Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

47. Nevzchopí se - víckrát ne!

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 29.11. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:

Havran děl: Už víckrát ne

 

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 47: Nevzchopí se - víckrát ne!
(v orig. Shall Be Lifted - Nevermore, překlad Vítězslav Nezval)

 

Hlubina Toweru je vězení pro čarodějky a kouzelníky, kteří se dostali do konfliktu s vládnoucím monarchou, vytvořené dlouho před tím, než byl postaven Azkaban. Do jejích základů byly vytesány magií napuštěné runy, které se živí z magie obětí uvržených do této temné díry. Není odtud úniku. Díky blízkosti řeky představuje jedinou dostupnou věc voda. Tu žádné runy nezadrží, takže neustále stéká ze stěn a zase mizí v zemi. Dokonce i vzduch se díky chytrému použití run recykluje. Podlahu samotnou pokrývá bláto a trosky spolu s rozpadajícími se kostmi předchozích vězňů, ponechaných zde svému osudu.

Nikdo neví, kde přesně se Hlubina nachází; tyto informace byly v minulosti z mapy Toweru vyškrtnuty královským výnosem. Odtud nemohl být nikdo zachráněn, což byl důvod, proč byla tak zřídka používána a proč se Azkaban stal ´humánnějším´ řešením.

Tom Raddle a jeho společníci byli odsouzeni k zániku. Starobylá soustava run Hlubiny byla v odčerpávání jejich magie velmi účinná.

Šlo o jedinou možnost, se kterou Raddle při rozdělení duše a vytvoření viteálů nepočítal. Jak se jeho duše pokoušela zachovat tuto úroveň existence, další její odporné kousky rozeseté po Británii pomalu slábly. Když uvěznění kouzelníci usilovali o útěk, používání magie pouze zvyšovalo její odliv.

Čas stál na straně Hlubiny.

***

Vojáci a přítomní strážci vyčkávali s odchodem, protože se chtěli ujistit, že žádný z Raddleových stoupenců neunikl svému osudu. Premiér a Harry se rozhodli také počkat do rána, než budou řešit zbytek Smrtijedů.

Těm, kteří vnímali magii, připadalo, že se ochrany Toweru zbláznily. Starobylé štíty praskaly a prskaly jako miniaturní ohňostroje. Oslepovaly a většina lidí, kteří se nacházeli na pozemcích a mohli sílu ochran spatřit, trpěla hroznými bolestmi hlavy.

Když už John a Wolf nemuseli zůstat na místě, spěšně zamířili do kasáren. Maggie, Hermiona, Amanda, Sirius a Remus čekali na jejich návrat. Byli upozorněni, aby neopouštěli dosah štítů, které obklopovaly byty zaměstanců.

Premiér ukončil hovor s Buckinghamským palácem a následoval tým dovnitř.

John si po chvilce uvědomil, že objímá Hermionu, jako kdyby na tom závisel jeho život. Všichni věděli, že existuje malé riziko neúspěchu, protože zaplést se s ochranami tak starobylými a temnými, jako jsou ty v Toweru, bylo velice nebezpečné. Neexistoval žádný způsob, jak předpovědět jejich reakci na probuzení po tak dlouhém spánku.

Maggie a Ben počkali, než se mladý pár vzájemně ujistí, že jsou v pořádku. A jestli velice vášnivý polibek, kterého byli dospělí svědky, něco naznačoval, možná by měla být stanovena nějaká striktní pravidla etikety - alespoň do doby, než budou ti dva právně způsobilí k poněkud ´dospělejší´ formě vztahu.

Tu noc toho nikdo moc nenaspal. Bezpečnostní personál procházel opakovaně objektem, pobouřený víc než jeho štíty. Mnozí duchové byli zneklidněni, protože cítili temnou pachuť vycházející z Hlubiny. Zvažovali též, jestli ke spoustě duší uvězněných ve zdech Toweru přibudou nějaké další.

Premiér odešel po šálku čaje ochuceném kapkou brandy na Downing Street číslo deset, aby sepsal zprávu pro Její Veličenstvo. John a Wolf museli sestavit svá vlastní hlášení, což učinili v pohodlí kanceláře mistra havranů. Hermiona zůstala s Johnem, aby se ujistila, že je v pořádku.

***

Po celé Británii se mnoho Raddleových stoupenců probudilo s bolavou rukou a úpornou bolestí hlavy způsobenou magickým vyčerpáním, nebo se neprobudilo vůbec. Když lord Voldemort označil své přívržence Znamením, svázal tím jejich magii se svou. Mohl ji tak od nich čerpat, aby přiživil svou sílu, ale záviselo to na vzdálenosti Smrtijedů od Toweru a na jejich magických schopnostech. Tudíž ti, kteří se nacházeli dostatečně daleko, nebyli zoufalým zápasem svého mistra zasaženi.

***

Lucius Malfoy cítil ze Znamení zla útok na svou magii. Naštěstí pro něj pobýval dostatečně daleko od svého pána, takže nemohl být vysáván. Malfoyovi si to hned poté, co Lucius místo sebe poslal do Toweru dvojníka, namířili do svého zámku na severu Francie. Draco a Narcisa protestovali, ale Lucius nepovolil. Malfoy starší dal na radu svého přítele; není moudré rozhněvat tak krvežíznivé božstvo, jakým je Paní.

***

Severus Snape necítil nic. Jeho Znamení bylo nahrazeno symbolem bohyně, které sloužil. Věděl, že tuto noc čeká jeho bývalého pána konec z rukou toho Potterovic potěru. Takže držel na Její mýtině v lese tichou vigilii. Jeho jediným společníkem byl malý ohýnek poblíž kamenného oltáře. Bohyně už dávno přijala jeho dary a jeho jedinou modlitbou bylo, aby Potter uspěl a vyšel ze střetu živý. Konec konců, Paní byla velmi krvežíznivá bohyně.

Severus Snape čekal u pableskujících plamenů, které vrhaly na okolní sníh bledé světlo, s lahví nejlepší Ogdenské. Havrani měli práci jinde, takže les halilo ticho. Přesto mu závan větru přinesl hlas Bohyně mumlající pokyny ohledně toho, co od něj očekává v budoucnu. Nehodlal se jim vzpouzet.

***

Vyšlo slunce a zahnalo noční stíny a zlověstné předtuchy. Johnovi se konečně podařilo odplížit se do postele a urvat pár hodin spánku. Hermiona vklouzla k němu, ale oba byli příliš unavení, takže si zvládli jen vyměnit pár láskyplných slov a polibků, než se propadli do Morfeovy náruče.

Wolf hleděl na něžnou scénu před sebou a vzpomněl si, že je takto našel spát poté, co Ben dostal infarkt. Vadilo mu, že je musí probudit, ale povinnost volala. V Buckinghamském paláci čekalo Její Veličenstvo. Co měla panovnice v úmyslu, bylo záhadou, ačkoliv Wolf a Ben měli jakousi hrubou představu.

***

Členové vznešených rodů a volení zástupci se sešli na posledním letošním zasedání Starostolce. Na programu měli mnoho úkolů.

Prvním bylo nahrazení Albuse Brumbála, protože léčitelé nedávali žádnou naději, že se starý kouzelník uzdraví.

Zadruhé bylo třeba promyslet, co si počít s výzvou Jejího Veličenstva k reformě. Mnoho starých čistokrevných kouzelníků se stále bránilo změnám, které byly požadovány. Mnozí přešlapovali na místě, svázaní právními kličkami. Kdyby přešlapovali na místě dostatečně dlouho, kynula jim naděje, že nebudou muset nic měnit a život bude pokračovat ve vyjetých kolejích.

Pokud šlo o Korneliuse Popletala, zůstal ministrem kouzel jen o vlásek. Ještě jeden přehmat a skončí. Její Veličenstvo už nebude tolerovat žádnou nekompetentnost.

Než členové Starostolce zaujali svá místa, ministr se v duchu probíral seznamem, kdo by mohl převzít funkci Nejvyššího divotvorce. Několik čistokrevných kouzelníků z vládního orgánu nahlásilo, že se ´necítí dobře´ a zasedání se nezúčastní. O Luciusi Malfoyovi se šířily zvěsti, že uprchl do Francie, a neočekávalo se, že se blízké budoucnosti vrátí.

Vešel lord Potter a mudlorozená čarodějka, ve které zřejmě momentálně našel zalíbení. Popletal sledoval, jak se u dveří rozdělili. Dívka zamířila na galerii, zatímco jeho lordstvo kráčelo ke svému místu mezi členy Starostolce. Podle Korneliusova názoru byl chlapec příliš mladý na to, aby zde seděl, ale Její Veličenstvo dalo jasně najevo, že lord Potter je zcela schopen zastávat své povinnosti.

Jakmile se usadil poslední příchozí – a než mohl Kornelius zahájit zasedání – otevřely se velké dveře a zahlaholily trumpety. Kornelius zasténal. Znovu už ne!

Za heroldy v královských livrejích následoval oddíl gardistů, který napochodoval dovnitř v plné zbroji. Za nimi vstoupil muž v mudlovském obleku. Kornelius v něm poznal britského předsedu vlády a znovu v duchu zasténal. Co teď?

John Major přistoupil k pultu a kývl na Korneliuse.

„Pane ministře Popletale, přináším úřední dopis od Jejího Veličenstva královny," prohlásil Major a místnost ztichla. Popletal přisvědčil a neochotně ustoupil stranou. Premiér vytáhl z aktovky dokument, otevřel ho, rozhlédl se po místnosti a začal číst.

„My, Alžběta II., z boží milosti královna Velké Británie, Severního Irska a dalších Našich říší a území, hlava Commonwealthu, ochránkyně víry, posíláme pozdravy všem členům Starostolce a veškerým Našim dalším magickým občanům, ke kterým se tato slova dostanou!

Je známo, že dvacátého prvního prosince tohoto roku se zločinec známý jako Tom Rojvol Raddle, který sám sebe tituloval ´lord Voldemort´, spolu s dalšími šesti osobami přenesl přenášedlem na pozemky londýnského Toweru, kde byli všichni zadrženi za zločiny proti Naší říši. Tom Raddle a jeho společníci byli natrvalo posláni do Hlubiny Toweru.

Nebude žádné podmínečné propuštění, žádná shovívavost. V noci jednadvacátého prosince potkal protistátně orientované kouzelníky znovu tento osud. Nepleťte se: vězení označované jako Azkaban bude nadále sloužit k umísťování těch osob z kouzelnického světa, kteří se dopustí menších zločinů proti zákonům Naší říše, ale teroristé jako Raddle a jemu podobní budou posláni do Hlubiny.

Dále nechť je známo, že Harry James Potter, jeho lordstvo vévoda z Nebelvíru, je za své služby jmenován Královským korunním kouzelníkem. Až jeho lordstvo dokončí svá studia, převezme funkci Nejvyššího divotvorce Našeho magického vládního orgánu označovaného jako Starostolec. Do té doby je jako zastupující regentka určena lady Augusta Longbottomová, která bude jeho lordstvo připravovat na jeho povinnosti.

A vzhledem k tomu, že slečna Amanda Kensingtonová, vedoucí odboru pro styk s mudly, prokázala velkou službu Koruně a Našim občanům tím, že Nás upozornila na žalostný stav královských ochran, a splnila svoji úlohu v porážce násilníka Toma Raddlea, je tímto oceněna velkokřížem Královského řádu Viktoriina s právem používat titul Dáma*) . Zaujme postavení osobního vyslance lorda Pottera.

Dále napomínáme Náš Starostolec, aby si uvědomil, že čas běží. Pokud nebudou zákony kouzelnického světa uvedeny do souladu s Naším přáním, které jsme již vyjádřili při Naší předchozí návštěvě Starostolce, připomínáme, že si vyhrazujeme právo dotyčný Starostolec rozpustit. NEDÁVEJTE Nám k tomu důvod. Nezapomeňte, že Dohoda z roku 1692 stále platí, a může být a bude zrušena, pokud nebude Našim slovům věnována náležitá pozornost.

Nechť nás provází Boží milosrdenství.

Dáno v Našem soudním dvoře ve Westminsteru dne dvacátého druhého prosince léta Páně tisícího devítistého devadesátého pátého ve čtyřicátém třetím roce Naší vlády.

Z nařízení Jejího Veličenstva – John Major, předseda vlády."

Premiér sroloval pergamen a podal ho Korneliusi Popletalovi. Poté sestoupil ze stupínku a opustil komnatu. Jediným zvukem, který narušoval ticho, byla dokonalá pochodová kadence jeho doprovodu.

***

Minerva McGonagallová byla na rozpacích. Štíty, které chránily Bradavice, ji dosud neuznaly za novou ředitelku! Vzhledem k Albusově neschopnosti by měly štíty automaticky přejít do rukou nového ředitele nebo ředitelky. Dosud se tak nestalo.

Svolala schůzku zaměstnanců, aby všechny informovala, že Bradavice zřejmě nejsou spokojeny se současnou situací.

Když personál školy vešel a usazoval se, stála vedle staré Albusovy židle v čele stolu. Zaznamenala smutné pohledy jedněch a zamyšlené výrazy druhých. Severus Snape nepatřil k žádným z nich; jeho tvář neodrážela nic než únavu. Zatímco ostatní se posadili, Severus zůstal stát v zadní části místnosti.

„Je tu nový rok a studenti se zejtra vrátí z vánočních prázdnin," spustila Minerva. „Máme problém. Jak víte, byla jsem Školskou radou jmenována ředitelkou. Jenže neovládám štíty školy, i když už Albus nemůže plnit svý povinnosti a byl odvolán. Jsem na rozpacích, co se to děje," informovala shromážděné. „Jelikož jsem byla jmenovaná, štíty by měly podlíhat mně, ale nereagujou."

„Když dovolíš, Minervo," promluvit Severus a popošel ke konci dlouhého stolu. „Vím, že jsi tvrdě pracovala pro dobro školy, ale Albus tím svým ´vyšším dobrem´ napáchal hodně škody. Víc, než si kdokoliv uvědomil."

Zaměstnanci si začali mezi sebou mumlat a Minerva vyprskla: „Co tím jako myslíš?"

Severus stál se skloněnou hlavou a dlouhé černé vlasy mu zakrývaly tvář. Minerva to vycítila jako první. Magie hradu jako by se převalila místností a štíty se napojily na mistra lektvarů.

Severus zvedl hlavu. Zdálo se, že z jeho tmavých očí vyzařuje moc. „Samotná prastará magie a Paní, které sloužím, mě požádaly, abych prozatím převzal pozici ředitele, dokud nebude právoplatná ředitelka dostatečně zralá a ochotná zaujmout svůj post. Do té doby nás čeká spousta práce. Albus příliš dlouho ignoroval problémy v této škole; hrál si svoje hry a my tím teď trpíme."

Rubeus Hagrid začal něco namítat a po něm i několik dalších, ale všichni byli umlčeni praskající magií v místnosti.

„Jsi příliš v jeho vleku, Minervo," prohlásil Severus vážně, „jinak bys nedovolila, aby Albusovi prošlo všechno, co udělal. Jsi příliš zaslepená, nevidíš muže, ale legendu. Magie už toho má dost!" Prošel kolem stolu a zastavil se až před Minervou. „Magie a Paní přikazují, abych převzal místo ředitele a napravil škody, které Albus napáchal. Nebudu poklonkovat ministerstvu nebo Radě a nebudu tolerovat jejich vměšování!"

„Řekl jsi ´prozatím´. Na koho čekáme?" zeptal se Filius Kratiknot.

„Na tu, kterou vybrala prapůvodní magie. Nebude připravená ještě nejméně deset let. To je vše, co vám povím."

Minerva se zhroutila do Albusova křesla. Inu, chtěla odpovědi a dostala je. Merlin jim všem pomáhej.

***

Oslava Nového roku byla tichou, melancholickou záležitostí, poněkud odlišnou od těch v minulých letech. Rodina McIntyreových se jako obvykle sjela do Manchesteru. John a jeho bratranec krátce probrali události v jejich životech a jako vždy rychle vyrazili zahrát si ragby.

Hermiona spolu s rodiči oslavila svátky rovněž poklidně. O druhém svátku vánočním se setkali s Johnem a jeho rodinou. John dívce věnoval zásnubní prsten z bílého zlata s malými diamanty obklopujícími smaragd a zavázal se, že až dokončí školu, vymění ho za snubní. Do té doby půjdou na všechno pomalu.

Večer předtím, než se Hermiona musela vrátit do Bradavic, se spolu procházeli po pozemcích Toweru. Neobávali se jeho ochran, protože tu byli ode dne, kdy je štíty přijaly, vítaní a chránění.

Slunce zapadlo před hodinou a svěží zimní vzduch trochu štípal. Obloha byla z větší části jasná, ale světla a zvuky města se zdály jakoby téměř utlumené.

Havrani už byli dávno zavření v klecích. John věděl, že se s Hermionou musí brzy vrátit dovnitř, ale měl pocit, že než nastane noc, musí se ještě jednou projít po trávníku.

„Vaše lordstvo," ozval se přízračný hlas královny Anny, která plula směrem k nim. Rázem se objevilo několik dalších duchů. Johnovi dávní kamarádi, princátka, se zachichotali a přiskočili blíž.

„Vaše Výsosti," uklonil se John královně a Hermiona udělala pukrle. „Co pro vás mohu v dnešní zimní podvečer udělat?"

Duch vznešené dámy se usmál a naznačil jim, ať vstanou. „Jsme s vámi spokojeni, vaše lordstvo, a také s vámi, lady Hermiono. Chtěli bychom vám pogratulovat k zasnoubení. Výtečné. Vskutnu výtečné!"

„Děkuji, Vaše Výsosti."

„Velice nás rmoutí, že ti, kteří byli uvězněni v Hlubině, už nikdy nebudou mít dovoleno odejít, ani nedojdou klidu po smrti. Jsou navždy lapeni souborem run, které je svazují," pronesla s hlubokým povzdechem. I zbytek duchů nějakým způsobem vyjádřil souhlas s tímto smutkem, a dokonce i duchové zvířat vykazovali lítost.

„Nicméně," pokračoval stín královny, „jsme potěšeni, že jste se rozhodli zůstat věrní své cestě a uvést Náš kouzelnický svět do souladu. Vy dva budete silou dobra ve světě poskvrněném temnotou. Chválíme vás."

„Stejně tak i já," ozval se hlas bohyně, která vkročila do skupiny duchů. „Dobře jsi to provedl, mé dítě z rodu Havranů. Jsem velmi potěšena. Naplnil jsi proroctví vyslovené před tvým narozením. Ačkoliv přiznávám, že mne překvapilo, jak málo krve bylo prolito."

John se začervenal a zajíkl se. K tomuto prohlášení neměl moc co dodat. Obě princátka se zachichotala, čímž přerušila napětí.

„Má paní," ozvala se Hermiona a strhla tím pozornost na sebe. „Vím, že bylo prolito málo krve, ale dnešní válčení se hodně liší od toho v minulosti. Zabíjení na dálku s minimem rozruchu je v současném světě standardem. Prosím, odpusťte nám, že jsme zcela nenaplnili vaše očekávání; nebyl to záměr. Modlíme se, abyste nám i nadále zachovala přízeň."

Paní Morrigan shlédla na svého vyvoleného a jeho přítelkyni a usmála se. „Jsem velice potěšena, že tak dobře rozumíte Mým potřebám. Hodně Mi toho dáváte. Už jen tím jsi Mne znovu utvrdil ve správnosti rozhodnutí vybrat si tě jako Mé vtělení. Nicméně toho stále zbývá hodně k dokončení; ale jak jsi řekla, v současném světě už se tolik nevolá po individuálním boji jako kdysi."

Položila zářivé ruce na Johnovu a Hermioninu hlavu. „Žehnám vám i vašemu zasnoubení. Pokračujte v boji. Zlo bylo dnes odvráceno, ale ještě je toho nutno hodně vykonat. Dokud si budete stát po boku, nikdo vás neporazí. Kupředu, Můj Havrane a Má Vydro, kráčejte vstříc vašemu dokonalému sladění."

Na to bohyně ustoupila stranou a vytratila se do noci. Oba mladí lidé zůstali na trávníku sami. Z dálky zaznělo odbíjení hodin na Big Benu.

„Johne! Hermiono!"

„Už jdeme, teto Maggie!" zavolal John a společně zamířili dovnitř.

Život bude pokračovat ve svém pravidelném rytmu. John věděl, že jedna bitva skončila, ale že přivést kouzelnický svět do moderní doby bude jeho dalším ´velkým dobrodružstvím´.

***

 

*) https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d_Viktoriin


PA: Inu, tímto se povídka uzavírá. Byla to dlouhá jízda a skvěle strávený čas. Rády bychom poděkovaly Philovi, našemu milovanému betareaderovi a konzultantovi přes britský jazyk. Usměrňoval nás, abychom nesešly z cesty.

Chceme poděkovat všem, kteří tuto povídku přečetli, okomentovali a užili si ji. Těm, co si myslí, že jsme to ukončily příliš brzy, vzkazujeme, že, inu, takový je život. Musely jsme to někde ukončit a tohle bylo to nejlepší místo.

Nebude žádné pokračování. Příběh má svůj samostatný základ.


PP: Ano, jsme v cíli a já bych rovněž chtěla poděkovat, v prvé řadě mé milované betušce Ivet za to, že se mnou prošla úskalími angličtiny, češtiny a šibeničních termínů pro publikování. Díky moc, že jsi to se mnou vydržela.

Další na řadě jste vy čtenáři. Jsem moc ráda, že si povídka našla tolik nadšených příznivců, kteří mě motivovali a popoháněli mi při překladu prsty po klávesnici svými pochvalnými komentáři. Z celého sovího srdíčka vám děkuju za přízeň.


PB: Já ráda :-* Já moc ráda :-* Taky musíme poděkovat tobě, že jsi nám to přeložila, ne?


* Finite Incantatem * 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! (Hodnotenie: 1)
Od: Jimmi - 12.03. 2023
| |
Test

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: lucky - 15.03. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 07.10. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 16.07. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: denice - 04.12. 2022
Tak jsem zase jednou dočetla úchvatný příběh Rváčka Johna-Harryho, a znovu lituji, že už je konec. Zase se raduji, že mazaný Lucius vyvázl a tak těžce zkoušený Severus se dočkal klidu, svobody a zaslouženého ocenění. Fantastická povídka, a opakováním nezevšední. Díky, sovičko!
Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Jacomo - 05.12. 2022
Jsem ráda, že tě příběh těší i opakovaně. Sama se k němu ráda občas vrátím, i kdyby jen na skok, a vzpomínka na naše společné chvíle v Toweru to rozhodně ještě umocňuje.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Triana - 09.04. 2021
No proste waaaw. Jedinečný a úžasný pribeh. Nič v podobnom znení som ešte nečítala. Zapojenie kráľovnej sa mi veľmi páči. A Albusa neznášam, zas sa tu ukázal. Severus naopak bol uplne "svoj" a Harry bol úžasný ako šľachtic, dobre vychovaný, vytrenovany, pritom s čistý srdcom. Ďakujem Jacomo :) úžasná práca a skvely a jedinečný pribeh.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Claire - 19.03. 2021
Pokorně žádám za prominutí, že obecně okomentuji povídku jako celek (nezvládala bych jednotlivé kapitoly archivu a stále přibývající novinky). Zcela subjektivně se domnívám, že právě to "převyprávění" dodalo kouzlo příběhu, co se tím pádem nemusí skoro otrocky držet zažitých vzorců. Mudlovského dějepisu bylo přiměřeně, mistra Poea úměrně, zápletka neotřelá - co víc by si měl čtenář přát. A konec? Nu, ať by byl kdekoliv, vždy by se našel někdo, komu to nebude vyhovovat, chtěl by víc či míň, jiný úhel pohledu, jiný děj - nevděčník, ať si tu svou správnou a vysněnou napíše sám! Mně se tato líbila, nemám příliš ráda umělé natahování děje, takže spokojenost i s tím koncem přesně tam, kde byl. Děkuji za čas a péči, Jacomo, rovněž tak Ivet a Solace za výstižný banner. Merline, abych nebyla jak z předávání Oscarů.... končím. Btw, jak se zaradoval pan Jacomo, že jako "hmatatelný" důkaz díků za trpělivost měl nějaký čas krom rozsáhlých Bradavic doma nastěhovaný i monumentální Tower?

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: reakat - 30.01. 2021
Jedna z mých nejoblíbenějších povídek. Děkuji, že se k ní mohu stále vracet ♡

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: marci - 12.12. 2019
Milá Jacomo, tak jsem konečně dočetla až do konce :) Nádherná povídka! Ten závěr byl sice trochu jako z rychlíku - po poměrně podrobném ději v první půli povídky mi to přišlo až uspěchané, ale vlastně všechno, co mělo být řečeno, řečeno také bylo. Jsem potěšena Severusovým osudem. Jo, tak by to mohlo být. Brumbála mi líto nebylo, i když jak jsem si zpočátku přála, aby mu někdo "nakopal řiť" za ty jeho intriky, až toto bych mu nenadělila, ale to holt je život. Zapojení Koruny, starých božstev a všech obyvatel Toweru do děje mě nepřestalo bavit po celou dobu čtení - prostě jsi vyhmátla luxusní povídku a já se k ní budu určitě vracet :) Moc děkuji Tobě i betušce za skvělou práci a těším se na další Tvé překlady :)

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: lenus - 01.12. 2019
Luxus, ďakujem za preklad originálnej poviedky bez klišé, aj takéto okorenenie HP sveta treba =)

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: luisakralickova - 01.12. 2019
Velké díky za sobotní mňamky a nedělní nášup. Skvělý překlad a rozšíření obzorů. Doufám, že v novém roce bude něco neméně výživného;)

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: miroslava - 01.12. 2019
Tak. A je konec. Toto je luxusní povídka. Díky parádnímu překladu dobře čtivá a návyková. Budu se k ní ráda vracet. Všechno dopadlo tak jak má, dobro vyhrálo, ale já jsem nejraději za Severuse..... Jacomo a Ivet, děkuji moc za zprostředkování této čarokrásné povídky, za vaši neúnavnou práci na překladu a těším se na další.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: LidkaH - 01.12. 2019
Mockrát děkuji za překlad.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: larkinh - 30.11. 2019
Děkuji za překlad, četla jsem to několikrát i v AJ, a teď jsem si to mohla poprvé celé vychutnat v češtině!

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: JSark - 30.11. 2019
Tak sme na konci. Trochu kruté, stále si stojím za tým, že nikto neskúmal, či tí okolo Voldyho to robili dobrovoľne alebo nie. Ale tak uznávam, že ako riešenie originálne. :) Ďakujem za preklad aj za výber poviedky, páči sa mi aj to párovanie s Hermionou, aj ten záber do čarodejnícko-muklovskej minulosti a tradícií. Už sa teším na ďalšiu poviedku, do ktorej sa pustíš. :D

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: samba - 30.11. 2019
Děkuji za milou povídku, víkendové potěšení.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: prodavacka - 30.11. 2019
Děkuji za překlad, celá povídka je úžasná, a závěr se bohužel přiblížil moc brzy, ale byl pěkný,Zdraví Prodavačka a přeje pěkné svátky.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: sisi - 30.11. 2019
Takže to končí takto? Vlastně celý rok sobota za sobotou, případně s mým zpožděním, ale víceméně každý týden. Rok v Toweru a Bradavicích. Jsem z toho smutná. Co když Voldy v Hlubině zvodnatelní a odteče do Temže? Subliminaci by ještě zvládl... Ne, nebudu se děsit dopředu. Morigen to zařídila dobře. Harry a Hermiona budou muset vymyslet, jak ukojit její krvežíznivost. Jinak mají oba dost práce před sebou už teď. Co teprve za deset let, až převezmou i kouzelnickou školu? E - ee jen tu plácám. Po povídce tohoto typu se mi bude stýskat. Velice děkuji za překlad, za šibeniční termíny k vydání( no za ty se děkuje těžko, protože já to nepřekládala, jen četla, že?) za předadventní nášupy, za nostalgii. Děkuji.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: denice - 29.11. 2019
Tak končí naše komedie, zlo prohrává a dobro žije... (Promiň, bylo to silnější než já). Jsem smutná, že končí zase jedna nezapomenutelná povídka. Je úplně jiná, to už tu myslím bylo mnohokrát napsáno, a proto tak snadno nevymizí z paměti. Pro mě má dva obrovské bonusy - pár kapitol mám spojených s tvým hlasem, a pak, když se nějaká scéna odehrává v Toweru, stačí zavřít oči a přenést se tam. Voldemort tedy dopadl opravdu mizerně - pomalá smrt v kobce, z níž není úniku, notabene se společníky, kteří mu jistě ještě osladí poslední chvíle. Ale zase může v Toweru strašit a intrikovat až do skonání světa, že. Jeho Nejprosvícenější Jasnost vévoda z Nebelvíru mi bude moc chybět, stejně jako senilita drahouška Albuse, mazaný Lucius (tolik jsem doufala, že vyvázne - a o jo, mizera jeden skvělý!) a všichni ti ostatní. Celý rok jsem se královsky bavila, někdy sice i tam, kde to autorky asi tak úplně nepředpokládaly, ale to není nic proti ničemu. Zpočátku jsem si nějak nemohla zvyknout na tu mytologii, ale postupně mi Morrigan přirostla k srdci svou laskavostí, vlídným pochopením a šlechetností, kterou projevila k Severusovi. Upřímně mu přeju to ředitelování, a Minervě s Hagridem i ostatním Albusovým příznivcům taky. Sovičko, moc, moc děkuji za opravdu jedinečnou povídku. Jednu z těch, které si vytisknu, protože co kdyby náhodou někdo zrušil internet...

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Nanya - 29.11. 2019
Ďakujem za preklad. Veľmi zaujímavá a dobrá poviedka. Základ bol z trochu iného súdka čo umocnilo záujem o poviedku. Mám rada keď sa stretávam s takým Harrym ako bol John/Harry.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Neprihlásený - 29.11. 2019
I já se přidávám k velkým díkům za úžasné dobrodružství, které jste pro nás přeložily, milé čarodějky :) Byla to jízda a ohromě mě to bavilo! :) K poslednímu dílu snad ani nemám slov... byl úžasný :) Yuki

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Lupina - 29.11. 2019
Tak, jsme na konci. Tento příběh byl opravdu něco jiného. Téma bylo naprosto netradiční a mě chytlo. Musím říct, že číst to v překladu, byla pecka. Z bohyně jsem měla mrazení v zádech, Brumbál mi neskutečně lezl na nervy, a dobře mu tak, ten konec si zasloužil, a ještě jsme tu měli Severuse. Navíc mám ráda, když Harry není vykreslen jako pako, tady navíc skýtá i možnost představovat si, jak bude vypadat dospělý, schopný boje, zdatný a ne nějaká podvyživená sušinka ;-) Moc děkuji, Jacomo, za překlad. Byla to parádní jízda.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: kakostka - 29.11. 2019
Aha, takže budoucí ředitelkou Bradavic bude Hermiona:-) no, má na to ještě 10 let, aby se připravila a zbavila se občasného "Albusování". Snad to bez jeho vlivu a obdivu půjde rychle. Navíc současný prozatímní pan ředitel to určitě rychle vymete, včetně rohů a koutů a věřím, že ii Minerva se otřepe a stane se hvězdou sboru. Hvězdou, která bude věřit sobě a neřešit, co by dělal ten intrikán. Korunní kouzelník, to je dobrý. Jsem trochu zaskočená vášnivým polibkem a taky zasnoubením, v jakém že to jsou ročníku Bradavic? já vím, že studovali napřed, prošli si kde čím, ale tohle bych si klidně odpustila. děkuju za překlad povídky a pravidelné přidávání, s radostí jsem většinou číhala na půlnoc.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Gift - 29.11. 2019
To byla ale povidka! Neco takoveho tu jeste nebylo jak tematikou, tak i originalnim zpracovanim kanonu. Priznavam se, ze me pribeh asi v polovine povidky trochu prevalcoval. Mela jsem problem si zvyknout na novou postavu Johna. Pres vsechna vysvetleni autorky, proc se chova, jak se chova, me neskutecne iritoval. Za to ovsem nemuze ani nas prekladatelsky tym, ani autorky. Je to otazka vkusu a casto i nalady. Takze prestoze mi nebyla vetsina postav sympaticka, nebo spis nebyla z meho pohledu tak do hloubky zpracovana, jak by si zaslouzila, dejova linie byla bomba. Moc a moc dekuji za tak rychly a dukladny preklad. Bylo to (opet!) uzasne obohaceni techto stranek.

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: zuzule - 29.11. 2019
Moooc dekuji. Byla to skvela povidka!

Re: 47. Nevzchopí se - víckrát ne! Od: Reni38 - 29.11. 2019
Moc děkuju za překlad povídky. Byla úžasná a celý týden jsem se těšila na nový díl. Teď se budu těšit na adventní povídky. Vůbec bych chtěla moc poděkovat za tenhle úžasný veb.

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce