Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 24.

Překlad: Lupina

Beta: marci

Pět dárků, které Remus nikdy nedostal

(a jeden, který dostal)

Remus

Veselé Vánoce, Padfootatheart.

Když měl Remus šest let a navzdory tomu, že byl vyspělejší než mnohé děti jeho věku, stále věřil na Santu, napsal mu dopis a poslal jej po otcově sově. Jeho otec mu řekl, že přání nic nevyřeší. Remus tomu však až tolik nevěřil, a rychle načmáral pár vět na kus pergamenu.

Drahý Santo,

jmenuju se Remus Lupin a letos jsem byl fakt hodný. Co bych si nejvíc přál, je nějaký kamarád, protože táta mě nenechá hrát si s ostatními dětmi v sousedství. A rád bych i nějakou čokoládu, prosím.

Remus

PS: Toto je tátova sova a je trochu stará a slepá, takže jestli náhodou do něčeho vletí, neboj.

Samozřejmě Santa neodpověděl a Remus strávil většinu prvního svátku vánočního vymýšlením výmluv, dokud si neuvědomil pravdu – Santa neexistuje. Ale pořád si přál kamaráda, přál si, aby si mohl natáhnout palčáky a hodit po něm sněhovou kouli bez ohledu na to, kolikrát otec řekl ne.

ooOOoo

Poté už se Remus přání vzdal, protože byla zjevně marná. Stejně už kamarády měl, stal se Pobertou. Každý rok mu Sirius dal časopis o famfrpálu a krabici čokolád a ignoroval Remusovy protesty, že famfrpál ani nemá rád. James mu dal nějaké neužitečnosti z žertovného obchodu, které obyčejně Sirius do čtrnácti dnů rozbil. A Petr mu dal šálu nebo svetr, svědectví posledního pletacího záchvatu jeho matky. Dárky nebyly nikdy přesně tím, co chtěl, ale přišly od kamarádů. Když se v duchu vrátil k dopisu, který Santovi napsal před lety, řekl by, že se jeho přání splnilo.

Teď měl třináct a byl rozhodně méně naivní, ale došel k závěru, že i když přání nikam nepovede, stojí za pokus. James, Sirius a Petr byli tak beznadějně tvrdohlaví v celé té ‚zvěromágské záležitosti‘ a on si dělal starosti. Riskovali svůj život, budoucnost v Bradavicích, všechno – a pro něj. Remus jim to nemohl dovolit, prostě nemohl.

Proto se letos rozhodl, že perfektním vánočním dárkem pro něj by bylo, aby už nebyl vlkem. A to se samozřejmě nestalo a samozřejmě se musel přeměnit na Silvestra, takže si o něj kamarádi celou noc dělali starosti. Vůbec se necítil smutný, jen rezignovaný, protože jak mu otec jednou řekl, přání nic nevyřeší.

ooOOoo

James a Lily se vzali o prvním svátku vánočním toho roku, kdy Remus dosáhl dvacítky. Sledovat je bylo dojemné a zároveň srdcervoucí. Byl za ně tak šťastný, a přesto chtěl být jimi. Chtěl to.

Dlouho po skončení obřadu, když už se Lily a James družili s hosty, Sirius odpadl v kuchyni jejich domku a Petr bavil Jamesovu matku příběhy o hrdinských činech Pobertů, Remus stál ve sněhu před domem. Ozývala se hudba a hlučný smích, jak se někdo pokusil o tanečního hada, soudě podle komentářů.

Remus pohlédl oknem a viděl, jak Emmelina Vanceová mluví s dívkou, kterou nikdy dřív neviděl. Byla nádherná. Remus neměl ve zvyku vrhat na děvčata zamilované pohledy, vlastně naopak, ale byl muž a ona byla úžasná. A navíc měla dlouhé hnědé lokny a držela v ruce knihu a živě s ní mávala.

Ty Vánoce Remus Lupin, sám a chvějící se ve sněhu, zatímco si ostatní užívali punče, netušící, že jej Sirius říznul, bědoval nad skutečností, že nikdy nebude mít život, který byl předurčen Lily a Jamesovi, a přál si, aby pro jednou poznal dotek a hlas jeho vlastní hnědovlasé, literaturu milující dívky.

ooOOoo

Nakonec našel dívku, jejíž hlas a dotek mohl milovat. Ty Vánoce chtěl jen moře mudlovských knih, aby se v nich mohl pohřbít a zapudit vzpomínky na Siriuse, Jamese a Lily, které jej začaly pronásledovat. Remus nedostal jedinou knihu. Namísto toho Remus Lupin dostal nejlepší dárek ze všech. Nebyla hnědovlasá, i když snadno mohla být, ani neměla zájem o literaturu. Nymfadora Tonksová byla tím nejlepším vánočním dárkem, a že už jich Remus pár dostal.