Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 18.

Překlad: martik

Beta: arabeska

Jsme bratři

Bill, Charlie, Percy a George

Výzva: Ohnivá whisky

Bill si dlouze zavdal přímo z lahve ohnivé whisky, až mu její žár sežehl hrdlo, a zlehka se otřásl, než se otočil k Georgeovi.

„No není to horší než umírání?“ zanaříkal jeho bratr a nervózně přelétl pohledem po stole pokrytém drobky od sušenek, starými novinami a vánočními svíčkami.

„Proč to říkáš?“ otázal se ostře Percy a pokývl bratrovi, aby mu podal láhev. Jen zřídkakdy zněl jeho hlas tak hrubě. Po tolikeré zradě a žalu se některé věci napravovaly mnohem hůř než jiné a Percyho postavení v rodině bylo jednou z nich.

„Popřemýšlej o tom,“ odpověděl George. „Jsme tady, truchlíme a trápíme se pro někoho, kdo se už nikdy nevrátí. A on je tam nahoře a o svět už se ani zbla nestará.“ Jeho hlas byl prosycen slzami padajícími z nebe jako dešťové kapky, ale na tváři neměl ani stopy po smutku, jen tenké cestičky vypovídaly o zmatku a zoufalství.

Charlie, který se houpal na židli na opačné straně stolu, probodl George očima.

„Jak to můžeš říct, Georgi, jak se vůbec opovažuješ?“

Čtvero pohledů se setkalo uprostřed stolu, všechny prahnoucí po vzájemné záchraně, všechny spoutané zlostí.

„Podívej se na Andromedu,“ pokračoval Charlie a rozhodil paže, až těsně minul láhev s ohnivou whisky, která stála uprostřed stolu, zapomenutá ve víru emocí a poletujících slov.

„Přišla o svého manžela, dceru, zetě, o sestru – i když o sebe nijak zvlášť nejevily zájem – a teď zůstala na výchovu Teddyho úplně sama. Co jsi ztratil ty? Ztratil jsi jednoho bratra, Georgi. Není to snad nic ve srovnání s neštěstím ostatních?“

Nohy Charlieho židle, kterou předtím přisunul ke stolu, se znovu se skřípotem pod tíhou lidského těla a lítosti zhouply do vzduchu. Slzy začaly brázdit jeho tvář a Bill, který to mlčky sledoval, po ničem netoužil víc, než se ke svému bratrovi naklonit a utěšit jej, ale nakonec se toho zdržel. Poprvé pocítil bodnutí výčitek svědomí, tak odlišné od potlačeného bezejmenného žalu, ale rychle je zahnal dalším hltem ohnivé whisky. Lahví pak zamával před svými bratry.

„Podívej se na Harryho,“ dodal Charlie a pokývl k obývacímu pokoji, kde Harry a Ginny seděli stočení na gauči a něco si špitali. „Tyhle sračky mu zničily celý život, ale přesto se v tom utápíš zrovna ty.“

Předklonil se, vytrhl láhev s whisky svému staršímu bratrovi a přihnul si.

„Uf,“ odfrkl si Charlie, když jeho hrdlo zaprotestovalo. Vzhlédl od láhve, jejíž potrhaná etiketa se stala obětí jejich neohrabanosti při nalévání, a otočil se k Georgeovi, který se zmítal mezi popřením a souhlasem.

„Jak to můžeš říct?“ vykřikl jeho bratr a celý dům, prodchnutý dlouho zapomenutou vánoční náladou v podobě talířů od salátu a chaotických ozdob zavěšených v prosté zeleni stromu, jako by se zastavil, povstal v úžasu a roztáhl náruč v radosti, že George Weasley konečně prolomil svou chmurnou vigilii.

„Jak můžeš?“ zopakoval mnohem tišeji hlasem prostoupeným touhou po porozumění. „Vůbec nevíš, co pro mě znamenal, jak moc mi chybí, že jsem byl jenom krůček od –“

„Chtěl jsi spáchat sebevraždu?“ vydechl Percy a rychle zamrkal, aby zadržel slzy, které hrozily, že mu zaplaví čokoládově hnědé oči. „Proč jsi něco neřekl, Georgi? Pomohli bychom ti.“

Na okamžik se všechny předsudky rozpadly, když se Percy, ten bratr, který se pokoušel znovu začlenit do té složité skládačky rodinných vazeb a truchlení, naklonil přes stůl a stiskl Georgeovo rameno. George si nedokázal pomoct a otřásl se; jeho rodina se tak dlouho zdráhala důvěrnosti, že každý sebemenší dotek konečků prstů a kůže, ať už náhodný či cituplný, vyvolával husí kůži.

„Ztratili jste ho i vy,“ zajíkl se George a slzy se mu řinuly po tvářích a vpíjely do límce košile. Prudce mávl hůlkou, aby je zahnal zpět do zapomnění. „Byl součástí každého, nejen mě. A já jsem vám to nechtěl dělat ještě těžší.“

„Jsme bratři, Georgi, my a Ron a dokonce i Fred.“ Bill ignoroval skutečnost, že slzy jeho bratra se z mrholení zvrhly v hotovou bouři. „Ty jsi taky náš.“

„I když jsi zrovna taková náladová osina v zadku jako Ron, když se motal kolem Hermiony,“ zažertoval Charlie, ačkoliv jeho pokus poněkud selhal vzhledem ke krví podlitým očím a mokrým lícím. „Alespoň víme, že ohnivá whisky vždycky pomůže.“

„Sklapni, Charlie. Nepomáháš.“

„No už se přece sakra nehodlá zabít, ne?“

Když ho Bill a Percy probodli pohledem, tak je Charlieho pokrčení ramen informovalo o tom, jak kajícně a zároveň bez kousku studu si připadá.

„Podívej, Georgi,“ ozval se Percy, „nechápeš to, že? Pláč ho nepřivede zpět. Nemůžeš vzkřísit mrtvé. Chtěl odejít. Alespoň to tehdy v noci, než zemřel, řekl. Že se stane hrdinou a zemře pro naši věc, stejně jako strýčkové Fabian a Gideon. A na to není co říct.“

„Všimli jste si někdy,“ podotknul George hořce, „že většina hrdinů zemře? Jeho touha po hrdinství ještě neznamená, že s námi prožije Vánoce, co? Mohl přežít, najít způsob, jak žít a přesto zůstat hrdinou, ale ne, on si kurva umře.“ Očima přelétl kolem stolu a pak přihodil další myšlenku: „Podej mi ohnivou, Charlie.“

Charlie mu beze slov předal láhev, hladké sklo a navlhlá etiketa mu málem proklouzly pod mozolnatými prsty. Rozhlédl se. Tři tváře poznamenané zármutkem mu pohled letmo vrátily. Uštvané oči divoce planoucí v očních důlcích.

„Fred tu na Vánoce je,“ pronesl Percy, „v duchu tu je. A k jeho památce by bylo neuctivé nepohnout se dál.“ Zaťatou pěstí bouchl do stolu a dutý zvuk jim zarezonoval v hlavách. „A tentokrát má Charlie pravdu. Ohnivá vždycky pomůže. Věřte mi, měl bych to vědět.“

Billova hůlka zasvištěla vzduchem a ohnivá whisky se rozlila do čtyř sklenic.

„Na Freda,“ zavelel, když jim je rozdal.

„Na Freda.“

(Po Georgeově tváři stále kanuly slzy, Percyho ramena byla stále ztuhlá jako kámen, neklamný důkaz, jak moc se bojí důvěrnosti, Charlie se stále musel vyvarovat vyprávění vtipů a Bill se stále otřásal, kdykoliv mu ohnivá spálila hrdlo, ale život jde dál.)

(Zvládnou to.)