Hodiny Nietzscheho
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2603288/1/The-Nietzsche-Classes
Autor: Beringae Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: solace
Rating: 16+
Kapitola 14., část 2. Spojení
Nemluvili; a Hermiona se k němu přitiskla ještě blíž. A tehdy, tiše a s větší naléhavostí (zoufalstvím), udělal jediné, co teď udělat chtěl.
A nic se nezhroutilo. A nespadli do něčeho horšího.
-
Seděli na podlaze hlavního sálu Národní galerie a jedli. Sbírali drobky, které jim upadly na naleštěné dřevo. Jídlo bylo jednoduché a dobré. Hermiona si zula boty, ležely zapomenuté u jejích kolen. Vyprávěla mu, jak plánovala své hodiny, jak čelila místnosti plné nepřátelských vrstevníků, jak žila během toho roku, kdy sami sobě lhali.
Tu noc zjistila, že Draco Malfoy je dobrý posluchač, když mu v tom nic nebrání. Žádné předsudky. Žádná společnost. Žádná překážka. Žádná odpornášpinavámudlovskášmejdkaotravujícíďábelskéčistokrevné.
Poté, co mu řekla, že ze všech lidí na světě jí nápad mluvit během šesté hodiny o DNA vnukl právě pan Weasley, odmlčela se a upřeně se na něj zahleděla. „Změnil ses, Draco. Tolik ses změnil. Když jsem tě poprvé uviděla přijít do té učebny, nemyslela jsem si... choval ses jako dřív. Ale teď jsi tak jiný.“
Pohlédl na ni zpod světlých vlasů a zamyšleně dojedl hrozen vína, než odpověděl. „To dokáže způsobit ztráta rodičů a útěk před oběma stranami. Neměl jsem čas být zhýčkaným aristokratem.“
Útěk před oběma stranami.
Musela vypadat zmateně.
Pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. „Voldemort se mohl pominout, že jsem nezabil Brumbála. Nemluvě o tom, že mě chtěl oddělat můj otec.“
Jako by o nic nešlo.
Potřásla hlavou. „To pro tebe muselo být příšerné.“
„Jo, jo, to bylo,“ řekl, jako by si to teprve teď uvědomoval. Jako by objevoval něco životně důležitého. „To bylo.“
Rozhostilo se nepříjemné ticho a Hermiona si vzala další hrst sušenek, aby je vyplnila. Pak pomyslela na to, co se jí vybavilo každý den.
Smrt je černá a zelená.
„Kde jsi byl, když probíhala poslední bitva?“
„V Perthu, v Austrálii,“ okamžitě odpověděl.
Překvapeně vzhlédla. „V Perthu?“
Přikývl a ona už se neptala.
Útěk před oběma stranami.
„Ten den jsem ztratila Rona. Ztratila jsem všechno.“
„Tehdy v noci jsi řekla jeho jméno.“
Bylo to tak nečekané, že upustila sušenku do klína. Pohlédla mu do tváře a viděla, že v ní není nepřátelství, výčitka, ani žárlivost.
Žárlivost?
„Asi řekla,“ odpověděla, protože nedokázala přijít na nic jiného. Přikývl a zeptal se jí na posedlost pana Weasleyho mudlovskými předměty, protože to bylo námětem hovoru předtím a tady nebylo o čem dál mluvit.
-
U dveří ji vzal do náruče a přitiskl si čelo na její. Zavřela oči a vydechla.
Samozřejmě věděla, že to nebylo správné a všechno jde totálně do háje, ale nechtěla odejít, když řekl: „Děkuji.“
„Za co?“
„Za to, že mě vracíš zpět.“
Nebylo to správné, všechno bylo totálně v háji, ale mohla mu říct totéž a nebylo by to od věci, protože kdesi v tomhle pokřiveném světě byli spojení a vzájemně se zachraňovali.
Políbila jeho téměř usmívající se rty dlouhým, klidným dotykem, který přiměl svět (všechno, co bolelo a co zabíjelo), se zastavit, takže se téměř zachvěl.
-
Tu noc konečně chytila Rona. Natáhla nehmotnou ruku, popadla ho za paži a stiskla.
Přestaň utíkat. Řekni mi, co mám dělat.
Otočil se k ní a byl přesně takový, jak si ho pamatovala. Žádná krev, ani studená kůže, jen modré, modré oči a úsměv.
„Ahoj, Miono.“
Milovala tu přezdívku.
Miluji tě.
Bylo tak krásné moct to říct, aby to slyšel.
Já vím.
Tak co mám dělat? Nemůžu na tebe zapomenout.
Usmál se, jako by řekla ironický vtip.
Nebuď hloupá, lásko. Zatraceně, nikdo nikdy neřekl, že na mě musíš zapomenout. Nech všechno trochu plynout. Pamatuj, že vždycky budu někde tady kolem. Není to tak, že bych na tebe nedával pozor.
Hermiona plakala a on se natáhl, dotkl se jí, její tváře, rukama tak odlišnýma od těch, které cítila před několika hodinami, šedé oči místo modrých.
Je to tak těžké, Rone.
Ale už byl pryč a ona probuzená. S očima plnýma slz se zhroutila v prázdné posteli, protože dnes večer dovolila Dracovi, aby ji jen políbil.
Zavřela oči a uviděla Ronovu tvář.
Nech všechno trochu plynout.
-
Příště Draca spatřila, když dorazila k jeho dveřím, zaklepala na ně ostrým staccatem, řekla mu, že má radost a že je připravená začít znovu.
-
„To je nejtěžší – zavřít otevřenou ruku, protože milujete.“
Friedrich Nietzsche
-
Poznámka autorky: Uuuf! Téměř hotovo. Ve skutečnosti ještě jedna kapitola, ale ta bude spíš epilog, než cokoli jiného. Jsem tak neuvěřitelně šťastná, že si to lidé tak užili a já jsem s tím také spokojená – to je výjimečné, opravdu, to mi věřte.
Čtenáři se nepochybně budou divit, proč jsem na začátek takové poměrně lehké kapitoly napsala Hermionin temný zážitek z války. Odpověď je následující: příběh je téměř u konce a nikdy jsme moc neslyšeli o té obrovské bitvě, o které všichni mluvili; leda to, že mnoho lidí zemřelo a vyhrála správná strana. První část kapitoly odkrývá hodně o Hermioně, a proč je tady taková, jaká je, namísto té aktivní, bystré studentky z knih. V části kapitoly, která se odehrává v současnosti, se také hodně vrací do časů války a doby před ní. Všimněte si odkazů na opakující se sen na počátku fikce. Druhá kapitola, myslím.
Poslední bitva zjevně měla silný vliv na Hermionin charakter a my si to musíme uvědomit. Také si myslím, že je mnohem účinnější mít začátek na konci, než začátek na začátku. Rozumíte? Dobře. Chacha.
Miluji, miluji, miluji symboliku, metaforu, podobnost, personifikaci a metonymii. Všechny tyhle krámy. Všech pět je v této kapitole. Hmmm.
Právě teď bych se měla věnovat práci. Jsem mistr prokrastinace.
Děkuji všem, kteří tenhle příběh někdy komentovali, viděli, nebo prošli, protože vás miluji. A děkuji všem, kdo si vyhledali symboliku červených a bílých růží (znamenají jednotu).
Ach! Už jen jedna kapitola! Co budu dělat? Nebudu schopná opustit tento vesmír. Nebojte se, ve světě „Hodin Nietzscheho“ mám vymyšlených několik dalších věcí (jednorázovek a podobně). Úzkosti habaděj. Bude to taková zábava. (Hádejte! Hádejte, koho dám dohromady! Jen hádejte! Právě teď jsem tak nadšená, až je to hloupé).
V pořádku? Komentáře? Stížnosti?