Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hlubina Toweru je vězení pro čarodějky a kouzelníky, kteří se dostali do konfliktu s vládnoucím monarchou, vytvořené dlouho před tím, než byl postaven Azkaban. Do jejích základů byly vytesány magií napuštěné runy, které se živí z magie obětí uvržených do této temné díry. Není odtud úniku. Díky blízkosti řeky představuje jedinou dostupnou věc voda. Tu žádné runy nezadrží, takže neustále stéká ze stěn a zase mizí v zemi. Dokonce i vzduch se díky chytrému použití run recykluje. Podlahu samotnou pokrývá bláto a trosky spolu s rozpadajícími se kostmi předchozích vězňů, ponechaných zde svému osudu.

Nikdo neví, kde přesně se Hlubina nachází; tyto informace byly v minulosti z mapy Toweru vyškrtnuty královským výnosem. Odtud nemohl být nikdo zachráněn, což byl důvod, proč byla tak zřídka používána a proč se Azkaban stal ´humánnějším´ řešením.

Tom Raddle a jeho společníci byli odsouzeni k zániku. Starobylá soustava run Hlubiny byla v odčerpávání jejich magie velmi účinná.

Šlo o jedinou možnost, se kterou Raddle při rozdělení duše a vytvoření viteálů nepočítal. Jak se jeho duše pokoušela zachovat tuto úroveň existence, další její odporné kousky rozeseté po Británii pomalu slábly. Když uvěznění kouzelníci usilovali o útěk, používání magie pouze zvyšovalo její odliv.

Čas stál na straně Hlubiny.

***

Vojáci a přítomní strážci vyčkávali s odchodem, protože se chtěli ujistit, že žádný z Raddleových stoupenců neunikl svému osudu. Premiér a Harry se rozhodli také počkat do rána, než budou řešit zbytek Smrtijedů.

Těm, kteří vnímali magii, připadalo, že se ochrany Toweru zbláznily. Starobylé štíty praskaly a prskaly jako miniaturní ohňostroje. Oslepovaly a většina lidí, kteří se nacházeli na pozemcích a mohli sílu ochran spatřit, trpěla hroznými bolestmi hlavy.

Když už John a Wolf nemuseli zůstat na místě, spěšně zamířili do kasáren. Maggie, Hermiona, Amanda, Sirius a Remus čekali na jejich návrat. Byli upozorněni, aby neopouštěli dosah štítů, které obklopovaly byty zaměstanců.

Premiér ukončil hovor s Buckinghamským palácem a následoval tým dovnitř.

John si po chvilce uvědomil, že objímá Hermionu, jako kdyby na tom závisel jeho život. Všichni věděli, že existuje malé riziko neúspěchu, protože zaplést se s ochranami tak starobylými a temnými, jako jsou ty v Toweru, bylo velice nebezpečné. Neexistoval žádný způsob, jak předpovědět jejich reakci na probuzení po tak dlouhém spánku.

Maggie a Ben počkali, než se mladý pár vzájemně ujistí, že jsou v pořádku. A jestli velice vášnivý polibek, kterého byli dospělí svědky, něco naznačoval, možná by měla být stanovena nějaká striktní pravidla etikety - alespoň do doby, než budou ti dva právně způsobilí k poněkud ´dospělejší´ formě vztahu.

Tu noc toho nikdo moc nenaspal. Bezpečnostní personál procházel opakovaně objektem, pobouřený víc než jeho štíty. Mnozí duchové byli zneklidněni, protože cítili temnou pachuť vycházející z Hlubiny. Zvažovali též, jestli ke spoustě duší uvězněných ve zdech Toweru přibudou nějaké další.

Premiér odešel po šálku čaje ochuceném kapkou brandy na Downing Street číslo deset, aby sepsal zprávu pro Její Veličenstvo. John a Wolf museli sestavit svá vlastní hlášení, což učinili v pohodlí kanceláře mistra havranů. Hermiona zůstala s Johnem, aby se ujistila, že je v pořádku.

***

Po celé Británii se mnoho Raddleových stoupenců probudilo s bolavou rukou a úpornou bolestí hlavy způsobenou magickým vyčerpáním, nebo se neprobudilo vůbec. Když lord Voldemort označil své přívržence Znamením, svázal tím jejich magii se svou. Mohl ji tak od nich čerpat, aby přiživil svou sílu, ale záviselo to na vzdálenosti Smrtijedů od Toweru a na jejich magických schopnostech. Tudíž ti, kteří se nacházeli dostatečně daleko, nebyli zoufalým zápasem svého mistra zasaženi.

***

Lucius Malfoy cítil ze Znamení zla útok na svou magii. Naštěstí pro něj pobýval dostatečně daleko od svého pána, takže nemohl být vysáván. Malfoyovi si to hned poté, co Lucius místo sebe poslal do Toweru dvojníka, namířili do svého zámku na severu Francie. Draco a Narcisa protestovali, ale Lucius nepovolil. Malfoy starší dal na radu svého přítele; není moudré rozhněvat tak krvežíznivé božstvo, jakým je Paní.

***

Severus Snape necítil nic. Jeho Znamení bylo nahrazeno symbolem bohyně, které sloužil. Věděl, že tuto noc čeká jeho bývalého pána konec z rukou toho Potterovic potěru. Takže držel na Její mýtině v lese tichou vigilii. Jeho jediným společníkem byl malý ohýnek poblíž kamenného oltáře. Bohyně už dávno přijala jeho dary a jeho jedinou modlitbou bylo, aby Potter uspěl a vyšel ze střetu živý. Konec konců, Paní byla velmi krvežíznivá bohyně.

Severus Snape čekal u pableskujících plamenů, které vrhaly na okolní sníh bledé světlo, s lahví nejlepší Ogdenské. Havrani měli práci jinde, takže les halilo ticho. Přesto mu závan větru přinesl hlas Bohyně mumlající pokyny ohledně toho, co od něj očekává v budoucnu. Nehodlal se jim vzpouzet.

***

Vyšlo slunce a zahnalo noční stíny a zlověstné předtuchy. Johnovi se konečně podařilo odplížit se do postele a urvat pár hodin spánku. Hermiona vklouzla k němu, ale oba byli příliš unavení, takže si zvládli jen vyměnit pár láskyplných slov a polibků, než se propadli do Morfeovy náruče.

Wolf hleděl na něžnou scénu před sebou a vzpomněl si, že je takto našel spát poté, co Ben dostal infarkt. Vadilo mu, že je musí probudit, ale povinnost volala. V Buckinghamském paláci čekalo Její Veličenstvo. Co měla panovnice v úmyslu, bylo záhadou, ačkoliv Wolf a Ben měli jakousi hrubou představu.

***

Členové vznešených rodů a volení zástupci se sešli na posledním letošním zasedání Starostolce. Na programu měli mnoho úkolů.

Prvním bylo nahrazení Albuse Brumbála, protože léčitelé nedávali žádnou naději, že se starý kouzelník uzdraví.

Zadruhé bylo třeba promyslet, co si počít s výzvou Jejího Veličenstva k reformě. Mnoho starých čistokrevných kouzelníků se stále bránilo změnám, které byly požadovány. Mnozí přešlapovali na místě, svázaní právními kličkami. Kdyby přešlapovali na místě dostatečně dlouho, kynula jim naděje, že nebudou muset nic měnit a život bude pokračovat ve vyjetých kolejích.

Pokud šlo o Korneliuse Popletala, zůstal ministrem kouzel jen o vlásek. Ještě jeden přehmat a skončí. Její Veličenstvo už nebude tolerovat žádnou nekompetentnost.

Než členové Starostolce zaujali svá místa, ministr se v duchu probíral seznamem, kdo by mohl převzít funkci Nejvyššího divotvorce. Několik čistokrevných kouzelníků z vládního orgánu nahlásilo, že se ´necítí dobře´ a zasedání se nezúčastní. O Luciusi Malfoyovi se šířily zvěsti, že uprchl do Francie, a neočekávalo se, že se blízké budoucnosti vrátí.

Vešel lord Potter a mudlorozená čarodějka, ve které zřejmě momentálně našel zalíbení. Popletal sledoval, jak se u dveří rozdělili. Dívka zamířila na galerii, zatímco jeho lordstvo kráčelo ke svému místu mezi členy Starostolce. Podle Korneliusova názoru byl chlapec příliš mladý na to, aby zde seděl, ale Její Veličenstvo dalo jasně najevo, že lord Potter je zcela schopen zastávat své povinnosti.

Jakmile se usadil poslední příchozí – a než mohl Kornelius zahájit zasedání – otevřely se velké dveře a zahlaholily trumpety. Kornelius zasténal. Znovu už ne!

Za heroldy v královských livrejích následoval oddíl gardistů, který napochodoval dovnitř v plné zbroji. Za nimi vstoupil muž v mudlovském obleku. Kornelius v něm poznal britského předsedu vlády a znovu v duchu zasténal. Co teď?

John Major přistoupil k pultu a kývl na Korneliuse.

„Pane ministře Popletale, přináším úřední dopis od Jejího Veličenstva královny," prohlásil Major a místnost ztichla. Popletal přisvědčil a neochotně ustoupil stranou. Premiér vytáhl z aktovky dokument, otevřel ho, rozhlédl se po místnosti a začal číst.

„My, Alžběta II., z boží milosti královna Velké Británie, Severního Irska a dalších Našich říší a území, hlava Commonwealthu, ochránkyně víry, posíláme pozdravy všem členům Starostolce a veškerým Našim dalším magickým občanům, ke kterým se tato slova dostanou!

Je známo, že dvacátého prvního prosince tohoto roku se zločinec známý jako Tom Rojvol Raddle, který sám sebe tituloval ´lord Voldemort´, spolu s dalšími šesti osobami přenesl přenášedlem na pozemky londýnského Toweru, kde byli všichni zadrženi za zločiny proti Naší říši. Tom Raddle a jeho společníci byli natrvalo posláni do Hlubiny Toweru.

Nebude žádné podmínečné propuštění, žádná shovívavost. V noci jednadvacátého prosince potkal protistátně orientované kouzelníky znovu tento osud. Nepleťte se: vězení označované jako Azkaban bude nadále sloužit k umísťování těch osob z kouzelnického světa, kteří se dopustí menších zločinů proti zákonům Naší říše, ale teroristé jako Raddle a jemu podobní budou posláni do Hlubiny.

Dále nechť je známo, že Harry James Potter, jeho lordstvo vévoda z Nebelvíru, je za své služby jmenován Královským korunním kouzelníkem. Až jeho lordstvo dokončí svá studia, převezme funkci Nejvyššího divotvorce Našeho magického vládního orgánu označovaného jako Starostolec. Do té doby je jako zastupující regentka určena lady Augusta Longbottomová, která bude jeho lordstvo připravovat na jeho povinnosti.

A vzhledem k tomu, že slečna Amanda Kensingtonová, vedoucí odboru pro styk s mudly, prokázala velkou službu Koruně a Našim občanům tím, že Nás upozornila na žalostný stav královských ochran, a splnila svoji úlohu v porážce násilníka Toma Raddlea, je tímto oceněna velkokřížem Královského řádu Viktoriina s právem používat titul Dáma^*) . Zaujme postavení osobního vyslance lorda Pottera.

Dále napomínáme Náš Starostolec, aby si uvědomil, že čas běží. Pokud nebudou zákony kouzelnického světa uvedeny do souladu s Naším přáním, které jsme již vyjádřili při Naší předchozí návštěvě Starostolce, připomínáme, že si vyhrazujeme právo dotyčný Starostolec rozpustit. NEDÁVEJTE Nám k tomu důvod. Nezapomeňte, že Dohoda z roku 1692 stále platí, a může být a bude zrušena, pokud nebude Našim slovům věnována náležitá pozornost.

Nechť nás provází Boží milosrdenství.

Dáno v Našem soudním dvoře ve Westminsteru dne dvacátého druhého prosince léta Páně tisícího devítistého devadesátého pátého ve čtyřicátém třetím roce Naší vlády.

Z nařízení Jejího Veličenstva – John Major, předseda vlády."

Premiér sroloval pergamen a podal ho Korneliusi Popletalovi. Poté sestoupil ze stupínku a opustil komnatu. Jediným zvukem, který narušoval ticho, byla dokonalá pochodová kadence jeho doprovodu.

***

Minerva McGonagallová byla na rozpacích. Štíty, které chránily Bradavice, ji dosud neuznaly za novou ředitelku! Vzhledem k Albusově neschopnosti by měly štíty automaticky přejít do rukou nového ředitele nebo ředitelky. Dosud se tak nestalo.

Svolala schůzku zaměstnanců, aby všechny informovala, že Bradavice zřejmě nejsou spokojeny se současnou situací.

Když personál školy vešel a usazoval se, stála vedle staré Albusovy židle v čele stolu. Zaznamenala smutné pohledy jedněch a zamyšlené výrazy druhých. Severus Snape nepatřil k žádným z nich; jeho tvář neodrážela nic než únavu. Zatímco ostatní se posadili, Severus zůstal stát v zadní části místnosti.

„Je tu nový rok a studenti se zejtra vrátí z vánočních prázdnin," spustila Minerva. „Máme problém. Jak víte, byla jsem Školskou radou jmenována ředitelkou. Jenže neovládám štíty školy, i když už Albus nemůže plnit svý povinnosti a byl odvolán. Jsem na rozpacích, co se to děje," informovala shromážděné. „Jelikož jsem byla jmenovaná, štíty by měly podlíhat mně, ale nereagujou."

„Když dovolíš, Minervo," promluvit Severus a popošel ke konci dlouhého stolu. „Vím, že jsi tvrdě pracovala pro dobro školy, ale Albus tím svým ´vyšším dobrem´ napáchal hodně škody. Víc, než si kdokoliv uvědomil."

Zaměstnanci si začali mezi sebou mumlat a Minerva vyprskla: „Co tím jako myslíš?"

Severus stál se skloněnou hlavou a dlouhé černé vlasy mu zakrývaly tvář. Minerva to vycítila jako první. Magie hradu jako by se převalila místností a štíty se napojily na mistra lektvarů.

Severus zvedl hlavu. Zdálo se, že z jeho tmavých očí vyzařuje moc. „Samotná prastará magie a Paní, které sloužím, mě požádaly, abych prozatím převzal pozici ředitele, dokud nebude právoplatná ředitelka dostatečně zralá a ochotná zaujmout svůj post. Do té doby nás čeká spousta práce. Albus příliš dlouho ignoroval problémy v této škole; hrál si svoje hry a my tím teď trpíme."

Rubeus Hagrid začal něco namítat a po něm i několik dalších, ale všichni byli umlčeni praskající magií v místnosti.

„Jsi příliš v jeho vleku, Minervo," prohlásil Severus vážně, „jinak bys nedovolila, aby Albusovi prošlo všechno, co udělal. Jsi příliš zaslepená, nevidíš muže, ale legendu. Magie už toho má dost!" Prošel kolem stolu a zastavil se až před Minervou. „Magie a Paní přikazují, abych převzal místo ředitele a napravil škody, které Albus napáchal. Nebudu poklonkovat ministerstvu nebo Radě a nebudu tolerovat jejich vměšování!"

„Řekl jsi ´prozatím´. Na koho čekáme?" zeptal se Filius Kratiknot.

„Na tu, kterou vybrala prapůvodní magie. Nebude připravená ještě nejméně deset let. To je vše, co vám povím."

Minerva se zhroutila do Albusova křesla. Inu, chtěla odpovědi a dostala je. Merlin jim všem pomáhej.

***

Oslava Nového roku byla tichou, melancholickou záležitostí, poněkud odlišnou od těch v minulých letech. Rodina McIntyreových se jako obvykle sjela do Manchesteru. John a jeho bratranec krátce probrali události v jejich životech a jako vždy rychle vyrazili zahrát si ragby.

Hermiona spolu s rodiči oslavila svátky rovněž poklidně. O druhém svátku vánočním se setkali s Johnem a jeho rodinou. John dívce věnoval zásnubní prsten z bílého zlata s malými diamanty obklopujícími smaragd a zavázal se, že až dokončí školu, vymění ho za snubní. Do té doby půjdou na všechno pomalu.

Večer předtím, než se Hermiona musela vrátit do Bradavic, se spolu procházeli po pozemcích Toweru. Neobávali se jeho ochran, protože tu byli ode dne, kdy je štíty přijaly, vítaní a chránění.

Slunce zapadlo před hodinou a svěží zimní vzduch trochu štípal. Obloha byla z větší části jasná, ale světla a zvuky města se zdály jakoby téměř utlumené.

Havrani už byli dávno zavření v klecích. John věděl, že se s Hermionou musí brzy vrátit dovnitř, ale měl pocit, že než nastane noc, musí se ještě jednou projít po trávníku.

„Vaše lordstvo," ozval se přízračný hlas královny Anny, která plula směrem k nim. Rázem se objevilo několik dalších duchů. Johnovi dávní kamarádi, princátka, se zachichotali a přiskočili blíž.

„Vaše Výsosti," uklonil se John královně a Hermiona udělala pukrle. „Co pro vás mohu v dnešní zimní podvečer udělat?"

Duch vznešené dámy se usmál a naznačil jim, ať vstanou. „Jsme s vámi spokojeni, vaše lordstvo, a také s vámi, lady Hermiono. Chtěli bychom vám pogratulovat k zasnoubení. Výtečné. Vskutnu výtečné!"

„Děkuji, Vaše Výsosti."

„Velice nás rmoutí, že ti, kteří byli uvězněni v Hlubině, už nikdy nebudou mít dovoleno odejít, ani nedojdou klidu po smrti. Jsou navždy lapeni souborem run, které je svazují," pronesla s hlubokým povzdechem. I zbytek duchů nějakým způsobem vyjádřil souhlas s tímto smutkem, a dokonce i duchové zvířat vykazovali lítost.

„Nicméně," pokračoval stín královny, „jsme potěšeni, že jste se rozhodli zůstat věrní své cestě a uvést Náš kouzelnický svět do souladu. Vy dva budete silou dobra ve světě poskvrněném temnotou. Chválíme vás."

„Stejně tak i já," ozval se hlas bohyně, která vkročila do skupiny duchů. „Dobře jsi to provedl, mé dítě z rodu Havranů. Jsem velmi potěšena. Naplnil jsi proroctví vyslovené před tvým narozením. Ačkoliv přiznávám, že mne překvapilo, jak málo krve bylo prolito."

John se začervenal a zajíkl se. K tomuto prohlášení neměl moc co dodat. Obě princátka se zachichotala, čímž přerušila napětí.

„Má paní," ozvala se Hermiona a strhla tím pozornost na sebe. „Vím, že bylo prolito málo krve, ale dnešní válčení se hodně liší od toho v minulosti. Zabíjení na dálku s minimem rozruchu je v současném světě standardem. Prosím, odpusťte nám, že jsme zcela nenaplnili vaše očekávání; nebyl to záměr. Modlíme se, abyste nám i nadále zachovala přízeň."

Paní Morrigan shlédla na svého vyvoleného a jeho přítelkyni a usmála se. „Jsem velice potěšena, že tak dobře rozumíte Mým potřebám. Hodně Mi toho dáváte. Už jen tím jsi Mne znovu utvrdil ve správnosti rozhodnutí vybrat si tě jako Mé vtělení. Nicméně toho stále zbývá hodně k dokončení; ale jak jsi řekla, v současném světě už se tolik nevolá po individuálním boji jako kdysi."

Položila zářivé ruce na Johnovu a Hermioninu hlavu. „Žehnám vám i vašemu zasnoubení. Pokračujte v boji. Zlo bylo dnes odvráceno, ale ještě je toho nutno hodně vykonat. Dokud si budete stát po boku, nikdo vás neporazí. Kupředu, Můj Havrane a Má Vydro, kráčejte vstříc vašemu dokonalému sladění."

Na to bohyně ustoupila stranou a vytratila se do noci. Oba mladí lidé zůstali na trávníku sami. Z dálky zaznělo odbíjení hodin na Big Benu.

„Johne! Hermiono!"

„Už jdeme, teto Maggie!" zavolal John a společně zamířili dovnitř.

Život bude pokračovat ve svém pravidelném rytmu. John věděl, že jedna bitva skončila, ale že přivést kouzelnický svět do moderní doby bude jeho dalším ´velkým dobrodružstvím´.

***

*) https://cs.wikipedia.org/wiki/Kr%C3%A1lovsk%C3%BD_%C5%99%C3%A1d_Viktoriin

PA: Inu, tímto se povídka uzavírá. Byla to dlouhá jízda a skvěle strávený čas. Rády bychom poděkovaly Philovi, našemu milovanému betareaderovi a konzultantovi přes britský jazyk. Usměrňoval nás, abychom nesešly z cesty.

Chceme poděkovat všem, kteří tuto povídku přečetli, okomentovali a užili si ji. Těm, co si myslí, že jsme to ukončily příliš brzy, vzkazujeme, že, inu, takový je život. Musely jsme to někde ukončit a tohle bylo to nejlepší místo.

Nebude žádné pokračování. Příběh má svůj samostatný základ.

PP: Ano, jsme v cíli a já bych rovněž chtěla poděkovat, v prvé řadě mé milované betušce Ivet za to, že se mnou prošla úskalími angličtiny, češtiny a šibeničních termínů pro publikování. Díky moc, že jsi to se mnou vydržela.

Další na řadě jste vy čtenáři. Jsem moc ráda, že si povídka našla tolik nadšených příznivců, kteří mě motivovali a popoháněli mi při překladu prsty po klávesnici svými pochvalnými komentáři. Z celého sovího srdíčka vám děkuju za přízeň.

PB: Já ráda :-* Já moc ráda :-* Taky musíme poděkovat tobě, že jsi nám to přeložila, ne?

* Finite Incantatem *