Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
PA: Tentokrát trocha lekce historie. Nejsme si jisté, jak přesně to odpovídá HP kánonu, ale pasuje to. Navíc jsme sledovaly otevření Parlamentu 2012, abychom si udělaly lepší představu, jak by to mělo celé proběhnout.
PP: Jestli pro autorky bylo obtížné napsat minulou kapitolu, tak pro mě bylo náročné přeložit tuto. Přesto jsem si ty právnické "kudrlinky" náramně užila :-D
Kapitola 42: Nazpět v komnatu se vrací
(v origl. Back Into The Chamber Turning, překlad Jaroslav Vrchlický – upraveno)
Týden po útoku na Prasinky bylo svoláno mimořádné zasedání Starostolce, což Harry a jeho poradci očekávali.
Po naléhání mnoha čistokrevných příznivců neměli Kornelius Popletal a Albus Brumbál jinou možnost než schůzku svolat. Všichni chtěli odpovědi a mnozí také volali po obětním beránkovi. Většina z dvaceti mrtvých Smrtijedů pocházela z čistokrevných rodin a byla doslova postřílena na ulici v Prasinkách mudlorozenými používajícími mudlovské zbraně. Podle názoru většiny šlo takové konání proti samotným principům kouzelnického světa. Někdo musel být obviněn a v očích čistokrevné aristokracie byl ten někdo lord Potter.
To ráno bylo ministerstvo v tichosti obsazeno. Do budovy nakráčeli muži oblečení v brnění z dračí kůže a zamykali oddělení po oddělení. Čarodějky a kouzelníci z jednotlivých kanceláří byli zahalenými lidmi z odboru záhad odvedeni do centrální haly.
Jako první byly uzamčeny krby a odbor kouzelnické dopravy; následovaly odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů a další oddělení s vysokým stupněm ostrahy. Ve druhém kole přišli na řadu zbývající úředníci a personál údržby.
Amanda Kensingtonová, vedoucí odboru pro styk s mudly, byla jediným člověkem, který věděl, co se děje. Vyklouzla ven a připojila se k lidem oblečeným v dračích uniformách, o nichž věděla, že jsou součástí speciálních jednotek Jejího Veličenstva. Mnoha zmateným čistokrevným spolupracovníkům vysvětlila, že ano, tito lidé mají právo ministerstvo zavřít, protože mají rozkaz od jediné osoby s oprávněním tak učinit – od Jejího Veličenstva královny Alžběty II., právoplatné panovnice Velké Británie. Také jim objasnila, že neuposlechnutí tohoto rozkazu může vést k tomu, že Dohoda z roku 1692 přestane platit, což způsobí, že se kouzelnický svět prolne s mudlovským.
Tato hrozba zastavila veškeré protesty. Do hodiny bylo ministerstvo zajištěno.
V nyní prázdném atriu se objevila skupina dvaceti mužů v parádních červených uniformách s vysokými černými vlněnými pokrývkami hlavy. Každý byl ozbrojen puškou. Podle rozkazu se rozvinuli do vějířovité formace otevřené směrem ke vstupu.
Chvíli na to se v půlkruhu objevil černozlatý kočár bez koní a s velkými okny. Řídil ho kočí s dlouhým bičem oblečený v rudo-zlaté uniformě. Na zadní plošině kočáru stáli dva sluhové.
***
Zasedací síň Starostolce pocházela z dávných dob, ještě z časů před Vilémem III. Ve skutečnosti došlo v této komnatě v roce 1692 k podpisu Dohody včetně doložky o utajení, ačkoliv mnozí už na to zapomněli. Do samotných základů kamenných zdí byly také vytesány ochranné runy, jejichž magii mohl vyvolat kterýkoliv lord, obávající se pomsty, odplaty nebo ohrožení života, když předkládal Starostolci nějaký případ. Nicméně magie je vrtošivá milenka a povolat ji, když toho není potřeba, může obrátit její hněv proti žadateli. Z tohoto důvodu se přivolávání starobylé magie v této komnatě příliš nepraktikovalo a časem upadlo do zapomnění.
„Zahajuji mimořádné zasedání Starostolce,” ohlásil ministr Popletal oblečený v tradičním hábitu příslušejícím jeho úřadu. „Předsedá mu Nejvyšší divotvorce Albus Percival Wulfric Brian Brumbál. Pánové a dámy, členové Starostolce, byli jste sezváni, abyste posoudili svědectví lorda Harryho Jamese Pottera, vévody z Nebelvíru, ohledně toho, co se minulý týden stalo ve vesnici Prasinky. Lorde Pottere, předstupte a podejte svědectví.”
Lord Potter vědom si toho, co je v sázce, si právě prohlížel složité řezby zdobící zdi komnaty. Po vyvolání svého jména vstal a předstoupil před Starostolec. Jakožto šlechtic kouzelnického světa byl oblečený do nejjemnějšího akromantulího hedvábí s okázale na odiv vystavenými dědickými erby. Cestou vrhl naprosto znechucený pohled na křeslo s řetězy. Neexistovala možnost, že by těmto hlupákům umožnil, aby s ním zacházeli jako s obyčejným zločincem, když jediné, co udělal, bylo, že chránil nevinné životy.
Síň zahalilo ticho, rušené jen mumláním a šepotem v lavicích pro členy Starostolce a novináře. Mnozí z nich nebyli přítomni, když se tu mladý kouzelník v létě objevil. Pár si jich myslelo, že bulvární zprávy a zvěsti o něm nejsou pravdivé.
Lord Potter se zastavil před členy vládního orgánu magického světa a prohlížel si je s neskrývaným výrazem pohrdání. Od svých pěti let, kdy na sebe upoutal pozornost královny, byl pečlivě připravován na své povinnosti ke Koruně a ke svému dědictví.
„Lorde Pottere, co nám můžete povědět o zabíjení kouzelníků, ke kterému došlo v Prasinkách?” otázal se Albus Brumbál, který zaznamenal, že nic nejde tak, jak doufal. Mladý lord před ním nevykazoval žádné známky strachu nebo pokory.
„Já, lord Harry James Potter, vévoda z Nebelvíru, hlava vznešeného a starobylého rodu Potterů,” spustil mladík a jeho hlas se rozlehl komnatou jako zvon, „povolávám k ochraně a zajištění spravedlnosti štíty a magii prostupující tuto síň. Povolávám prastaré ochrany, aby zamezily veškeré magii v této místnosti až do doby, kdy jich nebude nadále zapotřebí. Žádám o to na základě svého zákonného nároku. Staniž se.”
Mladého lorda obklopila zlatá záře, jak magie zvažovala nutnost zapojení. Poté se síní rozlehl spokojený, éterický, jakoby ženský hlas: „Staniž se!”
Členové Starostolce vyskočili jako jeden muž; kakofonie protestů byla až ohlušující. Popletal a Brumbál bušili do svých pultů, aby znovu nastolili klid a získala kontrolu. Lord Potter tam jen klidně zpříma stál a čekal.
„Lorde Pottere,” oslovila ho přísně vyhlížející starší žena ve fialovém hábitu poté, co hluk konečně utichl, „bylo to opravdu nutné?”
„A vy jste, madam?” zeptal se, když se k ní otočil čelem.
„Lady Augusta Longbottomová, do plnoletosti mého vnuka regentka hlavy rodu Longbottomů.”
„Ano, madam Longbottomová, bylo,” potvrdil jí. „Pochopte, na ministerstvo právě teď vstupuje velice důležitá osoba. Musí být zajištěno její bezpečí. Je zde mnoho těch, kteří budou mít proti její přítomnosti námitky. Mě osobně k ní váže víc než jen životní dluh, je to také moje ochránkyně a jsem jí povinován věrností a loajalitou. Byl jsem pověřen zabezpečením této komnaty a nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, bylo povolat starou magii.”
„Ale Harry, můj chlapče…” nadechl se Brumbál k protestu, protože zjevně potřeboval dostat situaci zpět pod kontrolu.
„Nejvyšší divotvorče! Vy jste se zbláznil!” vykřikla madam Longbottomová. „To už jste tak senilní, že zapomínáte na protokol? Oslovit mladého lorda v této místnosti takto neformálně je hrubá urážka! Mohlo by vám to vynést krevní mstu! Buďte zticha!”
Harry se přísné starší ženě mírně uklonil. „Madam, děkuji vám. Je osvěžující vidět, že dávné způsoby ještě zcela nevymřely.” Na to se otočil zpět k řediteli. „Všichni víme, jak moc si jich nejvyšší divotvorce cení.”
Komnatou to zašumělo. Mnozí skutečně slyšeli Brumbálovy názory, že dávné zvyky jsou mrtvé a je třeba je nahradit novými.
„Lorde Pottere,” ozval se Popletal, aby vrátil pozornost zpět k původnímu tématu, „můžete prosím vysvětlit, k čemu došlo v Prasinkách?”
„Co je na tom k vysvětlování!” vykřikl jeden z členů Starostolce. „Byla to chladnokrevná vražda! Tento takzvaný vévoda z Nebelvíru by měl být potrestán. Vědomě porušil zákony o používání mudlovských zbraní v našem světě!”
„Přivedl do našeho světa mudly! Porušil doložku o utajení!” vykřikl další.
„Ale on a ti mudlorození zachránili bezpočet životů! Včetně mé vnučky!”
V tom se otevřely dveře a dovnitř napochodovalo několik mužů ve zlatorudých uniformách, navržených v sedmnáctém století. Vedli je dva muži se zlatými trubkami, které vzápětí pozvedli a zatroubili fanfáru. Za nimi následovalo šest dvojic vojáků v červenobílých uniformách s puškami na ramenou. Ozval se rozkaz a muži se zastavili. Další rozkaz a ukročili stranou, aby vytvořili uličku.
Lord Potter přešel do čela jedné z vytvořených řad a hlasitě zvolal: „Já, lord Harry James Potter, vévoda z Nebelvíru, vítám Její Veličenstvo Alžbětu II., z boží milosti královnu Spojeného království a jejích dalších říší a území, hlavu Commonwealthu, Ochránkyni víry, na tomto vznešeném shromáždění, jak je jejím právem coby královny. Všichni povstaňte a vzdejte jí poctu. Ten, kdo odmítne, bude čelit soudu Magie za zneuctění své panovnice a přísahy věrnosti Koruně. Staniž se!”
Albus měl mnohé vlastnosti, ale nebyl hlupák. I on viděl, že se tu tvoří historie. Od doby, kdy vládnoucí panovník navštívil tyto komnaty, uplynula celá staletí. Královna se pouštěla na velice tenký led. Mnoho členů Starostolce patřilo ke Smrtijedům, ať už nesli Znamení či nikoliv. Povolání prastaré magie teď dávalo smysl.
Popletal polkl a opustil stupínek. Za ním se objevily dva vytesané kamenné trůny. Merline! Jak se tohle mohlo dít? Jak by to mohl zastavit? A především – byla zrušena Dohoda? Nedokázal přijít na žádný jiný důvod, proč je její vznešenost zde.
Zazněla další fanfára. Královský pár prošel uličkou a všichni ze Starostolce povstali – neochotně, ale přece.
Slova lorda Pottera umlčela případné námitky Smrtijedů. Nepochybovali, že duel by byl jejich nejmenší starostí, protože všichni cítili ve vzduchu starobylou magii. Promlouvala k nim o povinnosti, cti a připomínce starých slibů věrnosti. Ignorování prastaré magie znamenalo minimálně ztrátu vlastní magické síly a v krajním případě i rozsudek smrti.
Královna byla oblečená do dlouhých, stříbrno-bílých šatů a kolem krku měla zlatý královský náhrdelník. Stříbřité vlasy jí zdobila koruna a z ramen jí splýval dlouhý plášť v barvě purpuru, který nesly dvě dámy v bílém.
Džentlmen, jenž ji doprovázel, byl vysoký a ve formální vojenské uniformě působil velice elegantně. Na hrudi měl spoustu řádů a medailí. Se starosvětskou zdvořilostí nabídl královně ruku, aby mohla usednout na trůn.
Následovalo je dalších šest dvojic uniformovaných vojáků ozbrojených puškami. Tito muži se zastavili u paty trůnů, aby vytvořili hradbu mezi královským párem a přítomnými kouzelníky a čarodějkami. Nezůstalo bez povšimnutí, že i tito muži byli kouzelníci, protože měli na sobě hábity z dračí kůže, čili patřili k magické zásahové jednotce, a pokud by někdo překročil danou hranici, bylo zřejmé, že svou práci budou brát vážně.
Lord Potter předstoupil před trůny, formálně se uklonil a pak se znovu postavil do pozoru. „Vaše Veličenstvo, dovolte mi představit vám nejvyššího divotvorce Starostolce Albuse Brumbála a ministra kouzel Korneliuse Popletala.”
Její Veličenstvo krátce pokývlo Starostolci i zbytku místnosti na pozdrav. „Račte se posadit.”
Oba jmenovaní kouzelníci přistoupili blíž. Popletal, který měl s Jejím Veličenstvem tu čest jednat už i dříve, se uklonil a vykoktal uvítání. Albus samozřejmě neudělal nic.
Její Veličenstvo královna Alžběta se nesouhlasně zadívala na shromážděný Starostolec a pak se pohledem vrátila ke dvěma mužům před sebou. V ruce držela připravenou řeč. Nastalo tak zlověstné ticho, že se v komnatě téměř ochladilo. Pak jasným, velícím hlasem spustila.
„Pánové a dámy kouzelnické vlády známé jako Starostolec, od časů mého předka Viléma III. nebyl v těchto místnostech král přítomen. Toto opominutí bude teď napraveno.
Ministře Korneliusi Popletale, nejvyšší divotvorče Albusi Brumbále a členové tohoto kouzelnického vládního orgánu, připomínám vám, že ve všech záležitostech soudních a právních podléháte Koruně. Ačkoliv jste z větší části dědičnými držiteli svých úřadů, stejně jako šlechtici v mudlovském světě, někteří z vás jsou voleni na základě hlasů svých spoluobčanů. Nicméně je to Koruna, komu sloužíte, a my jsme s vaší službou velice nespokojeni. Jsou nám známy informace zevnitř tohoto orgánu. Neexistuje nic jako ´větší dobro´; je třeba hledat dobro pro všechny obyvatele naší země.
Útok na vesnici Prasinky byl neomluvitelnou záležitostí. Kde byli vaši bystrozoři? Proč dorazili tak pozdě? Proč byl k potlačení oněch teroristů potřeba tým našich zvláštních ozbrojených sil? To, že byly ten den zabity tři děti, je pro nás naprosto nepřijatelné! Milujeme všechny naše děti a nebudeme se dívat na to, jak jsou vražděny!
Zároveň je nepřijatelné, aby vaše média odsuzovala příslušníky zvláštních ozbrojených složek za to, že chránili vaše vlastní děti. Uposlechli rozkaz královny a vlasti a čelili smrti, aby ochránili nevinné. Chválíme je za to. To je víc, než můžeme říct o odboru pro uplatňování magického práva a kouzelnících a čarodějkách kouzelnické Británie.” V tomto bodě se odmlčela a přes brýle přejela pohledem plným pohrdání po těch, kteří seděli před ní.
„Rovněž se nám nezamlouvá, co se v těchto prostorách odehrává. Byli jsme vedeni k přesvědčení, že jste dostatečně zralí na to, abyste si mohli vládnout a udržovat pořádek sami, bez přímého zasahování královské moci. Kouzelnická vláda byla ohraničena autonomií dle Dohody z roku 1692, v níž byla sjednána doložka o utajení. Naši předchůdci doufali, že tak budou moci naši lidé žít v míru a harmonii.
Zdá se, že se tak nestalo. Možná máte magii, ale stále jste součástí našeho království a stále podléháte našim zákonům a pravidlům. Po prostudování Dohody jsme neměli na výběr a museli jsme se dostavit osobně.
Navzdory vašim mylným názorům se tento orgán zodpovídá Koruně a touto Korunou jsme my. Vy jste na vaši magii přísahali, že dodržíte dohodu s Korunou Velké Británie. Je pro nás překvapivé, že stále ještě onu zmíněnou magii máte.”
Sálem bylo slyšet tlumené lapání po dechu.
„Můžete děkovat Jeho lordstvu Harrymu Jamesi Potterovi, vévodovi z Nebelvíru, že se za vás přimluvil. Toto je jediné varování. Dohoda z roku 1692 visí na vlásku. Nebudeme akceptovat žádná další selhání při udržování pořádku ve vašem společenství. Pokud nepovoláte k odpovědnosti onoho teroristu zvaného ´Pán zla´, buďte si jisti, že my se postaráme, aby se tak stalo!
Dále zrušíte všechny zákony, které jsou v rozporu s právním řádem Velké Británie.
Poskytnete stejná práva všem myslícím bytostem, ať už lidem, či ne, čistokrevným, polovičním i mudlorozeným.
Budete dodržovat zákony vašeho i mudlovského světa.
Budete spolupracovat na nastolení míru a harmonie v naší zemi.
Postavíte před soud toho vzbouřence, onoho lorda Voldemorta poloviční krve, rovněž známého jako Tom Rojvol Raddle, a jeho následovníky označované jako Smrtijedy, ať už nesou Znamení či nikoliv. Už dále nebudeme jejich vládu teroru tolerovat. Přijmete nové zákony a podpoříte ty, které už existují, aby byl tento muž souzen.
Toto je vaše jediná šance. Jestli bude potřeba, aby se zapojily naše speciální ozbrojené složky, pozastavíme platnost Dohody z roku 1692, anulujeme vaši autonomii a prohlásíme vás za křivopřísežníky. Volba je na vás. Bůh buď milostiv vašim duším.”
Na pár okamžiků se v komnatě rozhostilo absolutní ticho a zsinalí členové Starostolce vstřebávali královnina slova. Poté vypuklo peklo.
***
PA: (…) Těm komentujícím, kteří kladou otázky a nepodepisují se, můžeme sdělit, že odpověď je 42.
PP: Pardon, ale tomuto výňatku z poznámky autorek jsem nemohla odolat ;-D