Preklady fanfiction Harryho Pottera

Severus Snape zachmuřeně sledoval Harryho s Olivií. Pomyslel si, že by mu to mohlo pomoci, aby se netvářil nepřiměřeně zděšeně. Přinejmenším teď kluk seděl... ne že by ty těsné kalhoty byly slušnější zepředu než zezadu. Severus ze svého místa jasně viděl trojúhelníky a kosočtverce odhalené kůže, které sbíhaly od Harryho boků až k vršku jeho bot. Rozhlédl se, aby viděl, kdo další ho sleduje.

Nemusel hledat dlouho, Remus na Harryho upíral pohled, ve tváři úsměv a hlavu skloněnou k Minervě. Přinejmenším nebylo příliš pravděpodobné, že by si vyměňoval lechtivé poznámky se zástupkyní ředitele. Severus doufal, že místo toho neprobírají jeho reakci – mohl by je tu kdokoliv zaslechnout. Přistihl se při instinktivním náporu paranoii a uvědomil si, že nebezpeční není tak velké jako dřív. Nemusel se obávat zítřejších drbů. Jediní svědci, kteří by mu nyní mohli ublížit, budou ti, kteří se k němu dnes po západu slunce připojí před Pánem zla. Už by nemělo trvat dlouho, než budou povoláni?

Nesoustředěně se rozhlédl po studentech ze své koleje, u kterých se obával, že se s nimi později toho večera setká znovu. Goyle postával u zdi a tvářil se ztraceně – snad se rozhodne zůstat. Crabbe již nebyl k vidění – před chvilkou ho ale zahlédl se slečnou Parkinsonovou? Zřejmě se šel přichystat. Škoda, nic jiného se ale nedalo očekávat. Zneklidněl, když se mu nedařilo vyhledat v davu ani Draca. Existovala šance, že chlapec odolá, i kdyby jen kvůli vlastní hrdosti. Pozornost mu automaticky sklouzla opět k Harrymu a srdce se mu zastavilo. Přes opěradlo Harryho židle se skláněl Draco Malfoy, jak mladičké páže nad náladovým princem. Severus sledoval, jak se sehnul a cosi Harrymu pošeptal, ústa jen kousek od jeho ucha. Harry se v reakci ušklíbl, opřel, natáhl si nohy v černé kůži a zkřížil ruce na mihotavém tričku. Odpověděl Dracovi přes rameno. Ať už na to Draco řekl cokoliv, Harryho to zřejmě pobouřilo, otočil se na svého společníka, jak když ho střelí. Severus od nich na okamžik nedokázal odtrhnout oči – od toho kontrastu černé a bílé, vášně a síly – než si uvědomil, že Harry zde představuje temnotu a Draco, jakkoliv ho Severus měl rád, nezkaženého mladíka, pilíř ctnosti.

Harry a jeho vyzyvatel se uklidnili, nyní opět přátelé nebo možná druzi ve zbrani, seděli bok po boku. Severus byl tak ponořený do sledování svých mladých jestřábů, že nezaznamenal příchod dívek, dokud Grangerová nepředstoupila před Draca, který vstal, aby nebyl nucen k ní vzhlížet. Severus sledoval, jak se s nimi Harry baví a jeho gesta prozrazují čím dál větší zlost. Teď, pomyslel si úlevně Severus, teď to přijde. Tady se vše rozpadne. Obrátí se proti Dracovi, postaví se za svou odvážnou dívku... Prudce sebou trhl, když Draco zvedl loket směrem ke Grangerová a ta pod něj vklouzla rukou. Společně vykročili na taneční parket a Malfoyův dědic se sotva patrným zaváháním položil dlaň na pas mudlorozené dívky, ona svou na jeho rameno. V blízkém, avšak společensky zdvořilém držení se v uměřeném tempu pustili do klasického waltzu, méně zkušené páry se kolem nich jen kymácely z nohy na nohu. Severus obrátil pohled zpět na Harryho, který je také sledoval, na tváři potěšený, mírně povýšený a mírně shovívavý úsměv.

Když tanec skončil, dovedl Draco Grangerovou zpět k Harrymu a jeho partnerce a Harry vstal. Severus čekal, že nabídne rámě Grangerové, její partnerka z Havraspáru se tvářila nezúčastněně, ale on místo toho přistoupil k Dracovi.

Tentokrát nikdo rámě nenabídl. Vyměnili si jediný pohled, výzvu stejně jako vyjádření pouta, a Harry jako první vyrazil na přelidněný parket.

Hudba podle očekávání zrychlila; kapela nikdy nehrála dva pomalé tance za sebou. Harry a Draco tancovali, jako by spolu bojovali, jako by manévrovali ve vzduchu a soupeřili, kdo se první dostane ke zlatonce. Soustředili se na tvář toho druhého, oba napjatí soustředěním a pohybům vlastního těla věnovali jen zlomek pozornosti. Duelisté – byl by ochoten se vsadit, že alespoň jeden začal celou záležitost sázkou. Přinejmenším v to doufal.

Parket se postupně zaplňoval a nově příchozí bránili Severusově výhledu na rozporuplný pár. Zaměřil se na ostatní, kteří chlapcům věnovali pozornost: Remus se zvědavě napřímil a upřeně je sledoval; v tváři mladého Weasleyho bylo jasně patrné rozrušení, zatímco jeho mladší sestru dění pobavilo; slečna Brownová na ně zírala s pootevřenými ústy. Zabini vrtěl hlavou a nový zmijozelský střelec se skláněl k dívce po svém boku a šeptem spolu hovořili.

Když se mu znovu podařilo zachytit Harryho s Dracem, byli oba viditelně uvolněnější. Draco byl lepší tanečník, ale Harryho energičnost vynahradila nedostatek zkušeností. Od okolních tanečníků se jim nyní dostávalo spíše obdivných než šokovaných pohledů.

Hudba skončila a Draco se Harrymu fomálně uklonil, Harry mu gesto opětoval uvolněným pokývnutím, s formalitami se nezdržoval. Z parketu vykročili společně, čímž si opět vysloužili vlnu šeptaných poznámek a pohledů, pak se Harry zarazil a řekl něco, na co Draco odvrátil hlavu ve znuděném odmítnutí.

Severuse nijak zvlášť nepřekvapilo, že se z největšího chumlu lidí vynořili zvlášť, ale ohromilo ho, že to byl Draco, kdo se vrátil k Olivii, Grangerové a její havraspárské partnerce, ne Harry. Harry se mezitím proplétal mezi lidmi, Severusovi chvilku trvalo, než určil jeho cíl – mísu s punčem.

*************

Harry stále trochu zadýchaný dorazil k punči a nalil sklenici pro sebe, Olivii a Draca, který podle všeho přišel bez partnerky. U nalévání třetí mu těsně za rameno přistoupil černý stín. „Pane Pottere,“ zasyčel známý ledový hlas. „Na slovíčko.“

Harry odložil naběračku a otočil se, aby se mohl svému otci podívat do očí. Pokusil se o co největší klid, i když mu v žilách stále pulzovala hudba. Severus se zjevně pustil do druhého pokusu, tentokrát s větší mírou sebeovládání. „Ano?“

„Uvědomuji si, že vám tento koncept může být cizí, ale slečna Wilkensonová je mladá dáma z rodiny určitého společenského postavení. Ponižujete ji, když ji doprovázíte v takovémto oděvu.“

Harry jednou mrkl, pak obrátil oči v sloup. „Věděla naprosto přesně, v čem mám v plánu jít. Líbilo se jí to.“ Střelil po Severusovi potutelným pohledem. „I když Dracovi se to líbilo možná o trošku víc...“

Severus se ostře nadechl, jako by se popálil, a Harry zalitoval, že nedržel jazyk za zuby.

„Neboj,“ ujišťoval ho chvatně. „Hned jsem ho odmítl. Teda, vím, že jsme spolu tancovali, ale to bylo jen-“

Severusovi se zachvělo chřípí. Harry věděl, že se tak tak drží, aby se nerozkřičel. Místo toho k němu ale přistoupil a tichým výhružným hlasem zašeptal.

„Pottere, problém je v tom, že když před Malfoyem vystavuješ své pozadí, ukazuješ mu záda. A Malfoyové často mívají nože stejně jako hůlky. Vy z Nebelvíru si ovšem drobnou dávku vzrušení užíváte, že ano?“

„Řekl jsem-“

„Promiňte,“ objevila se u nich Olivia. Vycenila na Severuse zuby v neupřímném úsměvu. „Nějaký problém, pane profesore?“

„Problém! S tímto,“ otočil se na Harryho, ale okamžitě stočil pohled stranou, skoro jako by měl strach. „S tímto nevhodným partnerem ze sebe děláte šaška!“ Pohlédl jí do obličeje, vděčný, že se může dívat jinam. „Co by na to řekli vaši rodiče?“

„No, maminka by mi poradila, jak si udržet jeho zájem, a tatínek by se zajímal, jestli jsou jeho pověstné záchvaty vzteku omezené pouze na jeho nepřátele-“

Harry cítil, jak se mu do tváří hrne horkost. Než mohl přijít s odpovědí, zadrhl se jeho otci dech v hrdle.  Harry viděl, jak sebou nepatrně cukl a zaťal pěsti. Nemusel dvakrát přemýšlet nad důvodem, jizvou se mu prohnal oheň. Zavřel oči a usilovně se snažil zablokovat cizí vědomí, přerušit spojení, uniknout před Voldemortovou rozptýlenou pozorností. Slyšel, jak Severus cosi zamumlal, a když otevřel oči, byl jeho otec pryč. Naproti tomu Olivia z něj nespustila oči široké jak talíře.

„Co?“

„Jak to, že... ty...“ Oči jí bezděky zabloudily k jeho obnaženému předloktí a Harry se málem rozesmál. Tohle bolelo jinak. Nebyl si jistý, jestli ho spíš znepokojuje, že to pochopila – předpokládal, že o těchto věcech moc neví – nebo cítí úlevu, že nemusí nic vysvětlovat. Zajímalo by ho, jestli si ještě někdo další všiml, jak se napjal, když Pán Zla svolával své služebníky.

„Jizva.“ Přelétl si konečky prstů přes čelo a cítil horkost. Věděl, že jizva bude nyní ošklivě zarudlá. Byl v pokušení rozpustit si vlasy, aby ji ukryl. „Bolí, když...“ pokrčil rameny. „Však víš.“

Věděla. Přinutilo ho to odvrátil pohled. Akorát zachytil cíp hábitu svého otce, který právě zmizel ve dveřích do vstupní síně. Harry sledoval, kdo další odejde. Dveřmi prošel sedmák ze Zmijozelu, jehož jméno si nedokázal vybavit, a další, asi z Havraspáru, se k nim nepřímou cestou, avšak chvatně blížil.

„Ty víš, kdy-“ Olivia se zarazila. „To ne.“ Najednou ho popadla za paži. „Jdeme tančit.“

„Za chviličku.“

„To tě ty dveře tolik zajímají?“

Student z Havraspáru už nebyl daleko. Po boku měl dalšího ze Zmijozelu.

„Ne – jen kdo jimi prochází.“ Přinejmenším tři. Už. A po dnešní noci jich očekává víc. Potlačil zachvění.

Olivia za něj naléhavě zatahala. „Prosím,“ zadrhl se jí hlas. „Prosím, pojď.“

Ve tváři měla úzkost. Harryho napadlo, že se možná bojí, co zjistí.

„To je v pořádku,“ tišil ji. „Nepůjdu je zabít nebo něco takového. Jen to chci vědět.“

Olivia odvrátila pohled. „Já někdy ne.“

„Dobře.“ Harry ji vzal za ruku a povzbudivě ji stiskl. „Tak si zatancujeme.“

Navzdory předchozímu naléhání, že chce tancovat, se o něj opřela, jakmile se odvrátil. Jemně ji hladil po zádech. Měla o někoho strach, byl si tím jistý. V tu chvíli ho napadlo podívat se po Dracovi, našel ho kousek od místa, kde spolu seděli, uvolněně se opíral o sloup. Jeho póza působila lenivě, ale jeho pozornost ani na okamžik nezakolísala ode dveří, stejně jako předtím Harryho. K Harryho úlevě nevypadal, že by se někam chystal.

„Aspoň počkej, než jim donesu pití. Slíbil jsem to.“

Harry stačil akorát odložit punč, když se hudba změnila a Olivie ho odtáhla na taneční parket. Byla to rychlá píseň a Harry veškerou svou úzkost vložil do zběsilých pohybů. Olivie ho napodobila. Střetli se očima po každé otočce a poskoku, zoufale se snažili udržet své pohyby sladěné. Harry se pokusil zaměřit svou mysl čistě na to, jaký výhled se mu naskytl, kdykoliv pohnula rameny dopředu, a na hladivý pocit, když se mu její bohatá sukně otřela o nohy pokaždé, když přistoupila blíž a zavlnila boky. Tak nemusel myslet na otce a na to, co právě možná dělá za poslední noci ve službách svého hrozivého pána.

O dvě písničky později se svalili na židle a Harry málem věřil, že všechno nakonec bude v pořádku. Ten pocit na okamžik zakolísal, když nemohl nikde najít Draca, a vypařil se úplně, když viděl, s jakým výrazem ve tváři se k nim davem prodírá Hermiona.

„Pardon,“ řekla Olivii a obrátila se k němu, „Harry!“

„Copak?“

„Musím s tebou mluvit. Hned.“ Mrkla na zamračenou Olivii. „Kvůli Stínovi – stalo se něco strašného.“

Olivia se viditelně uvolnila, když jí došlo, že se evidentně baví o domácím zvířeti. Harry jí stiskl ruku, pak si vzpomněl, jak ji předtím pozdravil Draco, vstal a políbil ji.

„Omluv mě na chvilku. Nebelvírská záležitost.“

Výmluvně se zasmála. Hermiona ho vystrkala na chodbu, dotáhla ho kolem rohu a seslala kolem nich Secretus.

„Snape.“

„Co se stalo?“

„Kontrolovala jsem Stína-“

„Na plese?“

„Lydia se hrozně zapovídala se skupinkou spolužaček z Havraspáru a já se nudila. Kolik toho víš o poznámkové technice? Snape právě odešel a hned za ním pár dalších lidí ze Zmijozelu-“

„Byli přivoláni. Viděl jsem mezi nimi minimálně jednoho člověka z Havraspáru. Co jsi viděla?“

„Crabbe odtáhl Goyla z plesu chvilku potom, co ostatní odešli – viděl jsi? Než jsem našla Stína, byli u své společenské místnosti. Crabbe řekl, že Goyle musí jít, a Goyle se bránil, že nemusí, Crabbe že ano, a hodil po něm plášť a řekl, ať nebrání Snapea, protože Snape je zrádce.“

„Sakra!“

„Goyle se bránil a Crabbe – vypadá to, že slyšel, jak ředitel zavolal v Severusově bytě ráno po úplňku Remusovo jméno, takže mu Pansy řekla, že to znamená, že tam profesor Lupin musel být, poslala ho hlídat Snapea a sama šla vyhlížet k bytu profesora Lupina. Viděla, jak se Lupin vrací v černém hábitu, který se ani vzdáleně nepodobal některému z jeho vlastních.“

Hermioně došel dech.

„To ne,“ zašeptal Harry v popření.

„Parkinsonová mu pak pomohla napsat dopis, který poslali Voldemortovi, a on doufá, že ho Voldemort odmění, řekl, že když Goyle půjde s ním...“ Hermiona nechala větu vyznít do prázdna.

„Musím ho zastavit.“ Harry zalovil prsty v kapse těsných kalhot, aby vyšťoural krabičku s přenášedlem, kterou do úzkého záhybu vpasoval. „Dej vědět Brumbálovi. Já jdu k němu domů, uvidím, jestli se mi ho ještě podaří zastihnout.“

„Harry?“ Zaváhala Hermiona, v hlase úzkost. „Brumbál!“

Podařilo se mu přikývnout, než mu přenášedlo škublo za břicho a odtáhlo ho z potemnělé chodby osvětlené svíčkami do jeho ložnice v ukrytých zákoutích hradu, kde vládla černočerná tma.

„Lux!“ Rozkázal Harry za letu z pokoje přes kuchyň do obývacího pokoje. Svíčky i lampy olízly plameny a odhalily prázdné místnosti. Harry přiblížil dlaň k ohořelému dřevu v krbu – stále vyzařovalo teplo. Černý plášť, který obvykle visel na háčku u dveří, byl pryč. Severus již odešel.

Hrudník mu zaplavila panika, sevřel se mu krk. Harry se pokusil dýchat – myslet! Odsud bude jeho otec muset dojít k hranici na opačném břehu jezera, odkud bylo možné se přemístit. Harry by ho ještě mohl dohnat. Kdybych jenom měl své koště!

Sevřel ruku na opěradle gauče a zavřel oči. Musím se na chvilku zamyslet – plánovat. Zvládl bych to. V nejlepším případě ho doženu ještě předtím, než se přemístí za Voldemortem. Ale co když se to nepodaří? Mohl bych se vydat za ním a zkusit ho zachránit, nebo bych mohl zkusit sehnat někoho jiného, kdo by se o to pokusil. Brumbál by mohl pomoci, pokud nebude nutné, abych pozemky školy opustil já, ale v opačném případě zřejmě usoudí, že je to beznadějné nebo že já jsem důležitější. Harry sevřel čelisti. Je pro ně postradatelný.

Harry si uvědomil, že by se měl podívat na mapu. Jestli bude jeho otec stále blízko, řekne o pomoc Brumbálovi, ale potřeboval svůj plášť, aby se vyhnul Voldemortovým lidem, a svůj upravený lektvar na zastření své přítomnosti, který mu pomůže ošálit Nagini. Zatáhl za řetízek, který měl kolem krku, a otevřel obdélníkový medailon. O chvilku později stál v prázdné místnosti nedaleko vstupu do Nebelvírské věže.

Prohnal se společenskou místností kolem několika nechápavě se tvářících mladších studentů a po schodech do svého pokoje, prudce otevřel svůj kufr a zanořil se do jeho obsahu pro mapu. Tečka s popiskem „Severus Snape“ právě dorazila ke břehu jezera. Existovala šance, že ho dostihne, když bude jednat okamžitě. Naházel do školní brašny všechno, co by mohl potřebovat, vyběhl z nebelvírské koleje a zamířil do třetího patra, kde se nacházela Brumbálova pracovna.

Tak daleko se ale nedostal. Hermiona se s ním střetla na podestě mezi dvěma schodišti, v očích paniku.

„Nemůžu ho najít.“

Harry cítil, jak mu při jejích slovech ztuhlo celé tělo.

„Nemůžu najít ani Brumbála, ani McGonagallovou, ani-“

„Vrať se. Přemísti se krbem na Grimauldovo náměstí. Jestli tam nikdo nebude, zkus Doupě. Já jdu za ním.“

„Harry!“

„Mám plášť. A mám plán.“ Harry si uvědomil, že zvyšuje hlas, a pokusil se uklidnit. „Musím to zkusit.“

Na chviličku zavřela oči, ve tváři úzkost, pak přikývla. V náhlém impulzu se po něm natáhla a pevně ho objala. „Hodně štěstí.“ Její šepot nebyl závan milenčina dechu u ucha, ale požehnání válečníka, napjatý jako tětiva luku. „Vrať se.“

Odpověděl jen kývnutím, svému hlasu nevěřil, a otočil se, aby se mohl rozběhnout, pak si to ale rozmyslel, vyskočil na zábradlí a sjel po něm jako posledně. Jak se řítil dolů, slábl za ním Hermionin zděšený výkřik.

Pod hlavním schodištěm narazil na Olivii, která na něj čekala ve dveřích do Velké síně. Jakmile ho uviděla, její rozrušení se přetavilo ve zlost.

„Kde jsi byl?“ Mávla rozezleně k jeho brašně. „A na co máš tohle?“

Harry se zhluboka nadechl. „Hele, něco mi do toho přišlo. Musím jít. Promiň.“

„Něco ti do toho přišlo?“ Papouškovala po něm. „Harry, jsme spolu na plese. Jsi můj tanečník. Ať už tvoje bývalá chce cokoliv, může to počkat.“

„Nemůže. Někdo, koho mám rád, je v nebezpečí; musím jít.“

„Nemusíš vůbec nic! Ty chceš jen tak vyběhnout ven, jako nějaký pitomý-“

„Na tohle teď nemám čas! Jdu!“

Udělal dva kroky a kolem zápěstí se mu sevřela ruka. Její hlas zněl tlumeně a naléhavě. „Harry, přísahám, že jestli mě tu teď takhle necháš, už s tebou v životě nepromluvím.“

Zavřel na okamžik oči. Byla pěkná, byla s ní zábava a byla chytrá... ale za nic na světě neměl v plánu zůstávat. Neměl ani čas dát jí lepší vysvětlení.

Opětoval její pohled. „Promiň,“ řekl. „Bavil jsem se.“ Stále na něj šokovaně hleděla, když se k ní sklonil a políbil ji do vlasů. „Hodně štěstí se vším, co si přeješ.“