Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Jacomo

Beta: Calwen

Tvář zrádce

Ron

Výzva: Zrcadlo

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3915290/8/The-Spirit-of-Christmas

Vítr profukoval otevřeným oknem, studil na zádech a tančil, kroutil se a vířil po malé ložnici v rytmu neexistující hudby. Ron se překulil přes už zválenou postel, vytáhl z nočního stolku hůlku a mávl jí k oknu. Když se s bouchnutím zavřelo, krátce se usmál, jenže vzápětí uslyšel, jak se Bill a Fleur dole hádají a povzdechl si. Pravděpodobně se zase bavili o tom, co si s ním mají počít, jako kdyby nebyl nic jiného než figurka ve hře, připravená k posunování po šachovnici.

Otočil knoflíkem rádia, víc z nudy než z akutní potřeby ho poslouchat. Hlavou se mu míhaly střípky minulých dní, které jako kdyby byly vzdálené celé věky. Měl pocit, že ladně proplouvají kolem, a pak náhle odhodí masku, ukážou zlo skryté uvnitř, zaútočí a srazí ho k zemi.

„... jeho miluje víc, co ty jsi proti němu?"

„... nepotřebují tě. Co jsi? Nic, vůbec nic."

Slova hučela, převalovala se a kroutila se mu v hlavě, zněla jako omluvy pro jeho zradu, čímž se stávala reálná, reálnější než cokoliv, co kdy zažil. Ginny se o svém krutém zážitku moc nezmiňovala, po všem, co už prožili, to byla jen vzdálená vzpomínka, a přesto začínal Ron věřit, že ví, jak se při posednutí cítila. Uvědomil si, že nechal papír s heslem pohřbený hluboko v zásuvce komody a vydal se přes pokoj ke stolu. Mimoděk se zahleděl do zrcadla nad stolem, které mu vrátilo odraz tváře, pronásledující ho stejnou měrou jako ten prokletý medailon. Při spatření skleslého, povadlého výrazu svých očí se otřásl. Zrcadla nedokázala lhát; neměla v povaze být přesvědčena jemnými záchvěvy lidské mysli.

Odraz Ronalda Weasleyho byl pihovatou, rozmazanou tváří zrádce.

Nejspíš si užívali vánoční svátky, seděli u jedné z Hermioniných (při myšlence na její jméno ho zabolelo srdce) specialit, u těch zářivě modrých ohýnků, které po mnoho nocí dělaly při spánku společnost jeho chlípnému srdci. Nebo, pomyslel si Ron a náhle se zachvěl, možná dělají i něco dalšího. Nahodile mávl hůlkou přes místnost a reflexivně ucukl, takže přivolané rádio mu jen těsně minulo oko. Když prsty znovu nahmatal ovládací kolečko, v přístroji váhavě zapraskalo.

„Fawkes," zašeptal Ron a jeho hlas málem zanikl v nejasném začátku nové hádky Billa a Fleur. Jako vždycky se budou hádat kvůli němu. Věděl, že není nic než koule na noze, ale přesto se nedokázal vrátit zpátky. Harry a Hermiona postoupili dál, kruci, možná bez něj našli už všechny viteály a za pár dní budou u Voldemorta za dveřmi. Ne že by jim doopravdy scházel nebo něco takového.

Vánoce už pomalu končily, ale nezůstala po nich sváteční nálada. Bill a Fleur dělali, co mohli, dokonce kvůli němu vynechali oslavu s rodinou, přesto si to Ron ani minutu neužíval. Povalování bylo zábavné jen tehdy, když jste byli sami, ve společnosti se změnilo v cosi jiného. Každé nepříjemné ticho, každá rádoby srdečná vánoční koleda, všechno to bylo zamořené francouzským přízvukem rezonujícím místností a zaplavujícím Ronovu mysl představami, co jeho přátelé (mohl je tak ještě vůbec nazývat?) dělají.

Právě když Kingsleyho hluboký hlas začal recitovat názory na to, kde přesně se Harry tento týden nachází, všiml si Ron záblesku světla vedle své postele. Po zádech mu přeběhl mráz, naskočila mu husí kůže a dvěma dlouhými kroky přeskočil na druhou stranu pokoje. Zatemňovač, ta hloupá, mizerná, zbytečná věc, pohřbená pod Billovými starým komiksy, která byla jediným Ronovým společníkem při mučivých vzpomínkách na kamarády a nekonečně nádhernou dívku s hnědými kudrnatými vlasy, pulsoval ve světelné kouli a trochu děsivě opakoval jeho jméno. Hořkost v místnosti se jakoby zhmotnila, vířila ve větru, ve vlnách, které poskakovaly a pádily kolem něj.

„... Rone... Rone..."

Překotně hmátl po kouli, poprvé po dlouhé době překypoval energií a čekal, až se zvuk ozve znovu, protože se mu to určitě jen zdálo. Nebyl to Hermionin hlas? Jakmile se Zatemňovače dotkl, konečně mu došlo, o co tu jde, a naposledy se ohlédl do zrcadla.

„... Rone... Rone..."

Odraz Ronalda Weasleyho byl pihovatou, pošpiněnou tváří zrádce.

Ale možná, jen možná by se zrádce mohl stát hrdinou.