Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 21.

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Sevik99

Byl stejný jako já

Albus x Aberforth

Detail výzvy: Tento příběh byl napsán na výzvu cupid-painted-blind, ve které jste si museli z nabídky vybrat tři věci, které použijete ve fikci. Vybrala jsem si láhev whisky, starou knihu a stříbrnou minci.

Ukáže se o Štědrém večeru, s prostým přikývnutím a žádostí o Ogdenskou starorežnou, oči upřené na boty, kaštanová bradka skrývající jakoukoli emoci na tenkých, plochých rtech. Musí to být někdy po půlnoci, v těch mlhavých hodinách mezi začátkem rána a rozbřeskem. Aberforth sleduje skelnýma očima, jak se jeho bratr zhroutí ke stolu, v jedné ruce svírá láhev a druhou si podpírá hlavu. Sakra, je mu jen třicet jedna, a koukni na něj, vypadá jako mrtvola.

Z kapsy vytáhne knihu, potrhané stránky s přízraky rodiny a přátel. Aberforth ji ze svého místa pozná. Albus vždy žil s ideou, že nejvyšším vládcem je láska, a Aberforth si myslel, že bude milé mu tuhle pohádku nezničit. Všechno to byla jen iluze, absolutně směšné, pomyslí si, zatímco špinavým hadrem stále znovu a znovu otírá sklo; opakování je uklidňující. Jen někdo, kdo věřil ve ‚větší dobro‘, mohl uvěřit té hovadině, a drž hubu, Abe, jen žárlíš, protože tě zanedbával kvůli službám světu.

Tohle nejsou Vánoce, to je zatracené peklo.

„Co tě sem přivádí, Albusi?“ zeptá se odsekávanými slovy a jeho hlas se zadrhne. Svědčí to o tom, jak moc se změnil jejich vztah, protože před čtrnácti lety by Aberforth vybuchl, slovně ho roztrhal na kousky a použil tu neuvěřitelně ubohou přezdívku – Al.

„Chci pití.“ Albus drží svou Ogdenskou, jako by to byl spasitel světa, ale nemůže si pomoct, nechává své oči sklouznout dolů k fotoalbu. Aberforth si toho všimne a rychle svazek uchopí (Albus nikdy neměl žádnou fyzickou kondici; jediné, co kdy zvedal, byly ty zatraceně těžké bichle, kterými byl s Gellertem posedlý).

„Chceš si dát pití, nebo jsi v depresi, protože jsou Vánoce a jediné, co máš, jsou vzpomínky?“

Tak, teď je jejich vztah zpátky ve starých kolejích.

Aberforth listuje fotoalbem. Gellert, Gellert, Gellert. Ariana, v celé své nevinnosti a srdcervoucí slávě. Gellert.

„Topíš se v tom.“

„Vrať mi to, Abe.“ Albusův hlas je vyčerpaný a Aberfortha zamrazí, protože kdysi byl tak plný života.

„Víš, že tě Gellert měl rád, že jo?“

„Prostě mi to vrať,“ odmítá vidět pravdu. Aberforth si nemůže pomoct a povzdechne si, protože tohle je typický Albus, dokonce i fotky zatraceného německého slizáka, který zabil jeho sestru, jsou důležitější než jeho bratr.

„Měl tě rád prostě proto, že tě mohl využít, a ty jsi zatraceně důvěřivý. Vážně, Ale, musíš se přes to přenést. Je pryč.“

Albus se naklání nad stolem, špičky svých kaštanových vousů si namáčí v Ogdenské a hledí na Aberfortha, který stále v ruce pevně svírá špinavý hadr.

„Nerozumíš tomu, Aberforthe.“ Jakýkoli náznak upřímnosti je pryč a Aberforthovi se dostává stejného pohledu, jako bratrovým studentům, protože Albus je tak formální a zachází se svými studenty stejně jako s tebou.

„Byl stejný jako já.“

Vznikne ostrá pauza, ticho mezi slovy řinoucími se z úst vyplňují jen rozervané vzdechy a lokání Ogdenské.

„Veselé Vánoce.“

Albus posune přes stůl jedinou stříbrnou minci, lesklou a třpytivou v měsíčním světle, které si našlo cestu skrz zaprášené okno (to je pro Aberfortha důvod, proč by možná mohl trochu uklidit), a vypochoduje ven, aniž by se jedenkrát otočil.

Aberforth by toho chtěl tolik říct, tolik nevyřčených rozmluv, které by neměly jen tak zůstávat viset ve vzduchu, a přesto nemá odvahu zavolat svého bratra zpět. To je jeden z důvodů, proč je Albus lepším nebelvírem než on.

-

(O dva týdny později se Albus vrací, ale tentokrát nechá knihu v Bradavicích).