Strom života
autor: machshefa
překlad: Jacomo betaread: Calwen banner: Jimmi
Věnováno solace
Kapitola 2/2
**
Bez ohledu na to, jak moc Hermiona přikládala do krbu, knihovna zůstávala ledově studená.
Zabalená do vrstev oblečení s vlněnou přikrývkou kolem ramen se krčila na zde umístěné pohovce a tenká knížka Dary zvěromágství dokázala jen o málo víc než bránit jejím rukám v naprostém ztuhnutí.
Taková pitomost.
Týdny po jejich návštěvě Orákula byly nepříjemné. Dokonce ani teď nedokázala pochopit, jak se mohla z uzlu vynořit s takovou energií a jasným cílem, když on se rozhodl otočit na podpatku a odejít. Že by si mylně vyložila úmysly jeho magie, syrové a natahující se k ní, a absolutní správnost a obnovu síly, která ji naplnila, když se jejich magie promíchaly?
Tehdy, říkala si, si byla tak jistá, co jí Orákulum ukázalo. Ale teď byly vzpomínky na ono ráno jen nejistým vodítkem.
Jakmile prošla kouzelnou bariérou, namířila si to těžkým vzduchem do středu obra, posadila se do tureckého sedu a čekala. Zavřela oči a zabořila ruce do bujné trávy. Rozdrcené rytmy živlů se volným pádem hroutily do svého středu. Vycítila stužky magie, nechala se jimi nést a ony plynuly jako drsná kouřová řeka. Téměř nepostřehla, kdy se začaly měnit, tak byla zaujatá jejich éterickým tancem.
Průsvitné prameny vířící v kolébce Země připomínaly nepovedené pokusy, které uprchly z prvních hodin přeměňování. Přízračná stvoření – poraněná a šílící potřebou najít a udržet si svůj tvar. Místo toho se staly potrhanými proudy vody a světla nemajícími cíl.
Nikdy takovou bolest zažila. Ani v nejhorších dnech války. Ani když necítila nic než ostrý hrot nože na svém krku a poté pálení cruciatu. Ne, tohle nebyla jen bolest; tohle byl zmrzačený tlukot srdce celého světa.
Musel tam někde být, kam by zmizel? Nemyslela si, že by toho dokázala víc snést o samotě. Proudy a jejich tvary musí být klíč, říkala si, ačkoliv netušila jaký. Našel ji první. Natáhla se k němu a jeho já vybuchlo magií jako výkřik uprostřed noci. Když se jejich magie spojily, ozvěny toho, co cítil, se rozezněly éterem. Zvuk? Možná neviděl mlhu, pomyslela si. Viděl ta stvoření, která se snažila získat tvar? Rozuměl tomu, co jim ta éterická zvířata potřebovala sdělit?
Jakmile se přívaly jejich magie navzájem našly, prudký tok se zmírnil. Mlžná stvoření vydechla úlevou. A pak bílý šum proudící magie protrhl unavený hlas starého muže. Nemohla mluvit – jen se ponořila do rytmického pohybu magie, podobající se zklidňování rozbouřených vln.
Jako kruh, který nemá začátku ani konce, neexistuje jin bez jangu, temnota bez světla, den bez noci. Uzdravte rozbité nádoby; pospojujte střepy rozptýlené větrem. Srst a šupiny, ploutev a peří, krunýř a krev krouží až do času ohně, kdy se Nebe a Země zhojí ve svornosti kotlíku a ohně.
Slova Orákula nasycená energií proudů jí zvonila v uších a ona se vynořila z nádrže propojených magických sil. Byl tam a vypadal stejně ohromeně a udiveně jako ona. Spojení mezi nimi bylo teď hmatatelné, třpytivá, životně důležitá energie, dříve neviděná. Nebyla... nová. Nebyla ani stará, jen zkrátka... byla. Jako něco všudypřítomného, leč přehlíženého. A spolu s tímto poznáním přišlo i další. Hluboko v jejím nitru se znovu rozhořel spící plamen – dlouho opomíjený, nyní přikrmený a znovu ji rozehřívající. Nevšimla si jeho nepřítomnosti – jak absurdní, jak slepé.
Podívala se na Snapea. Vlasy se mu uvolnily ze spony, od větru zarudlé tváře mu propůjčily neobvyklou auru zdraví. Uvědomila si, že byla k síle těch očí slepá. Co jí bránilo ponořit se do tekutého sametu jeho hlasu nebo sáhnout po ocelovém ostří jeho intelektu, když byla příliš utopená v myšlenkách? Žíznila po něm. Jak si mohla nevšimnout, že je tak vyprahlá?
Musela se ho dotknout, zašeptat mu své nové poznatky do kůže, vybavit si uklidňující vyváženost, když se jejich magie promísily. Mlčel a jeho trhané dýchání bylo ve větru sotva slyšitelné. Dokonce i se zavřenýma očima cítila, jak jí jeho tělo zpívá, volá ji, aby se posunula blíž, aby stvrdila jejich spojení a ukotvila jejich magii.
Ten tah byl ohromující; dobře věděla, že než zcela podlehnou, měli by porozumět, čemu dovolí vtáhnout je dovnitř, ať už je to cokoliv. A přesto – ublíží jí, když se ho na okamžik dotkne? Když se na ni podíval, zalapala po dechu – stejnou měrou z něj vyzařoval hlad a zbožňování. Dýchal povrchně a oči měl do široka rozevřené... vypadal jako zamrzlý v čase, stejně jako ona, která čekala a doufala, že potvrdí to, co věděla. Naklonila se k němu a v reakci na tichý šelest, se kterým se konečně pohnul, se jí zrychlil tep.
Při té vzpomínce se otřásla stejně, jako před několika měsíci na onom kopci. Tentýž kouzelník, jehož magie v ní zažehla plamen, který se obávala, že bude hasit už věčně, kouzelník, jehož oči na ni hleděly jako na ztracený, ale nikdy nezapomenutý poklad, se zvedl z bujné trávy, jako kdyby se nemohl dočkat, až opustí jakousi nepříjemnou záležitost.
Beze slov sledovala, jak vstal a prošel očarovanou hranicí, aniž by se ohlédl. V šoku nebyla schopná odpovědět, když na hraniční čáře jen přikývl a prohlásil: "Domnívám se, že tady jsme hotovi, slečno Grangerová."
Trvalo hodiny, než se přinutila ho následovat.
Neplakala od toho dne, kdy její slzy skanuly bez povšimnutí a pohltila je země, jejíž vlastní zranění způsobilo, že se v porovnání s ní cítila bezvýznamná. Ale často zažívala nutkavý pocit, který slzám předcházel, a pokaždé ho bezohledně odsunula do pozadí. Měli nutnou práci, a ať je zatracená, jestli dovolí, aby ji vykolejil.
Uplynuly týdny a tehdejší zážitek mezi nimi ležel jako kámen, jako cosi nevysloveného. Hermiona by to možná považovala za obzvlášť živý sen, ale jejich debaty potvrzovaly, že Mistr Wu podle jejich názoru skutečně určil zdroj magického narušení. Diskutovali o důležitosti částečných zvěromágských podob, které na sebe Wu vzal, a mlžných zvířecích tvarů, které Hermiona dle svých slov viděla probíjet si cestu proudem magie. Analyzovali esoterická slova Orákula, ale napětí mezi nimi ztěžovalo zkoumání jejich možných významů. Nedokázali se začít zabývat skutečností, že se Wu přeměnil do toho, co Hermiona považovala za zvířecí tvary, které viděla, jak se snaží formovat pod povrchem. Izolovaní od okolí a jeden od druhého se točili v kruhu.
Konkrétní důkaz o tom, co Voldemort roztříštil, jim poskytl jen malý náhled na to, jak to napravit. Stupňující se zprávy zvenčí po jednom či dvou dnech nevysvětlitelného klidu spolu s jejich nevyřčenou potřebou je rovněž ničily – Snape se ponořil do studia čínské filozofie a literatury ve snaze rozluštit, co Orákulum znamenalo; ona se pokoušela o přeměnu, která se jí vůbec nedařila už od doby, co se rozešla s Ronem. Jeden nikdy neví, říkala si. Možná kdyby zvládla zvěromágskou přeměnu, i když by šlo jen zlomek výkonu Mistra Wu v uzlu, třeba by dávala slova Orákula větší smysl.
Jejich dny byly naplněny výzkumem v knihovně a v laboratoři a praxí – především samostatnou, přemítala Hermiona. Jak týdny ubíhaly bez jakéhokoliv pokroku, který by vedl k zvěromágskému posunu, stávala se rozmrzelejší a občas zuřila. Na hodinách přeměňování měly její tabatěrky aspoň ocásky, a to byla teprve začátečnice.
Snape byl naopak čím dál klidnější, postupem času dokonce až děsivě. Možná by měla projít jeho materiály a on by mohl zkusit osvobodit z vězení své zvířecí já, pomyslela si s hlasitým odfrknutím, které jí od něj vysloužilo zmatený pohled. Nikdy o tom nemluvili, ale sdíleli nesporné porozumění, že jeho přeměna do laně je až úplně poslední možnost.
Možná šlo o vedlejší efekt jeho nově nalezeného klidu, nebo třeba něco ohledně nového "důkazu", na jehož přečtení z její strany trval, ale v poslední době začal Snape vytrvale navrhovat a posléze ji přesvědčovat, že důvody jejích těžkostí s přesunem souvisí s její izolací. Uznávala, že navzdory jejich pracovnímu partnerství pracují na úkolech v relativní samotě. Pokud šlo o Hermionu, nedokázala snést, aby s ním těsněji spolupracovala a zároveň odolávala své nově objevené touze po blízkosti. Ale jak týdny plynuly a ona soustavně selhávala v dosažení přeměny, její podrážděnost se stupňovala, cesta k výbuchům hněvu byla kratší a nálada nepředvídatelnější.
Ale proč by měla navzdory letnímu vzduchu venku zmrzat uvnitř, říkala si, když si přitahovala deku blíž k tělu, bylo záhadou. Bezprostředně po jejich cestě do Orákula jí bylo tak horko. Ale oheň, který ji zahříval v uzlu, zřejmě dohořel – zůstaly po něm jen ostré jiskry, které opakovaně vybuchovaly coby připomínka. Možná nastal čas na výlet někam, kde je tepleji a vlhčeji. Jak mohla čekat, že se v chladné suché kamenné místnosti přemění na vydru? Nebylo divu, že nedosáhla vůbec žádného úspěchu?
Hermiona vyskočila na nohy a přikrývku odložila na pohovku. Poté vyrazila z místnosti, aniž by věnovala Snapeovi – jehož hlava byla jako obvykle zanořena do nějaké knihy, větší než bylo zdrávo dokonce i na její vysoké standardy – jediný pohled. Na rovinu, nejspíš si vůbec nevšiml, že zmizela.
***
***Tmavýma očima ji zpoza barevné kopie I-ťing sledoval a poté se usmál. Jeho výzkum přinesl dobré výsledky, i když ona ho stále odmítala vyslechnout. Labyrint filozofie a teorie, kterým se probíral, konečně začal dávat náznak smyslu.
Minimálně mu přinesl přání opustit knihovnu a vydat se ven na procházku.
Jezera byla v tuto část roku příjemná. Možná by se mohl okolo jednoho ze svých oblíbených projít.
***
Poznámka překladatelky:
Více o ley-lines například zde https://www.horoskopy.cz/astroclanky/ley-lines:-energeticke-linie-zeme
a ke knize I-ťing zde https://cs.wikipedia.org/wiki/I-%C5%A5ing
machshefa: ( Jacomo ) | 04.04. 2020 | Kapitola 6 - závěr | |
machshefa: ( Jacomo ) | 29.03. 2020 | Kapitola 5/2 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 21.03. 2020 | Kapitola 5/1 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 14.03. 2020 | Kapitola 4/2 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 07.03. 2020 | Kapitola 4/1 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 29.02. 2020 | Kapitola 3/2 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 22.02. 2020 | Kapitola 3/1 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 15.02. 2020 | Kapitola 2/2 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 08.02. 2020 | Kapitola 2/1 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 01.02. 2020 | Kapitola 1/2 | |
machshefa: ( Jacomo ) | 25.01. 2020 | Kapitola 1/1 | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 18.01. 2020 | Strom života - úvod | |