Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: Jacomo, Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Vězeň z Azkabanu, v překladu od Pavla Medka.

PA: Víte, co je vážně otravné? Když si lidi stěžují v příběhu na něco, co tam vůbec není. Třeba to, že je Harry pedofil, protože se okamžitě snaží o dívku svého srdce, i když je mentálně starší. ‚Och, Harry byl ženatý? Tak to teď určitě musí chtít znectít nebohou desetiletou Ginny!‘ Myslím, že v této povídce je až absurdní nedostatek romantických vztahů a Harry si je velmi dobře vědom těchto ožehavých problémů. A Hermiona musí být protěžovaná, protože někde v prvních kapitolách měla malý výstup, který ostatní nepochopili, protože je inteligentní a nebála se říct 'Voldemort' během prvních týdnů školy, když jí nejspíš nikdo předtím neřekl, aby ho nevyslovovala? A PŘESTAT číst povídku, protože nesnášíte slovo ‚emo‘? Jako pochopím přestat, když se vám nelíbí zápletka, postavy, párování, ale jedno slovo? Omlouvám se za ten výlev, ale dost mě rozrušilo přečíst si něco takového, když jsem se snažila psát tohle…

Kapitola 31.

Později si Harry uvědomil, že mohl tu situaci řešit mnohem lépe. Například nechat foťák vybuchnout, přeměnit Draca v kámen, použít proměňovací kouzlo, Accio… Prakticky cokoliv by bylo lepší než to, co udělal. Tedy nic. Naopak Draco se činil. Poslal fotku přímo Ritě Holoubkové, která uveřejnila ‚Pikantní podivnosti: Tajný život Harryho Pottera.‘ Nejednalo se pouze o jeden článek, ale o rovnou o celou sérii. Samozřejmě, že se Harry soudil a vyhrál, takže museli uveřejnit omluvu. Začátkem října se na to v čarodějnickém světě povětšinou zapomnělo, ale co se týče bradavických studentů…

„Hej, Harry,“ zavolala na něj Lisa Turpinová, Havraspárka ze stejného ročníku. „Říkala jsem si, jestli bys mi nepodepsal můj nový plakát TransHarryho?“

„Draco teď prodává plakáty?“ zeptal se Harry nevěřícně.

„Jo, jo,“ přikývla Lisa nadšeně. „Prý si vzal příklad z tebe a tvých neustálých kšeftíků, kterým se od loňska věnuješ.“

„Bídák,“ zamumlal Harry a uvažoval, jestli by skutečně neměl vypustit tu fámu, že Narcisa je vlastně Malfoyová, nebo jestli to má brát jako zasloužený trest za tu obecně přijímanou historku o tom, že Snape je Dracův otec. Sirius ho informoval, že Snape dokonce minulý týden dostal dopis od právníka, který mu nabízel zastupování, pokud by se chtěl soudit o střídavou péči. Netřeba říkat, že Mistra lektvarů to nepobavilo. Naštěstí se po vydání Ritina článku ocitl v tak povznesené náladě, že tenhle pokles vlastně jen znamenal návrat k normálu.

„Tak podepíšeš mi ho?“ dožadovala se znovu Lisa.

„Ale jo,“ povzdechl si Harry, vytáhl své očividně mudlovské pero a rychle se podepsal.

„Díky, Harry, bereš to sportovně,“ poznamenala vesele Lisa a odběhla pryč.

„Myslíš, že bych tě dokázal přesvědčit, abys je podepsal, než je prodám?“ ozvalo se zpoza něj. Harry se otočil k pobavenému Dracovi. „Nejspíš bych za ně vyinkasoval víc.“

„Dostanu podíl ze zisku?“ zeptal se Harry automaticky.

„Deset procent,“ navrhl Draco.

„Dvacet,“ smlouval Harry.

„Patnáct,“ zvýšil Draco.

„Platí,“ usmál se Harry. „A teď mi řekni, co jsi tehdy dělal ve sborovně? To mě šmíruješ, nebo co? Nebo prostě jenom ve volném čase fotíš Bradavice?“

„Po lektvarech jsem potkal profesora Snapea,“ vysvětlil Draco. „Řekl mi, ať si vezmu fotoaparát a pospíším si do sborovny. Nemám vlastní, tak jsem si ho musel půjčit od Pansy –“

„Pansy má foťák?“ přerušil ho Harry. „Myslel jsem, že ho má jen Colin.“

Draco protočil oči. „Pansy se zřejmě rozhodla následovat tě na podnikatelské dráze a vymyslela, že napíše knihu pro rodiče a budoucí studenty – hlavně ty mudlorozené – co mohou čekat, jak to funguje na hradě a s výukou, a přikládá k tomu hodně obrázků.“

„Kéž by mě něco takového napadlo…“ odmlčel se Harry. „Ale počkat – obě vaše rodiny jsou nechutně bohaté. Proč byste vůbec potřebovali vydělávat?“

„A proč to děláš ty?“ vrátil mu Draco. „Ty sám jsi docela zámožný.“

„To jo, ale vy dva nerozhazujete peníze tak jako já a pořád máte rodiče, aby vymýšleli, jak jich mít ještě víc,“ upozornil ho Harry.

Draco se ošil. „Co na to říct, Pottere? Je příjemné mít po ruce nějakou hotovost, aniž bys o ní musel prosit rodiče, a v Bradavicích je občas fakt nuda. Ale jak jsem říkal, profesor Snape mi řekl, abych šel do sborovny. Asi si myslel, že vyfotím tvůj největší strach nebo jak jsi vyděšený, ale tohle bylo mnohem lepší, nemyslíš?“

„Možná pro tebe,“ zamumlal Harry.

Draco se jenom ušklíbl a odkráčel pryč.

ooOOoo

Zatímco Harry netrpělivě čekal ve frontě pro odchod z hradu do Prasinek, všiml si rozruchu na začátku fronty. Při bližším pohledu se zdálo, že Levandule plakala a Parvati, Seamus a Dean se ji snažili utěšit.

„Co se stalo?“ zeptal se Harry, když se k nim s Ronem, Nevillem a Hermionou přiblížili.

„Dostala dnes ráno dopis z domova,“ zašeptala Parvati. „Jejího králíka Binkyho zadávila liška.“

„Ach ne,“ zajíkla se Hermiona. „To je mi tak líto, Levandule.“

„Měla jsem to vědět,“ naříkala Levandule. „Víte, kolikátého dnes je?“

„Šestnáctého října?“ doplnil Neville ochotně. „Ten den, kdy se ti podle profesorky Trelawneyové mělo stát něco špatného?“

Levandule přikývla a tragicky zavzdychala. „A nejen to, navíc jsem to dneska dostala!“

„Víte co?“ prohodil Harry, který se najednou začal ošívat. „Myslím, že jsem si v ložnici zapomněl peníze. Jdete se mnou, Rone a Neville?“

„Bože, jasně,“ vyhrkl Ron a prakticky Harryho odtáhl směrem k nebelvírské věži.

„Půjdeme s vámi!“ zavolal Dean.

„Jo, myslím, že jsem si taky něco zapomněl…“ ozval se i Seamus.

Jakmile byli z dohledu, schovali se za roh.

„Pst, Ginny,“ zavolal potichu Harry, když ji viděl procházet.

„Co to, kluci, děláte?“ zajímala se Ginny.

„Schováváme se před Levandulí, protože se baví s Parvati a Hermionou o holčičích věcech,“ vysvětlil Harry.

„A tak se schováváte,“ potřásla Ginny znechuceně hlavou. „Kluci. A co chcete po mně? Abych vám dala vědět, až bude čistý vzduch?“

„To by bylo super,“ přikývl Harry.

„Tak jo,“ souhlasila Ginny, „když mi koupíte krabici čokolády v Medovém ráji.“

„U Merlinových koulí, když nám dáš vědět, že odešly, abychom se jim mohli po zbytek dne vyhýbat, tak ti jich koupím třeba pět!“

Při tom pomyšlení se Ginny usmála a za pár minut na ně kývla, že můžou vylézt.

„Díky, Ginny, zachránila jsi nám život,“ děkoval vroucně Harry, když se zařadili zpátky do fronty.

„Ani mě nepřekvapuje, že si to myslíš. Když vezmu v úvahu tvoje pojetí hrdinství…“ prohodila Ginny.

ooOOoo

Protože Hagridova první hodina měla takový úspěch (i když nakonec vyústila v Dracovu fotografickou pomstu, ze které pořád ždímal, co se dalo), nadále jim ukazoval zajímavá a poměrně nebezpečná zvířata. Naštěstí ho Hermiona přesvědčila, aby jim dopředu oznamoval, čemu se budou věnovat. Pak se na to všichni důkladně připravili, protože jinak by snadno mohli skončit na ošetřovně.

Lektvary probíhaly jako obvykle, až na to, že Neville už nevyvíjel přehnané úsilí v předmětu, ve kterém stejně nevynikal, v obavách, že se Snape jeho dalším zkaženým lektvarem zase pokusí otrávit Trevora.

Profesorka Trelawneyová se zdála být přesvědčená, že Harry – nebo spíš jeho zjizvené čelo – má vážně talent a častokrát mu zadala méně úkolů, protože evidentně nepotřeboval procvičovat napojení na své vnitřní oko, když ho pravidelně používal. Harry si mlhavě vzpomínal, kdy prvně použil svou jizvu jako výmluvu. Byl si celkem jistý, že mělo jít jen o jednorázovou záležitost, aby mohl udělat, cokoliv zrovna chtěl či potřeboval, aniž by se musel obtěžovat s vysvětlováním znalosti budoucnosti, ale nějak… to bylo prostě pohodlné. Tehdy poprvé šlo nejspíš o odhalení Voldemortova krytí v prvním ročníku.

Sirius i Remus učili zajímavě, byť poněkud neobvykle. Soutěžili spolu, čí předmět budou mít studenti raději. Siriusovy lekce byly samozřejmě zábavné a odpovídal na všechny jejich otázky, ale Remus jim zase nosil pozoruhodné příšery, od kterých nehrozilo smrtelné nebezpečí. Ve výsledku se oba předměty ukázaly lepší než po mnoho předchozích let. Nebo možná než kdy dřív. Fred a George tvrdili, že Binnse přijali na místo už zakladatelé Bradavic. To se zdálo sice velmi nepravděpodobné, ale odkdy něco takového drby zastavilo?

„Harry,“ vytrhl ho Sirius ze zamyšlení.

„Ano?“ zeptal se Harry.

„Nemohl jsem si nevšimnout, že ti ráno přišel pohled, který jsi po přečtení spálil, a pak ses pokusil zapálit i zbylý popel. Podělíš se o to?“ zeptal se pobaveně Sirius.

Harry protočil oči. „Psal mi Lockhart, že jeho nová knížka je hotová. Prý ji věnoval mně a taky nemám zapomenout, že ‚špatná reklama neexistuje‘.“

Sirius se zasmál: „Pro člověka, který se snaží, aby si ho lidi zapamatovali, tomu tak asi skutečně je. Jde o ten plakát?“

„Samozřejmě, že jde o ten plakát,“ vyštěkl Harry. „Prodává je každému, a zároveň je přesvědčil, že jde o sběratelský kousek. To jsou všichni vážně tak pitomí?“

„Skutečně na to mám odpovídat?“ zeptal se Sirius řečnicky.

„A vůbec, odkdy je v tomhle Draco tak dobrý?“ postěžoval si Harry.

„Právě tohle se stane, když naštveš Narcisu,“ soucítil Sirius. „Je to velmi děsivá dáma. Jak si myslíš, že Lucius zvládl zůstat mimo zdi Azkabanu? Krom toho to brzo pomine, zas tak vtipné to zase není.“

Tohle Harryho kupodivu neuklidnilo. „Ve tvé učebně ti visí tři!“

„Jsou to tvoje jediné fotky, které mám, protože jsem tě tak krutě opustil na většinu tvého života…“ prohlásil bezostyšně Sirius.

„Tušil jsem, že se mi to dřív nebo později vrátí,“ zabrblal Harry.

„Hlavu vzhůru! Jdu za Remusem plánovat pomstu Srabusovi,“ snažil se ho rozveselit Sirius, „chceš se přidat?“

„No, proč ne,“ souhlasil Harry a vydali se spolu za dotyčným vlkodlakem.

„Nerušíme, Remusi?“ zeptal se Sirius, když vrazil do Lupinova kabinetu.

„Ani netušíš, Siriusi,“ odpověděl Remus, aniž by zvedl hlavu. „Dvě Obludná obludária se pokusila sníst studentům domácí úkoly a já se je snažím rozluštit.“

„Páni,“ poznamenal Harry. „Hele, omluvu ‚moje učebnice mi snědla domácí úkol‘ jsem myslím ještě neslyšel.“

„Ahoj Harry,“ pozdravil ho Remus, „potřebuješ něco?“

„Takže na něj čas máš, ale na mě ne?“ zeptal se ublíženě Sirius.

„Je to student, Siriusi. Jsem za něj zodpovědný,“ vysvětloval trpělivě Remus.

„Nenapadá tě, jak zařídit, aby všichni konečně zapomněli na Nevillova pitomého bubáka?“ zeptal se Harry.

„Nic legálního,“ odpověděl Remus jednoduše.

„Když už jsme tu všichni, prohlašuji týdenní schůzi ‚Zničme Srabuse velkolepě‘ za zahájenou,“ pronesl Sirius slavnostně.

Harry zvedl obočí. „ZSV?“

„Pořád lepší než SPOŽÚS,“ bránil se Sirius.

„Už jsem ti, Siriusi, říkal, že ti nehodlám pomáhat. Jsem –“ začal Remus.

„Dospělý? Zodpovědný? Nepřechovávající zášť po desítky let?“ navrhl nápomocně Harry.

„Ano. To všechno,“ souhlasil Remus.

Sirius po nich střelil pohledem. „Sklapněte. Od našeho posledního setkání mě ten bastard proměnil ve vílu. Naštěstí ten efekt trval jen čtyřicet osm hodin, protože většina mých nových fanynek byla nezletilá. Možná jsem mu na oplátku proměnil nos v zobák a začaroval každý zrcadlový povrch, aby mu dával rady ohledně hygieny. Tohle všechno sice ušlo, ale máme tu nový týden, takže potřebujeme nový plán!“ Sirius chvíli počkal, ale Harry i Remus mlčeli. „Tak co?“

„Řekl jsi nám, ať sklapneme,“ odpověděl poklidně Remus. Harry se mezitím snažil přečíst papíry, které ležely vzhůru nohama na Remusově stole.

„Nečekal jsem, že byste mě doopravdy poslechli,“ řekl Sirius netrpělivě. „Takže… Nápady?“

„Můžeš vyzdobit jeho učebnu svými fotkami v šatech,“ zamumlal Harry.

„Nemyslím si, že by to mělo požadovaný účinek,“ oponoval Sirius, ale stejně si to zapsal. „Remusi?“

„Mohl by ses zkusit chovat jako zodpovědný člen společnosti a nepřiživovat tohle malicherné soupeření,“ navrhl Remus.

Sirius na něj zůstal zírat. „Páni. Jsi v tom vážně špatný. Už tě nikdy znova nenechám dvacet let bez dozoru.“

„Cokoliv si přeješ, Siriusi,“ řekl Remus nevzrušeně.

„To je dobrá filosofie,“ usmál se Sirius. „Myslím, že by se jí mělo řídit víc lidí.“