Hodiny Nietzscheho
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2603288/1/The-Nietzsche-Classes
Autor: Beringae Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: solace
Rating: 16+
Kapitola 15. Epilog
„Létám ve snech; vím, že je to moje výsada, nevzpomínám si na jedinou situaci ve snech, kdy bych nebyl schopný letět.“
Friedrich Nietzsche.
-
Řekli jí, že zešílela.
Hermiona zašmátrala rukou ve vzduchu a našla šlachovité zápěstí, pevně ho uchopila a držela se ho. Draco, sedící po jejím boku, na ni pohlédl, když ucítil její stisk a nervózní chvění.
Byli v obývacím pokoji u Weasleyových a Harry Potter zuřil.
„Cože? Cože jsi?“ zeptal se tiše s tou znepokojující silou Chlapce, který přežil. Tentokrát mu to s vyzývavým výrazem sdělil Draco, protože Hermiona se bála ztráty jeho přátelství. Jen to zkus zastavit nás, pobídl ho Draco beze slov. Jen to zkus ublížit jí.
Harry chvíli, která se zdála jako věčnost, mlčel, ale pak se sehnul k Hermioně a vzal její ruce do svých.
„Miono... Je tohle to, co chceš?“
„Ano,“ řekla rozhodně.
„On je...“
Důvěryhodný. Dobrý. Nezpůsobí ti bolest.
„Ano,“ odpověděla, protože věděla přesně, na co se chce zeptat.
Jemně ji políbil na čelo; znovu, bratrsky krátce, na rty, a pak ji pustil. Hermiona, která pochopila, znovu stiskla Dracovu ruku.
-
Jejich soužití bylo naplněné překvapením, tvrdohlavostí a nezbytností.
Draco brzy prodal své pusté honosné sídlo a koupil menší, méně pamětihodný dům. O dva týdny později Hermiona vypověděla nájemní smlouvu, sbalila si věci a s třemi velkými krabicemi a s knihami dorazila k jeho čerstvě natřenému prahu.
Dracova klidná přítomnost ji zachraňovala a ona ho ukotvovala k realitě. Jeho schopnost ranit ji ji nečekaně pobuřovala a její rychlé reakce bezesporu vyvolávaly další od něj. Hermioniny náhlé pocity zoufalství a neodůvodněné deprese ho lekaly a jeho rychlé změny nálad ji ohromovaly. Jejich vztah se skládal z kompromisů. Takto žili.
Nebyly tu žádné růže, žádné šťastné konce, žádná nepotřebná romantika. Ale byl tu život, potřeba, přijetí a naděje tam, kde se předtím nic takového nenacházelo. Nic víc nepotřebovali.
Bylo to všechno, co mohl kdokoli potřebovat.
-
Trvalo téměř sedm měsíců, než jí Draco řekl, že ji miluje, a ona mu mohla bezpečně odpovědět po dvou dnech, kdy o tom přemýšlela.
Protože to tak bylo, víte. Milovala ho.
-
Finis
-
„Ten, kdo by se chtěl naučit jednoho dne létat, se musí nejprve naučit stát, chodit, běhat, stoupat a tancovat; do létání se nedá vrhnout přímo."
Friedrich Nietzsche
-
Závěrečná poznámka autorky: Nemůžu uvěřit, že to skončilo. Byla to taková fantastická cesta a jsem tak ráda, že jsem ji mohla s vámi všemi sdílet. Užijte si to, vezměte to tak, jak to je a doufám, že od vás uslyším víc.
Opravdu doufám, že jste spokojeni s koncem. Nechtěla jsem, aby to bylo sentimentální, ideální a šťastné až do smrti, protože to mi upřímně řečeno jde na nervy. Nemohla jsem to ukončit tak nejednoznačně jako čtrnáctou kapitolu a nechtěla jsem psát o tom, jak se všichni, koho znají, zabývají jejich novým vztahem. Žádná příhodná těhotenství, žádné nabídky manželství. Jen nedokonalost života. Líbí se mi, že Dracovi trvalo dlouho, než sebral odvahu a jistotu k tomu, aby řekl, že ji miluje, a Hermiona o tom také musela přemýšlet.
DĚKUJI VÁM!
Poznámka překladatelky: Toto byl velice náročný překlad. Jimmi a Seviku99, děkuji vám, že jste mě v tom nenechaly, bez vás bych to opravdu nezvládla.