Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 37: Havran stále ponoukající
(v orig. The Raven Still Beguiling, překlad vlastní)

V týdnu po Samhainu měli ti, co milují klepy, doslova žně. Nějak vyšly najevo informace o likvidaci pavouků v Zapovězeném lese a zvědaví studenti měli rázem o čem povídat. Spekulace stíhala spekulaci: jak k tomu došlo a, což bylo důležitější, kdo to udělal?

V Denním věštci se objevilo několik článků. Dohady zahrnovaly kentaury, Brumbála i Smrtijedy. Nikdo se k pravdě ani nepřiblížil.

Rita Holoubková se snažila slídit, seč mohla, ale i ona vyšla naprázdno. Pokoušela se dosáhnout rozhovoru s lordem Potterem, ale neuspěla. Neautorizovaný článek, který navzdory varování napsala, vedl ke konci její pochybné kariéry. Následující den se v kanceláři redakce objevili právní zástupci lorda Pottera a s novinářkou Ritou Holoubkovou skoncovali. Oznámení v příštím čísle nejen že její článek dementovalo, ale také uvádělo, že Věštec se poníženě omlouvá za svou účast na znevažování charakteru lorda Pottera. Madam Holoubková byla příliš zaneprázdněná vyrovnáním se se svým pádem, než by se pokoušela o jakýkoliv druh pomsty.

***

„Lorde Pottere, můžete na slovíčko?" oslovil Harryho maličký ředitel koleje.

Zbytek třídy opouštěl místnost a Hermiona střelila po Harrym tázavým pohledem. „Jen běž, Hermiono, Wolf tě doprovodí na další hodinu. Až tu skončím, přijdu za tebou."

Jakmile byla učebna prázdná, Kratiknot zavřel a zamkl dveře. „Lorde Pottere, pokud jde o Samhain..."

„Ano, pane profesore?"

Učitel formulí se tvářil poněkud nesvůj. „Můžete mi říct, kde jste tu noc byl? Snažím se mít o svých studentech přehled, obzvláště když nespí ve svých ložnicích. Jsem trochu zvědavý, protože Severus obvykle hodiny z žádného důvodu neruší."

Harry si povzdechl: „Pane profesore, předpokládám, že, vzhledem k vašemu původu, dodržujete staré zvyky? A domnívám se, že jste tu noc slyšel venku Cŵn Annwn." *)

„Aha! Chápu," Kratiknotova tvář nabyla utrápený výraz. „Takže se mi to nezdálo..."

„Ne, garantuju vám, že to nebyl sen. Les byl v nerovnováze a ta musela být obnovena. Šlo o vůli Pána lesa a mé Paní."

„Neutrpěl jste tu noc žádnou újmu? Ví kromě profesora Snapea někdo o vašem malém... nenapadá mě lepší výraz – dobrodružství?"

„Stále mám trochu potíže se spaním, ale Wolf se o mě stará. A pokud jde o to, zda to někdo další ví, nikoho si nejsem vědom. Ještě něco?"

„Ach, ne, ne. Děkuji vám, lorde Pottere. Teď uděláte nejlíp, když si pospíšíte," propustil ho maličký profesor laskavě a odemkl dveře.

***

Harry a Hermiona se po poslední hodině měli setkat na chodbě. Mladík si všiml, že se objevilo oznámení o nadcházejícím víkendovém volnu v Prasinkách. V minulosti vzal Hermionu na různé vycházky po Londýně nebo tréninkové výpravy, ale tam se vždy nacházeli pod ostražitým dohledem rodičů a opatrovníků. Tentokrát ji chtěl požádat, aby si s ní vyšla sama na opravdické rande!

Jakmile Harry svou kamarádku spatřil, vkročil do chaosu procházejících studentů a zavolal: „Hermiono!" Měl co dělat, aby přehlušil hluk na chodbě. „Hermiono, počkej..."

„Co je, Harry?" Mířila k němu proudícím davem a trochu lapala po dechu. „Děje se něco?"

„Ne, neděje, jen jsem se chtěl zeptat, jestli se mnou půjdeš na rande do Prasinek...?"

„Samozřejmě, že s tebou půjdu... moment!" spadla jí brada, „myslíš jako na rande?"

Rázem se kolem nich rozhostilo ticho, protože ostatní studenti začali věnovat pozornost scéně, která se před nimi odehrávala.

Rošťácký úsměv, který jí věnoval, byl celý ´John´. „Jo, jasně, ty, já, rande, spolu..." Pak převzal vedení ´Harry´, protože ji vzal za ruku, zvedl ji a jemně na ni přitiskl rty. „Prokázala bys mi tu čest a doprovodila mě tento víkend do Prasinek, má ctěná Hermiono?"

Okolo nich se ozvala zalapání po dechu a další mumlání, ale Hermiona se pousmála a s grácií udělala pukrle. „Bude mi potěšením, můj lorde."

A jako kdyby někdo mávl hůlkou a rozdělil vody – Harry a Hermiona ruku v ruce prošli mezi ztichlými diváky do Velké síně.

***

Továrna na drby teď jela na plné obrátky! Mnozí čistokrevní byli zmatení. Potter očividně vyrostl v povědomí o kultuře a etiketě kouzelnického světa. I jen uvažovat o spojením s někým pod jeho úroveň, natož s mudlorozenou, bylo nemyslitelné!

Většina dívčí populace se naštvala, protože Potter jednoznačně nebyl, minimálně pro teď, ´v nabídce´. Jejich šance získat si jeho náklonnost zmizely, nebo alespoň dočasně poklesly. Mnohé to vzaly na vědomí už prostřednictvím ´zprávy´, kterou vyslalo jeho vypořádání se s Weasleyovými, ale našlo se několik zarputilých pronásledovatelek, které si přály status quo změnit. Jedna nebo dvě studentky z vyšších ročníků dokonce uvažovaly o použití přímějších a temnějších metod.

***

Ten večer se trojice usadila v Johnově společenské místnosti, aby probrala nadcházející schůzku.

Když Hermiona uslyšela o plánech provázejících jejich výlet, zlobila se, že z jejich prvního rande dělá vojenské cvičení. Do té doby, než k ní John obrátil svoje zelené oči a klidně jí vysvětlil, že by si moc přál, aby tam mohli být jen oni dva, ale za současného stavu by stejně neměli klid. Nechtěl prožívat svůj život ve strachu. Také by se nemusel starat o to, co si myslí druzí, ale nebylo možné, aby riskoval její bezpečí, a tak muselo být přijato několik opatření.

Proto společně s Wolfem pohodlně seděli u krbu a diskutovali o základech bezpečnosti pro nadcházející víkend.

Wolf hloubal nad topografickou mapou Prasinek, kterou načrtl. „Dobrá. Když vezmu všechno v úvahu, seržant Dewhurst mi něco dluží," nadhodil s temným úšklebkem, čímž podnítil Hermioninu zvědavost.

„Jak to, Wolfe?" zeptala se a přejela prstem po nakreslené ulici.

Seržant se znovu ušklíbl a střelil vědoucím pohledem po Johnovi. Hermiona zrudla.

John si odfrkl a sklonil hlavu, aby skryl své vlastní výmluvné začervenání. „Vraťme se zpátky k problému. Jsme si jistí, že z hradu už uniklo několik zpráv. Je to skvělá šance na útok. Konec konců už jsme to viděli v červenci na Příčné. Budou chtít odvetu."

„To budou, Johne, a já plánuju jim ji poskytnout pořádně po mudlovsku." Záblesk ve Wolfových očích způsobil, že se Hermiona zachvěla.

***

Draco Malfoy pevně sevřel v dlani dopis. Takže jeho šílená teta byla mrtvá, zabitá jakousi magií, kterou na ni použil Potter. Ve skutečnosti ji neměl rád – ani ji neznal, jelikož většinu jeho života strávila v Azkabanu.

Podle jeho otce si byl strýček Severus jistý, že rány na jejím těle způsobily mudlovské zbraně, ale protože v těle se nic nenašlo, bylo těžké to potvrdit.

„Draco, slyšel jsi tu novinku?" zeptala se ho Pansy Parkinsonová a naklonila se blíž. Zároveň se rozhlédla po Velké síni, jestli ji někdo neposlouchá. „Ten polokrevný potterovský potomek předvedl na chodbě scénu, při které požádal tu mudlovskou šmejdku Grangerovou, aby s ním o víkendu šla do Prasinek! Na pár havraspárek a nebelvírek šly mrákoty, protože to pozvání formuloval v duchu řádných pravidel čistokrevných, dokonce jí políbil tu špinavou ruku! Řekl bys, že někdo s jeho krevním statusem a v postavení dědice starobylého a vznešeného rodu si vybere líp a ne mudlovskou šmejdku!" Znovu se rozhlédla. „Troufám si říct, že spousta lidí tu novinku napíše domů."

Draco pozvedl obočí a pevněji sevřel pěst s listem od otce. Lucius požádal Draca, aby vypátral, co Potter provedl Belatrix a jestli proti tomu existuje nějaké opatření. A teď tohle. „Posluž si, Pansy, ale já mám jiný úkol. Pokud mě teď omluvíš, přešel mě hlad."

S tímto opustil síň a oběd nechal nedotčený.

***

Když ředitel zjistil, že Harry chce o prasinkovém víkendu odejít z hradu, chtěl vycházku odvolat nebo najít způsob, jak mu v tom zabránit.

Mladík měl podle jeho názoru na cestách příliš mnoho volnosti a to nebylo bezpečné! Jenže učitelský sbor ho upozornil, že na návštěvu Prasinek se chystá víc studentů než jen Potter, a jestli plánovaný výlet zruší, vypukne vzpoura. Harry neměl v plánu poslouchat rozumné důvody. Bez ohledu na to, jak moc mu bude tvrdit, že je to nebezpečné.

Jediné, co mohl udělat, bylo povolat tolik členů staré party, kolik jich po poslední válce zůstalo aktivních. Možná by mohli pomoct chlapce ochránit před jeho bláznovstvím.

Zpráva o smrti Belatrix byla skličující. Další ubohá duše ztracená v temnotě, bez šance na vykoupení. Podle Severusovy zprávy byla konečnou příčinou její smrti směs lektvarů. Nedokázal včas identifikovat ty, které by u ní zastavily krvácení a vyléčily ji. Obzvláště znepokojivé byly stopy olova v ženině krvi, protože se nenašly žádné kulky ani jiné střelivo.

Albusovy myšlenky se stočily k mistru lektvarů. Co začal Harry chodit do školy, Severus se začal chovat velice podivně. Myslel si, že bude muset u Severuse ohledně jeho jednání se synem Jamese Pottera mnohem víc angažovat, ale hned první týden se ukázalo, že to není ten případ.

V noci o Svátku všech svatých se muselo něco stát, něco, o čem Severus Snape nemluvil. Ten nevrlý muž byl o tomto svátku vždy velmi nerudný, protože vzpomínal na noc, kdy mu zemřela jeho drahá přítelkyně. Ale tohle, tohle bylo něco jiného, něco, do čeho Albus nemohl tak úplně proniknout.

Ne, stalo se něco, co ho vyděsilo, přemítal ředitel. Mohla to být ta hloupost s ΄Pánem lesa΄, o které vykládal Hagrid? Ne, na takové pověry je Severus příliš logicky uvažující muž. Přesto musím najít nějaké normální odkazy, aby to všechno dávalo smysl.

Na to obrátil pohled k oknu a k černým tečkám kroužícím v odpoledním vánku.

***

Den, na který připadla návštěva Prasinek, byl jasný a svěží. Dokonalý den na sklonku podzimu.

Harry si chystal oblečení, hvízdal si a myslel při tom na Hermionu. Rozhodl se pro černé kalhoty s nažehlenými puky, bílou košili s manžetovými knoflíčky ve tvaru potterovského erbu a smaragdově zelený svetr. Jeho garderobu završil tmavě zelený hábit se zlatou výšivkou na přední straně a dolním lemu.

„Vypadám dobře?" zeptal se culícího se Wolfa.

„Řekl bych, že ta mladá dáma se bude mít co držet, aby po tobě neskočila!" ušklíbl se Wolf, aby svého svěřence poškádlil. Odměnou mu bylo zářivé zrudnutí, které zaplavilo Harryho tváře.

Wolf pobaveně sledoval, jak se Harry po ránu probíral šatníkem. Víc než polovina oblečení skončila na posteli, protože ji považoval buď za příliš formální, nebo moc obyčejnou.

„Pche! Vůbec mi nepomáháš. Chci, aby naše první skutečná schůzka byla tak dokonalá jako Hermiona... Tak jak?" Harryho prosba přiměla Wolfa k chápavému pousmání.

„Buď sám sebou. Vždycky jste si to užili, když jste spolu někde byli, ne?" Počkal na Harryho přikývnutí a pokračoval v uklidňování: „No, teď by to nemělo být jiné; jen možná trochu hlučnější. Myslím, že by měl mít dneska větší slovo ´John´. Zdá se mi, že jí možná chybí."

„Bude fajn sundat si na chvíli masku," poznamenal Harry a s posledním pohledem do zrcadla se otočil a zamířil ke dveřím. Řekl jsem jí, že ji vyzvednu u vchodu do jejich koleje v osm. Půjdeme na snídani do Velké síně a pak do Prasinek."

„Budu tam s týmem, abyste vy dvě hrdličky mohli mít čas jen pro sebe. Chystáme se dokonale skrýt; většina týmu bude pod zastíracím kouzlem. Bude obtížné nás najít, ale znáš naše pozice. Užij si to, Harry, a neboj se, kryjeme ti záda."

Harry dorazil ke vstupu do havraspárské věže, právě když ven vycházeli dvě hihňající se čtvrťačky. Usmál se na ně a mírně se jim uklonil. Poté trpělivě čekal, až Hermiona přijde, protože se dostavil o deset minut dřív.

Když vyšla z ložnice, zůstala s úsměvem stát na prahu. Už byl tady! Zpola nevědomky si uhladila sukni s délkou ke kolenům. Vypadal úžasně.

„Hermiono, moc ti to sluší!" vyhrkl Harry a rozzářily se mu oči.

Měla na sobě černě kostkovanou sukni zkombinovanou s tradiční halenkou se záševky a teplým pleteným svetrem z krémově zbarvené vlny. Celkový dojem dotvářely světlé vlněné podkolenky, hnědé mokasíny se zlatými přezkami a tmavě hnědý hábit, který měla přehozený přes ruku.

Pyšně jí nabídl rámě a vydali se na své první oficiální rande.

***

*) Cwn Annwn - keltský výraz pro psy divokého honu, více viz https://en.wikipedia.org/wiki/C%C5%B5n_Annwn