Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 19.

Překlad: Sevik

Beta: Lupina, denice

Co se pokazilo?

Narcisa

Dvanáct vánočních výzev: Patronus

Nastaly Vánoce, bylo proklatě chladno a on opět odešel bojovat. V těchto dnech to tak bylo každou noc. Válka zasahovala do jejich poklidného života, a i když nikdy nebyla jmenována, číhala kolem – nad Luciusovou prázdnou židlí u jídelního stolu, na jeho straně postele, která kvůli jeho nepřítomnosti nebyla zmuchlaná – a pronásledovala ji. Někdy si nemohla pomoci, ale myslela si, že velkolepé šperky a slib zářivé budoucnosti, nově vznikající z oparu tlejících těl a záblesků světla, nestačí. Narcisa tyhle myšlenky nikdy nevyslovila, protože ona je paní Malfoyová, manželka Luciuse Malfoye, a její jméno vyžadovalo nejvyšší uznání a respekt, kdo se zajímal, jestli pár lidí muselo umřít, aby je získali?

Vánoční dárky, které zůstávaly pod stromečkem, byly Luciusovy. Draco si ty své otevřel před hodinami a nyní spal (díky bohu za to, protože kdyby se k tomu všemu musela vypořádat s kvílícím dítětem, asi by se zbláznila, stala by se přesnou kopií Belatrix, která, jak věděla, je venku ve středu dění, ruce znecitlivělé mrazivým větrem, jenž krouží okolo a prohání se nad padlými, a sestra se v něm radostně ohání hůlkou a ochromuje ty, co se odvážili proti ní bojovat).  Pochybovala, že Lucius dnes přijde domů, aby dárky otevřel.

Když vstala, urovnala si sukni a zavolala Kráturu, aby odstranil prázdný šálek, na jehož dně zůstal zbytek kávy, které nemohla přijít na chuť, zachytila svůj odraz v zrcadle. Odráží se v něm ledově plavé vlasy, oči, které se třpytí jako drahokamy ve slunečním světle, a móda z nejlepších čtvrtí města, rozhodně ne z Příčné ulice, hnízdiště krys, příbytku mudlovských šmejdů a spodiny. Oči v zrcadle jsou bez citu. Není v nich vepsané žádné štěstí, překryly ho osamělé noci a děsivé sny, ve kterých je její muž mrtvý (a obvykle zabitý její zrádcovskou sestřenicí, ale ne že by se tímto doopravdy chtěla zabývat). Jen na chvilku Narcisa vystoupila ze sebe sama, shlédla dolů na ledovou královnu, kterou se stala, a hlas její minulosti, mladé naivní Narcisy Blackové, ji dloubl do zad.

Co se pokazilo?

(A kdy přijde Lucius domů?)

Když v noci vklouzla do postele a její hedvábný noční úbor něžně pohladil drsnější látku prostěradla, věděla, že uběhnou hodiny, než se Lucius vrátí domů. Válka na nikoho nečeká, dokonce ani na muže, který ji vytváří. Spánek dnes v noci nepřijde, místo toho se podívala ven z okna, sledovala sněhové vločky, závodící jedna s druhou, která dopadne na okenní římsu dřív, než roztaje. Hrudník se jí zvedal a klesal, synchronizovaně s jejím těžkým dechem, když se apaticky rozhlédla po místnosti s očima doširoka otevřenýma, jako by se bála mrknout.

Teď už by mělo být po bitvě, tajnosti a lži ovládající svět, Řád se rozpadal, přesně jak vždy doufali, nemůže mít tolik členů, aby pokračoval v boji. Překvapilo ji, že její bratranec vydržel tak dlouho. Byl příliš bláznivý, příliš nerozumný a příliš zbrklý. Narcisa si tu scénu dokázala jasně představit. Ulice zmáčené ne krví, ale slzami těch, kdo jsou blízko smrti. Proč k čertu museli bojovat na Boží hod, bylo mimo její chápání, mohla téměř ochutnat a cítit sžíravou bolest těch, kdo byli ponecháni napospas smrti. Vánoce by měly být časem, kdy je rodina pohromadě, a ona je tady, sama.

Mírně ji probralo a zachvěla se, když ucítila, jak chladný závan větru skrze okno přinesl odkudsi do pokoje vůni brambor a švestkového pudinku. Následoval ho zářící stříbrný páv, jeho hlava se držela vysoko v chabém pokusu vypadat vznešeně. Vztáhla ruku a ta prošla skrz, nezanechávající nic, než hrůzu nahánějící pocit a husí kůži na jejích pažích.

Místností se rozlehl Luciusův hlas, silný a jasný.

„Jsem v pořádku. Přijdu domů zítra. Popřej za mě Dracovi veselé Vánoce.“

Slova samotná nedokázala uklidnit její duši, tak zvrásněnou jako prostěradla, ve kterých byla zamotaná, ale pomohla. Teď si dokázala představit více výjevů. Jemné klouzání masek přes zpocené tváře a šeptané poznámky o vítězství. Už ne manžela tonoucího v tratolišti krve.

Časem možná všechno půjde špatně, ale dnes v noci, o Vánocích, bude všechno, jak má být.