Hodiny Nietzscheho
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2603288/1/The-Nietzsche-Classes
Autor: Beringae Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: solace
Rating: 16+
Kapitola 13., část 2. Bílá a červená
Políbila ho a pohnula se proti němu, pak znovu a znovu, dokud se nezachvěla zem.
-
Poté, co přespali v obývacím pokoji na koberci a k snídani snědli suché cereálie a banány, protože nic jiného nenašli, Hermiona Draca opustila. Šla dolů po schodech a cítila, jak se za ní chvíli dívá. Pak zaslechla, jak se dveře pokoje sotva slyšitelně zavírají; znělo to jako příslib. Šla po cestě a všimla si něčeho, co nikdy předtím neviděla. Dva keře růží, natahující se ke slunci, se zcela propletly, jeden s velkými bílými květy, druhý s červenými, s kořeny daleko, daleko od sebe. Nad hlavou jí zpíval drozd.
-
Ten den ji Ginny našla na svém prahu. „Ginny, musím s tebou mluvit. Máš čas? Je tu Harry?“
Kamarádka na ni vrhla pronikavý pohled a pustila ji dovnitř. „Je na ministerstvu.“
Hermiona zamumlala díky a posadila se ke kuchyňskému stolu, zatímco jim Ginny připravovala čaj. Hermiona si s mírným úsměvem prohlížela dlouho očekávaný záblesk zlata na jejím prsteníčku. „Už plánuješ svatbu, Gin?“
Oslovená se náhle otočila, založila si ruce na prsou, opřela se o kuchyňskou linku a upřeně na ni zírala s neuvěřitelně mazaným výrazem ve tváři. „Jsem ráda, že vypadáš líp,“ řekla a vědoucně se usmála.
„Opravdu?“ zeptala se Hermiona, přes tváře jí přelétl slabý nával ruměnce, jak se snažila ignorovat fakt, že Ginny prostě uhnula od její otázky.
„Máš lepší barvu. Se S.P.O.Ž.Ú.S.em už jsi skončila?
Hermiona upřeně hleděla na své ruce, úhledně složené na stole.
„Draco Malfoy je zpátky?“
Hermiona sebou trhla v židli a podívala se na svou kamarádku, která se ukázala být očividně vnímavější, než si myslela. „J-jak to víš?“
„Zlatíčko, měla jsi s ním žhavý trýznivý sex a rok jsi ho neviděla. Od soudu, kde se znovu objevil, jsi byla zubožená, i když jsi měla být nadšená, protože jsi vyhrála svůj případ. Přišla jsi do mého domu s ruměncem na tváři a postkoitálním uspokojeným leskem v očích, a ještě k tomu vypadáš rozpačitě. Nemusím být jasnovidec, abych to uhodla.“
Hermiona si povzdechla a nechala hlavu klesnout na stůl. Ve vlasech cítila Ginnyiny ruce, malé a lehké. Zamumlala do svých složených paží. „Včera jsem zkolabovala na Příčné ulici a on tam byl. Musela jsem ztratit vědomí, protože jsem se probudila v Malfoy manoru. Chtěla jsem odejít, ale Draco na mě čekal a řekl mi... spoustu věcí. Děsivých věcí. Bylo mi prostě zle z toho, že bych měla zase předstírat. Znovu jsem s ním spala.“
„Bylo to tak živočišné jako minule?“
„Ne.“
„Bylo to fajn?“
„Mmmm.“ Hermiona si opřela hlavu o předloktí a skrz vlasy hleděla na ženu, která seděla naproti ní a tak dobře jí rozuměla.
Ginny se na ni usmála. Usmála se. „Byl na tebe hodný?“
„Jo.“
„Dobrá. Miluješ ho?“
Hermioniny oči ihned zledověly. „ Já... já nevím. Nemůžu to říct. Nemyslím si.“
Ginny posunula šálek čaje, z něhož se kouřilo, směrem k Hermioně, která se na židli narovnala a mohutným douškem si spálila hrdlo. Zhluboka se nadechla a pokračovala: „V pátek mě bere na večeři.“
„Aha. Jsi s tím v pohodě?“
„Může se to zdát divné, ale ano.“
„Miono, jsem tak ráda, že jsi šťastnější.“
-
„Tyhle.“
„Přeskočilo ti? Hupne na ni v tom okamžiku, kdy ji uvidí. Říkám černé.“
Hermiona obrátila oči v sloup nad svými hašteřícími se přáteli. Blaise se usadil na posteli, zatímco Vulpe procházela její skromný šatník a nesouhlasně pomlaskávala nad nedostatkem šatů. Rozhodování o správném oblečení na slavné ‚rande s Malfoyem‘ – jak je vhodně pojmenovala Vulpe – se zvrtlo v zásadní věc. Hermiona uvažovala, jestli se očekává, že přijde v hábitu, ale její kamarádi, více obeznámení s kouzelnickými zvyklostmi, ji ubezpečili, že tradiční styl je přesně tohle, tradiční a pomalu ale jistě vycházející z módy. Vulpe i Ginny jí k té příležitosti nabídly několik šatů, ale Hermiona byla ohledně přepychového oblečení poněkud vybíravá, čemuž nepomohl nepříjemný záchvat nervozity, do kterého upadla kolem poledne.
„A není právě tohle cílem?“ zeptal se drze Blaise a prohlížel si Hermionu od hlavy až k patě, zatímco se nenápadně snažila povytáhnout si výš tenoučké rudé šaty, které měla na sobě. Přesně kopírovaly linii těla, šikmým střihem končily nad koleny a ve výstřihu toho ukazovaly dost na to, aby donutily adolescentní kluky strnout jako solný sloup. Zamračila se na něj a on se šibalským úsměvem odvrátil oči.
Vtom Vulpe vypískla. „Hned budu zpátky.“ S prásknutím se přemístila.
Hermiona s roztřeseným povzdechem klesla na postel vedle Blaise. Když viděl, jak je rozrušená, objal ji kolem ramen a přitáhl k sobě. „V pohodě, krásko?“
Přikývla. „Budu v pořádku. Jen... je to divné, jít na schůzku s Dracem Malfoyem.“
„Jo. Ale znám ho odjakživa, Hermiono, a není to typ člověka, který by ublížil někomu, koho miluje.“
„Nemiluje mě,“ okamžitě odpověděla.
„To uvidíme, že?“ Blaise se zašklebil, když ho lehce plácla po rameni.
„Nemiluje mě. Je ze mě zmatený.“
„Když myslíš.“
V tu chvíli se zčistajasna objevila Vulpe, takže Hermiona s překvapeným výkřikem vyskočila z postele. „Ta-dá! Ach, promiň, Hermiono! Mám perfektní šaty!“ Mávala kolem sebe látkou a divoce se šklebila. Byly to šaty střední délky v barvě buď přezrálého pomeranče, nebo rzi, podle toho, v jakém úhlu na ně dopadalo světlo; jejich záhyby zářily jasným, ale decentním svitem.
Hermiona na ně pochybovačně pohlédla.
„Je to oranžové.“
„Merlin ví, že já je nosit nemůžu, mění mou krásnou světlou pleť na mrtvolně bledou,“ zaculila se Vulpe a významně mávala řasami. „Nevím, na co jsem myslela, když jsem je kupovala. Ale k tvým teplejším barvám ti dodají zlaté odlesky na kůži a ve vlasech.“
Hermiona jí s pokrčením ramen vytrhla šaty a odešla do koupelny. Šaty překvapivě dobře padly její, ve srovnání s Vulpeinou útlou figurou poněkud zaoblenější, postavě.
Zkontrolovala, že tenká ramínka pohodlně leží tam, kde mají, a zip je dopnutý až nahoru, aniž by ji tlačil. Když vyšla z koupelny, Blaise tiše hvízdl a Vulpein úsměv se rozšířil. Hermiona riskla pohled do zrcadla a okamžitě se rozhodla, že se jí šaty líbí, ‚oranžové‘ nebo ne.
-
Deset minut před tím, než dorazil, se jí povedlo vystrkat Blaise a Vulpe krbem pryč. Sedla si na pohovku, pak na židli a nakonec na stoličku v kuchyni, protože nedokázala uklidnit nervy, hryzající ji jako nějací drobní dravci v žaludku a v hrdle. Ozvalo se zaklepání a ona málem spadla ze stoličky. Šla ke dveřím a bojovala s neskutečným nutkáním vyzbrojit se pepřovým sprejem.
Když otevřela, dlouze se na ni zadíval.
„Ahoj.“
„Ahoj.“
-
„Musíte v sobě mít chaos, abyste mohli zrodit tančící hvězdu.“
Friedrich Nietzsche