Preklady fanfiction Harryho Pottera

PA: Díky všem, kteří komentovali, a mé Veselé chase zákulisních pomocníků za přiložení ruky k dílu při vyřešení spletitých detailů ohledně portálu a Snorkackcatcherovi za betaci. Tato kapitola se vrací o kousek zpět, abychom viděli události tohoto rána na oddělení záhad z Teddyho úhlu pohledu. :) 

Kapitola 9. Za zrcadlem

Že se něco zvrtlo, poznal Teddy okamžitě, když v devět hodin dopoledne vstoupil z chodby časové divize do kanceláře historických záznamů. Nejvýraznějším vodítkem bylo, že přes pokročilou dobu se ještě nikdo nedotkl kávy.

Chtěl tu být brzy. Je jasné, že by nikdy neporazil Rajeshe, který se tady pravidelně ukazoval alespoň půl hodiny před začátkem práce, ale Teddy tu chtěl být dřív než všichni, protože měl za úkol zkontrolovat stav portálu. Měl tam stát a čekat s rozbitým amuletem v ruce a omluvným výrazem zmatení na tváři, než by Penny a ostatní dorazili a zjistili, že jejich průchod do minulosti se chová divně. Měl mít čas popřemýšlet.

Namísto toho se zdržel u snídaně, rodinné snídaně připravené tátou, a vytvářením fleků a sinalosti s matkou – Merline, nikdy neměl někoho se zkušenostmi s metamorfózou, s kým by si mohl povykládat, a tohle byla navíc jeho máma – proto místo časného příchodu propádil chodbami, aby zjistil, že je pozdě.

A jeden pohled na spolupracovníky stačil, aby poznal, že portál se přes noc nespravil.

Bert a Rajesh se nakláněli nad obrovským těžkým svazkem, který Teddy poznal jako poznámky konstruktérů portálu. Oba prudce vzhlédli, když jejich mladý kolega vrazil do místnosti docela rozcuchaný a zadýchaný. Lucy seděla za stolem uprostřed místnosti – opravovala si rtěnku ručně, protože portál by anuloval jakékoliv kouzlo vzhledu, které by zkusila – ale rtěnku a zrcátko držela roztržitě, což se naprosto lišilo od jejího obvyklého soustředění na tak důležitou práci. Rose třídila hromadu papírů a byla jedinou, kdo se na Teddyho usmál, ale jen slabě, a ustaraně. Opustila svůj marný úkol a přešla k němu.

„Teddy,“ oslovila jej zemdleně. „Říkali jsme si, jestli nejsi nemocný. A vlastně…“ přivřela oči a prozkoumala jeho rysy, „vypadáš bledší. Jsi v pohodě?“

Teddy zavrtěl hlavou, padl na židli u dveří a přetřel si čelo.

„Cítím se trochu špatně,“ přiznal jako někdo, kdo přiznání bere jako nepřístojnost. „Proto jsem zaspal. Ale včera večer se stalo něco divného, když jsem používal portál. Proto jsem musel přijít…“

Čtyři hlavy okamžitě škubly jeho směrem.

„Divného jak?“ Rajesh opustil obrovskou knihu, která dominovala jeho stolu, a posadil se na Teddyho pracovní desku. Jelikož Teddyho stůl stál u dveří a zároveň blízko konvice na kávu, na tuto situaci si už dávno zvykl. „My jsme ráno zjistili, že vypadá nějak porouchaně, bzučí a vyplivuje energii po prostoru, a taky všechny přesýpací hodiny přestaly fungovat. Nikdy dřív se to nestalo.“ Zavrtěl hlavou. Jak Teddy věděl od Penny a Berta, Rajesh byl jedním z hlavních lidí zapojených do vývoje portálu a měl sklon brát jakoukoliv nehodu nebo chybu jako osobní urážku. „Penny a Dennis jsou v portálové komnatě s Edgarem a prohlížejí ji, ale jsou v úzkých. Takže cokoliv nám můžeš říct o včerejším večeru…“

Teddy se kousl do rtu. No, víš, přeměnil jsem se, abych prolomil pole pasivity a mohl popadnout mrtvé rodiče z minulosti, a ačkoliv táta na chvíli uvízl vevnitř, jsou oba zpět a právě jsem s nimi posnídal, kvůli čemuž mám zpoždění…

Jo. To by bylo skvělé.

A jelikož pravda byla už dávno ustanovena jako nemožná alternativa, nastoupí plánovaná tvořivost.

„Nejsem si moc jistý, co se stalo,“ pravil unaveně, loktem se opřel o desku stolu a dal bradu do dlaní, přičemž nenápadně ubral trochu barvy z tváří. „Používal jsem portál jako obvykle, když se můj amulet začal chvět a najednou jsem měl pocit, že mě pole mačká, takže jsem samozřejmě odtamtud hned vypadl. Ale než jsem to stihl, stalo se tohle.“ S povzdechnutím vytáhl z hábitu rozbitý amulet a podal jej vykulenému Rajeshovi. „Další, co si pamatuju, bylo bzučení portálu a že vypadal poněkud nepřátelsky. Chtěl jsem přijít brzy a říct o tom tobě a Penny, ale zaspal jsem, a když jsem se vzbudil, cítil jsem se tak mizerně…“

Rajesh zbytek vysvětlení odmávl a jen popadl prasklý amulet. Zvědavě, nevěřícně a zmateně jím otáčel v prstech. O chvilku později se k němu přidali Bert a Rose, aby mu přes rameno nakukovali na rozpadlý drahokam v jeho rukách. Jen Lucy zůstala za svým stolem, ačkoliv i ona se zájmem sledovala Teddyho a ostatní.

„To není dobré. Bert zmateně vrtěl hlavou. „To je prostě… Není možné, aby se něco takového stalo…“

Roseina pihovatá, přátelská tvář se podivně zamračila. „Mohl být krystal nějak poškozený? Možná nějaká přírodní prasklinka?“

Rajesh zíral na rozbitý amulet se špetkou pohoršení. „Tuto várku jsem připravoval já sám. Dvakrát – ne, třikrát jsem zkontroloval všechny, než jsem seslal kouzla.“

„Opotřebení?“ navrhla najednou Lucy z druhé strany kanceláře. Nakonec opustila své místo a připojila se k vášnivě debatující skupině. „Můj přítel Kevin z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory si pořád stěžuje, jak snadno se klece a postroje záchytného týmu, navzdory všem ochranným kouzlům, opotřebí neustálým kontaktem s kouzelnými zvířaty. A tyto amulety zažily za poslední roky hodně magického tlaku…“

„Možná…“ Rajesh nevypadal přesvědčeně a prsty stále přejížděl po prasklině. „Jestli byl amulet vadný, pak to vysvětluje, proč se na tebe začalo hroutit pole, Teddy. Berte, podívej se ještě jednou do poznámek, jestli je tam záznam o dodavatelích těchto drahokamů. Musím tohle ukázat Penny.“

Rajesh sklouzl ze stolu a rychle zamířil k portálové komnatě. Bert se vrátil k obrovskému koženému svazku a nepřirozeně tichý, se zamyšleně nakrčeným nosem, se posadil u Rajeshova stolu a začal listovat stránkami. Nicméně Lucy a Rose zůstaly u Teddyho a s našpulenými rty a nakrčeným obočím pozorovaly jeho mistrnou bledost.

„Teddy, neber si to špatně, ale vypadáš příšerně.“ Lucy se předklonila a její plavé kudrny jí poskočily kolem tváře. „Jsi si jistý, že bys tady měl být?“

Ne, měl bych být doma s rodiči a povídat si o tom, co, hernajs, uděláme, ale zatím si to nemůžu dovolit. Až za hodinu, jen jednu hodinu, až odpovím na všechny otázky. Kdyby mě poslali domů dříve, někdo by za mnou mohl přijít s otázkami a našel by víc, než hledal…

„Asi ne.“ Teddy se zatvářil zbědovaně. „Ale nemůžu jít domů, dokud se tohle nevyřeší.“

Rose, která teď připomínala Molly Weasleyovou víc než trochu, hodlala nesouhlasit. „Ale stejně, jsem si jistá, že když bude mít Penny nějaké otázky, může použít letax a zajít za tebou. Nebo bychom mohli zavolat babičku…“

Teddy směr jejích myšlenek rychle utnul. „Neobtěžuj s tímhle babičku, nedávno byla nemocná a nechci riskovat, že by něco chytla. Jsem už velký.“ Zavrtěl hlavou. „A stejně, Rose, jsem teď tady. Můžu se na to podívat, zatímco jsem ještě při smyslech.“

Na stůl mu žuchl hrnek přetékající mléčně hnědou tekutinou – Lucy se patrně rozhodla, že dosud nedotčená konvice je tou správnou odpovědí. „Vypij to,“ nařídila mu s úsměvem. „Kofein vyřeší všechny nemoci světa.“

Teddy se musel zazubit. „Myslel jsem, že je to čokoláda.“

Lucy si odfrkla. „Ne v této kanceláři.“

Teddy poslušně zvedl hrnek a pořádně si lokl. Nikdy nebyl na kávu, ale zdálo se, že jedna z největších záhad oddělení se zakládala na otázce, proč nikdo další tady není schopný se obejít bez kávy. Byla to jen jedna ze záhad.

Vzhlédl od kouřícího hrnku. Rose jej nejistě sledovala a opět nakrčila pihovaté čelo.

„Teddy,“ začala zlehka. „Jestli nevadí, že to řeknu – jsi si jistý, že nejsi jen hodně unavený? Za poslední měsíc jsi tu mnohokrát zůstával dlouho do noci a Penny mi řekla, že jsi dostal povolení k soukromému projektu, ale jsi si jistý, že tě to nevyčerpává? Stojí to za to? A co je vlastně tak důležité?“

Ale stojí to za to. A je to důležitější, než bys řekla.

Teddy se zamračil a snažil se vymyslet, jak tuto záležitost obejít. Ale zavrzání dveří portálové komnaty a Pennyin hlas volající Rajeshe, že se za chvilku vrátí, ho od odpovědi uchránily. O pár vteřin později se objevila u jeho stolu s rozbitým amuletem v ruce. Měla podivně ztuhlý výraz.

„Teddy,“ oslovila jej tak formálně, že to nemohlo znamenat nic dobrého. „Můžeš do mé kanceláře na slovíčko?“

A jéje.

Nevinně přikývl, vstal a následoval ji ze dveří do její soukromé kanceláře. Krev mu tepala v uších, pádila. Věděla to? Přišla na to, přišla na to, co a jak udělal? Obviní jej z poničení portálu? Strčí jej do vězení za porušení absolutního zákona?

A co se stane s jeho rodiči, pokud ano?

Penny tiše zavřela dveře a poklepala prstem na poničený amulet, když se obrátila k bledému muži, kterého rodina jejího manžela vždy považovala za vlastního. Povzdechla si.

„Teddy,“ řekla tiše. „Potřebuju, abys mi řekl přesně, co se stalo.“

Co nejlépe povyprávěl ten příběh, historku, v níž je pravda vynechána – vrátil se naposledy jako poslední sbohem rodičům, než ustoupí z návštěv jejich minulosti, a zatímco tam byl, pole jej začalo obklopovat a tisknout, amulet se rozpadl a on musel uprchnout, aby opustil portál v tom divném stavu, jak jej zjevně ráno našli. Potud to byl pravdivý příběh, ačkoli s vyřazením zásadních zmínek jeho rodičů nebo jeho mise na jejich záchranu. Když svůj přednes dokončil, Penny s přimhouřenýma očima ponuře zírala na desku stolu.

„A to je opravdu vše, co se stalo?“ ujistila se potichu. Ne zcela zakryla alarmující nádech podezření. „Protože, Teddy…“ zvedla oči a přísně se na něj podívala. Aby udržel její pohled, zmohl se jen na nesmělý úsměv a předstírání, že je vše v pohodě. „Pamatuješ na náš rozhovor o přeměňování uvnitř portálu? Jak jsme se shodli, že se mu musíš vyhýbat?“

Po Teddyho zádech přešlo mrazení. „Samozřejmě.“

„Jen že…“ Bylo tam, v jejích očích, podezření tikající jako bomba, když si v duchu skládala kousky dohromady. Pochopila to. Přišla na to, jak mohl být portál poškozen, a ví, že jsem to mohl být jen já. A možná nejsem jediný, kdo kdy promýšlel, co by se mohlo stát, možná taky ví, že bych se mohl dotknout minulosti… „Teddy, prošetřila jsem, jaké účinky by mohla mít tvá přeměna uvnitř portálu.“ U Merlina… „A mohlo by to být nebezpečné, velmi nebezpečné pro tebe i ostatní, kteří by tam s tebou byli.“ Jedna ruka se zlehka zvedla, jemně a soucitně se položila na jeho zápěstí. „Nechci o tebe v oddělení přijít, Teddy – jsi vynikající výzkumník s dobrým pochopením historie a pracuješ tvrdě a dobře. Ale jestli se ukáže, že jsi neposlechl přímý požadavek, který jsem vyslovila kvůli tvému vlastnímu bezpečí…“ Zhluboka si povzdechla, ale její intenzivní, nepříjemně sondující pohled nezakolísal. „Potřebuju, abys mi upřímně řekl – přeměnil ses v portálu včera večer?“

Ale ne, už ne.

Lhal jsem Harrymu. Lhal jsem Viktorii. Můžu se Penny podívat do očí a taky zalhat? Bože, už potřebuju lhát jen babičce a budu to mít komplet…

Ale je to pro mámu a tátu. Možná jí bude stačit, když řeknu jen…

„Řekl jsem, že to neudělám, ne?“ Očima neuhnul. Bylo to důležité. Udržel výraz vážné upřímnosti. Ale Penny opět přivřela oči a ten pohled mrazil.

Věděla. Věděla, že se té otázce vyhnul. Vynechaná pravda jí napověděla zbytek.

Bože, ale ne, bože můj… Teddyho zamrazilo až do kostí. Možná, kdybych jí řekl, že jsem experimentoval, ale nic se nestalo, možná si neuvědomí pravdu a jen dostanu výhružné klepnutí přes prsty, nebo přinejhorším mě vyhodí, ale máma a táta budou v bezpečí a v pohodě…

„Penny?“ Zaklepání na dveře, které rozbilo to děsivé ticho, nemohlo být lépe načasované. Dennis nečekal na odpověď, prostě zatlačil na dveře, otevřel a nakoukl dovnitř. Penny odtrhla zrak od Teddyho.

„Bert a Rajesh si myslí, že ho spravili,“ zvolal, zjevně si neuvědomil hloubku napětí, které prolomil. „Teda Rajesh říká, že zase vyvážili přesýpací hodiny, a Bert se zbavil toho zatraceného bzučení. Mají za to, že Teddy měl jetý amulet a ten pole pasivity vykolejil, když pod tím presem praskl. Ale Bert říká, žes nechtěla, aby portál testoval někdo jiný než ty, takže…“

„Ano, samozřejmě.“ Penny si stále pohrávala se zničeným amuletem a zamířila ke dveřím. Tvrdým pohledem se ohlédla přes rameno. „Teddy, pojď se mnou, ano?“

Myšlenka na rychlý únik, která se nezvaná mihotala v Teddyho mysli, zmizela jako pára nad hrncem. Nebude to tak snadné.

A tak, s vířící myslí a bušícím srdcem, Teddy následoval Penny a Dennise, vlažně se usmál na Rose a Lucy a v duchu si přehrával jeden scénář za druhým – potrestání, vyhazov, uvěznění, sledování, jak rodiče pošlou zpět smrti, aby napravili minulost, než jeho pošlou do Azkabanu…

Ne. Ne, nemůžu je nechat.

Ale jak to teď zastavit? Můžu jen na sebe vzít vinu a modlit se, aby na rodiče nepřišli…

Došli do portálové komnaty, kde Rajesh a Bert čekali s neobvykle zádumčivým Edgarem Fortescuem. Navzdory Dennisově prohlášení, že portál spravili, atmosféra v místnosti byla těžká a nezdravá a přestože bzučení zmizelo, téměř cítil, jak se mu vlní v kostech. Ne, ne, portál pořád nebyl v pořádku…

Pennyino zachvění naznačilo, že to taky ucítila, nicméně šla přímo na místo, vzala si nepoškozený amulet z Bertovy natažené dlaně a nasadila si jej na zápěstí. „Nastavili jste testovací cíl?“

Rajesh vypadal zřetelně nesvůj. „Ještě ne. Ale Penny, nemyslím, že je to dobrý nápad. Pořád mám pocit, že není v pořádku…“

Penny se na něj podívala se zvednutým obočím. „Rajeshi, můžete teď udělat víc? Existuje nějako kouzlo, které jste ještě nezkusili?“

„No, ne, ale…“

„A existuje jiná cesta, jak zjistit, co přesně se děje?“

„Asi ne, ale kdybychom tomu věnovali trochu víc času… Je to jen pár hodin, co jsem objevil závadu…“

Penny zajistila amulet a podívala se do očí přítele a kolegy. „Rajeshi, ty a já známe portál skrz naskrz. A oba víme, že se tomu dostaneme na kloub, jen když do něj někdo vstoupí. A je to má zodpovědnost.“

Rajesh si povzdechl a rezignoval, ale Edgar se nedal tak lehce odradit.

„Ale jestli je stále poškozený, Penelopo, vběhnout do něj…“ suše se usmál, „čarobezpečáci mi půjdou po krku, jestli vybuchneš.“

Penny mu úsměv vrátila. „Edgare, vyvážili jsme ho. Dokud je vyvážený, měla bych být v pohodě. Takže Berte, byla bych ráda, kdybys nastavil cíl.“

Bert nevypadal o nic víc přesvědčený než kolegové, ale byl také mužem, který poznal prohranou bitvu. „Máš něco na mysli?“

Teddy ucítil, jak se Pennyiny oči obrátily jeho směrem. „Ten nejjednodušší. Tato místnost, včera večer. Když nic jiného, možná uvidím něco, co nám pomůže zjistit, co se stalo.“

Mrazení se změnilo v arktický led. Uvidí je. U Merlina, uvidí je, zjistí…

Chtěl zakřičet. Chtěl zaječet. Chtěl skočit dopředu, popadnout ji zpět, zabránit jí, aby prošla nejistě se mihotajícím závěsem, než uvidí jeho tajemství, jeho rodiče, co udělal, než je všechny odsoudí…

Ale ten mráz jej uvěznil. Nemohl se pohnout, nemohl nic než sledovat, dívat se na Dennise po své levici, jak si Bert a Rajesh vyměňují ustarané pohledy, jak couvají od oblouku, sledovat Edgara, bledého a tichého u vstupu do chodby, zatímco Penny mířila k portálu s tváří přísnou a rozhodnou, jak neodvratně vykročila…

A pak se svět zpomalil.

Nejdříve zaslechl ten zvuk, strašný, fyzický zvuk, který bušil do ušních bubínků a odhodil jej ke zdi s bolestným zaduněním. Viděl, jak Dennis padl k zemi, Edgar se odpotácel dozadu, Bert zakopl o hábit a padl a Rajesh hulákal, křičel, slova však byla od úst odtržena a neslyšitelná přes nečekaný hluk. Závěs se kroutil a svíjel a lapil Penny jako siluetu do svých spárů stejně jako u otce. Pak se to hadí rudé světlo roztrhlo a sežehlo její ztuhlé tělo. A pak, v agonizujícím pulzu jasně červeného zášlehu, všechny přesýpací hodiny na portále vybuchly.

„Protego!“ Teddy naprosto netušil, jak se mu, k čertu, podařilo udržet hůlku, natož vztyčit kouzlo, které potřeboval, ale neviditelná bariéra se zdvihla právě včas, aby jej a Dennise ubránila před deštěm skleněných šrapnelů. Bert měl méně štěstí – Teddy slyšel, jak starší muž na druhé straně komnaty vykřikl bolestí. Závan hábitu Teddymu řekl, že Edgar úspěšně proskočil dveřmi na chodbu a podle vzdáleného bouchnutí usoudil, že Rajesh to samé zvládl vchodem do kanceláře. Cinkot řinoucího se skla a padajícího písku naplnil místnost na nekonečně dlouhou dobu, než rudé světlo pohaslo a dovolilo jim normální rozhled, normálnímu zvuku a normálnímu času zase pokračovat.

Penelopa Weasleyová ležela roztažená v centru rozbitého skla a rudých spálenin. Z jejího zničeného amuletu se kouřilo, tělo měla poseté krvavými puchýři a její kůže byla naprosto smrtelně bledá. Nehýbala se.

Bože. Co jsem to udělal? Penny, co jsem to udělal?

Svět se rozmazal do dravého proudu obrazů a zvuků. Začalo to s Rajeshovým vyděšeným výkřikem, když se tryskem vyřítil ze dveří zpět k Penny s Rose a Lucy v závěsu. Ty zíraly v ohromené hrůze na zpustošení, které leželo před nimi. Edgar stál ztuhlý ve dveřích, ruce přes ústa. Jak se za ním začaly shromažďovat zvědavé tváře divize, otočil se a začal štěkat příkazy na zavolání ke svatému Mungovi, nalezení léčitele, obstarání nosítek, zavolání Percyho, pro smilování boží, přivolejte nějakou pomoc. Dennis se přihnal k zakrvácenému Bertovi, ale ten trval na tom, že zranění je malé, že to není nic a že by měli pomoci Penny, musí pomoci Penny…

Chaos pročísl Rajeshův hlas. Penny nedýchala. Co by měl dělat, co by měl dělat?

Zabil jsem ji. Rozbil jsem portál ze sobeckých důvodů a, bože, kvůli tomu jsem ji zabil…

Elijah Whistler, Mistr lektvarů, vtrhl dovnitř se zavlněním flekatého hábitu a s lahvičkami v rukách. Petroc Mercer z myšlenkové divize šel krok za ním. Edgar hnal Petroca dopředu, protože ano, mohl pomoci, dřív býval léčitelem na oddělení poškození kouzly, než přijal místo na studiu paměti a inteligence na oddělení záhad…

Kouzla a lektvary, jeden po druhém byly horečně a zoufale aplikovány. Kouzlo posílající vzduch do plic, na masáž srdce, aby tepalo, lektvary na vyléčení šoku, oživení z blízké smrti…

Někdo se dotkl Teddyho ramene, zašeptal jeho jméno… Rose, byla to Rose, ale nemohl jí čelit, nemohl čelit nikomu, když věděl, že to vše je jeho chyba. Mohl jen stát a zírat a sledovat  Pennyinu netečnou tvář, když do ní vháněli veškerou tu magii, aby ji zachránili. Nemohl se pohnout, sotva dýchal… Museli jí pomoci. Museli ji zachránit…

Nádech. Nadechla se.

Dýchala!

Euforie trvala sotva vteřinu. Petroc zavrtěl hlavou. Nadechla se jen kvůli kouzlům, nedýchala sama od sebe…

A najednou se tam objevil Percy. Ignoroval střepy kolem a padl na kolena u své manželky. Byl bledý za svými kostěnými obroučkami a třásl se. Teddy byl zvyklý na Percyho sebejistého, Percyho schopného, Percyho panovačného, prvního náměstka ministra kouzel, oblíbeného a respektovaného, i když v soukromí laskavě vysmívaného. Nikdy neviděl tohoto Percyho, vyděšeného, v koncích, křehkého, když sledoval svoji nehybnou manželku…

A je to moje chyba…

Dorazila nosítka. Penny na ně byla naložena s co největší péčí. Manžel svíral její ruku a Petroc se držel u jejího boku a oba s ní chvatně mířili ke krbu a svatému Mungovi. Dobitý Bert je rychle následoval a opíral se o vstřícného Dennise.

Edgar se stále chvěl a zíral na chaos, který zůstal po Pennyině odsunu. A pak se s ostrým zvoláním obrátil k Rose, Lucy a Teddymu a všem jim nařídil, aby šli domů. Dokud nebude řečeno jinak, pravil, je sekce historických záznamů uzavřena. Rajesh a Dennis, až se vrátí, mu pomůžou s vyšetřením celé katastrofy. Zbytek musel jít. Zavolají mu, pokud jej budou potřebovat.

A tak to Teddy udělal, odešel s Rose a Lucy ke krbu a ignoroval veškeré otázky, dokud nestáli v atriu, aby si navzájem řekli nejisté sbohem.

Konečně zmizel v zelených plamenech. Šel domů, jak chtěl. Ale ne takto. Takto to nechtěl.

A cestou ohněm slyšel jen tepání krve v žilách a provinilý hlas na pozadí mysli, který znovu a znovu opakoval: je to tvoje chyba, je to tvoje chyba, je to tvoje chyba.

Jestli zemře, je to tvoje chyba.

A pak se začouzená smaragdová krbu vyjasnila a byl doma, čelil úzkostnému otci, muži, pro kterého tolik riskoval a možná pro něj obětoval život. Mohl jen vyhrknout pravdu.

„Tati,“ zašeptal a hlas se mu třásl téměř stejně jako tělo. „Myslím, že jsem právě zabil Penny Weasleyovou.“