Když dopis nepřišel
(Without Her Letter)
autor: Colubrina
překlad: Jacomo betaread: Calwen a Ivet
Věnováno Jimmi
Kapitola 3
mezihra
Draco Malfoy tě vezme na pravidelný výlet do té malé kouzelnické nákupní zóny. Pokaždé si dáš zmrzlinu, posadíš se a sleduješ okolí. Neděláš si poznámky, jen pozoruješ, třídíš, poznáváš. Nosíš oblečení, které ti opatřil – oblečení, kterému říká hábity – a učíš se nazpaměť, jak se lidé pohybují, způsob, jak komunikují, správnou kadenci jejich řeči. Uvědomuješ si, že tu existuje odlišný třídní systém, téměř viktoriánský. Jakmile Draco vstoupí do svého světa, začne se chovat jinak; otvírá ti dveře a všímá si každé tvé potřeby. Podává ti věci. Stará se. Nikdo ti nikdy tolikrát nepolíbil ruku a bylo by to vtipné, kdyby to zároveň nevysílalo nevyřčená varování všem, kdo to vidí. Každý dotek na tvém loktu je vyhlášením vlastnictví. Každé otevření dveří je potvrzením, že patříš ke společenské třídě, která vyžaduje zdvořilost.
Musíš se to naučit.
Máš v plánu jim vmést do arogantních, magií posvěcených tváří, že jsi ta, kterou vynechali, ale nemáš v plánu udělat nějakou chybu. Cokoliv – naprosto cokoliv – co uděláš špatně, tě ocejchuje jako kulturního outsidera. Ti lidé – ti kouzelníci – si nejspíš vůbec neuvědomují, proč tě odmítají, když nazveš lékouzelníka doktorem nebo hábit šaty, ale dělají to.
Draco tě přesto chrání před interakcí. Mluví o tom, že ti jeho matka pomůže zapadnout. Připadá ti to velice zajímavé. Uvažuješ, proč by příslušnice kulturní elity chtěla synovi pomáhat s jeho malým projektem. Co z toho bude mít?
Kdykoliv se nacházíš v jeho světě, Draco pečlivě skrývá znamení vypálené na svém předloktí. Vidíš, jak se k němu lidé chovají s úctou, s náznakem strachu, s mírnou nelibostí. Vidíš, jak se některé dívky snaží zachytit jeho pohled, jak se na tebe dívají jako na překážku. Vidíš další, jak se k němu obracejí zády a tváří se, jako kdyby ho neviděli.
Je tu konflikt. Možná, říkáš si, nastal čas udělat si v tom větší jasno.
teď
„Není to žádná princezna,” řekl rozložitý zrzek. „Je mudlorozená a učit ji kouzlit je proti všem zákonům, které máme. Ve chvíli, kdy zjistila, že existuje magie, měli na ni seslat Zapomeň jako na všechny ostatní mudly. Kvůli jejímu bezpečí.”
„A kvůli našemu,” přidal se kdosi.
„Zjistila jsem, že magie existuje, ještě předtím, než jsem začala chodit do školy,” prohlásila Hermiona a podívala se na dav s náznakem vzteku za zdánlivou maskou klidu. „Draco mě o magii neučil,” pokračovala, „jen mě učil, jak vy všichni jste manipulativní zmetci závislí na hůlkách.”
„Každý potřebuje hůlku,” zaprotestoval někdo z davu.
„Ten váš strašák ne,” namítla Hermiona. „Naučil se ovládat bezhůlkovou magii už v sirotčinci, ještě než jste se mu uráčili nabídnout dar vaší skvělé výchovy. Měla jsem mnohem víc roků na přemýšlení, jestli jsem zrůda, mnohem víc roků na život vyvržence.” Usmála se. „Jsem proto mnohem lepší než on.”
„Existuje,” začal tmavovlasý muž s vylekanýma zeleným očima, „jen jedna osoba, která ho může zabít. Říká to věštba.”
„Existovala,” odpověděla. „Věštění je trochu složité interpretovat. Vždycky jsou v tom mezery.” Znovu se usmála. „Možná to chce trochu víc číst Sofokla a míň se bát, jestli správně máváš hůlkou? Pochopila jsem, že jsi vyrostl jako jehně určené na porážku, ale no tak, maličký, jdi a užívej si svobody. Nemáš vládnout Thébám.”
Draco se při pohledu na zmatený výraz Harryho Pottera dusil smíchem. Řečtí klasikové zcela jasně nebyli součástí jeho vzdělání.
tehdy
Draco téměř ucukl, když mu Hermiona prostě začala vyhrnovat rukáv. „Vysvětli to,” řekla a přejela prstem po Znamení zla. Nechtěl se do toho pustit tak brzy. Smrtijedi se mu jevili jako seskupení, které jí bude obtížné vysvětlovat, zejména s ohledem na rétoriku o čisté krvi.
„Existují dvě strany,” spustil nakonec.
„Tak to obvykle bývá,” souhlasila.
„Trojúhelník má tři,” zamumlal a ona se rozesmála. „Jsem na jedné straně,” začal znovu, „a tohle Znamení je symbolem mé… věrnosti, chápeš? Mé pozice v tom hnutí?” Přejel si dlaní přes obličej a posadil se na lavičku v jejich oblíbeném mudlovském parku. Posadila se vedle něj, skrčila nohy pod sebe a čekala. „Jsme ta strana, která obhajuje čistotu krve.”
Přikývla. Už toho přečetla dost, aby věděla, co to znamená a co to znamená pro ni. „Ještě pořád?” zeptala se. „Nezměnil jsi názor?”
„Druhá strana už na to téměř přistoupila,” řekl. Vzala ho za ruku a on si dodal odvahy a pokračoval. „Když přestali přijímat mudlorozené do školy, oni… většina dospělých utekla do Evropy. Museli se zaregistrovat, víš, existoval na to úřad, a my jsme jim vzali hůlky, takže nemohli čarovat.” Podíval se, co ona na to, a když protočila oči, vyvolalo to u něj úsměv, i když jen slabý. Rád by viděl, jak se jí někdo snaží vzít magii. „Myslím, že v celé Británii nikdo nezůstal, ale můžu se plést -”
„A omluvou pro to je?” zeptala se.
„Temná magie,” řekl. „Tradicionalismus. Útlak.”
„Ty chceš útlak?”
„Kupodivu,” začal, „pokud jde o zacházení s mudlorozenými, ne. Jsem pro, no, omezenou vládní regulaci. To nikomu neublíží.” Zhluboka se nadechl. „Druhá strana říká, že magie by měla být kontrolována. Že ji musíme držet pod zámkem, abychom zabránili mudlům ji objevit.” Zmlkl a uchopil ji za ruku.
„Co je to temná magie?” Otočila se k němu zády a udělala svůj trik na přivolání ptáčka. Vrabec slétl dolů, posadil se jí na prst, chvíli zmateně cvrlikal a pak jim zazpíval. „Je to tohle?”
„Ano,” řekl. „Kletba Imperius, ovládání jiného stvoření. Okamžité odsouzení do Azkabanu. Do vězení.”
„Legrační,” prohlásila, „protože všechno se to týká toho, kdo má kontrolu.” Posunula se blíž, položila si hlavu na jeho rameno a Draca opustilo napětí, o jehož existenci ani nevěděl. „Ten malý trik se zapomenutím se mi zdá horší než přimět ptáka zpívat.”
„Mohla bys přimět zpívat mě,” poukázal. „Mohla bys mě přimět někoho bodnout.”
„Smrtijedi mě budou nenávidět,” podotkla.
„Jsi důkaz, že mudlorození mohou být -”
„Lepší než oni,” dokončila. „Já budu lepší než všichni.” Zavřela oči. „A strana, která mě nepustila do vaší školy, do vašeho světa, bude svého mylného pokusu udržet mě v bezpečí litovat. Jak by mě mohli urazit víc?”
„Byla bys…”
„Jen mě uč,” řekla. „Uč mě, můj milý elitářský nápadníku.”
Při těch slovech ztuhl. Zvedla k němu zrak, oči otevřené a stočené tak, že při pohledu na něj skoro zašilhala. „Nebo jsem si toho hada vyložila špatně?” zeptala se.
„Jde o víc, je to skoro zasnoubení,” odpověděl nakonec. „Chceš to tak?”
Zvedla ruku a přitáhla si k sobě jeho hlavu a hlavně ústa. Draco při spojení jejich rtů ucítil, jak chladná, sebevědomá řeč dívčina těla trochu zakolísala. Uvědomil si, že je to pro ni nové, a zaplavil ho nadšený příliv zadostiučinění. Dokonce i většina čistokrevných dívek, se kterými se setkal, už nebyla nedotčená. Čistota vždy vítězí, pomyslel si a posunul se na lavičce, aby k sobě měli snazší přístup, vzal dívčinu tvář do dlaní a nechal se dobývat.
Když se od ní konečně odtrhl, trochu bez dechu se zeptala: „Tak co jsme?”
„Všechno, co budeš chtít,” odpověděl a přejel jí palcem po tváři. „Ale chci se k tobě chovat jako k té nejnevinnější čistokrevné čarodějce, kterou kdy Británie spatřila, takže pokud chceš víc než jen pár ukradených polibků, zmrzlin a lekcí kouzel, budeš muset počkat.”
„Chci všechno,” řekla. „Chci, aby mi celý ten tvůj zatracený svět ležel u nohou.” Naklonila se a rty se dotkla jeho ucha. „Chci, aby ti tví čistokrevní fanatici věděli, že jsou míň než já. Chci, aby lidé, kteří mi ukradli rozum, klečeli s pláčem u mých nohou.” Zhluboka se nadechla a dodala tak, jako by téměř očekávala, že se s ní bude hádat: „A chci tebe. Jsi jediný člověk v tomhle zmatku, kterému věřím.”
Draco skryl pocit uspokojení, který ho zalil, a jen se svým nosem otřel o její a řekl: „Jednoznačně nastal čas, aby ses setkala s mojí matkou.”
mezihra
Sleduješ, jak ten blonďatý mladík odchází z parku a pyšně si u toho vykračuje. Opravdu je z nejvyšších vrstev. Dějiny Bradavic se schválně pokoušely snižovat význam aristokratických rodin v kouzelnickém světě a trvalo ti tři hodiny přijít na způsob, jak tu bichli magicky katalogizovat, ale jakmile jsi to dokázala, zaznamenala jsi, kolik Malfoyů zaujímalo vysoké posty.
I kdybys to neudělala, jednoznačně bys to zjistila ze způsobu, jakým s ním jednali na Příčné ulici. Draco Malfoy je, jak by řekli tví nezajímaví vrstevníci, terno.
Zajímá tě, jestli je opravdu dobrý v líbání. Nemáš to s čím srovnávat, ale rozhodneš se, že na tom nezáleží. Je chytrý. Je na něj radost pohledět. Je součástí světa, který chceš, a je víc než ochotný tě podporovat – tedy oženit se s tebou. Dokonce ho máš ráda. Myslíš si, že jeho plán chovat se k tobě jako ke skutečné princezně, je po politické stránce dobrý. Máš podezření, že s tím nepřišel sám, a tak se těšíš na setkání s jeho matkou.
tehdy
Narcisa Malfoyová ležela na posteli, tělo ještě lepkavé a na tváři spokojený úsměv. Lucius se opíral o loket a díval se na svou ženu. S lehkostí vzniklou dlouholetým vztahem navázal na rozhovor, který přerušila vášeň, a zeptal se: „Mudlorozená? Cisso? Opravdu? Jestli je ta Greengrasová našemu chlapci tak odporná, určitě zvládneme najít nějakou jinou. Možná tu malou Francouzku?”
„Věř mi,” odpověděla Narcisa.
„Věřím ti,” potvrdil Lucius. „Jde jen o to, že podporování mudlorozené je opravdu něco. Jsi si absolutně jistá?”
„Rozzlobená, krásná dívka, odstavená od svého právoplatného nároku, obviňující Brumbála?” nadhodila Narcisa tiše. „To je příběh. Legenda. Romantika, pomsta a hezká tvářička pěkně v jednom, téměř dokonalém, balíčku. Dej jí Znamení, nebo možná dokonce ani ne, a bude z ní síla, síla, kterou řídíme. Síla, kterou řídí Draco.”
„Odpusť mi, že mám pochybnosti, jestli ta dívka, jakkoliv hezká a jakkoliv schopná polapit našeho syna svou exotičností, dokáže obstát proti Řádu. Musím připustit, i když velice nerad, že bystrozoři a jim podobní nejsou neschopní.”
„Naučila se ovládat bezhůlkovou magii,” prohlásila Narcisa. Tato věc ji ve finále vedla k tomu, že souhlasila s Dracovou žádostí, aby tu dívku učila. Nikoliv lektvary, ačkoliv děti určitě využijí laboratoř, kterou přichystala v místnosti vedle kuchyně, ale jak zapadnout; jak projít. Na Narcisu zapůsobilo, že dívka byla dost chytrá, aby věděla, že magická síla nestačí. Draco říkal, že studuje lidi. Sedí v tom zmrzlinářství a všechno pozoruje a pokaždé, když jdou na Příčnou ulici, zdokonaluje o trochu víc řeč těla. Draco říkal, že on sám si vůbec neuvědomoval, jak byly některé věci, které dělala, nepříjemné, dokud je nezačala jako mávnutím hůlky vypínat, kdykoliv vešli do kouzelnického světa. Toto – tato moudrost smíchaná s jistou úrovní chladné vypočítavosti a přetvařování – způsobilo, že se v srdci Narcisy Malfoyové cosi zatřepotalo. Malfoyovi měli podle ní královský původ, Blackové stáli dokonce ještě výš. A kdo ve skutečnosti byli Gauntové? Zchudlé, zdegenerované kreatury, které si povídaly s hady.
Pokud jejich svět dokázal přijmout tohle, jak rychle by se přiklonil k této dívce? Kolik lidí by si mohla omotat kolem prstu? Narcisa byla ochotná se vsadit, že všechny.
Luciusovi chvíli trvalo, než zpracoval, že ta Dracova dívka mohla ovládat bezhůlkovou magii, a poté tiše hvízdl. „To nikdo nedokázal od -”
„Přesně tak,” souhlasila Narcisa. Zvedla ruku a položila ji manželovi na hruď. „Mějme na zřeteli pravý cíl, lásko, a nenechme se brzdit ideologií.”
„Takže bude pracovat v naší domácí lektvarové laboratoři?” zeptal se Lucius a dal tak najevo souhlas s přáním své ženy vzít tu tajemnou dívku pod křídla.
„Jsem si jistá, že ji jednou nebo dvakrát vytáhnu na čaj,” podotkla Narcisa. „Konec konců ji už několikrát viděli zavěšenou do Draca. Pokud s ní nebudu popíjet nějakou tekutinu nebo něco podobného, začnou si o tom lidé povídat.”
„Ty to víš nejlíp,” řekl Lucius.
teď
Narcisa Malfoyová se spokojeně usmívala, protože mudlorozená dívka, kterou utvářela, učila a provdala za svého syna, zabila druhého krále na šachovnici. Žádný Raddle, žádný Brumbál, a Smrtijedi, ti snadno ovlivnitelní následovníci, pevně v rukách její snachy. Zvažovala, jak dlouho to potrvá, než se Draco stane ministrem. Zvažovala, jestli si ten chlapec vůbec uvědomí, že nejmocnějšími figurkami na šachovnici jsou královny.
„Co bude teď?” zeptal se jeden z těch snadno zaměnitelných Weasleyů.
Hermiona pohlédla na Narcisu, poté zlomila mužovu hůlku a kousky hodila na zem. „To, co jste plánovali pro mě,” řekla. „Život bez magie. Budete tak chránění před tím, co máme v plánu udělat.”
Narcisa si nemohla pomoct; rozesmála se a ten smích se rozléhal po místnosti s vysokým stropem a tichým, šokovaným davem poražených.
mezihra
Dracova matka, ta okouzlující Narcisa se světlými vlasy, jemnými rysy a kultivovaným úsměvem, se ti líbí. A ty se líbíš jí, ačkoliv je jasné, že za navenek vykazovaným potěšením ze setkání s tebou, za ochotou k prohlídce domu tak velkého, že jsi překvapená, že se tu každé jaro nekoná Den otevřených dveří, a za zdvořilým dotazem, jestli si dáš čaj, za tím vším je jasně patrné, že tě vidí jako nástroj pro svou drobnou ručku.
Draco ji pochopitelně zbožňuje.
Přesto, i když víš, že tě chce využít, si nemůžeš pomoct, líbí se ti její zřejmá kompetentnost, její ocenění tvé užitečnosti, její odhodlání učinit tě ještě užitečnější. Chovala by ses mile, i kdybys neměla v plánu využít ji k vyslídění každičkého zbývajícího střípku informací, jak se pohybovat v jejím světě, jak kolem sebe šířit auru bohatství a privilegií, aniž by se dalo poznat, že jde jen o fikci. Jak vítězit.
Vzpomínáš si na veselého zrzka, který tě při tvé první návštěvě Příčné ulice okukoval, a máš v plánu postarat se, aby se ve tvé přítomnosti cítil jako neohrabaný vidlák. Potom ho plánuješ vyhostit z jeho světa a nechat ho žít jen s tou ubohou magií, kterou dokáže vytvořit svými hrubými prsty.
„Když tě představíme… určitým lidem…” říká Narcisa, „myslím, že je důležité postarat se, aby byl zmíněn tvůj původ, aniž by -”
„- to pro ně bylo nepříjemné,” dokončíš a usměješ se. „Jako u Popelky.”
„Která má dokonalé vlasy a žádnou špínu za nehty,” přikývne Narcisa. „Přesně tak.”
Obě se na sebe v neočekávané, dokonalé shodě usmějete a Draco, který stojí po tvém boku, se celý zmatený ptá: „Co je to Popelka?“
~ finis ~