23. prosinec 2019
Kapitola 23.
Překlad: Sevik
Beta: denice, Lupina
Sestry Blackovy
Andromeda, Belatrix a Narcisa
Tři dívky stojí v řadě. První je drobná plavovláska s pozoruhodně rudými rty, které se tak úplně nehodí k úsměvu. Druhá je pyšná a omračující, v očích jí plane ohnivá vášeň jako vzdálený požár. Třetí, ach, u té se dostáváme k záhadě. Rty má jako první dívka, a přesto se jí na tváři rozšíří široký úsměv stejně snadno, jako se máslo rozetře na toust. Oči má jako druhá, klidnější, ale bez života, zbavené dychtivosti.
„Úsměv,“ zasípe Druella Blacková. Kolem ní se vznášejí oblaka kouře, jak potahuje ze skloněného doutníku, který je vklíněn mezi jejími prsty. Popel se snáší k zemi, jako padlí hrdinové, jejichž životy řídí osoba, která je vdechuje. Pro ni to jsou jen další Vánoce, když čeká, než uzávěrka fotoaparátu mrkne jako oko.
„Proboha, Narciso, přestaň tak směšně špulit ústa. Belo, odhrň si vlasy z očí. A Andromedo, prosím tě, nehrb se.“
První dvě dívky jsou na fotografii v popředí; třetí ustoupila za ně. Jasná dělicí čára mezi vítězi a poraženými – těmi, kdo září a jsou určeni k tomu být obdivováni, a tou, která taková není. Třetí dívka byla ponechána stranou, osamělá na špatné straně dělicí čáry.
„Narciso, co s tebou uděláme? Vánoční dárky jsou na řadě až po fotografiích,“ vyštěkla Druella a všechny tři sestry ji rychle přestaly vnímat.
ooOOoo
Po letech vzal Azkaban Belatrixiným očím pronikavost, takže hluboko zapadly a zůstaly prázdné. Stejná doba zoufalého očekávání změnila výraz Narcisiných rtů na trvale ztrápený. Andromeda se ohlédne zpět a pomyslí si, že nakonec je možná vítězem ona.