Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani   

Beta: Jacomo, Lupina,  martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PP: Části vyznačené tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a vězeň z Azkabanu v překladu od Pavla Medka.

Kapitola 29.

Další den u snídaně Harry tiše povzdychával, že si nabral tři volitelné předměty místo dvou a jak mu ty domácí úkoly navíc asi zničí společenský život. Ginny jen protočila oči a sdělila mu, že je přesvědčená, že to nějak zvládne. Následně jeho trucování narušil Ron.

„Hermiono,“ upozorňoval ji zrovna, „ten tvůj rozvrh někdo zpackal. Podívej – zapsali tě asi tak na deset hodin denně. Na to není dost času. Vidíš dnešní dopoledne? Na devátou tady máš jasnovidectví. A pod tím, taky na devátou, máš studium mudlů. A tady, no podívej, pod tím máš věštění z čísel, a zase od devíti hodin. Jak si sakra myslíš, že to zvládneš?“

„S obracečem času,“ pípl Harry. „Dal jsem jí jeden… vloni k Vánocům, asi? Rozhodně jsem jí ho někdy dal. A já taky musím jeden používat, abych stíhal studia mudlů i jasnovidectví, protože nikoho očividně nenapadlo, že by někdo mohl chtít chodit na obojí.“

„Harry!“ sykla Hermiona. „Nemáme o tom lidem říkat!“

„Ale vždyť už jsem jim to vysvětloval, když jsem ti dával ten tvůj,“ upozornil ji Harry. „Jo a varuju tě. Jestli si tam nevyšetříš víc hodin na spánek, a začneš magořit a na všechny vyjíždět, budu muset zakročit.“

„A ty nebudeš magořit?“ odsekla mu Hermiona.

„No, ne,“ uznal Harry, „ale já mám navíc jen jeden předmět, ty jich máš snad padesát.“

„To není pravda,“ zamumlala Hermiona.

„Kolik předmětů máš?“ zajímal se Neville zvědavě.

Hermiona jenom zkřížila ruce a na všechny se zamračila.

„Stejně,“ pokračoval Harry naprosto klidně, „i když si všichni myslíme, že cestování časem je děsně hustý, kdo z nás by ho chtěl používat jen proto, aby se mohl víc učit?“

Percy se pomalu přihlásil.

„Ty se nepočítáš,“ namítl Harry. „Být jen o trošku zodpovědnější, tak je z tebe učitel.“

„Co tím myslíš?“ culil se Percy. „Vzhledem k tomu, že tu začal učit profesor Black, tak nemám pocit, že by zodpovědnost byla nějaké kritérium.“

Harrymu nezbývalo než souhlasit. „Teď jsi mě dostal.“

„Nejdřív jasnovidectví, co ty na to?“ zeptal se Harry Hermiony, která přikývla. Dvojice se vydala za Ronem a Nevillem ven z Velké síně. „Moje jizva tvrdí, že zná zkratku, a protože máme konečně předmět, kde se dají její schopnosti využít, doporučuju ji poslechnout.“

„Proč ne?“ odpověděl Ron. „Stejně nemáme tucha, kudy se tam dostat.“

ooOOoo

S Harryho zkratkou jim ta desetiminutová cesta trvala jen sedm, a až příliš brzy Harry ucítil tu známou bolest hlavy z přílišného množství voňavky. Tohle měl vážně zvážit dřív, než si jasnovidectví znovu zapsal.

„Vítejte,“ řekla profesorka Trelawneyová zastřeně, zatímco prakticky vplula do místnosti. „Je báječné konečně vás vidět v hmotném světě.“ Ponořila se do svého monologu o vnitřním oku a Harry ji automaticky přestal poslouchat, protože už to dřív slyšel v několika obměnách. „Pověz, chlapče drahá,“ obrátila se znenadání k Nevillovi, „je tvoje babička v pořádku?“

Neville se na ni podivně zadíval. „Včera se měla dobře,“ odpověděl. „Ale v jejím věku jeden nikdy neví, co ji může začít trápit?“

Trelawneyová souhlasně přikývla. „To je dobrý přístup, obzvlášť když vezmu v potaz, že… no, nic, budeme se zabývat základními metodami…“

„Obzvlášť když vezme v potaz co?“ zašeptal Neville Harrymu. „Mám ji brát vážně? Ví něco?“

„Nemám ponětí,“ zašeptal Harry nazpět. „Možná chytí rýmu nebo si vyvrkne kotník nebo něco takového. Ale v kouzelnickém světě stejně o nic nejde.“

„Mimochodem, zlatíčko,“ vypálila nečekaně na Parvati Patilovou, „dávej si pozor na rudovlasého mládence! Posloucháš mě vůbec, mladý muži?“ otočila se najednou na Harryho.

„Moc ne,“ přiznal Harry. „A bohužel zcela postrádám vnitřní oko. Všechen jasnovidecký talent ukrývá moje jizva a ta vám věnuje plnou pozornost. Ve skutečnosti říká, že příští rok bude vánoční ples a ani Parvati, ani její sestra by tam neměly jít s Ronem. Pokud půjdou, tak je bude celý večer ignorovat a prudit. Neurvale totiž předtím urazí holku, která se mu líbí, když se ji pokusí pozvat na poslední chvíli, zatímco ona už půjde s famfrpálovou hvězdou.“

„Harry!“ postěžoval si Ron. „Ty máš být na mé straně!“

„Vždyť jo,“ přisvědčil Harry. „Proto tě donutím okamžitě pozvat kohokoliv, kdo se ti bude zrovna líbit.“

Jejich profesorka si mezitím Harryho zkoumavě prohlížela. „V tomto předmětu bys mohl uspět,“ řekla měkce. „Věštit přes médium je neslýchané, samozřejmě, ale ve tvém případě existují jisté… polehčující okolnosti. A mít přímé, soukromé spojení s jasnovidcem je víc, než v co může většina lidí doufat. Řekni mi, už tvá jizva předpověděla něco, co se vyplnilo?“

Harry se zakřenil. „Moje jizva mi sdělila, že se zeptáte, a tak jsem si připravil seznam.“ Vytáhl kus linkovaného papíru (k Hermionině nelibosti pořád on i jeho mudlorození klienti používali mudlovské školní potřeby, jelikož jim přišly praktičtější; brk a pergamen vymizely jako první, přestože některým profesorům působilo potíže, když zadali esej určité délky a museli odhadovat, kolik je to stran papíru). Byl z obou stran popsaný všemi věcmi za poslední dva roky, které dle jeho tvrzení jeho jizva předpověděla.

„Vidím,“ pravila uznale Trelawneyová a vzala si ho od něj. Pokračovala v nástinu, jak budou probíhat hodiny, a Harry mezitím hrál s Ronem šibenici. Letos se tomu nemohl věnovat v dějinách, protože přece musel podporovat svého poručníka, a tak si řekl, že teď je na to ta vhodná chvíle.

Harry vzhlédl, když kolem prošla Levandule s velkou stříbrnou čajovou konvicí a umístila ji na profesorčin stůl.

„Mimochodem, ta věc, které se tak bojíš – dojde k ní v pátek šestnáctého října,“ prohodila profesorka ledabyle. Pak jim rychle vysvětlila dnešní úkol – věštění z čajových lístků – a zakončila to varováním Nevilla: „Až rozbiješ ten první šálek, buď tak laskav a vyber si šálek s modrým vzorem. Na těch růžových totiž nesmírně lpím.“

„Ty máš takové štěstí,“ pronesl Ron závistivě. „Nesnáším růžovou. Myslíš, že když ten svůj rozbiju, tak taky dostanu modrý?“

Neville jen pokrčil rameny. „Hele, Hermiono, budeš se mnou ve dvojici?“

„Jasně, Neville,“ odpověděla Hermiona nepřítomně a usrkla si čaje. „Tohle celé zní hrozně šarlatánsky, nepřijde vám? Je to takové povrchní, nejasné! ‚Ta věc, které se tak bojíš – dojde k ní v pátek šestnáctého října.‘ Ani to neříká, čeho se Levandule bojí, a pokud se ten den nic špatného nestane, tak si na to nikdo ani nevzpomene!“

„Až na tebe, nejspíš,“ zamumlal Ron.

Harry si odfrkl, ale moudře se rozhodl nepřivolávat Hermionin hněv a raději mlčel.

„Upřímně,“ zavrčela podrážděně, „i Harryho ‚jizva‘ je obvykle mnohem konkrétnější než tohle!“

„Abychom byli fér,“ potlačil Harry úsměv, „moje jizva obvykle pronáší předpovědi jen o lidech, které dobře znám, a profesorka Trelawneyová nás sotva poznala.“

„A je dost možné, že se po takovéhle předpovědi bude Levandule docela bát,“ doplnil Neville. „Ona a Parvati byly vždycky hodně pověrčivé.“

„Tss!“ zamračila se na ně Hermiona a otočila se zpět ke svému čaji.

„Jdeme na věc,“ ohlásil Ron Harrymu a podal mu svůj šálek

„Hm,“ nahlédl do něj Harry a pak se rychle podíval do svého výtisku Odhalování věcí budoucích. „Vidím… kruh, což reprezentuje začátek nebo konec, a krysu, což vezmu jako Červíčka, takže… se smíříš s tím, že se z Prašivky vyklubal zrádce mých rodičů, který vloni na všechny útočil, to je dobré. Taky vidím koště… takže budeš buď hodně cestovat, nebo hrát famfrpál.“

„To zní dobře,“ souhlasil Ron a vzal si Harryho hrníček. „Teď já. Podívejme… je tam taková žaludovitá věc, to prý znamená ‚nečekané zbohatnutí, výhra v loterii‘, takže nejspíš zase brzo dostaneš nějaký nápad, jak vydělat hromady peněz, to by mě nepřekvapilo. A taky vidím… psa? Hej, Neville, připadá ti to taky jako pes?“

„Ukaž,“ natáhl se Neville pro šálek a svůj přitom shodil ze stolu. „Jejda. Měl jsem si vzít modrý, co?“

„Neobtěžuj se,“ zamával Harry líně hůlkou. Šálek se ihned opravil, ačkoliv na podlaze zůstaly zbytky čaje. „Akorát bys to možná měl uklidit.“

„Máš pravdu,“ přikývl Neville a šel najít mop. „Rozhodně je to pes,“ cestou se podíval Ronovi přes rameno do Harryho hrníčku.

„Tak se koukneme… pes znamená… chmury?“ Zkontrolovala Hermiona v učebnici. „Ano, rozhodně. Vypadá to, že zemřeš, Harry,“ pronesla s ledovým klidem.

„Tvé obavy mě dojímají,“ odpověděl sarkasticky.

„Řekl někdo ‚chmury‘?“ zeptala se Trelawneyová lačně, zatímco k nim pospíchala.

„No, možná já,“ přiznal Harry. „A vím, že to znamená ‚blížící se zkáza‘, ale to může jenom znamenat, že mě někdo chce zabít… zase. Na letošek jsem to úplně neplánoval, ale je možné, že to někdo zkusí. Anebo možná jde jen o mého kmotra.“

Trelawneyová na něj vytřeštila oči: „Proč by to mělo znamenat vašeho kmotra? Myslíte, že zemře?“

„To by radši neměl…“ řekl Harry temně. „Chci říct, že je zvěromág a vypadá přesně takhle. Taky je vedle toho klíč, což znamená stěhování. Sirius je teď oficiálně můj poručník, jenže jsme celé léto cestovali, a tak jsem se k němu ještě nestihl nastěhovat.“

„Aha,“ Trelawneyová se zmítala někde mezi zklamáním, že nemůže ohlásit Harryho smrt, a úlevou, že nepřijde o tak talentovaného věštce. Byť šlo o věštce jen přes médium.

ooOOoo

„Tak jo, kluci, vyražte na přeměňování, Harry a já se tam s vámi potkáme po studiu mudlů,“ vydala Hermiona pokyny.

„Proč s námi nemůžete jít normálně na přeměňování a pak zatočit časem a jít na studia mudlů?“ zakňoural Ron, nešťastný z představy, že se musí dostat ze severní věže až do třídy přeměňování jen s Nevillem jako doprovodem.

„Protože potom musím jít ještě na věštění z čísel a nevěřím Harrymu, že když bude mít sám volnou hodinu, že nevyvolá chaos,“ odsekla mu Hermiona.

„Počkej… takže na studia mudlů jdeme společně, ale pak mám jít na přeměňování sám?“ zeptal se Harry. „Na to mi věříš?“

Hermiona protočila oči. „Přiznávám, že ten plán není dokonalý, ale snad to zvládneš. A už pojďme!“

S tím se dvojice vydala dolů. Když dorazili k učebně studií mudlů, oba vytáhli své obraceče času a vrátili se zpět na devátou hodinu.

Ve třídě bylo jen pět dalších studentů: Terry Boot a Michael Corner z Havraspáru, Susan Bonesová a Ernie MacMillan z Mrzimoru, a, což bylo podivné, Theodor Nott.

„Co tady děláš?“ zeptal se překvapený Harry a sedl si před osamoceného Zmijozela.

„Přišel jsem na hodinu,“ zněla napjatá odpověď.

„Zmijozelové sem můžou chodit?“ nevěřil Harry.

„Jenom proto, že ředitelem je Brumbál,“ prohodil Theo suše.

Harry se zmateně poškrábal na hlavě. „Ale… proč bys sem vůbec chtěl chodit? Není tvůj otec Smrtijed?“

Theodor se na něj ošklivě podíval. Z nějakého důvodu neměl Harryho Pottera nikdy rád a vždycky se choval, jako by ho obtěžoval. I když to vlastně byla pravda. Ale stejně. „Kdyby byl můj otec Smrtijed, seděl by v Azkabanu. A jelikož nesedí, můžeme z toho usoudit, že jím není. A právě on mi poradil, abych si tenhle předmět zapsal. Měl… nedorozumění s mudlou a ta holka ho dvakrát střelila.“

„Střelné zbraně nejsou v Británii legální,“ přerušil ho Harry.

„Stalo se to v Las Vegas,“ vysvětlil Theo.

„Á, Las Vegas,“ zasnil se Harry. „Nikdy jsem tam nebyl, ale slyšel jsem o něm samé hezké věci.“

„Můj otec se chtěl ujistit, že mě kvůli mé neznalosti mudlů nikdo nezabije,“ dokončil Theo. „A taky říkal, že je trapné, jak o nich lidi mluví, jako kdyby šlo o nějaká mytická stvoření z Jinotaje.“

„To je docela progresivní přístup od čistokrevného fanatika,“ pronesl uznale Harry.

„Kdo řekl, že jsme čistokrevní fanatici?“ vyzval ho Theo.

„Z mojí zkušenosti většina čistokrevných rodin je, protože buď o mudlech neví nic, nebo je nenávidí,“ odpověděl Harry.

„Co Weasleyovi?“ zeptala se nevinně Hermiona.

Harry se na ni podíval. „Slyšela jsi o tom bratranci z druhého kolene, který je moták a o kterém předstírají, že neexistuje?“

Hermiona zavrtěla hlavou.

„No, oni tvrdí, že je to proto, že je protivný a závidí jim jejich magii, ale spíš jde o problém vytvořený společností – není to tak dlouho, co čistokrevné rodiny věznily, ne-li rovnou zabíjely své motácké děti. A ty, které přežily, zůstaly často opuštěné a občas jim vymazali paměť. Ty, které tomuhle osudu unikly, Bradavice i tak navštěvovat nemohly a málokdy se jim dostalo mudlovského vzdělání. Když dospěly, tak se neuměly začlenit ani do tohoto, ani do mudlovského světa. Proč myslíš, že je Filch tak zahořklý?“ zeptal se Harry řečnicky. „Právě naše generace to musí změnit, a je docela velká pravděpodobnost, že aspoň jeden ze sedmi Weasleyů si vezme někoho nečistokrevného.“

Hermiona na něj zírala tak jako vždycky, když hovořil vážně. Naštěstí v tu chvíli přišla profesorka v džínách a mikině s nápisem ‚Cambridge‘. Harry ji matně poznal jako Charitu Burbageovou podle fotky u jednoho z nekrologů uveřejněných v novinách po závěrečné bitvě o Bradavice.

„Vítejte, třído,“ přivítala je vesele. „Jsem profesorka Burbageová a velmi mě těší, že tu letos máme zástupce všech čtyř kolejí. Než začneme, potřebovala bych zjistit, kolik toho o mudlovském světě už víte. Přihlaste se třeba ti, kdo víte, co je to elektřina?“

Kromě Harryho a Hermiony se přihlásil jen Theodor Nott. Hm, takže to možná myslel vážně, že jeho táta chce, aby o mudlech něco věděl. Zajímavé.

ooOOoo

„Jak šla studia mudlů?“ zeptal se Neville Harryho, když vtrhl do třídy přeměňování. „A neboj, nejdeš pozdě.“

„Dobrý,“ oddychl si Harry. „A bylo to zajímavé. Dokonce jsem se vážně něco naučil!“

Neville se na něj skepticky zadíval.

„No, ne moc,“ uznal Harry. „Ale vzhledem k tomu, že jsem neočekával, že se tam naučím cokoliv, tak je to docela úspěch.“

Hermiona v tu chvíli vklouzla do třídy a honem se rozhlížela, jestli dorazila včas.

„Jaké bylo…“ Ron se zarazil a snažil se vzpomenout, co dalšího měla toho rána za předměty, „věštění z čísel?“

„Bylo to super,“ zářila Hermiona. „Budu na tom muset hodně pracovat, ale myslím, že se hodně naučím. A studia mudlů byla fascinující, profesorka Burbageová vážně ví, o čem mluví.“

„Pozornost, třído,“ vešla McGonagallová a začala hodinu o zvěromázích. Všichni se zájmem poslouchali až na Harryho, který čmáral po Ronově učebnici. Usoudil, že už toho o tématu ví dost, když byl sám zvěromág. Vzhlédl jenom jednou, když uslyšel potlesk, aby akorát zahlédl mourovatou kočku měnit se zpátky na profesorku.

McGonagallová se při potlesku usmála, ale pak se jí zúžily oči. „To je zvláštní…“

„Co je zvláštní, paní profesorko?“ zeptala se Hermiona.

„Přísahala bych, že jste právě přišli z jasnovidectví,“ odpověděla.

„Taky že jo,“ pípl Ron.

„Profesorka Trelawneyová obvykle předpovídá smrt jednomu ze svých studentů a oni to většinou berou celkem vážně,“ vysvětlila McGonagallová.

„Pokusila se o to u Harryho,“ vysvětlil jí Seamus, „ale pak se domluvili, že ten pes má být nejspíš Harryho kmotr a nechali toho.“

„Jo,“ vložil se do toho Dean, „řekla, že protože je Harryho psycho jizva závislá na jeho přežití, nejspíš se o něj postará.“

Profesorka McGonagallová přivřela oči při zmínce o ‚psycho jizvě‘. Tvářila se podobně jako Hermiona, když se chovali hloupě a ji z toho začínala bolet hlava. Nakonec řekla: „To ráda slyším, že se nikdo z vás neobává náhlé smrti. A teď, vaším dnešním úkolem bude přeměnit tyto králíky,“ ukázala na stůl, kde stala klec plná bílých králíků, „na hedvábné klobouky. Pokud budou mít kožíšek, vousky nebo se budou hýbat, odečtu vám body. Instrukce máte na tabuli.“

Každý si vzal králíka a začal se pokoušet o jeho přeměnu, zatímco profesorka McGonagallová obcházela třídu a sledovala, jak jim to jde. Když se dostala k Harryho skupině, zamračila se. Hermiona to samozřejmě zvládla dokonale, Ron s Nevillem na tom ještě pracovali, ale Harry měl pořád králíka, byť tmavě šedého.

„Pane Pottere,“ oslovila Harryho přísně, „obvykle jste touto dobou už dávno hotový. Máte nějaký problém?“

Harry zakroutil hlavou. „Ve skutečnosti ne, jen se to snažím provést bez hůlky. Očividně je to běh na delší trať.“

Profesorka se zamračila ještě víc. „Můžu se zeptat, proč se o to pokoušíte?“

„Protože normálně už se mi to podařilo. Vidíte?“ Zamával hůlkou a jeho skoro černý králík se změnil na černý klobouk a pak zase zpět na bílého králíka. „A teď musím začít zase od začátku…“ povzdychl si Harry.

Profesorka McGonagallová na něj jen šokovaně zírala. „Předvedl jste právě přeměnu bez hlasitého pronášení inkantace?“

Jejda. „…Ano?“

Profesorka McGonagallová se na něj dojatě zahleděla, nejspíš náhle uvrhnutá do vzpomínek na jeho otce, génia v přeměňování. „Pokračujte, pane Pottere, pokračujte.“

„Tak… když už to máš hotové, pomůžeš mi?“ zeptal se s nadějí Ron.

Harry se na něj nevěřícně podíval. „Hotové? Mám míň než ty! Řekni Hermioně.“

A zase se vrátil k obarvování svého králíka na černo.

ooOOoo

Po obědě následovala péče o kouzelné tvory s Hagridem.

„Víte,“ začal Draco ležérně, když otvírali své učebnice na straně padesát čtyři, kde začínala pasáž o hipogryfech, „kdybych si nedošel sám pro svoje školní pomůcky, nikdy bych třeba nepřišel na to, jak tu učebnici otevřít. Jak ponižující by asi bylo, kdybych kolem knihy musel převázat pásek, protože bych netušil, že ji mám pohladit.“

„Ale Draco,“ odpověděl Harry, „já zaplatil Dobbymu, aby to za mě vyřídil, a stejně to vím.“

„Nemáš náhodou psycho jizvu?“ zeptal se Draco. „Připadá mi to trochu jako podfuk.“

„Pff,“ odmávl to Harry.

Když jim Hagrid vysvětlil všechno o hipogryfech, dožadoval se dobrovolníka. Jak se dalo čekat, nikomu se do blízkosti těch tvorů nechtělo, dokud se neujistí, že je to bezpečné. Ne že by je Hagrid vědomě ohrozil, ale to, co poloobr považoval za ‚bezpečné‘, se poněkud lišilo od mínění bandy třináctiletých.

Přirozeně to tedy připadlo na Harryho. „Já to zkusím,“ přihlásil se vesele.

„Jseš pašák, Harry,“ zářil Hagrid. „Fajn, podíváme se teda, jak ti to pude s Klofanem.“ Odvázal jeden z řetězů a vytáhl Křídlošípa – teď Klofana – ven z výběhu.

Harry přešel sebevědomě k hipogryfovi, a aniž by mrkl, hluboce se uklonil. Když vzhlédl, Klofan se ukláněl zrovna tak hluboko. Vypadalo to, že měl Hagrid pravdu o sebevědomém přístupu k hipogryfům. Pomalu se přiblížil a pohladil Klofana po zobáku.

„Jseš dobrej, Harry!“ hlaholil Hagrid přes potlesk. „Jasně cejtím, že by tě na sobě nechal i svízt!“

Harry pokrčil rameny: „Super.“ Pozorně poslouchal Hagridovy rady o nasedání, a než se nadál, kroužil kolem bradavických pozemků. Nebylo to tak špatné, jak si pamatoval, ale košťata byla rozhodně mnohem pohodlnější. Obzvlášť ten Kulový blesk 2000, který dostal pár týdnů předtím, než byl hozen zpět do minulosti…

Když Harry přistál, zahlédl blesk a viděl Colina Creeveyho, jak tam stojí s foťákem. Sesedl z Klofana a šel zjistit, co by si druhák přál.

„Byl jsem na cestě na bylinkářství,“ vysvětlil Colin. „Myslíš, že to Věštec přijme do sekce ‚Zajímavé zájmy‘?“

Harry se zamyslel. „Asi jo. Navíc jde o první Hagridovu hodinu poté, co očistili jeho pověst.“

„Paráda,“ nadchl se Colin. „Očekávej, že to vydají někdy příští týden. Zatím!“

„Čau, Coline,“ zamával mu Harry a vrátil se ke své třídě.

Povzbuzen Harryho úspěchem přešel zbytek třídy pozvolna k ohradě. Hagrid odvazoval jednoho hipogryfa po druhém a brzy se všichni okolo nervózně ukláněli.

Harry rychle zamířil k Dracovi, Crabbeovi a Goylovi, kteří se vydali ke Klofanovi. „Draco, jestli zničíš Hagridovu první hodinu tím, že urazíš Klofana, i když nás opakovaně varoval, abychom to nedělali, tak začnu šířit drby, že tvá matka vůbec není Blacková, protože tvá babička měla poměr s Abraxasem Malfoyem, takže tvoji rodiče jsou vlastně nevlastní sourozenci.“

Draco po něm naštvaně hodil pohledem a chtěl začít protestovat.

„Nemysli si, že bych to neudělal.“

„Fajn,“ zamračil se Draco a odkráčel za Pansy a Millicent s Crabbem a Goylem v patách.

Možná Draca vytočil, ale aspoň zbytek hodiny proběhl pokojně a nenásilně.