, že jsou idioti, takže se neobtěžujte. Jo a Zenobia se už dnes nevrátí. Hektor říkal, že schytala kletbu od pochybného lektvarového dealera, který se snažil vyhnout zatčení. Musela přímo ke svatému Mungovi, aby jí odstranili chapadla. Nechala jsem jí v kóji vzkaz, že ji chcete vidět.“

Harry vděčně přikývl a roztrhl obálku. Bojoval s podrážděním, že další z těch mála lidí, co mu mohli říct o tom, co se děje, je najednou z dosahu. „Děkuji, Kyro.“

V odpověď pokývla a zavřela za sebou dveře.

Harry otevřel vzkaz. Čekal, že mu ten prostý dopis řekne o Teddyho zatčení a vzkazu Andromedě. Namísto toho v něm stály dvě věty:

Vrať se domů okamžitě, jak to jen půjde. Stalo se něco důležitého.

Vzkaz obrátil, protože napůl čekal, že bude obsahovat nějaké vysvětlení, ale druhá stránka byla prázdná. Zamračil se.

„Harry?“ promluvili Hermiona a Ron současně.

Vzhlédl a setkal se s očima svých dvou nejbližších přátel. „Musím domů,“ krátce jim ukázal strohý dopis od manželky. „Hermiono, vezmi si poznámky. S Ronem jdete se mnou.“

Netrvalo dlouho a došli do atria. Jakmile Hermiona uzamkla poznámky do docela otlučené, ale kouzelně prostorné korálkové kabelky, všichni vstoupili do krbu a vydali se dál.

V suterénní kuchyni svítila světla, přesto byla prázdná. Když se Hermiona a Ron vynořili z krbu, Harry vykročil ke schodišti vedoucímu do zbytku domu.

„Ginny?“ zavolal. Nechtěl si dělat starosti nebo se znepokojovat nejasnou povahou zprávy, nebo tím, kolik času uběhlo od chvíle, kdy byla odeslána. Jestli šlo o něco vážného, jestli se něco zvrtlo, Ginny by našla lepší způsob, jak mu zprávy sdělit. Nemohlo jít o děti, protože Ron říkal, že je všechny vzal do Doupěte, než mohla být zpráva vůbec odeslána. Možná dorazila Andromeda s nějakými zprávami? Možná…

Došel do chodby, která byla zúžená díky zakouzleným cihlám, které zakrývaly portrét paní Blackové. Věšák na pláště se téměř hrozivě ukrýval ve stínu rohu. Ginnyin šarlatový plášť na létání visel vedle silného, černého cestovního pláště, který Harry ne… počkat.

Něco ve vzpomínkách zahořelo krátce a nepolapitelně, zmizelo, než to mohl uchopit. Černé cestovní pláště byly běžné v kouzelnickém světě; proč mu jeden tady v jeho chodbě byl tak směšně známý? A protože zcela jistě nebyl jeho, jeho manželky ani dětí, komu přesně patřil?

Slyšel, jak za ním po schodech jdou Ron a Hermiona, zatímco on už mířil k patě hlavního schodiště. Na místě uťatých hlav skřítků teď visely manželčiny famfrpálové trofeje.

Ginny?“ zavolal znovu, ale naléhavěji. „Ginny, kde…“

A pak tam na vrchu schodiště stála a její zrzavé vlasy kontrastovaly s neobvykle bledým obličejem. Tvářila se znepokojeně, ale s nádechem podivné radosti v očích, které Harry nemohl porozumět.

„Harry,“ řekla tiše. „Neztrať nervy.“

Zřídka Harry slyšel méně slibný začátek rozhovoru. Nadechl se k otázce, ale Ginny již pokračovala.

„Slyšel jsi, co se stalo Teddymu, že ano?“ Přijala jeho přikývnutí, ale opět předešla jeho pokusu promluvit. „No, takže přišel hned potom, co jsem dovedla děti do Doupěte.“ Po tváři se jí rozlil pomalý, nevěřící, ale upřímně šťastný úsměv. „Málem jsem ho uřkla. Myslela jsem, že je to trik, musel být, ale odpověděl na každou bezpečnostní otázku, co mě napadla, Harry, a položila jsem jich stovky. Dokonce jsem zkusila i nějaké úskočné a všechny dal. Je to skutečné, Harry. Je to opravdu on.“

Harry cítil, jak se mu srdce rozbušilo až v uších, když hleděl na usmívající se manželku zmateně, nechápavě a nevysvětlitelně poděšeně. O čem to mluví, co se stalo, kdo…?

Tuto otázku konečně mohl vyslovit nahlas.

„Ginny,“ začal nedůvěřivě. „Kdo je, ksakru, ten on? Co se to...?“

Ale jeho hlas umlkl, když Ginny ustoupila a dovolila vykročit jiné postavě, nervózní a nejisté. Zaslechl Hermionu zalapat po dechu, Rona zamumlat ohromené no do prdele, ale sám mohl jen zírat, zírat zmateně a nevěřícně na muže, který prostě nemohl stát před ním. Ošumělý hábit zakrýval štíhlou postavu, světle hnědé vlasy se záblesky stříbra, které obklopovaly tvář nepředstavitelně, nemožně nezměněnou od chvíle, kdy ji viděl naposledy, před dvaceti lety.

Remus Lupin se jemně usmál a odhrnul si vlasy z očí, když sledoval svého bývalého studenta pohledem tak známým, že to téměř děsilo.

„Ahoj, Harry,“ pozdravil. „Myslím, že si musíme promluvit.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Gift - 20.02. 2020
Myslim, ze to nebyl od autorky dobry tah nas hned na zacatku kapitoly takhle varovat. Priznam jsem, ze jsem textem doslova proletela, abych se uz konecne dostala k onomu klicovemu setkani. Jednoduse jsem se nemohla dockat. :-) Chudak Harry, to bude na panaka. Moc dekuji!
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 20.02. 2020
Konečně došlo k dlouho očekávanému setkání. Teď musí následovat rozhovor. Nejlépe se zmíněným panákem :D Já děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Jimmi - 19.02. 2020
Akurat sme na moste a vystuoujem. Bolo to nieco uzasne. Uff. Dakujem.
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 19.02. 2020
Jsem ráda, že se líbí (stále) :-) Díky za komentík, Jimmi.

Re: Kapitola 15. Zatčení Od: kakostka - 19.02. 2020
Teda to jsou nervy, jak psala Jacomo, jiné konce kapitol asi čekat nemáme, že? Četlo se to jedním dechem:-) Úvodní kontrast ze zatčení Popletala, který si blábolil, zjitření ran vzpomínkou na Siria... a pak návrat na ministerstvo, výslech a buch! dobrý pocit z toho, že je konečně Popletal pod zámkem je fuč, protože sebrali Teddyho. Ron je tu báječnej, Hermiona která pochopila, co musí udělat a závěr v podobě Remuse... plášť visící na věšáku, tak známej a přece nepoznám, protože kdo by čekal, že se tu objeví plášť muže, který má být 20 let mrtvý. Děkuju za báječný zákusek po obědě.
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 19.02. 2020
Mně se strašně líbil ten střípek s Popletalem. Takové nakouknutí do kouzelnické společnosti v zahraničí. Evidentně taky dosti zkorumpované a podplatitelné, když se Popletal dokázal vyhýbat spravedlnosti. Ale jinak jak píšeš, nadávkováno to bylo perfektně. Úspěch, frustrace a konečně setkání. Jsem ráda, že se ti líbilo. Děkuji za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Jacomo - 19.02. 2020
Páni, to byl sprint! Ani jsem nedýchala a jen četla a četla, místy i přeskakovala a pak se musela vracet, protože mi něco uteklo. Úžasně strhující děj, doslova to vře pod povrchem a pak... Lepší konce už asi na skladě nebudou, že, Lupinko? :-) Moc, moc děkuju, ale jdu si kousat nehty do další středy. Účet za manikúru předložím na sletu :-))
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 19.02. 2020
Obávám se, že lepší konce už nás moc nečekají... ;-) Tak nevím, jestli bych se dalšímu sletu neměla vyhnout, to bude pěkná pálka, čeká nás ještě 10 kapitol! :D Díky za komentář, Jacomo.

Re: Kapitola 15. Zatčení Od: denice - 19.02. 2020
Jess tedy umí napsat napínák. Zase jsem četla jedním dechem, tohle se ani jinak nedá. Kde je Tonksová? A Andromeda? Stihnou ji informovat včas? Čekala jsem, že se zase něco posmolí, ale jdeme pěkně pomalu a popořádku, to se mi líbí. Harryho rozhovor s Remusem, to bude něco, a taky jsem zvědavá, co řekne Zenobia - moc dobrý dojem ve mně zatím nezanechala... Díky.
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 19.02. 2020
Na všechny otázky brzy dostaneš odpovědi. Toto byla taková klidnější kapitola, i když jsme se dozvěděli, že Teddy stráví v cele noc, aniž by věděl, jestli se mu dostane nějaké pomoci. Všichni mají před sebou hodně rozhodování. Díky moc za komentář, denice.

Re: Kapitola 15. Zatčení Od: zuzule - 19.02. 2020
Mno to si sakra musi... Jsem zvedava, jak se z tohohle dostanou. Dekuju!
Re: Kapitola 15. Zatčení Od: Lupina - 19.02. 2020
Čekají je zajímavé časy... Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )28.04. 2020Kapitola 25. Za portálem
Jess Pallas: ( Lupina )22.04. 2020Kapitola 24. Vlákna
Jess Pallas: ( Lupina )15.04. 2020Kapitola 23. Čelit osudu
Jess Pallas: ( Lupina )08.04. 2020Kapitola 22. Mimo čas
Jess Pallas: ( Lupina )01.04. 2020Kapitola 21. Rozhodnutí
Jess Pallas: ( Lupina )25.03. 2020Kapitola 20. Záchrana
Jess Pallas: ( Lupina )18.03. 2020Kapitola 19. Nezbytná oběť
Jess Pallas: ( Lupina )11.03. 2020Kapitola 18. Širší obraz
Jess Pallas: ( Lupina )04.03. 2020Kapitola 17. Návrat domů
Jess Pallas: ( Lupina )26.02. 2020Kapitola 16. Duchové
Jess Pallas: ( Lupina )19.02. 2020Kapitola 15. Zatčení
Jess Pallas: ( Lupina )12.02. 2020Kapitola 14. Podstata problému
Jess Pallas: ( Lupina )05.02. 2020Kapitola 13. Důvěra
Jess Pallas: ( Lupina )29.01. 2020Kapitola 12. Rytmy
Jess Pallas: ( Lupina )22.01. 2020Kapitola 11. Rodinný cirkus
Jess Pallas: ( Lupina )15.01. 2020Kapitola 10. Důsledky
Jess Pallas: ( Lupina )08.01. 2020Kapitola 9. Za zrcadlem
Jess Pallas: ( Lupina )27.11. 2019Kapitola 8. Škody
Jess Pallas: ( Lupina )20.11. 2019Kapitola 7. Vzpomínky
Jess Pallas: ( Lupina )13.11. 2019Kapitola 6. In memoriam
Jess Pallas: ( Lupina )06.11. 2019Kapitola 5. Záštita
Jess Pallas: ( Lupina )30.10. 2019Kapitola 4. Dokud nás smrt nerozdělí – 2. část
Jess Pallas: ( Lupina )23.10. 2019Kapitola 3. Dokud nás smrt nerozdělí – 1. část
Jess Pallas: ( Lupina )16.10. 2019Kapitola 2. Zajištění štěstí
Jess Pallas: ( Lupina )09.10. 2019Kapitola 1. Sliby
Jess Pallas: ( Lupina )02.10. 2019Prolog – Sledování
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )01.09. 2019Jen trochu času