Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 11.

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Sevik99

Čokoláda a drobné mince

Fred x Angelina

Společně ustoupí stranou a oba se usmějí, když se hnědé oči náhle střetnou s šedými. Jsou jako čokoláda a drobné mince, a Fred si nemůže pomoci, ale živě si vzpomíná na vtípky, smích a flirtování v pozdních večerech po famfrpálových vítězstvích. Roztočí Angelinu dokola a těší se z toho, že cítí její dlaň ve své. Letmo si všimne Rona, ale zmizí mu ve stínech na okraji periferního vidění. Normálně by škádlil ‚maličkého Lonánka‘, ale dnešní večer je o něm a o ní; o nich, ne o bratrském pošťuchování a laciných žertech.

Proplétají se tanečním parketem, krouží kolem ostatních párů. Fred pustí Angelinu a zničehonic zamává pažemi v nepovedené imitaci mudlovské popové hvězdy. Angelina na něj mrkne a ústa se jí roztáhnou v perlově bílém úsměvu. Fred se pomalu naklání, ignoruje vlčí vytí, bezpochyby vydávané Georgem, který se s Alicí nachází někde na druhé straně místnosti. Přál by si zastavit čas, právě tady, právě teď, v tento naprosto neskutečný Štědrý večer, a pak se vysměje sám sobě. Fred Weasley by neměl mít takové sentimentální myšlenky.

Tváře na sebe narazí a stříbrné oční stíny mizí, otiskují se do tmavě hnědých pih, jak se polibek prodlužuje. Když se od sebe odtrhnou, Fred si nevěřícně pohladí tvář a Angelina zamumlá „vypadá to jako drobné mince v rozpuštěné čokoládě“, zatímco mu jemně odsune ruku, aby ty stopy mohla obkreslit sama.

Později sedí u stolu, který by normálně patřil Mrzimoru nebo dokonce Zmijozelu, ale nikdo se o to nestará, protože jen a pouze pro tento vánoční večer byly obvyklé bariéry strženy a nahrazeny radostí a láskou, připraveny sledovat vánoční veselí a různorodé úrovně tanečních schopností, než se zase probudí do všednosti. Jejich ruce jsou propletené a Fred zamumlá, víc sám k sobě než ke komukoli jinému: „Je to dokonalé, že?“

Angelina vypadá ohromeně, když ho slyší říct něco jiného než vtip nebo sarkastickou poznámku, protože Fred opravdu není proslavený výmluvností nebo poetickými výlevy.

„Co tím myslíš?“ ptá se.

„Jsou Vánoce, všichni tančí a radují se, no dobře, s výjimkou...“ divokým gestem mávne směrem k Ronovi, jenž stále zírá na Viktora Kruma pohledem, který by dokázal zabít, „a prozatím od nás nikdo nic nechce.“

„Frede,“ zasmála se Angelina, ostře a tvrdě, zatímco si nepřítomně položila jeho ruku do klína a pohrávala si s jeho prsty, „nikdy bych nečekala, že budeš tak... hlubokomyslný.“

Usmál se zároveň s ní.

„A z čeho jsi získala takový dojem?“ zeptal se hravě.

„No, myslíš kromě toho, jak jsi McGonagallové změnil vlasy na růžové, a tvých plánů jednoho dne vynalézt kapesní bažinu?“

Fred na ni mrkl a  chystal se protestovat, ale ona ho přerušila cudným polibkem. Zdálo se, že bubliny smíchu přeskakují z jejích úst do jeho. Čím dál víc a víc se její temně, sytě hnědá kůže střemhlav tiskne do jeho stříbřitého, bledého těla. Je to intenzivní a opravdové. Brzy už Fred nedokáže říct, kdo je čokoláda a kdo stříbrná mince.

„Takže,“ prohodí, „ohledně těch růžových vlasů, co bys řekla přikouzlit je Malfoyovi?“